Už nevíme, jak dál. Máme dvě dospělé děti,. Dcera 39 a syn 28 let. Dcera děti nemá a vdala se do jedné ze zemí Beneluxu, děti nemá. Když tu byla z jara na dovolené, zmínila se, že syn dostal byt a ona nic, tak jsm jí napsala poslední vůli na RD. Poděkovala, dala mi pusu a odmlčela se, je to již půl roku. Se synem si volá a to je vše. Syn je ženatý a má dvě krásné děti, děvčátko 3 roky a chlapeček 6 měsíců. Ani jedno z našich dětí s náma nemluví. Synovi jsme nechali byt 3+1 v OV, nechali udělat nové podlahy, plastová okna a koupili ojeté auto. Odstěhovali jsme se do našeho RD, který jsme si zrekonstruovali. Nevěsta nás nemá ráda, je jí 30 let a vyrůstala sama s matkou. Syn nás přesto chodil navštěvovat s vnoučátky a děvčátko jsme si brali o víkendech, abychom se potěšili. Manžel je již v důchodu, ale ještě chodíme oba do práce.. Jenže v neděli nám večer volal syn, že má malá červené ouško a prý jim řekla, že dostala facku. Tak říkám, že bych malou nikdy neuhodila, a jestli ji náhodou něco neštíplo, nebo jestli nezavadila o hranu v kuchyni. Ale je mi divné, že by za mnou nepřiběhla , že má bebínko. No prostě nám syn nevěří. Nevíme, co máme dělat, náš život ztrácí smysl, už nechci žít.
5x
Jak často jste jim říkali, že je máte rádi, že jste na ně pyšní? Naše generace, ani generace našich rodičů toto neznala. Já svým rodičům dodnes nemohu zapomenout, že byli se mnou stále nespokojeni. Ke všemu měli připomínky, stále z něčeho nespali a prodiskutovávali a věděli dopředu, že to je špatně, kritizovali. A vlastně něco, co nemohli změnit. Navštěvovala jsem je velice často, ale vyhýbala jsem se svěřování, protože vždycky, místo aby mě potěšili a uklidnili, řekli - A neudělalas chybu ty? Vím, že to mysleli dobře. Ale cesta do pekel je lemována dobrými úmysly, pravil klasik. 
Je třeba občas říct, mám tě ráda, koukej, co jsi dokázal a já jsem na tebe pyšná, to máš tak pěkné! Takové věci by děti měly slyšet. Ikdyž už dávno nejsou dětmi. Je to potvrzení toho, že to dělají dobře. Žádné říkání tak zvané pravdy! Pravda je taková, že jsou dospělí, samostatní, vzdělaní, mají co jíst, co na sebe. Mají střechu nad hlavou, teče jim teplá voda a před barákem stojí auto. Kolikáté už?:D Musí vědět, že je máme rádi, mají v nás vždycky oporu. Ale nesmí to zneužít, pak to je jiné kafe.
4x
Zda se, jakobyste dosli ke znamemu - pro dobrotu na zebrotu.
Detem jste skutecne pripravili zivot jako v bavlnce. Tuhle byt, tuhle dum, nove podlahy, plastova okna, auto a vdeku jste se prilis nedockali. Jako by se laska vazila na vahach s majetkem. A to neni dobre, chybi mi tam uprimnost, duvera a city v tech Vasich vzajemnych vztazich.
Udelate nejlepe, kdyz budete i nadale zit a to zivotem pro Vas a manzela. Ted momentalne nechte celou zalezitost s vnuckou v klidu, ono se to casem stejne vysvetli a zkuste si treba s manzelem naplanovat dovolenou a nemyslze na deti. Ja vim, ze se mi to lehce rekne, ale je to opravdu nutny!
vesnach, styděla jsem se to tady napsat, ale potřebovala jsem se někde svěřit, moc děkuji za to, že jste mně neodsoudila, ale povzbudila. Víte, že jsme nikdy s mužem nebyli u moře? Žili jsme jen pro děti a vnoučata. Zatím děkuji, PT
Vite, behem naseho zivota nas potka hodne veci, ktere bud dokazeme vyresit sami a nebo se snazime pomoc vyhledat. Ja bych Vas nikdy neodsoudila za to, ze mate v srdci bolest, ktera Vas trapi.
No vidite na dovoleny jste nebyli, tak si ji naplanujte, protoze prichazi zima a slunicko Vam udela dobre i na tu Vasi bolavou dusi. Mozna tim take prekvapite deti. Navic vykolejite ze stereo zivota a uvidite, jak to Vam i manzelovi prospeje!
