Co mám dělat, když jsem ze všeho na nervy

Asi by to chtělo někoho k synovi sehnat a vypadnout na pár dní pryč. Prostě vysadit, jinak Vás z toho klepne. Chápu, čeho je moc, toho je příliš a potom stačí málo a bouchnou saze..

Nebojte, taky mám dny, že by mi i trpaslík vyrostl den blbec jeden za druhým..

Dajko, taky jsem na tohle citlivá. Dneska ráno jsme byli s prďolou na cvičení, mají tam takovou malinkatou recepci, kde děti po cvičení svačí, odcházejí, ženské se domlouvají přes celou místnost s kamarádkami a nové děti s rodiči přicházejí, platí, ptají se, svlékají se atd a všichni se všem musí vyhýbat. Takový šrumec, že mi z toho jde ihned hlava kolem. Jenže to je 10-15 minut, pak se to uklidní. Vy to máte celodenně. Asi to nechcete slyšet nebo to pro Vás není možné, ale já bych to nevydržela a odstěhovala se.

To, jak Vám začíná vadit i běžný hluk, je příznak toho, že je toho na Vás už moc. Opravdu touto přecitlivělostí začínají různé stavy od vyčerpání po deprese (běžný impuls vyvolá nepřiměřenou reakci).

Co tak nechat si postavit zeď oddělující vás a souseda? Zamezilo by to tomu hluku. Za druhé, méně efektivní řešení by bylo vypěstovat živý plot, dostatečně vysoký a hustý, ten by trochu hluk zmírnil. Případně zkombinovat obojí, zeď i živý plot.

Takové situace řeším špuntami do uší. Jako fakt, nedělám si legraci,sám je používám na spaní a nebo když chci mít klid. Jsou měkkounké, musí se zmáčknout do tyčinky a pak aplikovat do ucha, kde se roztáhnou, a sousedi vám můžou políbit .. Další možností jak uniknout otravnému štěkotu je pustit si z dobrých reproduktorů simply noise - vhodné hlavně při spánku. Šum člověkovi až tak nevadí, a potlačí řev čokla a další zvuky.

"dajko", když vy nemůžete se syeam moc nikam, tak si pozvěte návštěvu domů. Budete vidět na syna a při tom si popovídáte s návštěvou...Neznám Vaše záliby, ale třeba plést, háčkovat, malovat a tak...

Já bych 30 let doma, tak mi vadí úplně všechno. Vypadá to, že ještě spoustu let budete doma. Mě by stálo za to se přestěhovat někam na samotu k lesu. Ale záleží na člověku, je na Vás, jaké tam máte jiné pouta.

Jen bych vás chtěla pohladit a politovat. Šílené. Poradit vám neumím. Najít si jiné bydlení, to asi fakt nejde. Nebo přece jen? Vyčerpala jste všechny možnosti k útěku? Protože na místě nezměníte vůbec nic. Jak velký a jakou diagnozu má syn?

Děkuji všem za zájem, kdyby to bylo jen na mě, tak se okamžitě odstěhuji, ale manžel to celé spravil a teď staví hospodářskou budovu, která mu vždy chyběla a těší se, jak budeme mít v budoucnu slepice a králíky - ty jsme zrušili před 15 lety, protože králíkárna spadla a bylo přednější spravovat barák. No, já jsem jak paralyzovaná, nic mě nebaví, i když je klid, tak jen musím myslet na to, kdy zase začne binec. Známá mi doporučila jakýsi přírodní přípravek na uklidnění, tak jsem si ho objednala, uvidíme.