Zdrávím všechny,
zajímal by mě váš názor na dané téma. Momentálně se nacházím na životním rozcestí a zatím nevím kudy kam. Myslím, že jsem si tak trošku zpackal život a to toho moc od života nežádám. Vlastně jediným mým životním cílem byl úplně obyčejný rodinný život - postavit dům, mít hodnou milující manželku, děti a s tím spojené úpně normální každodenní starosti. Můj problém má kořeny už v pubertě, kdy kamarádi měli skoro všichni holku a já se svou nesmělostí měl problémy se seznámit. Ovšem už v té době jsem si dal za vzor přísloví z jednoho polského pohádkového seriálu a to přísloví znělo: "Slavný lovec Pampaliny se nikdy nevzdává!" . A tak jsem se tedy nevzdával a ve třiadvaceti jsem počal svůj první vážný vztah, který vydržel celých pět let.Ovšem přišel rozchod a já si řekl, že je mi 28, to je ten nejlepší věk začít znovu a myslel jsem si, že najít si partnerku po pětileté zkušenosti nemůže být takový problém - "sice nevypadám jako Robert de Niro, ale ošklivý taky nejsem." Ehjle, jaké bylo moje překvapení, že to není vůbec tak jednoduché jak se zdálo. Přišlo krizové období a já skoro dva roky tápal, sice nějaké ženy přišly, ale vždy šlo spíše o sexuální potřeby než o něco víc. A já dosáhl třiceti let, poohlédnul jsem se zpět a byl sám se sebou velmi zklamán. A tak došlo opět na výše zmíněné přísloví a já se nevzdával. Začal jsem na sobě pracovat, zjišťovat od "baličů" a ze všech možných pramenů, kde dělám s ženami chybu. Půl roku jsem na sobě poctivě pracoval a pak se to stalo. Seznámil jsem se s překrásnou dívkou a já si tu dívku "ulovil"! Bylo to jako v pohádce, byla chytrá, hodná, měli jsme toho spoustu společného, vážila si mě, milovali jsme se a chtěla si mě vzít a prožít po mém boku život. A tak jsem si začal plnit sen a pustil se do stavby našeho rodinného domku. Uplynuly dva krásné roky a najednou se to mezi námi začalo krůček po krůčku kazit. Ona si našla nové zaměstnání, já plně zaměstnán stavbou, nemaje času na rozdávání, problémy se začly prohlubovat a výsledek se dostavil velmi záhy. Před necelými dvěma měsící se se mnou rozešla se slovy: "My jsme každý úplně jiný, jsme spolu jako kamarádi, už tě nemiluji, sbohem!" . Vše se sesypalo v jedniném okamžiku. Takže si to shrňmě - docela prekérka, jsem sám, rozestavěný barák, s financemi to také není veselé a věk 33 let, tudíž žádný mladík...
A nyní moje otázka zní: "Mám ve svém věku a ve své situaci ještě nějakou šanci si najít svobodnou bezdětnou partnerku?" . Moc děkuji všem, kteří dospěli ve čtení až sem 
.
6x
A tak jsem to laufiku dočetla až do konce a není zač děkovat. Bylo to docela zajímavé čtení a v žádném případě to není podle mého názoru nic dramatického. Máte sice za sebou nějaké vztahy, které neskončily tak, jak jste si asi představoval. Ani po stránce financí to nebude asi zrovna růžové. To jsou ovšem věci, které se dají napravit. Nebylo by to asi pro Vás lehké, ale i rozestavěný dům se dá prodat - i když by to byla možná i částečná ztráta. Ale podle mne spíš škoda. Protože při svém věku máte určitě šanci najít tu správnou partnerku. Je hodně děvčat, které mají za sebou vejšku, kdy se pilně věnovaly studiu a jaksi i z toho důvodu nemají dosud partnera. Určitě je i hodně mladých žen, které mají za sebou zklamání jako Vy a hledají novou lásku. A dokonce si myslím, že by dokázala ocenit Vaši pracovitost a i to, že ji můžete třeba v brzké době poskytnout zázemí. Je to samozřejmě asi Vaše podmínka, ale nezatracujte třeba i rozvedenou mladou ženu. I těm bych já osobně dala druhou šanci. Sama jsem se rozvedla a přesto jsem se necítila nijak méněcenná. Ale to jen tak naokraj. Takže určitě Vám dávám velikou šanci. Je pravda, že to už nebude začátek vztahu z nějaké veliké zamilovanosti, ale i tak trochu z rozumu. A nakonec možná, že i proto by to mohlo tentokrát vyjít. Ale ta láska tam musí také určitě být, nesmí to být jenom "chladný kalkul". Takže přeji dobrý a hlavně úspěšný lov! Pampalini přeci o sobě nepochybuje! 
