Společné bydlení s přítelem

"S přítelem jsme spolu 7 let, z toho 5 let spolu bydlíme."

Noway95, Dory56 - další pohádka? Ale dobrý. Na tvém místě bych čekal, že si tvůj sponzor časem přivede nějakou, která něco umí.

Jaké si to kdo udělá, takové to má. Já bych ale takovou partnerku nechtěla. Nemáte práci, hledáte ji, ale neumíte vařit ani péct. Když už jsem celé dny doma, aspoň bych druhovi něco dobrého uvařila, když přijde z práce, aby se nadlábnul a měl radost. Umíte jen sexovat a fitnesovat, ale to je pro další život žalostně málo. Tím rodinu těžko udržíte.

Nakonec, vařit a péct se naučí časem každá, o tom nic, ale že neumíte uklízet? To jste z cikánského hnízda? Už odmala, jako malé holce, mě rodiče učili, že když jsem si rozhrabala hračky, měla bych si je následně po sobě uklidit. Jakou máte rodinu, učili Vás rodiče vůbec něčemu? Úklid, to je základ, to je víc, než to vaření. Vaření se lze naučit, smysl pro pořádek a úklid musí mít každý v sobě.

Myslím si, aspoň zatím, že jste pro druhův život spíše přítěží. Neumíte nic a zda se něčemu chcete učit, je otázkou. Ale nechci se Vás dotknout, pokud budete mít zájem, naučíte se všechno. Jen chtít.

Zatím bych to mimčo nějak nehrotila. Neumíte nic, jak byste se ještě starala o človíčka? Ale dejte se do toho, postupně se naučíte vařit, žehlit, prát, péct, uklízet...i péči o mrňouska.

Nechápu dnešní matky, mně si mamka a babička vzaly do práce už někdy od 14 let. Prala a krájela jsem zeleninu, loupala brambory, obalovala řízky, vážila suroviny na buchtu...zpočátku s dohledem a radami...no a tak postupně to šlo dál, že se dneska, v důchodu, už nemusím za své umění v domácnosti, stydět. To vaše matka pořádně zanedbala. Musíte se k tomu nyní tedy postavit sama. Půjde to, nebojte se. Žádný učený z nebe nespadl. Jenom chtít! Jaga.

Zdravím. A Vám není hloupé nechat se živit a nechat starost o domácnost pouze na partnerovi? Najděte si práci, podílejte se na nákladech společného bydlení, naučte se uklízet, vařit a o starost o domácnost se střídejte. On se o Vás zatím stará, ale jak se chcete jednou postarat o dítě, když se nedokážete zatím postarat ani sama o sebe a o partnera?

Bože,bože-,,udělat dítě,,? No,jen doufám,že ho přítel bude i kojit :--)) ,protože podle všeho,VY se nehodíte vlastně k ničemu.

Deborko, zase píšeš knihu? A sbíráš materiál? Ta kniha bude mít růžovou obálku? Možná, že i něžně fialkovou. Na ní bude dívka, která stojí u okna v průsvitné košilce a zamilovaně se dívá do dálky, kde běží bílý kůň. Jen bych tě poprosila, až ta kniha půjde do výroby, nechej do ní vlepit tkaničku. Víš takovou, která slouží jako záložka. Taky růžovou. Ale nevzdávej to! Vypadá to, že na takovouhle literaturu máš talent. Je dost naivních děvčátek, které ty přeslazené nesmysly budou kupovat.

Ahoj Deboro, návod, jak by ses měla chovat ve společné domácnosti, bohužel neexistuje. Pokud vám vše klape, tak nemusíš řešit příliš ani to, že si připadáš jako příživník, jak píšeš sama, předpokládám stejně, že to bydlení, o němž píšeš, patří buď příteli, nebo tam platíte, resp. on platí nájem?

Pokud jde o dítě, to už záleží na Tobě. Neměla by ses nechat do ničeho nutit, měla bys jej chtít taky, promluvit si o tom s přítelem, najít nějaké řešení.

