Přítel byl sprostý na vnoučka

V nečekaných chvílích se překvapení lidé "odkopou" a najednou, na chviličku, na moment, se objeví jejich přirozenost. A je lhostejné, proč a kdy se to stalo. V klidných chvílích se kontrolují a sami sebe nějak stylizují. Ale to, co ve vypjaté chvíli vylezlo na povrch, to je pravdivé. Není potřeba nějaké krajní řešení, rozchod a sirky a pálit mosty. Je jen potřeba s tím počítat. Vědět, že pravda je jiná, než ta, která je viditelná.

No tak asi to trochu přehnal, ale nebyla jste tam a třeba mu do té nohy najížděl opakovaně. Děti si tak hrají a zkouší kam až můžou zajít. Přítel možná nereagoval ihned a třeba mu i uhýbal, ale Váš vnuk neustával. Také tohle znám. A nejsou to zrovna rozjívené děti. Jsou to prostě jenom děti. Třeba chtěl probudit ve vašem příteli nějakou pozornost a ten nereagoval, nechtělo se mu hrát si s dítětem. Víte, tohle je všechno strašně citlivé, Vy jste toho dítěte babička, on není jeho dědeček. Znáte se teprve půl roku a je to už starší člověk, nemusí mít vůbec trpělivost s malými dětmi a o to víc ne, když nejsou z jeho krve. Já bych to teda vůbec nehrotila. Kdyby se mi to stalo, tak bych tam šla a zeptala se co se děje. A klidně bych mu řekla, že to je malý kluk, a že ho zrovna do té prdele posílat nemusel. Tím by to pro mne skončilo. Rozhodně bych ale kvůli takovémuto incidentu neuvažovala o ukončení přátelství. To bych posuzovala podle něčeho úplně jiného a podstatného pro mne. Ale dělejte si jak myslíte. Jenom vy víte jak se chová Váš přítel k Vám a to je myslím si daleko důležitější než to, že mu ujedou nervy když je ve společnosti dítěte, které nezná a které na něho doráží ve hře, kterou se mu zrovna hrát nechce.

"Jinak přítel není vulgární..."

... ale v jádru asi je a zatím se úspěšně ovládal. Tohle rozhodně není adekvátní reakce vůči malému dítěti, navíc, jak podotýkáš, slušně vychovanému. Otázkou je, jak dlouho tuhle svoji přirozenost udrží pod pokličkou, jestli se i nadále bude ovládat nebo ne. Obvykle časem zábrany ustupují a pravá tvář vystupuje na povrch. Jde i o to, jaký bude jeho vztah k tobě, nakolik si tě bude vážit a respektovat tě. Dopředu asi nejde říct, jak se bude nadále projevovat nebo jaký vliv na něj budeš mít. Možná by stačilo občas nějakou situaci, hádku, rozpor v názorech mírně vyhrotit, i z toho by se dal odhadnout vývoj do budoucna.

Nelíbí se mi to ani trochu, popravdě... Samo použití takového výrazu vůči komukoli už o něčem vypovídá – a říct toto (zvlášť tak malému) dítěti je prostě nepředstavitelné. Mimochodem, přítel někdy měl vlastní malé děti?

Tak to je potom opravdu hodně zvláštní, že neví, jak se jedná s dítětem. Pokud by to byl nějaký starý mládenec, který by se mezi dětmi nikdy nepohyboval, nějaké vysvětlení by se možná našlo. Tady ale ne-e...

Opatrností ve vztahu asi nic nezkazíte, ale copak je vždy pravda, že lidé se v takovýchto situacích chovají tak, jací doopravdy jsou? Znám pár lidí - včetně sebe - kteří ve vypjatých situacích jednají přehnaně. Já i moje máma máme tendence se "vzprudit". Zpětně si uvědomím, že jsem to přehnala, nemám problém se omluvit, ale spontánní reakce je někdy přehnaná a naprosto naodpovídá tomu, jaká doopravdy jsem. Jo, poslat 3leté děcko někam je hodně přes míru, přítel by se měl omluvit, ale nesouhlasím s tím jistým tvrzením, že právě tato reakce odpovídá tomu, jaký doopravdy je. Možná ano - ale třeba také ne.