2x
Možná je to tím,že vic než lásky,jste jím dali materiálních hodnot.Proto vám mohu poradit,pokud děti si neváží rodičů a nemají lásku v srdci pro vás,doporučuji věnujte se sami sobě,neboť moc času vám nezbývá.Pokud někdo v srdci nemá víru,pak nemá ani lásku.Přeji vám mnoho světla do vašich duší.
2x
Žít musíte, o tom prosím vůbec neuvažujte. Já jsem od včera nejméně třikrát četla Váš příspěvek a strašně ráda bych Vám pomohla. Ale nějak nevím, prostě mi došla najednou řeč. A to se mi stává málokdy. Nebudete asi o mnoho mladší než já, beru to podle věku Vaší a mé dcery. Já mám nejen tři již dospělá vnoučata, ale i dvě pravnoučátka. Byli zde celé odpoledne - čtyřletý klučina a roční princezna. S vnoučaty máme pravidelné soboty - vlastně od narození - není to v žádném případě "mus". A já jsem tomu strašně ráda, když je mám okolo sebe. Vnučku mám asi 500 m na jednu stranu a s dcerou si vidíme skoro do oken - také asi 400 m. Nedovedu si představit sebe ve Vaší situaci. Je pravda, že já bydlím sama, Vy máte manžela. Já největší problém vidím v tom, že nemáte dobrý vztah se snachou. Ona má na Vašeho syna hodně veliký vliv - to by bylo v pořádku, že jsou pro sebe důležití. Možná, že jste měli nějaké problémy, možná, že jste zrovna nebyli nadšeni, koho si syn vybral. Ale to se někdy stává a pro hodně rodičů není budoucí partner jejich děcka "dost dobrý". Ovšem čas by to měl vyřešit a většinou tomu pomohou vnoučata. Bohužel u Vás to tak není, naopak. Něco málo překousněte a zkuste se dát se snachou dohromady. Už kvůli vnoučatům. Pro ně jsou babička a děda moc důležití. Není nic krásnějšího, když mi naposledy dneska ten malý človíček přinesl kytičku (tedy co natrhal po cestě) a řekne mi: "Babičko, já Tě miluju". A ta malá se po mne sápe a já vidím, že je u mne ráda. Takže pro tohle menší ústupek stojí v každém případě za to. Určitě se Vám to vrátí. Také mám pocit, že vztahy s dětmi hodně ovlivňuje majetek. Synovi jste perfektně připravili bydlení. Dcera Vás tak trochu dotlačila k sepsání závěti. I když to syna stejně nevyloučí z dědictví - jako zletilý dostane polovinu podílu, který by dědil ze zákona. Ale to teď není tak důležité. Prvořadé je pro Vás, napravit to, co se nějakým způsobem pokazilo. Zkuste nejprve o tom všem pohovořit se synem a nebo rovnou i se snachou. A nebo ještě lépe - budou Vánoce, pozvěte je všechny. A uvidíte, zda pozvání příjmou. Udělejte klidně první krok, stojí to za to.
Opravdu všem děkuji, že jste se zaobíraly mým problémem, věřte nebo ne, v něčem jste mi otevřely oči, že se musím taky zamyslet. Babkazov vystihla situaci jak jsem byla vychovávaná já. Nikdo nás nepochválil, nepřivinul k sobě. Byli jsme s bratrem nějaký čas v Dětském domově, když se rodiče rozvedli. Jen babička /ještě k tomu nevlastní/, byla pro mně světlý bod v životě. Muž je z pěti dětí a ne příliš z funkční rodiny, měl to těžké. A tak jsem se snažila, abych dětem dala vše, co jsme neměli. S mužem jsme měli dvě zaměstnání, jen aby byly peníze. Nechtěla jsem, aby se jim posmívali, jako nám, že jsme z děcáku a že nic nemají, cítila bych to jako svoji prohru. Ale svoje děti mám moc ráda, natož vnoučata, ale asi to neumím dát jinak najevo, než těmi dary, a čím dražší, tím se cítím líp, že to dokážeme. Lidce z mojeho vyznání došla řeč. Má krásné vztahy se všemi. Víte Lidko, moje vedoucí v práci, je malinko starší než moje dcera /zemřela ji maminka před 10 lety/ a ta má taky ten dar, jako Vy, stmeluje rodinu a všechny sourozence, pravidelně se scházejí a já jen tiše závidím a moc, moc bych to taky chtěla zažít. Je pravda, že nevěsta nebyla podle mých představ. Myslela jsem si, že syn si vezme děvče z úplné rodiny, že my dáme byt, druzí rodiče dají auto. Ale vzal si děvče, které moc miluje, znají se devět let. Vidím, že syn je šťastný, má krásné děti, které moc miluje, ale vidím, že mu taky chybíme, ale jak to udělat, abychom byli všichni naladěni stejně. Nevím, jak si popovídat se snachou, někdy si myslím, že mně nenávidí, před rokem jsem přivedla malou domů, vnučka u nás byla v neděli a snacha mně z bytu vykázala, byla to pro mně strašná potupa, ani jsem nepípla a šla, ani jsem neviděla na cestu pro slzy /bylo to nedorozumění, já nevěděla, že manžel volal synovi, ať nám jde naproti, že už je tma, aby se nám něco nestalo a my přišli bez syna, cestou jsme se minuli a ona si to špatně vysvětlila/. A přesto všechno jim chci zase koupit, když budou