Problémy se mohou projevit až po delším soužití. Uvidíte, jak si budete vyhovovat třeba za rok.

Otázka taky je, co by se dělo, kdyby Tvůj přítel ztratil práci. Jistě, teď zaměstnání má, zvládá vše poplatit i doma udělat různé práce. Pokud mu to takto nevadí, nemusíš to řešit a zabývat se tím, že Ty vlastně nic neumíš. To je spíš Tvůj pocit, ale jak vidno, ve vztahu vám to funguje, to je důležité.

Problémy mohou vzniknout právě později. Když by třeba Tvůj přítel ztratil práci, mělo by to vliv nejspíš na jeho psychiku. Je možné, že by se "oklepal" a našel hned něco jiného, ale taky je možné, že zahořkne, začne si všímat jiných věcí, najednou zjistí, že to nepoplatí, že musí všechno dělat sám a že ho to zatěžuje. Nebo pokud začneš chodit do práce, tak mu později bude možná připadat, že se nevěnuješ dost dítěti a domácnosti. Hodnoty a postoje se také mohou měnit.

Ale...každý vztah je jiný. Jsou různé možnosti, ale je možné, že vám to opravdu vyjde. Takové případy také jsou. Záleží na tom daném vašem vztahu.

No vypadá to jako dokonalý vztah, ale za mně by jste tedy neprošla... Když já přijdu domů z práce tak chci aby bylo uklizeno, navařeno, prostě postaráno o domácnost. Abych chodil z práce a doma mě čekalo že musím umýt nádobí, vyluxovat, uvařit, uklidit tak to by mě z toho asi hráblo. Neměl bych ani čas sám na sebe... S mou pracovní dobou kor ne protože dělám od 8:00 - 16:30 a teď když v 17:00 přijdu z práce tak než bych uklidil, vyluxoval a umyl nádobí tak je z toho 18:00 (možné přeháním) potom bych musel třeba na nákup a už je 19:00, uvařit a večeřel bych v 20:00 a po večeři bych už asi nic moc nezvládl takže bych hodil sprchu a šel spát protože bych byl vyřízený... A mít doma partnerku která nemá práci tak to nevím, asi bych to nepřekousnul, jednou sem takový vztah měl a upřímně už v životě bych takovou zkušenost nechtěl znovu zažít...

Takže jak se zachovat? Udělejte doma ty domácí práce, vyprat prádlo, vyžehlit, poklidit, umýt to nádobí, a posstupem času zkuste se naučit vařit, každý chlap to ocení Najděte si práci, přispějte na chod domácnosti ne třeba na nájem ale jídlo, mycí prostředky atd. Teď to možná zní ode mě blbě ale oba jste zamilovaní ale až Vám spadnou ty "růžové brýle" může se situace otočit ve Váš neprospěch.

Také bych takovou ženskou nechtěla,která se neumí k ničemu postavit,,,,vlastně vy jste příživník,,a špatně dopadnete i váš přítel,pokud bude rodina,,vždyť nejste schopná samostatné existence...je to ostré,ale je to tak,,

Ptáte se, jak se správně zachovat - v prvé řadě, když nechodíte do práce, byste měla mít na starosti celou domácnost. Udržovat čistotu a alespoň základní pořádek, také byste se měla co nejrychleji naučit vařit. Já jsem se učila vařit a péct, hned jak jsem nastoupila do první třídy. Naučila jsem se to hodně rychle - nic těžkého na tom není. Takže směle do toho.

Dobrý den, Váš přítel je z mého pohledu sobec a myslí jen na sebe. Chce dítě a zřejmě ho ani nezajímá Váš názor. Proč Vám sděluje, do kdy chce mít potomka? Dítě není nová motorka nebo domcí kino a mělo by to být rozhodnutí obou partnerů. Měl by Vás respektovat, ale to on zřejmě nedokáže.

Tak to toho přítele lituji. Až z nějakého důvodu nebude moci, zřejmě ho vyprovodíte...