Co si myslíte o vztazích na dálku? Třeba vzdálenost něco jako z Prahy do Brna? Vím není to moc, ale když je nám v rozmezí od 17 do 20 let, tak to problém být může...myslíte si že to má budoucnost? Máte s tím zkušenosti? Díky všem předem za odpověď!.. 
mějte se...
0x
Nicku25, bylo mi sice 24, když jsem začala chodit s přítelem, takže jsem trochu mimo váš věkový limit, ale zato hned po půl roce jsme se rozprchli - já do Anglie, on do Lucemburku (studium x práce). Pak on v L. zůstal, já do Prahy dokončit školu, pak abych byla blíž, tak do Holandska (v L. se mi nelíbilo)...on stále v L. (zdá se to blízko, ale bylo to 350 k, takže to máte skoro jako tu Prahu a Brno)...no pak on do NL (ale stále 100 km daleko - práce)...a až poslední rok jsme byli spolu. V podkrovíčku asi tak 3x4 metry, konečně spolu - ale někdy na zabití... No a kolikrát mě napadlo, že už to nemá cenu? Že se na to vykašleme? Tisíckrát, milionkrát 
A jeho taky. Ale teď spolu máme byt. A kdo by to byl před těmi 4,5 lety řekl, že? Strašně záleží na tom, co máte za sebou, jak moc pro vás ten člověk znamená, jestli jste ochotní se lecčeho vzdát (a že tahle vzdálenost si ale žádá!) a (klišé) jak moc "se máte rádi" (pod to se schová vlastně vše výše řečené). Takže v odpověď -ano, budoucnost to má, záleží jen na tom, jak se k tomu postavíte. Samozřejmě pokud nejste přesvědčení (jeden nebo druhý) o tom, že do toho chcete jít naplno, váháte atd., pozná se to víc než ve vztahu, kdy jsou spolu dva pořád. Člověk se naučí rychle, objektivně a věcně řešit spoustu věcí, protože nemá čas je sáhodlouze rozebírat. Své udělá skajp a telefon, ale i tam se naučíte dávat si pozor. O to víc se na sebe těšíte. A i když třeba odjedete rozhádaní, pochopíte, že se na sebe i přesto napříště zase těšíte... Prostě jde o to uvědomit si, co od toho/sebe čekáte a co tomu/sobě (navzájem) chcete dát. Budu vám moc držet pěsti 
0x
Nebudu tak pozitivní jako ostatní poradci, ale můj názor je, že v těchto mladých letech není žádné neštěstí, když by vztah nevydržel, i když vím, že byste to prožívali těžce. Ale mládí je určeno k tomu, aby se zkoušel, hledalo, testovalo a poznávalo - nejen druhé lidi, ale hlavně sami sebe. Taky jsem to zažila (bez mobilů a internetu) a později jsem tuto protruchlenou dobu označila za totálně ztracený čas. Měla jsem se bavit, navazovat nové vztahy, rozvíjet se ... a zatím jsem fňukala v koutečku, protože ve schránce nebyl dnes žádný dopis... No, ono se to jinak hodnotí s časovým odstupem, ale kdybych mohla vrátit čas a měla tenhle rozum, už bych na tom vztahu nelpěla.
Já Vám musím dát za pravdu, i když jsem jinak v tomto směru ta pozitivní Protože pravda je, že v době, kdy se mi rozbíhal tenhle vztah ze začátku, kdy byl z velké části na dálku, už jsem měla za sebou dost na to, abych věděla, že mi to stojí za to. To je to, co jsem ve svém příspěvku měla na mysli tím - "záleží, co máte za sebou". Ale také mám kamarády, kterým takto vydržel vztah třeba od VŠ (Pha - Bratislava), tj. od jejich 19, až do svatby... Prostě záleží, zda jste ten typ, co raději zkouší, nebo se raději hned zavážete, i když na dálku...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.