Respektovat přání člověka nejít do nemocnice?

Od: Datum: 11.12.16 11:12 odpovědí: 9 změna: 12.12.16 04:57

Dobrý den, Váš letitý rodič nebo prarodič má nějakou nemoc, například cukrovku, několik dnů se necítí dobře a leží. Již zná Váš názor že si myslíte a byli byste rádi ho/jí dovézt do nemocnice, ale nechce. Pokud se dostane do fáze, kdy si asi myslí že už se jeho/její stav nezlepší, tak tam stále neche ale již své odmítnutí nedá najevo ale ani nesouhlasí. Jenže vy sami možná nevíte jestli je pro něho/ní lepší být v nemocnici nebo zde když víte že doktorům se vyhýbá jako čert kříži. Je to ta chvíle kdy, je zapotřebí dotyčného/dotyčnou začít nakládat do auta a odvážet do nemocnice? Pokud nejste schopni dotyčného odnést, tak zavolat záchrannou službu?

- jaké zásady použít na tuto situaci, v jakém případě (jestli vůbec) jít přes přání rodiče/prarodiče, ke kterému máte respekt?


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 11.12.16 11:14
avatar

Já, za svoji osobu, bych se spojila s obvodním lékařem a dala si poradit.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 11.12.16 11:26
avatar

Respektovat dané přání, pokud nebude daný člověk ohtožen bezprostředně na životě. Stejně může podepsat reverz a tak bez jeho svolení ho horko těžko do nemocnice dostanete.

Ohodnoceno: 3x
 
Od: pt®
Datum: 11.12.16 11:31
avatar

Nepíšete, kolik rodiči je roků, ale pokud za živý svět do nemocnice nechce, tak ho nenuťte. Asi cítí přicházející konec a chce dodýchat doma a smiřuje se s koncem života. Někdy mně přijde, že se za každou cenu starým lidem prodlužuje umírání. Ale určitě to konzultujte s doktorem, ale také řekněte, že se starý a nemocný člověk nemocnici brání. Pokud je někomu zle a chce zase naopak ihned do nemocnice, je vidět, že má ještě chuť do života. Prostě určitá přání by se měla respektovat. To je jen můj názor.


doplněno 11.12.16 13:04:

Než před pár lety zemřel dceři muž na rakovinu, tak nechtěl už doktora ani vidět. Dcera chodila do práce a zdravotní sestra chodila dopoledne podat léky, udělat základní hygienu a dopadalo to tak, že bylo zamčeno, klíč v zámku a na dveřích cedulka "nejsem doma". Když nakonec dcera volala doktora, odvezli ho do nemocnice, kde za 4 dny zemřel. Proto říkám, když se člověk nemocnici brání, tak nedělat násilí a mít k člověku a k jeho přání respekt. Dříve člověk umíral doma v kruhu rodiny a odešel na věčnost v klidu, stejně jsme všichni smrtelní. Ale je to o věku nebo o stádiu nemoci. Tak to vidím já.

Ohodnoceno: 4x
 
Datum: 11.12.16 12:49

podobný problém jsem měla s maminkou i tatínkem. Oni opravdu celý život doktory nepotřebovali a domnívali se, že tomu tak bude i po jejich sedmdesátce. Takž se mi kolikrát stalo, že jsem za nimi přijela, jeden z nich ležel v posteli a druhý ho kurýroval. Zhodnotila jsem situaci, zda to vyleží či nikoliv a případně volala sanitu. Nestalo se mi ani jednou, že by to bylo zbytečné. Bohužel, když jsem pro tatínka volala sanitu naposledy, tak ho sice dovezli do nemocnice, ale za pár hodin umřel


doplněno 11.12.16 13:17:

Jenom doplním. Pochopitelně záleží na zdravotním stavu dotyčného. Tím myslím nemoce, které jsou nevyléčitelné, kdy se léčbou někdy také jenom prodlužuje utrpení jak nemocného, tak jeho okolí. Pak chápu to, že takový člověk se nechce léčit a chtěl by být DOMA.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 11.12.16 17:56
avatar