něco potřebovat, dělám to pro ty vnoučata. Při tom posledním podezření, že jsem malou uhodila, mě to lámalo srdce, a řekla jsem manželovi, že jak budou mrazy, odejdu v noci do lesa a chci umrznout a nechci žít. Uběhl skoro týden a mně to nedalo. Napsala jsem synovi SMS, že jsem máma a mám ráda své děti, i svá vnoučata, že nemohu uvěřit, že by měl vymytý mozek. A ten den se syn objevil, řekl, že si nás váží, a že malá říkala nejdříve, žejí uhodila babička, pak pzase prý děda, pak zase pejsek a pak kdovíkdo. Tak se ujistil, že jsme jí nic neudělali a že ho to mrzí. Pozval nás na vítání občanků malého vnoučka, tak jsme pozvání přijali. Já, ale zestárla asi o 100 let. Budou ty Vánoce, asi je všechny pozvu, ale nevím, jestli to nepokazím. Dceři napíšeme na Vánoce, ale co dál. Taky nám moc chybí, zdá se mi, že se nám vyhýbá a nevím proč. Moc jsem se rozepsala. PT
To jste mi udělala velikou radost tím, co jste napsala. Víte, člověk vždy raději vidí problém v druhých a vztahy rodičů a dětí jsou jedny z nejsložitějších. Hodně rodičů na své děti nemá čas a vykupuje se věcmi, děti vše dostanou, než po něčem ještě zatouží a rodiče si tak vykypují špatné svědomí.
Pak jsou rodiče, kteří jen kritizují a vše musí být po jejich, diktují dětem, co si smí za jejich peníze koupit, co mají dělat atd. Je asi velice těžké držet jazyk za zuby, když se vám třeba nelíbí manželka syna, ale když ho chcete vídat, on si srdce rozpůlit neumí, musí volit mezi vámi a manželkou a to je pro něj nepříjemné.
Já jsem strašně ráda, že taková nejste a že jste byla schopná synovi dát najevo, jak ho máte ráda a záleží vám na něm a že to pomohlo. Kormoutit se někde po straně a prohlubovat propast mezi vámi letitým mlčením, to je strašně smutné. Přeji vám řadu vlídných a spokojených let s vašimi nejbližšími, na lásku není nikdy pozdě.
Věřím, že se to upraví i s dcerou, někdy děti zapomínají na rodiče, když je pohltí práce a hektický život, aniž by se chtěly separovat, pak není na škodu se přihlásit, tady hrdost jen škodí.
Dobrý večer! Už jsem chtěla vypnout počítač a jít spát, ale musím na Vaše povídání ještě reagovat. Je moc dobře, že jste se svěřila se svým trápením. Věřte, že každý nějaké trápení má. Tak to prostě v životě chodí. Ale důležité je, zachovat si v rodině dobré vztahy. Také se občas pro něco naštvu, ale člověk to nesmí řešit hned. Jak se říká, ráno moudřejší večera. Člověk nesmí být netrpělivý, dát čas - ono nic neuteče. A hlavně je potřeba neprosazovat jenom své názory. Chápat i druhé a nezbytná je tolerance. To dojde většinou až v pozdějším věku, když se člověk zklidní a začne si vážit maličkostí. Peníze jsou důležité, to je pravda. Ale já být Vámi, tak už omezím vydělečnou činnost a začnu si užívat. Já jsem také o pár roků přesluhovala. Celkem mi lichotilo, že mě ještě v práci chtějí. Ale potom přišlo marodění a řekla jsem si dost. Je pravda, že první půlrok - to bylo kruté. Ale nyní si to opravdu užívám. Vždyť dneska tu jsme a nevíme, co bude zítra. Tak proč ten volný čas nevěnovat vnoučatům a třeba svým zálibám. Já třeba jsem před rokem objevila tuto poradnu. Nejen, že mohu třeba někomu poradit, pomoci třeba podle svých možností, ale i sama se mnoho nového dozvím. Získám hodně nových přátel. A určitě je tato činnost lepší, než sledovat přiblblé seriály. Shodou okolností mám mezi svými dobrými známými dvě vrstevnice z dětského domova. Já to nemohu dobře posoudit, ale je fakt, že u obou hraje důležitou roli majetek. Asi si potřebují tím něco dokazovat a je to asi i Váš případ. A řekla bych, že obě dvě jsou obětavé, pracovité, ale jedna obzvlášť je děsně tvrdá, asi neumí dát najevo lásku. Trochu mě zarazila ta Vaše poznámka - vezme si děvče z úplné rodiny. Já sama jsem se rozvedla, dneska už to píši v poradně podruhé. Myslím si, že to není vada. Důležité je, že se mají rádi, že jim to spolu vychází. Neuvažujte o mrazech a o tom, co provést. Uvažujte o tom, jak se co nejvíc sblížit a použijte k tomu ne jenom peníze, ale staňte se tou milující, starostlivou a obětavou babičkou. Kam budou chtít vnoučata chodit, protože babička si s nimi bude hrát, bude mít pro ně vždycky něco dobrého. Píši možná páté přes deváté, ale přemýšlím s Vámi, jak na to. Musí se to povést - nejen kvůli Vám, ale i kvůli těm vnoučátkům. Babičku a dědu jim nikdo nenahradí. Já se snažím hlavně proto, že mám co vracet. Moje babička pro mne byla ostrůvek bezpečí - to se nedá vypsat.