Momentálně je mým cílem ten dům dostavět, přeci jen už ve 33 letech by bylo dobré mít svůj domov a mít své místo kam složit hlavu. Je pravda, že v současnosti je motivace téměř nulová, ale to neznamená, že jsem přestal pracovat, jen už mě to nebaví, jako dříve. A přeci jen na písni "Dělání, dělání, všechny smutky zahání." je něco pravdivého a toto "přežívací" období je pro mě lépe snesitelné, než kdyby člověk ležel na posteli a díval se do stropu.
V žádném případě nemám v plánu zatracovat rozvedené ženy a už vůbec je nevnímám jakkoliv méněcenné. Když bude mít podobný životní cíl, rád s takovou prožiju svůj život. Jen ji někde šikovně potkat ...
Lidko, mockrát Vám děkuji za povzbuzení a za zajímavý pohled z jiného úhlu .
2x
Vůbec o tom nepochybujte, naopak, šanci máte velikou, protože právě v tomto věku se nacházi mnoho partnerek již rozvedencýh a poučených, jaké vlastnosti mají na muži opravdovou cenu. Pokud nebudete příliš neskormný a i vy oceníte na ženě to, že je vám s ní dobře jako s životním partnerem, není vypočítavá, je vyrovnaná, pracovitá a je na ni spoleh, určitě vás čeká krásný vztah, který vám může vydržet třeba po zbytek života. Nebojte, někde se taková žena prochází a cedí slzy, protože i ona je sama, ale vy se jednou najdete, uvidíte.
Čím dál víc lidí se seznamuje přes internet, např. server libimseti.cz je plný osamělých lidí. Nedejte ale jen na vzhled a než se zamilujete, snažte se svou patrnerku poznat nejdřív osobně. Držím palce.
2x
Zdá se mi, že vaše obavy jsou naprosto zbytečné. Navíc si nemyslím, že by muž ve vašich letech, který to má v hlavě srovnané a ví, co chce, měl problém najít partnerku. Jen je potřeba přestat se litovat a něco pro to udělat. Jak už vám tady někdo radil, nebude možná pro začátek marné, zkusit se podívat na nějakou internetovou seznamku. I kdybyste si tam žádnou partnerku nevybral, určitě pro vás bude zajímavé zjištění, že v tom hledání nejste sám. Možná si i nějakou vyberete a absolvujete s ní schůzku...i kdyby z toho zase nic nebylo, určitě je fajn si někam vyjít, pobavit se, setkat se s novými lidmi...Vím, o čem píšu, i když moje důvody k seznamování se (ve32 letech) nebyly tak dramatické jako ty vaše. Taky jsem byla ze začátku dost skeptická, ale poznala jsem dost mužů, některé osobně, s jinými si jen píšu a zjistila jsem, že ten věk opravdu zas až tak důležitý není a i když jsem toho pravého zatím nenašla, získala jsem spoustu nových kamarádů a hlavně stále věřím, že ho určitě jednou potkám...Tak hodně štěstí.
Ahoj,tvůj příběh je až na pár detailů totožný s mým,se mnou se tenkrát partnerka po 4 letech rozešla přes SMS (mě bylo 28) a já se po jejím přečtení ocitl na životním rozcestí jako nikdy předtím...Nastěhoval jsem se zpátky k mámě a začal (ani nevím proč) vyhledávat jednorázové známosti kvůli sexu a říkal si,že už žádný trvalý vztah nechci.Ale jak už to tak chodí,jedna ženská mi přišla do cesty a už jsme spolu 5 let.Není to žádná krasavice a modelka,ale to jsem ani nikdy nechtěl.Rozhodně neztrácej naději,na každého někdo někde čeká...Hodně štěstí
Myslím, že i to nastěhování k rodičům pasuje i na mě, v tom to máme také stejné. Ty jsi to vyřešil velmi rázným způsobem, hlavně že jsi s partnerkou spokojen. Já myslím, že také nemám žádné přehnané nároky, co se týče vzhledu - krasavice to být nemusí a modelku nehledám, prostě úplně obyčejnou holku, co to bude mít už v hlavě srovnané a bude chtít mít vlastní rodinu. Nic víc, nic míň.
