Skrze psychologa k invalidnímu důchodu?

Od: Datum: 07.10.16 11:39 odpovědí: 9 změna: 07.10.16 13:24

Omlouvám se, že budu mluvit hodně nekonkrétně, opravdu nechci, aby mě tu někdo z přátel poznal. Pokusím se být co nejstručnější. Vyrostla jsem ve velice nestandardní rodině, v bídě, ve věčném hladu, v někdy neuvěřitelné (i) fyzické šikaně ze strany jednoho rodiče a druhý byl celý život plně invalidní pro psychickou nemoc, která se přirozeně také odrážela na mé, řekněme "výchově." Přirozeně ve škole spolužáci také ve mně vytušili snadnou kořist už jen pro ty mé hadry. Celé dětství se na mě podepsalo tak hluboko, že ani dnes v mém středním věku se stále nemohu vymanit z jeho pevného sevření.

Střední školu jsem ukončila před 24 lety a od té doby jsem pracovala jen 2,5 roku! Většinu zbývajícího času jsem byla na ÚP a pár let s dětmi doma. Chápu, že se potřebujete něčeho z šoku chytit a už mě vidíte jako lenocha a lempla. Jenže já bych si strašně moc přála být jako většina lidí schopná chodit třeba 6-8 hodin do práce, ale nejsem toho schopna! Opravdu se snažím být už kvůli svým dětem jiná, než byly moji rodiče (jeden z nich nikdy nepracoval), v něčem mi to jde, ale s prací ne. Doma nemám problém pracovat i tvrdě, ale doma se ani nikdy nepracuje 6-8 hodin denně.

Když se snažím přijít na to, proč mám takový problém chodit pravidelně a vytrvale do zaměstnání, tak si nejsem úplně jistá. Asi největší roli tam hraje nějaká těžko popsatelná úzkost, již beru po celá ta léta jako naprosto neporazitelnou - něco zřejmě ve smyslu "jaký to má význam někde sedět tak dlouho a dělat pořád to samé.". Menším důvodem by snad mohlo být to, že si někdy nevěřím, že něco zvládnu. Někdo by čekal sociální fobii, ale s tou problém kupodivu moc nemívám.

Vdala jsem se, založila rodinu. Mám úžasně trpělivého, laskavého muže, ale i ten nejsilnější nemůže unést pořád všechno. Pomalu se dostáváme do finanční pasti, protože manžel živí celou rodinu a dluhy. Kolikrát mě za ta léta napadlo, že nemohu být psychicky v pořádku, když nedokáži vytrvale pracovat. Kvůli jiným věcem jsem párkrát u psycholožek byla, ale za tohle jsem se příliš styděla, než abych to s některou probírala. I sobě jsem chtěla dokázat, že jsem přece dost silná, abych své dětství překonala, že jsem prostě třeba fakt jen líná! Asi před půl rokem probrala možnost invalidního důchodu s mužem - ten byl jednoznačně proti hlavně kvůli dětem a "ostudě." Jenže teď už uznává, že nemusím být "normální". Díky mé rodinné anamnéze a mému hororovějšímu dětství. Začínáme mít zásadnější finanční potíže.

Ve velmi mylné představě, že si lehčeji najdu a udržím práci, jsem si pro své jisté psychosomatické onemocnění požádala o status "zdravotně znevýhodněné" a bez problémů jsem jej na několik let dostala. Tento statut mi nepřináší ani korunu, ale určitým zaměstnavatelům by přinesl jisté výhody. Lidé o mě říkají, že jsem "křehká", "jemná". Nejsem na to pyšná. Na lidi sice chci zůstat být velmi milá, ale na druhou stranu mi skutečně dělá problém mít za jediné kolegy v práci nějakou zlou ženskou a nerváka šéfa - vydržet to s nimi x hodin denně. Vím, že bych určitě musela nějaké roky ještě doplatit na sociálním pojištění - některé informace jsem si již našla. Také bych dostávala na důchodě prd peněz, ale lepší něco než nic a kdybych dosáhla na druhý stupeň invalidity, tak bych zbavila své noční můry - nemusela do práce. Ještě potřebuji říci, že jsem často strašně naštvaná na své tělo. Neznám nikoho, kdo by měl tak mělké a špatné spaní (nereaguji ani na silné prášky) a jsem více choulostivá (snížená imunita) - a to má také podstatný vliv na mou psychiku. Konečně k mým otázkám:

Vím o lidech, kteří mi přijdou "normální" a přesto mají třeba i 3.stupeň invalidity "na hlavu." Je mi fakt hrozně blbý se jich ptát a navíc mohou mít úplně jiné problémy než já. Stačí, když budu chodit k psycholožce nebo důchod dávají jen lidem, kteří byli v blázinci? Ten bych prostě nedala. Určitě mohu znovu zkusit brát nějaká ADP, ale minule mi nijak s prací nepomohly. Jak dlouho k ní budu muset chodit, jestli pro uznání důchodu bude stačit její posudek? Jsem smířená s tím, že to bude trvat. Stejně si hledám práci a budu se hrozně snažit v ní vydržet. Počítám, že už jen povídání si s psycholožkou mi může trochu pomoci. Jenže ze zkušeností s psycholožkami a sama sebou nevěřím, že to můj zažraný a vícedesetiletitý psychický problém vyřeší. Kdyby takové problémy vyřešit šly, bylo by mezi námi mnohem méně "duševních" invalidních důchodů. Prosím o empatické reakce, jsem teď dost na dně a už moc hlouběji to nejde. Rozumím tomu, že lidé, kteří nezažili to co já od svých rodičů, to asi nemohou pochopit a budou mi říkat, že jsem lenoch a ať se vzmužím. Ale mě to prostě nejde...Moc Vám všem předem děkuji, děkuji také, že jste dočetli až sem! Přeji všem překrásný víkend!


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 07.10.16 11:48
avatar

Příspěvky delší než 10 řádků nikdo nečte. Ani já to celé nečetl, takže jen obecně:

Invalidní důchod se dává na základě zdravotního stavu, potvrzeného lékařem. Psycholog není lékař, tedy nemůže o ID rozhodovat.

Jsou psychologové, kteří si s klientem jen povídají a jsou takoví, kteří používají nejrůznější terapeutické metody. Já mám známou psychoterapeutku, která patří do té druhé skupiny, vím, že má poměrně dobrou úspěšnost, občas jsem tu na ni dával kontakt.

Jen si neodpustím poznámku - pokud by vás z vašich problémů dostala, tak ten vytoužený ID nedostanete tím spíš :)

Ohodnoceno: 0x
 
Od: mcfight
Datum: 07.10.16 11:49

Vidíte to, jak jste na tom zle a já bych se třeba nikdy nepřinutil, při takové psychické strázni jakou prožíváte, napsat tak dlouhý a jistě vyčerpávající elaborát (už kvůli ostatním). Odpověď je při tom poměrně snadná. Objednal bych se k psychiatrovi do ambulance a tam Vám velmi rychle objasní možnosti. Některé psych. diágnozy potřebují tzv. pozorovací dobu v psych. léčebně (na jejich potvrzení či vyvrácení).., takže musíte být připravena na cokoli. V každém případě., jak dopadnete, to Vám tu sotva kdo řekne. Třeba Vám důchod dají, třeba vás pošlou domů jako němakačenka, třeba Vás poléčí...

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 07.10.16 11:59

Musím vás zklamat, nefunguje to tak, že "1 rok u psychologa - automaticky invalida". Koneckonců úkolem psychologa je Vás z těch psychických problémů dostat, ne Vás dostat do invalidního důchodu. Kromě toho je třeba počítat s tím, že psychologové nejsou stejně kvalitní a zejména nemusí vždy sedět k povaze pacienta, takže tam, kde jeden nezabere, jiný může fungovat znamenitě. Ale i tyhle opravdu zažrané psychické problémy se dají vykopat z hloubi mysli a vyléčit.

Nemyslím si, že jste beznadějný případ, jste schopna nad svým stavem racionálně uvažovat, což je pro učinnou terapii nezbytné. Podle mě máte šanci se z toho dostat bez invalidního důchodu a šťastná nebo aspoň spokojená se svým životem. Pro začátek si najděte nějaký smysl života, kterému budete věnovat veškerou volnou energii (ideálně vlastní děti, ale může to být zahrada, vlastní literární nebo výtvarná tvorba nebo, když budete mít štěstí a najdete si smysluplnou práci, tak ona) a práci budete brát jako něco, co je nutné k existenci, stejně jako dýchání nebo vyměšování.

Jinak posudek psychologa pro invalidní důchod nestačí. Psycholog navíc zpravidla není lékař, musel by Vás doporučit k psychiatrovi, ten by musel diagnostikovat nějakou psychickou nemoc, pak ji zkusit léčit (opět psychoterapií doplněnou léky) a pokud by to nezabralo, doporučil by Vás ke komisi, která by pak rozhodla o invalidním důchodu.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: invduchod
Datum: 07.10.16 12:19

http://www.cssz.cz/cz/duchodo…i/davky/invalidni-duchody.htm

Pročtěte tyto stránky. Myslím, že se dost mýlíte v tom, že při inv.důchodu II.st. nemusíte pracovat...