2x
Dobrý večer. Svíralo se mi hrdlo když jsem četla Vaše trápení. Nechtěla bych být ve Vaší situaci. Myslím si, že jste si darováním vysypala trumfy z rukávu. Ale nebudu Vás soudit - to mě nepřísluší. Spíš radu - máte manžela - jste dva. A to je moc. Zkuste si začít žít trochu po svém, dohnat co jste zmeškali. Cestujte, dokud vám to zdraví dovolí, obnovte si šatník, choďte třeba do tanečních pro starší, kupte si věci pro sebe pro radost. Je dobré, že syna chcete pozvat na vánoce. Zkuste se snachou zakopat válečnou sekeru, najděte s ní společnou řeč. Vezměte ji s sebou - že třeba chcete vybrat boty nebo kostým, ať Vám poradí. Cestou se stavte na kafíčku, svěřte se jí s něčím (nemluvte však o tomto problému), stáhněte ji na svou stranu. Své snaše jsem kdysi řekla - musím si tě předcházet a chci ti dokázat, že nejsem jenom tchyně. A funguje to. Já si spoustu věcí, které bych chtěla říct nechávám pro sebe, spíš z toho udělám srandu. Nemám problémy (zatím). Ona si uvědomila, že si mě musí taky předcházet a tak se předcházíme navzájem. Pokecáme o svých parnerech (tajně), dáme si cigárko(tajně) a dál nechávám ať si žijí jak chtějí. Když potřebují pomoct, ví, že si o to musí říct. Sama nevyvíjím moc velkou aktivutu - tak někdy škodí. A tak žijeme. S dcerou, která je ještě svobodná - jsme jako sestry. Ve spoustě věcí s ní nesouhlasím - mám jiný životní styl, ale nekážu, neradím, naučila jsem se netrápit. Když budu pořád v opozici, přestane mi říkat spoustu věcí - a to mě za to nestojí. A hlavně - snaše, synovi i dceři /pochopitelně i mému muži/ - občas říkám, že je mám ráda - třeba když přeju k narozeninám, když jsme pozváni na návštěvu, když mi řeknou nějaký problém atd.
Držím palce. A opravdu nezapomeňte - jste Vy a Váš muž -a vy musíte být na prvním místě.
Jsem moc ráda všem, co mi tu píší své zkušenosti, své pohledy na věc, za všechny rady. Není to dlouho, co jsem přišla na tyto stránky a jsem tomu moc ráda. Já nemám žádné kamarádky, ani přítelkyně, kterým bych se svěřovala. A najednou mi tolik lidí věnuje svůj čas. Začínám si uvědomovat, že jsem asi děti moc nechválila, nepovzbuzovala, jen požadovala, i když je mám ráda. Jak mi píše dejavu, a chci tomu věřit, že nás dcera nezavrhla, ale má hodně práce. I v noci jezdí tlumočit, když je potřeba. Synovy děti má ráda, všechno jim kupuje, přesto, že svoje děti nemá. Vždycky se stváří spokojeně, nikdy mně nenapadlo, že by jí to třeba mohlo být líto. Nikdy nic takového neřekla. A to, že zde mohu psát, je díky dceři, která mi koupila počítač. Uvědomuji si, že ji musím pochválit, za to, co v životě dokázala a že ji máme rádi. Jsem úplně pitomá. A jak mi píše p. Lidka, že má své přítelkyně z dětského domova, které jsou jiného ražení. Asi my z děcáku máme nějaký cejch, asi nás dost ovlivnilo prostředí, kde jsme žily. Dnes už je to běžnější, že jsou děti z rozvedených rodin, ale já to tenkrát nenesla moc dobře. Chtěla bych to vymazat z paměti, ale pořád se to vrací, neumím to hodit za hlavu. Obě moje děti mně řekly, že jsou rády na světě /nezávisle na sobě/. Já jsem to nikdy neřekla, neumím to tak cítit, asi jsem nějak deformovaná. Prostě tu jsem na tom světě. Ale p. Lidka mi píše, babičku a dědu vnoučatům nikdo nenahradí, asi si to někam napíšu, ať to mám na očích. Moc bych to chtěla, ale úplně se bojím zůstat v důchodu, že bychom už pak neměli tolik na rozdávání. Je pravda, že jsme si s mužem neužili nic, než práci. Žádnou parádu, žádné dovolené. S dětma o některý víkend na výlety /hrady, zámky/. Žádnou zábavu. Mně to někdy přišlo, jako ztráta času. Určitě by bylo fajn si se snachou jen tak pokecat, ale nevím, jak najít společnou řeč. V práci mi kolegyně taky říká, ať si s mužem zajedeme třeba do lázní, protože si všimla, jak my žijeme. Nevím, jak změnit život o 360 stupňů. Asi je všechno moje chyba.