Díky za přání
Vím, že litovat sám sebe k ničemu nevede a jen prodlužuje dobu, než se člověk ze všeho znovu vzpamatuje. Mně pomáhá si říct, že takových jako já musí po světě chodit, ale i tak to na člověka někdy dolehne. Což bylo zrovna včera, a tak se tu na stránkách objevil můj příspěvek. Ale jak jsem se někde dočetl, člověk si tím musí projít a i kdyby se snažil to jakkoliv zapudit, stejně se to vrátí. Tak už je to zařízené a jde o to se ponaučit z vlastních kopanců a chyb. Snad se mi dostane takového rozhřešení...
S internetovými seznamkami a podobně už mám malou zkušenost, když nastalo meziobdobí po prvním rozchodu. Pár schůzek jsem tehdy absolvoval, byla to zajímavé hledání, ale jak je tady někde na stránkách v jiném příspěvku napsáno, je lepší to nebrat moc vážně, spíše tam hledat pobavení a rozptýlení. A pak teprve člověk na někoho zajímavého narazí. Tím tuto formu seznámení neodsuzuji, právě naopak i zde platí, že člověk musí mít trochu štěstí. Má dlouholetá kamarádka se před měsícem vdávala a šťastnějšího člověka jsem snad neviděl. A svého manžela si právě našla přes seznamku. Proto i já Vám přeji hodně štěstí .
1x
Kazdy cerstvy rozhod se nese velmi tezko, zvlast, pokud jste uz meli vazne plany. Presto z Vasich slov citim urcite hnaci koleso, ktere Vas nenecha padnout az nekam hluboko do propasti.
Slecna se nejspis zacala nudit. Se stavenim domku prislo hodne odrikani, chlap vecne spinavej a upocenej, unavenej a kde je dovolena, zabavy a podobne? Parnerka by Vam mela obcas pomoct michat maltu a Vy ji za to vymydlenej pozvat na veceri.
Zenskych je jako maku, tak se laskave chlape nedelejte prilis starej! Na lasku neni nikdy pozde!
Hodne stesti!
Už jsem si nějaké to zklamání prožil, ale v tomhle s Vámi musím souhlasit. Tentokráte šlo o něco víc, společné plány a jejich postupné naplňování a to že jsou již zmařeny, člověka více zasáhne. Snažím se s tím žít a postupně se zvedat ze dna a Vaše zmíněné "hnací koleso" mě velmi potěšilo. Díky za podporu.
Co se týče stavby, je to velký žrout času a mnoho volna nezbývalo, ale i tak jsem se snažil jí věnovat a vzít jí na večeři, udělat si výlet a i dovolenou(sice pouze ČR) jsme si udělali.Ovšem už to nebylo tak časté jako dříve. Z počátku mi i pomáhala, ale její zájem pomalu uhasínal. A o tom, že se zřejmě později nudila, když jsem se stal stavebníkem samotářem, není pochyb.
1x
No, já zas nedávno tak promýšlel, jestli bych "do toho" šel znova, kdyby mě třeba manželka opustila. Asi ano, jednu mám v merku, sice její věk je poloviční než můj a ještě na půlku svého vypadá. Myslím, že mám šanci. Možná ale opustím manželku dříve. Je mi totiž o deset let míň než Vám. ( Jo, než těch deset odečtete, vynásobte svůj věk 3x ). Tak teď nevím, jestli vy se cítíte tak starý, nebo já tak mladý. Asi od každého kousek. Ale přece jen si myslím, že jste na tom o hodně, o hodně lépe. Jste vlastně v nejlepším věku.
Laufíku, ten vzor asi ne, něco jsem vynechal, ta "v merku" byla do jara bokovka, ale opustila mě, že se přeci taky jednou musí vdát. Tak povídám dobrá, už taky nejsi nejmladší. Teď si počkám, až ji ten nový omrzí. Od tý chvíle teda platí to "Asi ano, jednu mám v merku..."