Zdravím,
na tohle je strašně složité a těžké jednoznačně odpovědět.
Dovolím si to tvrdit proto, že už to znám (přestože nejsem ještě letitý rodič nebo prarodič, je mi 55) jak ze strany toho nutně zavelivšího (tzn. toho, který musel zavelet), tak ze strany toho, kterému bylo nutno zavelet (přesněji dokopat ho k tomu, abych svůj odjezd a nástup do špitálu urychlil a neodložil ho opět na další den).
Pokud jste v roli toho "velitele", musíte hodně zvážit, jestli ten, komu velíte, dokáže pochopit, proč je to vaše rozhodnutí nutné a správné. Pokud mu vaše rozhodnutí (téměř okamžitě) pomůže a uleví a vy jste o tom přesvědčen(a), zavelte - jsou prostě situace, kdy zjistíte, že nějaký respekt (nejen ke stáří) musí jít stranou.
Z pozice toho, kterému bylo "zaveleno", vám zase mohu zodpovědně říct, že když to bylo nutné (už sem se nemohl ani hnout a ani se pořádně nadechnout), jel jsem doktorovi sám. Začalo se to lámat, až když si mne ve špitále chtěli okamžitě nechat. I přes důrazné varování, že pokud si tam okamžitě nelehnu, takřka nemám šanci to přežít, jsem podepsal reverz, ale souhlasil s jakoukoli možnou léčbou a tím, že nastoupím sám a dobrovolně, jakmile si vyřídím určitě potřebné věci (můj předpoklad byl za 2 dny). Ale jakmile sem se opět dostal domů a můj stav se (pro mne pocitově) trošku zlepšil, začal jsem nástup (tak jako každý člověk odkládá pro něj nepříjemnou věc) odkládat. Třetí den už došla synovi trpělivost, přijel a prostě zavelel, že holit už se nebudu (to bych zase už jel do špitálu až další den, protože oholit se by zase trvalo minimálně 2 hodiny) a pojedu. Donesl mi věci k autu a počkal, až skutečně odjedu. Otevřeně přiznám, že nebýt toho, tak bych se sám asi nevykopal - vůbec se mi nechtělo. Je fakt, že sem odjížděl s klidem, že mám všechno potřebné zařízené a že mne nemůže skoro nic překvapit. Samozřejmě, to, že si po špitálech pobudu skoro měsíc a domů se vrátím skoro jako lazar s předpovědí lékařů, že to tak bude ještě minimálně půl roku, jsem netušil. To bych asi nenastoupil vůbec. I když - předpovědi lékařů jsem naštěstí zvrátil i v tomto případě (poprvé, že jsem na to neumřel, podruhé, že lazar nebudu ještě minimálně půl roku - už za měsíc po návratu jsem zase bral schody do 4. patra po 2).

Ohodnoceno: 3x
 
Datum: 11.12.16 18:19

Zkusila bych se domluvit s rodičem, aby souhlasil alespon s návštěvou lékaře jestli se v tomto stavu dá ještě něco dělat, nebo alespon usnadnit trápení(např. analgetika) s tím, že po vyšetření by se rodič vrátil domů, at už to dopadne jakkoliv. A samozřejmě ho o respektování domácího skonu ujistit. Jinak v žádném případě nedoporučuji podpásovky typu pan doktor se na tebe jenom podívá a pojedeme domů, a při první příležitosti nechat v nemocnici. Prostě jednou něco slíbíte, tak si za tím stát. Ono žít o týden déle s představou že vás zradil nejbližší taky nebude žádný med.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: lm®
Datum: 11.12.16 19:11
avatar

Nikoho k ničemu nenuťte ! Mého otce rodina ( v tu chvíli mamina s ním sama doma) donutila jet do nemocnice. Do sanitky šel po svých. Ano před tím zkolaboval, ale než přijela probral se a nikam nechtěl.Měli ho poslechnout. postupně vystřídal během měsíce a půl tři místa ve dvou nemocnicích.Nadopovovali jej oblbováky tak,že se z něj nejen stal ležák,ale ještě nám bylo řečeno,že se máme připravit na nejhorší ! *mala*Ani si neumíte představit ,jak si máma teď vyčítá,že jej k odjezdu do nemocnice nutila ...

Jak by bylo Vám kdyby Vás někdo k něčemu nutil proti Vaší vůli?

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 11.12.16 20:10
avatar

To je to kdyby,kdyby ho nenechali odvézt a on by umřel,tak by jste si to vyčítali taky.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 12.12.16 04:57
avatar

Není-li dotyčný zbaven svéprávnosti, nemůžete rozhodovat za něj. Já bych jeho přání respektovala, maximálně bych pozvala lékaře na návštěvu domů.

Ohodnoceno: 1x
 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2017 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.