Hezké odpoledne, odešel mi poslední strávník a než se vrhnu na horu nádobí, tak musím napsat ještě pár řádků. Po obědě jsme si daly s vnučkou partičku žolíků. Dneska jsem si obrala o 12 Kč, no stydím se 
:D, ale dostala měsíční kapesné, tak nebude strádat. 
Je to naše prima zábava při kafíčku a čaji. A to je to bezvadné, co bych vám také přála a doufám, že se to povede. I když na karty si ještě chvíli počkáte - no tak zatím alespoň pexeso. To jsem vlastně odmítala, protože jsem neustále prohrávala. Ale už vážně. Trošku jste se zbytečně kriticky hodnotila, ale to vlastně také není úplně zbytečné. Něco z toho možná bude kritika oprávněná. Je dobře si uvědomit své chyby, protože potom je člověk může redukovat. A teď na to pozitivní. Proč asi Vám dcera koupila počítač? Je to bezvadná věc pro komunikaci a navíc, když je dcera trvale v zahraničí. Pište ji, mejlujte si, požádejte ji o fotky, ať máte přehled, jak tam žije - projevujte zájem nejen o to, ale i o její práci a i manžela. Né snad každý den, ale jednou týdně nebo za 14 dní - stačí pár slov. Ona má svůj život a je jak píšete hodně vytížená, ale jistě pro mámu a tátu chvilku najde. Já mám rodinu dcery nedaleko a někdy také je jediná komunikace - mami napiš si nákupku. Ale i díky za to. Oni mají také své starosti i přátelé a prostě o sobě víme. Co se týče toho děcáku, je to asi určitý hendikep a absence rodičovské lásky. Já to téma se známými moc nerozebírám, jen když ony začnou, protože vím, že je to pro ně dosti bolestivé téma. A určitě dětem z děcáku chybí "praxe" v rodinných vztazích a musí se je teprve učit ve svém manželství. Myslím si, že to pro Vás není jednoduché. A také si myslím, že to je důsledek, proč nedokážete mluvit o svých pocitech - ať už je to láska, trápení, obavy a nebo i třeba o běžných věcech. Nedokážete své srdíčko otevřít, když je potřeba a zaseknete se a trápíte se uvnitř - stejně jak si představuji, že to bylo v děcáku. Já na to měla tátu a babičku. Máma byla metr - spíš kilometr a nikdy jsem nepochopila, po kom. Dědu jsem nepoznala, nepřežil bombardování ve Wuppertalu, ale byl to prý bezva člověk. A toho důchodu se opravdu nebojte. Jste na to dva. Tak si začněte užívat volna. Zkraje to bude trochu kruté, ale myslím si, že máte nárok na odpočinek. Já jsem také neznala posledních třicet let, co je to dovolená. To byl rozvod, o dovolené jsem honila práci okolo domku, nejprve jsem neměla peníze na nějaké cestování a když jsem peníze měla, tak už se mi zase nechtělo. Raději jsem si splnila sen - rekonstrukci domku. Takže v tomto jsme asi stejné. Těžko budete teď asi měnit své zvyky - tomu moc nevěřím. Ale určitě si nějaká svá přání splňte. I kdyby to měly být třeba výlety a nebo procházky s manželem. A opravdu věřím tomu, že nakonec na ty výlety budete jezdit s vnoučaty a snacha bude ráda, když si od nich občas odpočine. Nedejte se prosím odradit třeba i počátečním neúspěchem. Nepůjde to asi změnit den ze dne. Ale buďte trpělivá, on se výsledek časem dostaví. Když nevěsta uvidí Vaši snahu, musela by být ze železa, aby to všechno hodila za hlavu. Fakt to není jenom o penězích. Dala jste jim už hodně, teď se zaměřte na úplně jiné hodnoty. Budu Vám držet palce! A jak říkám, také u nás to občas zaskřípe - to je úplně normální. Člověk v seniorském věku začíná být víc lítostivý, netrpělivý a myslí si, že se musí všechno točit okolo něj. Není to samozřejmě tak. A také je třeba si uvědomit, že není dobré čekat nějaký veliký vděk. Já to beru tak, že jenom splácím to, co jsem pobrala od našich, co už mohu jenom zase předávat dál. A dělám všechno pro to, aby na mne tak pěkně vzpomínali, jako vzpomínám já. Dobrý večer!