Tady se omlouvám děcku z jiné rubriky ohledně kouření, kde jsem napsal, že jsem před šedesáti lety chodil do školky. To pro klid své duše, přece jsem ji nemohl říct kolik mi je, mohla by doma argumentovat blahodárnými účinky kouření. ( No a kdyby se všecka děcka pak dožívaly věku jako já, na mě by nezbyl důchod )!
Máte pravdu, že jako vzor oddanosti a věrnosti životní partnerce či manželce to není zrovna nejlepší příklad. Ale co se týče Vašeho elánu, chuti do života a že když se člověk snaží, věří si a má trochu štěstí, tak může potkat partnerku v kterémkoliv věku, jste pro mě velkým vzorem. A že jste živel to jen potvrzuje .
0x
Ahoj, dneska není nic neobvyklého, že žena kolem třicítky je svobodná a bezdětná. Taky takové znám. Takže podle mě máš slušnou šanci.Navíc má muž tak nějak větší šanci si taky najít o dost mladší partnerku, tam je pak svobodných na výběr Záleží jak moc jsi náročný.
K Tvému předchozímu vztahu - myslím si, že po dvou letech vyprchala zamilovanost a ukázalo se, že se k sobě moc nehodíte. Takže příště už bych předem rozmýšlela, jestli si s novou partnerkou můžete rozumět i po mnoha letech, jestli máte společné zájmy a cíle.
Držím palce! 
S odstupem času si člověk začíná uvědomovat souvislost, která do sebe zapadá jako díly skládačky. A k podobnému závěru jsem dospěl také. Člověk je ve vztahu tak nějak zaslepený a má úzký úhel rozhledu a spoustu věcí přechází. To že jsme se k sobě zřejmě nehodily, jsem podvědomně cítil. Ale pro mě to neznamenalo se rozejít, naopak hledat si tu správnou společnou pěšinu mezi dvěma světy a po ní kráčet...
0x
Myslím, že jste člověk,který ví co chce a jste připravený na další vztah. Určitě někde je ta pravá.Máte ve svém věku velkou šanci.Možná někde je zrovna takto zklamaná dívka. Myslete na to co chcete ,představujte si to , přitahujte to, co chcete-funguje to.Přeji Vám hodně štěstí,lásku a opravdový vztah.
0x
Mám krásnou vzdělanou dceru,která si říká,mám šanci si pro sebe najít v 27letech slušného,hezkého,intel,...chlapa,který by nebyl ženatý a chtěl by semnou mít děti a mít ho jen pro sebe? No,co vám mám na to říct,musíte zahojit všechny bolesti,hodit vše za hlavu a začít znovu,ale láska musí být oboustranná,vzájemná důvěra,komunikace a vědět,že k sobě jste určeni na celý život.
0x
Určitě máte - držím palce. A vím o čem mluvím, protože jsem si před 12ti roky a to ve čtyřiceti našla nového partnera, se kterým jsem dodnes - 24hodin denně. Šanci máte, jen to chce trochu štěstíčka a trochu iniciativy.
0x
Je děsně hrozný,když ti ženská řekne,že tě nemiluje.Už se mě to taky stalo.Člověk je úplně bezmocnej.Ale jelikož s ní nemáš děti atd..tak to nebude dlouho trvat a budeš zase OK - hodně štěstí
0x
hej ty nevděčníku, ty jsi normální masochista, cheš tak honem spadnout do toho stereotypu a kolotoče všedních starostí, jo? Pak si budeš zas říkat: jo, jak mě bylo dobře když jsem byl sám, mohl jsem doma lemcat pivo s flašky a čučet na fotbal celej víkend a mít jen milenky ... :D Jednou na tuhle dobu budeš myslím s láskou vzpomínat. Jsem na tom podobně, oženit se a mít rodinu umí každej blbec. Využij toho času co teď máš, ať pro to lemcání piva, nebo tím, že na sobě nějakým zapracuješ .
Ano, to je druhá stránka věci, svoboda taky přináší své výhody, můžu si dělat co se mi zachce, naplánuju si svůj čas apod. Já ti ale řeknu, že už jsem si hodně užil po prvním rozchodu do svých třiceti, s kamarádama jsem hodně cestoval, prožíval a užíval, poznával, slavil - hezky se na to vzpomíná, ale už mi to stačilo . Já se moc rád stanu tím "každým blbcem"...
