prosím o pomoc jak se zachovat,jsem zoufalá.Tchýně tvrdí má rakovinu prsu ale nechce o tom snikým mluvit.Nevím nic o tom,jak na tom je a lékaři mi nic neřeknou.Je to u už dost dlouho,co mi to přítel řekl a je mi z toho do breku.Snažíme se jí s přítelem pomáhat,trávíme s ní více času ale když si s ní přítel snaží o nemoci promluvit,tak začne brečet a odejde z místnosti.A nikdo jiný z rodiny prý nic neví,nebo mi to možná nechtějí říct.Bojím se,že nechodí ani nikam na terapii,jsem u nich doma docela často,ale nikam,odpoledne,dopoledne nechodí,krom venčení pejska a nákupu.Nebyva ji ani špatně,jak bývá po chemoterapii a nebyla ani v nemocnici.Vím jen,že mnoho let užívá AD tak se bojím,jestli tím není úplně utlumená.
2x
Dobrý den. Pokud nechce o této nemoci mluvit, respektujte ji. Pokud užívá AD pak je v péči psychiatra a pod lékařským dozorem. Možná si nemoc jen vsugerovala, ale pokud ji opravdu má a nechce, aby to věděli její blízcí, nechce to s nikým probírat, ani třeba podstupovat léčbu, respektujte to. Chovejte se k ní pěkně jako doposud, navštěvujte ji..Už to, že s ní trávíte čas a snažíte se jí pomáhat je pro ni jistě dobré.
doplněno 10.10.16 18:23:
Maky - AD jsou antidepresiva.
doplněno 10.10.16 18:34:
Tazatelko, pokud o tom nechce paní mluvit ani se synem, pak se jí na to neptejte. Evidentně je jí z nějakého důvodu nepříjemné rozebírat to s kýmkoliv. Možná právě proto, aby ji někdo z jejích blízkých nenutil do ničeho, co sama nechce. Třeba zrovna do léčby kterou ona sama podstupovat nechce. Já bych do toho nešťourala, kdyby neměla zájem sama, právě se mnou, tuto věc probírat. Pokud je paní opravdu nemocná, je důležité, aby na tom byla psychicky co nejlépe. A ne aby se stresovala, protože jí někdo klade otázky kterých se třeba obává a jsou jí nepříjemné. Jste přítelkyně jejího syna, chápu, že o ni máte starost, ale zvažte to, aby to nenadělalo více škody než užitku, tyto debaty ohledně jejího zdraví. Na dobré psychice to jistě nepřidá..Ale to je jen můj pohled na věc, zařiďte se podle toho jak to cítíte Vy.
1x
Každý člověk by měl mít možnost o svém životě rozhodovat sám a ostatní by měli rozhodnutí respektovat.
Nemluvila bych před ní o nemoci, ani ji nenutila, jen by měla vědět, že tu jste pro ni a kdykoliv jí pomůžete a vyslechnete ji.
Přeji hodně síly 
doplněno 10.10.16 18:37:
Souhlasím s kapkou, netlačte na pilu. Poslední, co by přítelova maminka "potřebovala", by byl stres.
0x
No když to tvrdí, tak o tom přece jenom s někým mluví. Tvrdit něco je docela jiné, než domnívat se. Lékaři Vám určitě nic říkat nebudou, nejste její přímá rodina. Ale řekli by asi jejímu synu, kdyby se zeptal. Ale pokud Vám on řekl, že má jeho matka rakovinu prsu, tak mu to přece říct musela a někdy s ním o tom mluvila. V tomhle Vám nikdo neporadí, protože nikdo neví jak to opravdu je. Taky to může být způsob citového vydírání. I to se stává bohužel. Lidé jsou různí a chovají se někdy dost podivně, aby vzbudili pozornost.
0x
Také souhlasím s tím, že je to jen na tom člověku, s kým a jestli bude nebo nebude o své nemoci mluvit. Je to její svobodná vůle.Lékaři příslušníkům rodiny informace o pacientu sdělují. Chovejte se tedy, jakoby byla zdravá, co je to AD, to nevím...a proč to užívá?
Olivie, to není blbost. Znala jsem holku (moje žákyně), co si ve 14 letech vymýšlela rakovinu a moje spolužačka z gymplu k tomu neměla daleko. Ta žákyně si dokonce vyholila hlavu, aby jí uvěřili, že chodí na chemku, a zhubla. Vzhledem k tomu, že se tchyně neléčí, a že Vaše rodina nemoc nehrotí, mi to nepřipadá jako hloupost. Určitě nechci říct, že byste to měli zlehčovat, ale připusťte si tu možnost. Scházíte se někdy ostatní rodina bez tchyně, abyste si o tom pohovořili a řekli si, kdo si co myslí, co kdo ví? (Třeba ostatní ví, že si vymýšlí, a jen Vy jí to věříte? - ale i kdyby, vymýšlení nemoci je dost silné volání o pomoc...)
Ale v každém případě souhlasím s ostatními, že jestli nechce, tak nechce. Zeptala bych se jí, jestli ohledně své nemoci něco nepotřebuje - odvézt, zařídit, podržet, promluvit si - a jestli odmítne, tak už neřešit. Nějakou chvíli.
V tom případě udělejto to, co si myslíte že je dobré. Vy ji znáte, Vy víte jak se chová, Vy víte co si můžete dovolit a co ne,Vy můžete podle jejích reakcí vypozorovat kam až můžete zajít. Stejně nic víc udělat nemůžete. Pokud si myslíte, že by bylo dobré se jí přímo zeptat, tak to udělejte. Já bych to nedělala, pokud by mi ona sama nenaznačila, že se se mnou o tom chce bavit. Myslím, že se trápíte zbytečně. Jak dlouho ji znáte? Kdo jsou ti "ostatní"? Je to její rodina, známí, nebo kdo to je? A když nechce o svých problémech mluvit, rozhodně bych na ni nenaléhala a čekala. Tím spíše v tomto případě. Když o tom nechce mluvit ani s vlastním synem, tak proč by se chtěla svěřovat Vám? Opravdu si myslím, že si to berete moc k srdci. Buďte oporou svému příteli a vyčkejte. Čas ukáže...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.