Uvedomeni si vlastnich chyb i chyb v okoli je krok k uzdraveni. Vy jste hodne veci pochopila a jsem za to pro Vas rada! Je Vam urcite o mnohem lip a pokracujte.
Gratuluji Vam!
Mozna byste mela Vas pribeh i tady s reakcema ukazat svym detem se slovy, ze jste hledala cestu k nim a konecne nasla.
p. vesnach, blesklo mně hlavou, že bych mohla dětem /každému zvlášť/, vypsat se ze svých pocitů k nim a dát jim to v obálce na Vánoce, nebo ne, nevím jestl se to hodí, aby se na mně nezlobily. PT
Dneska jenom posílám hezký sobotní pozdrav, protože musím vařit. Tak jenom jedno musím napsat - napište si to pro sebe, jako byste psala dětem a uložte si to do počítače. Ale nedávala bych jim to, to si určitě časem řeknete. Jak se postupně poznáváme, jsem přesvědčená, že to je jenom nedostatečná komunikace. Možná oboustranný ostych. Věřím, že se to spraví.
Liduska by cekala, ja bych necekala.
Ja osobne svym detem pocity ukazuju, ale taky jsem se to musela naucit. A jsem strasne rada za to, ze jsem se to naucila v case, kdy jeste nebylo pozde.
Já jsem to možná nenapsala přesně. Ne,ne, nečkala bych. Ale ani nepospíchala. Vypsala bych se do počítače, to by byla taková generálka - ale spíš pro sebe. Ale neřešila bych to psaním, ale z očí do očí. A ne na Vánoce. Toho bych se bála, že se něco v tak krásný den pokazí. To bych se zaměřila spíš na vnoučata. A teď mne napadlo, co se domluvit se snachou, ať pomůže vybrat pro děti dárky. Na to bych docela vsadila, že by mohlo dobře dopadnout. Kdyby odmítla, že třeba nemá čas, tak bych požádala syna. Třeba by jí to došlo, že udělala chybu. 
1x
Mobil a net není přepych. Je to způsob komunikace. A je potřeba ho využívat. Díky těmto vynálezům jsem se svými blízkými v denním kontaktu. Není třeba dlouhého psaní ale do Věci v mailu napíšu Jen tak, pár vět, pár slov, přeposlat pár obrázků. Přidám smajlíka. Víme o sobě. Zkuste to tak. Žádné dlouhé dopisování, ale jen tak pár slov, úsměv. A budete vědět, že mladí jsou a mladí budou vědět, že vy jste. Žádné řešení, žádné hluboké myšlenky. Všecko se dostane jako skládačka na správné místo. Nic neřešit, neříkat si pravdy. Jen dávat najevo, že jsem za zprávu ráda, že mě to těší. A nestydět se za city, za pochvalu. 
To bude dobrý!
Dobrý večer, mám chvilku, tak jdu napsat, co je nového. Malý zázrak, dopoledne někdo zvoní, myslela jsem, že soused, manžel šel otevřít a za chvíli přinesl vnučku v náručí, že ji přivezl syn, než si něco vyřídí a nakoupí a pak, že se staví. Uběhly asi dvě hodinky, když auto znovu zastavilo před vraty. Syn přišel do vnitř, přivítal mně a povídá, že byli nakoupit i s malým vnoučkem. A ptá se jestli můžou všichni dál /s nevěstou a smalým/. Říkám, samozřejmě, pojďte dál. Podotýkám, že u nás nevěsta nebyla celý rok a já u mladých také ne. Cítila jsem to, jako nabízenou ruku k smíru. Syn vyběhl k autu a už nesl malého a za ním nevěsta, pozdravila a šli dál. Hned jsem se pokochala s malým a postavila na čaj a kafe. Ale atmosféra byla, jak to nazvat, jak psala p. Lidka - ostych. Moc ten hovor nešel, ale snažili jsme se všichni. Pak mi malou nechali a odjeli. Volal nám už řidič z nábytku, že nám vezou sedačku a hledají nás. Neměla jsem hned čas, než jsem si dala vše do pořádku /malá zatím spinkala/, a těšila jsem se, až to tady napíšu. Tak to osud nějak řídí sám, už to bylo všechno moc dlouho /minulé Vánoce jsme byli sami, jako kůl v plotě/. Naši dcerce mejlíky posílám, když nějaké pěkné dostanu, k svátku jsem jí psala přáníčko i s obrázky. Napsala jen, že děkuje a mejlíky si ukládá. Musím jí napsat , bez otázek, bez vyčítek, jako když se nic neděje. Jinak nevím. Doufám, že se karta obrátí a budeme s mužem v klidu dýchat. Všem vám tady přeji hezký víkend. PT
Páni - zázraky se přeci dějí! Mám strašnou radost s Vámi. A zase se ozvěte, jestli to má dobré pokračování - budeme se těšit. 