Dobrý den, úplně náhodou jsem si přečetla Váš dotaz.

Vychovala jsem 2 nevlastní děti a nejsem si zcela jistá, na čí straně stojím - zda na vaší nebo na vašem přítelovi.

Váš přítel je s vámi krátce a chce být hlavně s vámi - ne s cizí dcerou a jejím dítětem. To, že má rád vás, neznamená, že bude muset milovat vaše děti. Měl by se k nim chovat slušně, to samozřejmě ano, ale rád je mít nemusí - ono to také dost často nejde. Jsou to pro něho cizí lidé, se kterými nesdílí lože, peněženku a často ani názory. A nikdy ho k tomu nedonutíte. Možná mu leze na nervy,jak se věnujete malému vnukovi, jak na něho žvatláte, rozplýváte se nad ním. On to tak necítí. Od toho jsou na světě jeho vlastní rodiče a prarodiče s všeobjímající láskou a obdivem, který každému malému dítěti náleží.

Možná časem zjistíte,že není široko daleko muž, který s vámi bude milovat vaše vnouče. Stanovte si jasná pravidla - budeš se k mému vnukovi chovat slušně, každý druhý víkend chci trávit s vnukem, apod. Aby vůbec přítel věděl, co ho čeká. Třeba chce s vámi chodit na běžky nebo do muzea nebo do bazénu a nechce trávit čas s vaší dcerou a jejím dítětem. Mějte se fajn a představte si sebe na jeho místě.

Soužití dvou lidí je vždycky složité. U starších lidí je problém v tom, že oba mají své odžité, své zkušenosti, své návyky a zvyky a starého psa novým kouskům nenaučíš. Nebrala bych to celé až tak tragicky, ale za zamyšlení to stojí a určitě i za rozhovor s ním a vyjasnění si situace. Jsem v trochu podobné situaci, mám rok a půl přítele, který bydlí u mě doma a mám děti na prahu dospělosti. Jak jsem předpokládla, jsou problémy, sice lehké, ale snažím se je řešit s oběma stranami a včas, hned jak vzniknou, aby jednou nepřerostly v nějaký hodně vážný konflikt. Všichni se musíme snažit, všichni musíme přijít se svou trochou do mlýna, každý musí udělat nějaký ústupek.

to se Vám zdá normální,když mu dvakrát řekl v bolesti do prdele a hned se chcete rozejít?Řekl bych,že normální asi nebudete spíše Vy.Mě spíš takové noblesní uvažování připomíná takové poměry v horních deseti tisíc neboli společenské smetánce,ktreá si hraje na kdoví co a pak si kvůli majetku nebo penězích vrazí kudlu do zad

ono toho asi bude více a tohle byla poslední kapka?

přiznám se, že ač nemluvím vulgárně, tak při bolestivém podnětu mi , když někde narazím, něco mi spadne na nohu, nebo se otřu svými hodně bolavými lokty nechtíc o něco, tak mi ujede "ku.va"

jinak doma jsme byli tři děti v rozmezí dvou let a na kole jsme rozhodně tedy v bytě nejezdili. to nás ani rodiče nenapadlo.

- jenom připodotknutí - každý člověk nemusí mít k dětem jenom nekritický obdiv - a pokud někdy vypění, ještě nemusí být špatnej... navíc - dneska mluví sprostě každej a to i v televizi, tam se to považuje skoro za dobrý mrav (nemám na mysli zrovna toho jednoho pána).

- no - rozhodně nemyslím, že měl přítel plácnout dítě přes zadek ! - to byste pak viděla, co byste Vy sama "vyváděla" - jinak - pokud Vám to s přítelem funguje, neunáhlovala bych se - život ve stáří budete přece jenom trávit spíše s přítelem, nežli s vnoučkem. Stýkáte se spolu teprve 6 měsíců - takže si pořád na sebe ještě musíte zvykat, to se nedá nic dělat.

