Jak odnaučit dítě krást?

Zavináč, ona to nechápe jako krádež. Prostě se jí to líbí. Vzpomněla jsem si sama na sebe. Bylo mi asi deset let a vedle nás bydlela rodina, kam přijali na podnájem jednu paní která se vrátila z pohraničí a ta si přivezla nějaké ukradené zlato, jak to tam tenkrát po válce chodilo a lidé rabovali. To já samozřejmě nevěděla, to až pak, po dlouhé době jsem se dozvěděla jak to s tou paní bylo. No a tenkrát, když jsem byla malá, tak jsem právě s dětmi těch sousedů prohledávali půdu. Na půdách je přece plnou tajemných skrýší a věcí. A já našla plechovou krabičku a v ní prstýnky a řetízky a tak dál. Prostě jsem našla obrovský poklad. Okamžitě jsem si vybrala ten nejhezčí prstýnek samozřejmě pro sebe, na krk si pověsila několik řetízků, podělila zbytkem ostatní děti a šli jsme se klouzat na zamrzlý náhonek. Tam jsme z pokladu část poztráceli, protože prstýnky nám byly velké. ten večer se ještě nic nedělo, ale druhý den ta bába uviděla nějaký řetízek na krku toho dítěte té rodiny u které bydlela a letěla se podívat na svůj poklad, který byl samozřejmě fuč. Bylo to strašné, označili mne jako hlavního viníka, protože jsem to byla já která to našla a rozdala. Babička s dědou a rodiče těch dětí od vedle lezli po čtyřech po zamrzlém zasněženém náhoně a hledali poztrácené předměty. Mne děda tak strašně seřezal řemenem, že jsem byla celá fialová asi týden. Takže to vnučce vysvětli, že to nesmí brát, nebo si to schovej tak, aby to nenašla. Ona to nebere jako krádež a hlavně nemá potuchy o tom, že to má nějakou cenu. Jí se to líbí, to je všechno. Já být tebou, tak koupím u číňanů nějakou krabičku a do ní všelijaké cetky a vyrobím jí poklad který bych jí ovšem nedala, ale dala na místo, kde ví že jsou ty Tvoje opravdové. Jí to bude fuk. Ona bude mít radost že něco zase našla.

Magdon, to je fakt. Kdyby mne tenkrát děda neseřezal, tak bych na to určitě zapomněla. Ale myslím si, že by se ze mne zloděj stejně nestal, i kdyby mi to pouze vysvětlil bez toho řemene. On ten řemen používal hodně často a když si na to vzpomínám, tak je to škoda. Já ho tenkrát neměla ráda a bála jsem se ho. Dokonce jsem si tajně přála aby umřel. Kdyby byl moudřejší, pochopil by, že mi k mnohému stačilo vysvětlení a že ten řemen byl hodně přes "čáru". A já bych byla bývala měla dědu kterého bych měla ráda. Dnes si na něj vzpomínám a je mi docela líto, že tomu nebylo jinak. Netvrdím, že někdy se výprask nutný, ale mělo by se uvážit kdy tomu tak opravdu je. A pak, někoho můžete řezat a řezat a stejně z toho vyroste spratek.

Zkuste se inspirovat zde.

Je to ovšem velký problém. Sami jsem tím prošli a byla to velmi nepříjemná doba, kdy jsem spávala s peněženkou pod polštářem. Tenkrát nebyl internet, styděla jsem se za to a neměla jsem si s kým promluvit.

když domluva nepomáhá musí dostat na zadek a to klidně i několikrát prostě si musí uvědomit že když udělá něco co nemá přijde trest

Předpokládám, že takhle malé dítě nebere věci proto, aby se obohatilo, ale spíš proto, že se mu líbí, zaujaly jej, nezná je, jsou pro něj něčím zajímavé a nové. Nebo proto, že je zvyklé z domova, že si může všechno vzít a nic se (mu) nestane.

Řešila bych hlavně s rodiči... ale i vnoučeti bych vysvětlila, že si toto nepřeju a že se to nedělá, že já mu taky neberu jeho věci.

V tomto věku to dělají děti docela často a o špatné výchově to není. Hlavně aby se zlato našlo. Dcera nám to nedělala ale syn asi když měl 6 let mi sebral 100,- z peněženky,ale např. 1000,- tam nechal,prostě neznal hodnotu peněz a schoval si ji pod koberec. Dostal vynadáno i na zadek a pak v klidu se mu to vysvětlilo a už to pak nedělal.

Myslím si, že dítě to nedělá proto, aby s tím šlo do zastavárny, ale zlaté lesklé věci třeba s kamínky se mu líbí a chce je vlastnit.

Má dostatek korálků a jiných holčičích ozdůbek? Já měla korálků bednu, mí 2 strýci s rodinami žili v Jablonci nad Nisou a tak posílali často krabici s korálky. Jak já se v nich vyřádila. Skoro každý den jsem si navrhla a navlékla jiné korálky, k nim i náramek. Měla jsem jich tolik, že jsem je ani nemusela pak rozdělávat, ale nechávala jsem si je a vytvářela další. Občas jsem něco darovala i kamarádkám.

Pokud malá nemá dostatek podobných holčičích hračiček, ve kterých vy se vyřádila a uplatnila svůj vkus, je potřeba jí něco podobného pořídit. Nedělá to z touhy po mamonu, nezná cenu těch věciček, ale prostě je to taková malá straka, která neodolá lesku a třpytu. Zkuste jí koupit sadu korálků k navlékání, čím větší, tím lepší a uvidíte, že se zabaví a přestane se pídit po špercích. Jaga.

Proto bych drahé věci nahradila korálky, silonovými vlasci a ať se malá vyřádí podle své fantazie.