Včera jsem večer na Vás myslela a napadla mne ještě jedna věc. Až budete dceři psát, jen tak mimochodem poznamenejte, že u Vás byli na návštěvě - syn se snachou a děcka - prostě celá rodinka po dlouhé době a že Vás to moc potěšilo. A jestli spolu dcera a syn komunikují, třeba o tom padne řeč. A syn by se mohl dozvědět i přes sestru, jak Vás to potěšilo, když se tím chlubíte. Je to trochu taková "konspirace", ale na druhou stranu, když to pomůže dostat rodinné vztahy do normálu, tak to není nic špatného. Ale na druhou stranu zvažte, co na to dcera. Člověk nikdy neví, jak to příjme - když Vám vyčítala, že jste dali synovi byt a ona nedostala nic. Vy je znáte nejlépe, tak to musíte dobře posoudit. Když zatím nejsou vztahy zrovna vřelé - trochu diplomacie určitě neuškodí. Až se dostanete do "normálu", potom už si člověk může říct narovinu co a jak. Ale v tomto případě by jedno nevhodné slovo mohlo vše vrátit na "bod mrazu". Proto ten ostych, jak jste psala. Ale věřím, že se vše srovná. Chce to čas a trpělivost. Ať Vám nová sedačka udělá radost!
Paní Lidko, souhlasím s Vámi. Vidím, že jste moudrá žena. Chce to všechno čas. Paní velice fandím a přeji klid a pohodu a také radost z té nové sedačky a jiných radostí celý kopec.
Díky moc! Takový ten nadhled člověk získá většinou až s příchodem seniorského věku. A i z toho, jak si občas sám v mládí natloukl papulu. Už člověka také nepronásledují problémy v zaměstnání. Proto paní i jejímu manželovi doporučuji, vykašlat se na práci a když mají zajištěné bydlení a základní potřeby, proč se honit za penězi? 
Ale jinak stáří není nijak vyjímečné - naopak a těžko se člověk se stárnutím smiřuje. Ale musí si najít činnost úměrnou věku, těšit se z potomků. Aby nemyslel na nemoci a poslední věci člověka a strašně důležité je zachovat si humor, i když občas se mu špatně vstává z postele. Ale vstanu! To si vždycky vzpomenu na kouzelný rozhovor pana doktora z Vesničky mé střediskové. Prostě se radovat i z maličkostí, když se ty větší zadrhnou. :D
Dobrý večer, tak jsem utrhla chvilku a jsem tu zase a jsem moc ráda za všechny dobré duše, které mi píší, jsem ráda, že jsou na světě hodní lidi, kteří mají zájem o druhé. Vnučku jsem už odevzdala synovi a měli jsme s ní pěkný víkend, hlavně včera večer, kdy mi několikrát zažvatlala, babičko mám tě ráda a budu u tebe zase spinkat, dnes si hráli s dědou na ZOO, no bylo to fakt pěkné. Tak jsem vás tady poslechla a napsala dceři, probírali jsme to s mužem. Moc s tím nejdřív nesouhlasil, protože ho to moc mrzí, že se odmlčela, ale nakonec jsme se dohodli, že jí mejlík napíšu /bez vyčítek, bez otázek - jen jak jsme procovali na zahradě a že jsme se včera všichni u nás sešli/. Tady snad nejde ani o to, že by našemu synovi ty naše dary nepřála, ale že my jsme nespravedlivě podělili. Myslela si, že jsme ji přehlédli, ale my jsme jí nechtěli v budoucnu opomenout, jen jsme to nepovažovali za aktuální. Uvidíme, jaká bude reakce. Chtěla bych mít všechny pohromadě, protože jsme tu na tom světě jen na chvíli. Život bez lásky opravdu ztrácí smysl. PT
Dobrý večer, už je to čtvrtý den a dcera neodpovídá. Zdá se, že se synem to bude již dobré a po roce i s nevěstou. Snažím se být trpělivá. Zase napíšu, PT
Dobrý večer, čas všechno spraví, když nechybí snaha a trpělivost. Občas člověk musí něco překousnout a i přehlédnout a hlavně zbytečně nekomentovat. Je to rozdíl generace a tak si musíme často připomenout své mládí. Já jsem byla také věčně v opozici, ale to je opravdu normální. A i kdyby rady rodičů byly sebelepší, jen málo z nich jsme si připouštěli. Je to tak, že pro nás to jsou pořád děti a občas se tak k nim chováme. Ale jsou to už také dospělé osobnosti. Někde mám uložené desatero pro matku a dceru. To se mi moc líbilo. Až se to hodí, tak to dám do placu. 
