Může se zveřejnit datum narození?

Nemělo by se to stát.

Praxe při zveřejňování jubilantů bývá, že matrikářka s velkým předstihem vyhledá všechny jubilanty a zašte jim dopis s dotazem, jestli si zveřejnění přejí. Jubilanti mohou zaškrtnout ano, nebo ne. Nebo mohou dopis zahodit a nereagovat vůbec. V příslušném čísle zpravodaje se pak zveřejní pouze ty osoby, od nichž se vrátil souhlas.

Podobně se matrikářky ptají snoubenců a rodičů narozených dětí. V těchto případech si nechávají malý formulář podepsat hned při kontaktu s nimi.

Nepříjemné je, když se zveřejní jubilant, který souhlasil, ale těsně před zveřejněním zemřel..

Kdysi jsem pracovala v redakci městského zpravodaje, takže zkušenosti se zveřejňováním mám velké.

Do jisté doby, nepamatuji si rok, se zveřejňovalo všechno bez ptaní. Ale našly se osoby (napříkad moje babička ještě předtím, než jsem do redakce nastoupila já), které si to výslovně nepřály a samy včas donesly žádost, aby zveřejněny nebyly. Se zákonem o ochraně osobních údajů začal jakýsi zmatek. Nějakou dobu se nezveřeňovalo nic. Lidé - čtenáři i někteří jubilanti brblali. Pak se to zveřejňovalo jaksi šalamounsky, např. v měsíci říjnu dovrší významné životní jubileum - a následoval seznam jmen. Nelíbilo se. Tak se přidalo, kolika let se dožijí, ale bez data. Ani to se nelíbilo. Poměrně dlouhou dobu ke spokojenosti všech funguje to, co jsem psala výše. Doporučuji takový postup. Jubilanti jsou staří lidé s mnoha podivnými libůstkami. Někteří se velmi zlobí, když se na ně z nejrůznějších důvodů "zapomene", jiní si o svém věku nepřejí informovat v žádném případě, ani jako o nejstarší občance města (opět moje babička).

Na tento váš druhý dotaz tedy odpovídám - možné to asi je, ale zvěřejnění jubilea by mělo přinést radost, ne spory. Takže se raději jubilanta zeptejte.

Nepovažuji za vhodné žádat o nesouhlas. Je třeba žádat o písemný souhlas. Kverulanti jsou a budou. Někteří na chybu doslova číhají. Pak mohou tvrdit, že výzvu přehlédli, že se jim zpravodaj nedostal do rukou, že byli v tu dobu mimo domov, že nevěděli, kdy je uzávěrka, a propásli ji atd.

Ale pokud už se stalo, omluvte se, snažte se to uhladit. Netočila bych se na paragrafech, ale starosta by měl s nějakou pozorností rozzlobeného jubilanta navštívit.

Na poslední dotaz vám neodpovím. Pouze nastíním, co bych dělala já.

Zřejmě jste několik měsíců tiskli bez problémů a nyní je mezi jubilanty někdo problematický. Máte obavy. Vydavatelem zpravodaje je obecní úřad. Jste tedy obec, kde není daleko od souseda k sousedovi. Když už bych nechala dojít věc až do dne tisku, zašla bych osobně za jubilntem a zeptala se ho. Znovu opakuji, že zveřejnění jubilea má v první řadě potěšit jubilanta. Až ve druhé řadě uspokojit zvědavé. Zašla bych za ním, popřála mu s předstihem a poptala se, jak to zveřejnění vidí. Je to malá ztráta času a možná se vydání o den posune. Ale než pak řešit stížnosti a omluvy a kdoví co ještě, nepovažovala bych to za ztracený čas.

Bez souhlasu nesmíte zveřejnit údaje, podle nichž by bylo možné identifikovat konkrétní osoby. Informace hledejte v zákonech, nikoliv od neznámých lidí v internetu.

[Proč jste se ještě neseznámili s příslušnou legislativou?]

U nás -- na stránce zpravodaje je každý měsíc pod jubilanty ( od 60 let výše, narození dítěte nebo jména svatebčanů) poznámka - kdo si neřeje uveřejňovat své údaje, může se nahlásit na OÚ.

Informace dalším osobám - a to je právě ten problém. A znovu se vrátím k babičce, se kterou jsem mnohokrát diskutovala o tom, proč si tak umanutě nepřeje, aby se lidé dozvěděli, kolik je jí let. Trvala na tom, že nechce zveřejnit vůbec nic, že po tom, ve kterém roce se narodila a ve kterém měsíci se její věk zase o jednu číslici změní, je všem mimo rodinu úplné houby. Čím jsem starší, tím víc jí dávám zapravdu. Jestli se dožiju věku, ve které se jubilea zveřejňují, budu se chovat úplně stejně.

Ale babička se řadu let starala sama a redakci své přání osobně nebo dopisem preventivě sdělovala.