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 07.10.16 12:19
avatar

Nepotřebujete psychologa, vy potřebujete psychiatra. Spočítejte si, zda byste vůbec měla odpracované roky na nárok ID. Jste schopná popsat A4 svým příběhem, nastupte do práce jen na zkrácený úvazek, nekoukejte co máte vystudované a jděte třeba uklízet kanceláře.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: pb®
Datum: 07.10.16 12:33

Dělá vám problém chodit do práce každý den, bojíte se šéfů a kolegů, nezvládnete pracovat 6-8 hodin denně, ale zvládnete doma pracovat velice tvrdě. Co takhle nabídnout své služby v nějaké agentuře poskytující úklid domácností? Nebude to denně, nebude to na celý den, v bytech/domech budete sama, bez neustálé kontroly šéfa. Doma stejně nejspíš něco děláte a nekoukáte celé ty roky z okna, takže byste to měla zvládnout levou zadní. Invalidní důchod "na hlavu" se dává až po potvrzení případné diagnózy, to může udělat jen lékař - psichyatr, ne psycholog.

Dělala jste za tu dobu něco? Aspoň nějaké brigády typu roznášení letáků.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: vnch
Datum: 07.10.16 12:54
Neschopnost donutit se chodit do práce není důvod k invalidnimu důchodu. To byste musela mít závažnou psychiatrickou diagnózu. Tedy od psychiatra, ne od psychologa.
Proč nezacnete částečným uvazkem? Nemusíte přeci pracovat hned na plný.
Ohodnoceno: 0x
 
Od: amos
Datum: 07.10.16 13:24

Ja bych byl pro, aby zena vychovavajici deti mela podle poctu potomku automaticky pravo na nejakou vyzivnou statni mzdu a narok na primereny duchod, je to prace dost narocna pokud se neflaka - kvalitu vychovy by mohl kontrolovat nejaky " pediatricky dozor" a šéf by mohl udelovat i odmeny, premie za vzorne vysledky v procesu kvalitniho cepovani potomstva - budouciho prinosu statu. Nezamestnanost totiz roste a porodnost klesa, inteligence vymira, bezdomovci se mnozi a bezenci se vsude roztahuji, smutne vyhlidky do budoucna... Obroda naroda je nutna *bum* :)


doplněno 07.10.16 13:38:

Uska radi sklopit usi a makat jako ďas, hlavne nevycnivat z rady, skoro se nechce verit, ze chce pro inteligentni "vzpurne" zeny zachovat takovy beznadejny udel...

Ohodnoceno: 0x
 
Od: uska®
Datum: 07.10.16 13:16

Vy ani doma nepracujete 6-8 hodin denně? Co děláte? Ležíte na pupku?

Nevymlouvejte se na své dětství, určitě to nebylo jednoduché, ale nyní když máte přes 40 let je to jen berlička, která vám vyhovuje, abyste se měla na co vymluvit. Navíc jste celý život neměla potřebu se léčit a když vám nestačí finance, tak přemýšlíte o psychologovi, o ID, ale o pracovním poměru nikoliv.

Vaše rodiče nepracovali, vy nepracujete. To dáváte dobrý příklad svým dětem.

Píšete -Jaký to má význam někde sedět tak dlouho a dělat pořád to samé. Proč se od nás všech chcete lišit? My to děláme také. Vy nezvládnete drzou ženskou, blbého šéfa a my musíte? A to také proto, aby mohly být vypláceny důchody. I při 2. stupni invalidity musíte pracovat. Pracovala jste 2,5 roku a je v pořádku, že i když byste dosáhla invalidity, tak vám nebude nic vypláceno, nesplňujete podmínky. A taktéž nebudete mít nárok na starobní důchod.

Musíte mít zlatého muže, který za vás ještě platí zdr. pojištění. Není vám líto vašich dětí, že jim nemůžete dopřát co mají druzí? Co kdybyste si našla úklid na 4 hodiny a pomohla manžeoivi splácet vaše dluhy, stačí, že se ním necháte celý život vydržovat. Tak nic ve zlém a šup do práce.


doplněno 07.10.16 13:47:

amos - špatně jsi to pobral. Radím, být užitečná, samostatná, rodině prospěšná a ne být závažím manželovi na krku. Také paní může podnikat z domova, když nemá ráda šéfy.

Ohodnoceno: 1x
 

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.