A dcera se určitě ozve. Moc Vám přeji, ať jste tou milující a nepostradatelnou babičkou a dědou. To je ten krásný pocit, když Vás někdo potřebuje - to je moc důležité!
p. Lidko, děkuji za upřímná a moudrá slova a jsem zvědavá na to desatero, tak až se Vám to hodí. PT
Dobrý večer, tak jsem odevzdala vnučku a sedla si k počítači a nevěřila svým očím, přšel mi mejlík od dcery a dost dlouhý. Píše o své práci a vypisuje do podrobna, jak je vytížená. Jsem za to ráda. Ozvala se po 7 měsících, cítím, že to ještě není ono, ale věřím, že to chce čas. Všem děkuji za podporu. Paní Lidku prosím o desatero pro matku a dceru, předem díky. PT
Hezký večer! A je skutečně hezký. Sice jsem si dneska zakázala diskutovat a radit, ale musím své předsevzetí porušit - právě kvůli Vám. Mám velikou radost. Je fakt, že když člověk o něco upřímně a ze srdce usiluje - tak se většinou výsledek dostaví. A tak je to u Vás a mám velikou radost s Vámi. Přečtěte si od začátku Váš příspěvek a o to víc se ukáže, jaký úžasný posun to je z té prvotní beznaděje. 
A zde je to slíbené desatero. Není to záruka štěstí a bezchybného vztahu - ale mně se líbilo. Je v něm dost pravdy i moudrosti a dá se nakonec podle potřeby upravit i doplnit. Hodně štěstí. Je jasné, že ještě není úplně vyhráno. Ale ta první úspěšná výhra je tady.
Pravidla pro matky dospělých dcer:
1/ Berte svou dceru jako hotovou bytost a nesnažte se ji nijak měnit ani dodatečně vychovávat.
2/ Věřte jejím úsudkům a nekomentujte její volbu partnera ani výchovu dětí (zvláště ne krtiticky)
3/ Pomáhejte jí podle svých sil, i když s ní nesouhlasíte. A neříkejte: já Tě varovala!
4/ Chvalte, chvalte chvalte (a obdivujte) ji. Ať si to zaslouží nebo ne.
5/ V pravou chvíli uvařte její oblíbené jídlo nebo upečte dort a podávejte kapesníky.
Pravidla pro dospělé dcery:
1/ Berte svou matku jako hotovou bytost, nepodezřívejte ji z předčasné demence a nesnažte se ji
měnit.
2/ Věřte jejím úsudkům a nekomentujte její volbu známých a život s partnerem (ať je to a nebo není
otec.
3/ Pomáhejte jí podle svých sil, i když s ní nesouhlasíte. I maminky potřebují někdy pochovat.
4/ Chvalte, chvalte, chvalte (a obdivujte) ji. Ať si to zaslouží nebo ne.
5/ V pravou chvíli ji vytáhněte na kosmetiku nebo dovolenou a podávejte kapeníky.
Paní Lidko, děkuji za tak rychlou odpověď a za desatero, jste úplný rychlík. Určitě se budu zde, na tyto stránky vracet a pročítat rady, které zde najdu, jak Vaše, tak ostatních. A když mi bude těžko, tak se zde opět svěřím. Mějte se hezky, Pavla.
Jsem ráda, že mohu napsat - těší mne Pavlo! Určitě se budeme snažit něco vymyslet, když Vás něco bude trápit - to prostě k životu patří. Ale toho hezkého musí být víc, aby byl život pěkný. Tak se ozvěte a nás to moc potěší, když to bude v pohodě. A třeba si nebudete vědět rady s něčím úúúplně banálním. Třeba jak dostat šupiny z kapra. :D Ale to asi necháte na manželovi, že? Mějte se moc fajn!
Desatero paní Lidky bych nenapsala lépe a ve všem souhlasím a i já se tímto řídím ve vztahu ke svým dětem. Dobrou noc všichni.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.