Souhlasím s tebou na tom zapracování na sobě, více volného času je tomu nápomocno, už jsem začal a snad budu i pokračovat...
0x
Náhodně jsem narazil na tento článek a musím reagovat. Nejdříve si dovolím napsat, že si vůbec nemyslím, že je to nějaká bezvýchodná situace a ani, že už je pozdě...protože jestli jo, tak sem v háji taky.. Musím přiznat, že tvůj příběh mě alespoň trochu zvedl náladu - teda aspoň v tom smyslu, že se takhle necejtim sám. Já prožil rozchod po opravdu dlouholetém vztahu tento rok (nyní mi je 30). Ten vztah již delší dobu neměl žádnou perspektivu, takže rozchod jako takový jsem očekával a nemám problém s tím, že bych tu dotyčnou stále miloval nebo na ni nějak myslel. Dokonce jsem se na to původně těšil - konečně mám čas jen pro sebe, neprožívám denodenně žádný hádky, který občas přerůstali už opravdu v psycho, no a hlavně mam konečně možnost začít s někym jinym. No jo, ale ono to nějak nejde - už to není tak jednoduchý jak ve 20-ti a bohužel jsem z toho už dost zklamán. Vemu to od začátku - prožíval jsem s bývalou partnerkou velice hezkej vztah, opravdu plný lásky a vzájemný úcty. Ten vztah začal už ve studentských letech a prožili jsem spolu úspěchy i velký pády, ale všechny tyhle zkušenosti nás spíše drželi víc a víc spolu. Bohužel někdy kolem 27 roku mého věku se to začalo lámat a naše cesty se pomalu ale jistě začaly rozcházet, nakonec sme se rozešli, ale stále jsme spolu žili (jako sourozenci) ale už s vidinou rozchodu a rozdílné budoucnosti. Samozřejmě během našeho vztahu byly velký plány na společnou budoucnost a nikdy by mě v tý době nenapadlo, že to takhle skončí. Jak jsem psal, finální rozchod proběhl tento rok - zhruba v půlce a bohužel poněkud vyhroceně. Ano, proběhle pár seznámení, ale jak píšeš i Ty - šlo vlastně jen o sex. Po celkem krátký chvíli se mi tyhle jednorázový seznámení nějak začaly hnusit a nemůžu už takhle pokračovat dál. Můj současný stav je takový, že mam, domnívám se, velice slušné zaměstnání i s velice slušnym ohodnocením, bydlím sám v novém bytě. Bohužel má práce mi nedává příliš volného času a pravděpodobně i díky tomu jsem sám a nějak optimisticky to nevidim. Jedinej nepříjemnej pozůstatek z předchozího vztahu jsou nějaké dluhy a to ne zdaleka jen mé - už chvíli se s tím docela nepříjemně potýkám, ale jedná se do budoucna o krátkodobou záležitost.. V současný době (a možná i díky blížícím se vánocím) to na mě začíná nějak padat...skoro bych řek, že sem občas zralej na odbornou pomoc. Prostě mě samota ubíjí, vlastně přímo zabíjí a sám nevim co udělat. Mám hrůzu z blížícího se víkendu nebo jakýhokoliv volna a svátku a takhle se žít prostě nedá. Neskromně si troufnu říct, že nevypadám nějak zle (pravidelně sportuji a mam za sebou i nějakou část profi sportu) takže by se dalo říct, že když se někde objevim, tak neni o ženský nouze. Ovšem to jaxi končí jen tak, jak jsem psal výše. Překonal jsem v životě již tolik věcí a ta jediná a základní mi unikla - opravdu nestojím o nic jiného, než o někoho, koho bych miloval a komu bych věřil a byl mi partnerem. Takže má otázka zní skoro stejně: mám ve svém věku šanci poznat ještě pravou lásku a partnerský život? Já vim, možná to vzhledem k mému věku ( ikdyž už taky nejsem uplnej mlaďas) zní směšně, ale já osobně mám s tím fak velkej problém. Vlastně to tady nepíšu proto, abych tu odpověď dostal, ale proto, abys věděl, že v tom nejsi sám
Vite, krasny vecer all, budu-li k Vam uprimny, z Vaseho zivotniho pribehu se mi jevite jako clovek, ktery potrebuje kus zdraveho sebevedomi, ktere jste dlouho nepotreboval a to se poda casem, ale uznejte, ze bez partnera to nepujde. Preji Vam stastnou volbu, Camelot
ps: to vite, ze mate uplne stejnou sanci jako kdokoliv najit tu pravou zivotni lasku
0x
Zdravím!Nač házet flintu do žita?Myslím si, že jste právě ve věku, kdy máte vše krásné teprve před sebou.Ve Vašem případě : zázemí,tu pravou lásku a krásné dítko ...A rodinnou pohodu.Můj přítel - letos oslavil 36 let - našel si mne před dvěmi lety úplnou náhodou na internetové seznamce 
.Musím ještě říci, že mě je 23 a skvěle si rozumíme,plánujeme rodinu 
... a nikdy jsem se neohlížela na to, kolik mu je let, nedejbože abych se za to styděla... 