Měla jste reagovat hned. Příteli vynadat že na děti se nemluví sprostě, a vnoučkovi vysvětlit že na nohy se nenajíždí. Příteli to můžečte vysvětlit i dodatečně, že vás hodně mrzela jeho reakce. Tříletý kluk není dospělý chlap a do p. se neposílá ani když ho praskne kolečkem do holeně.

Dobrý den všem, přikláním se k názoru "suzymon" ...

Nepleťte hrušky s jabkama. S pánem si vyhovujete 6 měsíců a popravdě..v těhle letech někoho najít, kdo vám padne,..není jen tak. Každý děti nemusí, je víc samorost..Co si budeme říkat, pěkné to není, co pán řekl.. ale já bych oddělil aktivity s vnoučkem a víkendové aktivity s pánem. Vnouček Vám nejspíše pána nenahradí a opačně.

Kluk to zřejmě udělal omylem, tak nebyl důvod na něj řvát. Přítel to trochu přehnal a měl by se omluvit a koupit mladému nějakou sladkost.

Není to vnouček, jste to vy o kterou stojí. Já přijít k někomu, kde mě vnouček praští no nohy s mým revmatem tak ho taky pošlu kamsi, prostě tou bolestí to z vás vyletí. Kdyby to byl jeho vnouček možná, že kluk by i dostal víc. Vy jste babička a pořád říkáte že kluk jste slušně vychovaný a udělal to nerad, můj vnouček mě taky bouchnul do bolavé nohy když jsem jí měla nataženou na židli. Udělal to nerad, ale když jsem zařvala auuu, tak šel a udělal to znova, zkouší to co si k bábě může dovolit ! Jednu jsem mu sříhla a on mi to chtěl vrátit ! Co si na klukovi vezmete, už jsem ho nechala a řekla jsem, že to řeknu tátovi a pak toho nechal. Jinak taky slušnej 3. roční andílek. Příteli bych se omluvila, klukovi řekla at se dědy radči vyhýbá a hlavně at ho už ničím nepraští, že to bolí.

Jak píše babkazov, ve vypjaté situaci se ukáže, jaký člověk ve své podstatě je, nemám, co bych dalšího dodala.

Hulváta hulvátství neodnaučíš. Hulvát vždy zůstane hulvátem, i když to dokáže sám mírnit. Neomluvitelné je hulvátství používané před dětmi, které si takové jednání mohou rychle osvojit a brát to jako normální chování.

Já bych mu dala ještě šanci,přece jenom jste s pánem nebyla půl roku jen tak,něco jste k němu cítila. Jestli jste si jinak rozumněli,byla by škoda zůstat sama. Říci mu důrazně,že vám to vadí,takovéto chování. Na druhé straně,muselo to být pro vás hrozné,protože jste si myslela,že by toho nebyl schopen,tak jak jste ho zatím měla možnost poznat. Jenom vy sama dokážete předpokládat, jestli se to u něj bude opakovat,je možné,že poznáte i jeho další zatím skryté zlé vlastnosti.A to vy už budete vědět,co máte dělat,jak se rozhodnout.

Čtu si Vaše povídání, kde píšete:

"najel dětským kolečkem příteli na nohy, údajně bolestivě - seděl a kolečkem dostal do holeně - a ten ho poslal 2x - do pr..."

Znamená to, že jste to neviděla, píšete "údajně", takže jste se přítele ptala, co se stalo? Nebo, jak to bylo?

"babkazov", naprostý souhlas. Jen nevím, pokud paní s přítelem zavedla řeč co se stalo, proč mu neřekla hned, co se jí nelíbí, co jí zabolelo...

Dobrý den. Pánové všeobecně moc nemají rádi děti, vnuky a podobnou havěť z minulého života nové partnerky. S tímto se smiřte. Myslím si, že lepší to nebude, ani kdybyste si s ním o tom promluvila. Pán je již staršího data, to se těžko změní. Vnukem to začne, pak začne vadit vaše dcera a nakonec i vy sama.