Chtěla bych Vám říct -napsat, ať nevěsíte hlavu a nenervujete se Vaším - Tvým věkem 
- Nezáleží na tom,kolik Ti je,ale na tom, na kolik se cítíš 
Přeji hodně úspěšný lov a co Ty víš, koho potkáš na Silvestra... Evča.
0x
Já osobně sem tím nechtěl říct, že házím flintu do žita, ale v tuhle chvíli nějak nevim, jak z toho ven...a čas běží a běží...a bohužel se stále potkávám jen s takovýma, jejichž největším zájmem je spíš stav mýho účtu atd...sem duší bojovník a necejtim se na sklonku svýho milostnýho života...spíš sem se začal po to všem dost ohlížet nazpět a taky si myslim, že sem si tak trochu zpackal život...no a vzhledem k tomu, že tahle neutěšená situace trvá již, dalo by se říct téměř 2 roky, každý další den je trochu jako další hřebík do rakve budoucnosti.
0x
Náhodou jsem našla Váš článek a nemohla se pousmát, když jsem si uvědomila, že jsme v podobné situaci. Mně taky 33 let, několikaletý vztah bohužel zkrachoval, plánovali jsme svatbu, dítě...je to šílený se smířit, že je to pryč. Ale už to nešlo. Příliš mnoho kompromisů z obou stran, že vztah spíše vyčerpával, než aby posiloval...byli jsme prostě jiní a chtěli něco jiného.
Jste ještě sám? :´)
To je na tom všem asi to nejhorší, že už má člověk plány do budoucna a počítá s nimi, ale pak přijde jediný okamžik a vše se sesype jako domeček z karet. A smířit se s tím není věc jednoduchá a začíná boj o znovunabytí pevné půdy pod nohama. Je to už víc, než dva měsíce, co se tu objevil můj příspěvek a musím říct, že se život mění. Takové to vakuum po bývalé partnerce se postupně naplňuje časem stráveným jiným způsobem, dostávám se častěji ke svým zalibám a dokonce mě to už konečně začíná i bavit. Pocit bezradnosti je také oslaben i nějaké ženské protějšky se objevily, snad je to na dobré cestě.
A moje odpověď na vaši otázku: "Ano jsem pořád sám, nikdo se zatím neobjevil." Kdybyste chtěla prohodit pár písmenek, můj email je laufikz@seznam.cz.
0x
to vis ze jo a hlavne na veku nezalezi . ja sveho zivotniho partnera potkala kdyz mu bylo 43 . rikal ze by ho ve snu nenapadlo ze si teprve zivotniho partnera ma najit. clovek nikdy nevi
Musim říct, že také jsem v tom našel po čase určitou výhodu - v tom, že jsem se dostal ke svým bývalým zájmům, že mám čas se plně soustředit na svou práci atd...jen to smíření s tím, že je pryč vše, co si člověk celou dobu plánoval a bylo to už na dosah je asi to nejhorší, ale pravda - svět se kvůli tomu nezhroutí a život také nekončí
Ale kluci /laufík a wing/, aby se z vás nestali zase zapšklí staří mládenci. Dejte na kolegu Camelota, není dobré , člověku samotnému. Tak hodně štěstí do dalšího života ve dvou, přeje teprve 40 let vdaná, PT /stařenka/
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.