Jednoduchý případ. Jsem mlaďoch(19), ještě nevylítaný a udělal jsem úplně opačnou věc než jsem měl udělat. Místo, abych si užíval mládí a až pak se usadil, tak já si nejdřív našel slečnu, se kterou jsem jakou dobu(3 roky) a až potom začal lítat a koukat okolo. Říkám si, že se nechci usadit už takhle mladý a být jako naše babičky. Chci si ještě užívat toho mládí, zkusit jiné vztahy, abych věděl, že jsem na tom třeba doposud dobře nebo špatně. Toho se právě bojím, abych jednou nelitoval. Láká mě to a představa doživotního zavázání mě děsí. Co mám dělat? Mám to nějak slušně říct a že třeba až dospěju, tak se to změní nebo zůstat a být vděčný za to, co mám? Kamarádi mi říkají: "Kurňa, buď rád, za to, co máš. To je všechno, co do života potřebuješ"...Ale nevím. Jaký je na to váš názor? Jasně, mladý, divoký, ale chci vědět váš názor na to, jestli by váš první partner měl být i tím posledním nebo mi dáte za pravdu s tím, že musím ještě zkoušet... Vztah je spokojený, což o to, ale prostě nevím, jak jsem psal výše...
0x
Nemyslím si, že by první partner měl být i posledním 
nevažte se, užívejte si, jste mladý. Takových slečen ještě může být.. 
doplněno 07.09.16 21:45: Rozumně to slečně vysvětlete, vždyť i ona je mladá. Je zbytečné se v tomhle věku vázat a za x let třeba zjistit, že už vás ten stereotyp nebaví, že jste si nic neužil? Dnes je zcela normální, že se lidí berou v pozdějším věku, opravdu není kam pospíchat..
Právě, to si říkám. Ale zároveň mi to není lhostejný, vážím si jí, jako osoby, jako skvělýho člověka, ale nevím... Jak říká paní pode mnou, tak to cítím. Abych jednou nelitoval, ale ještě si užíval tý volnosti, zkusil něco jinýho. Jsem poctivej, nezahýbám, mám nastavený pravidla, který dodržuju a chci je taky po druhý.
Na "usazení" máte skutečně ještě času dost, ale...
Pokud uvažujete tak, jak píšete, svoji dívku určitě nemilujete. To by Vás totiž něco podobného vůbec nenapadlo a byla by prostě ta jediná na světě, se kterou nutně musíte strávit "zbytek" života (tedy on tenhle názor většinou časem přejde). Když musíte přemýšlet, jestli je to ta pravá, tak v tom případě to ta pravá není. Že si někoho vážím a že ho třeba i obdivuju nemá s láskou nic společného. Takže Váš vztah ukončit ani nemůžete, protože žádný nemáte.
Je dobré, že máte "nastavená pravidla", ale věřte, pokud se skutečně zamilujete, jdou veškerá pravidla stranou. A litovat budete v každém případě. Buď, že jste něco udělal, nebo naopak, že jste to neudělal.
doplněno 08.09.16 08:40:
"...já na to jsem připravenej, ale ne, že to bude už teď..."
Na zamilovanost nemůžete být připravený, či nepřipravený. To není zkoužka z matematiky. Zamilovanost buď nastane, nebo nenastane. Možná teď, možná jindy, nebo nikdy. To vůlí neovlivníte.
A že zamilovanost postupem času klesá je jasné, ale aby mohlo něco klesat, musí to napřed existovat. A to ve Vašem případě očividně neexistuje.
Zamilovanost vždy ze vztahu vymizí, pokud ne, tak něco není v pořádku- nejenom podle mě, ale i podle odborníků. U mě držela silně přibližně něco přes 2 roky... Snad žádný dospělý pár není zamilovaný tak, jako na začátku vztahu. Vztah je taky o kompromisech, ale postupně zamilovanost vyprchá vždy a najede se na rutinu. A já na to jsem připravenej, ale ne, že to bude už teď...
Zamilovanost je stav, kdy se člověku bouří hormony, málem nespí, nejí a v hlavně má jen toho jednoho. Tenhle stav poblouznění mysli, je dlouhodobě neudržitelný a je to tak v pořádku, protože člověk potřebuje myslet i na jiné věci a normálně fungovat. Až tento stav pomine, často říkáme "sundá růžové brýle" - pak vztah vůbec nemusí přejít do další fáze, protože si na partnerovi začneme všímat i jeho chyb, které jsme předtím přehlíželi a těch může být někdy tolik, že se lidé rozejdou.
Naopak pokud i přesto dva zjistí, že si rozumí, nedokáží si představit život bez toho druhého, pak je to teprve láska. A ta pominout nemusí, ta prostě trvá i do pozdního věku. Jenže se často stává, že láska ze vztahu vyprchá a zůstane tam právě jen ta rutina. To je asi Váš případ. Mám sourozence, který je se svou partnerkou již od základní školy. Dnes je to dospělý a pracující muž. Když vidí, kolik přátel v okolí si užívá svobody nedobrovolně a rádi by se usadili a najít "tu pravou" je problém, je vděčný, že on pro sebe tu pravou našel tak brzy. Neumí si představit život bez ní a ten vztah trvá již mnoho let.
Vy svou přítelkyni nemilujete. Buďte k ní upřímný a dejte jí možnost najít si někoho, kdo si jí bude vážit víc.
0x
Dnes už asi málokomu vydrží první vztah. Ale mám kolem sebe pár takových. Nerozcházela bych se, pokud by k tomu nebyl nějaký důvod. Užívat si a cestovat můžete i se svou partnerkou. Třeba vám to nevydrží, ale třeba ano. Zrovna tak mám v okolí pár lidí, kteří mají problém později najít nějakou spřízněnou duši. Nechala bych tomu volný průběh. Třeba se časem jeden z vás zamiluje do někoho jiného, anebo spolu zůstanete. Ale asi bych se nerozcházela, pokud bych partnera měla ráda, jen proto, abych zkoušela něco nového. Vždyť se ještě neberete. A jestli ji máte stále rád, tak by neměl být problém.
odvaž se 
0x
Lepší než teď mít vážný vztah, za chvíli děti a po třicítce si uvědomít, že jste si jako mladý neužíval a začněte se snažit to dohánět a zničite si tím do té doby fungující rodinu.
0x
Ahoj,
tak můžeš se na to dívat z různých pohledů: Ve vašem případě vlastně stále o nic nejde, relativně. Nejste sezdáni, nemáte děti, předpokládám, že oba ještě studujete, nemáte prostě vůči sobě nějaké závazky. Rozchod by tedy z tohoto pohledu neměl být až takový problém. Nedívej se na to tak, že jsi nyní nějak zavázán, nikde přece není psáno, že se za rok dejme tomu musíte vzít a mít děti, ty můžete mít klidně až za 5 let, například.
Další věc - z toho, jak jsi podal dotaz, je zřejmé, že máš pocit, že jsi něco zameškal, že Ti něco schází, chceš prostě "žít" , užívat si. Máš sice nějaké hodnoty, pravidla, jak píšeš, ale "něco" Tě táhne jinam. Pokud to tak máš už nějakou dobu, tak je asi lepší, abys vztah ukončil, protože pokud už se porozhlížíš někde jinde, tak je myslím lepší to ukončit tady a teď, než pak přítelkyni podvést a pak se s ní až rozejít. Nevím, jak to vidí ona, jestli už spřádá nějakou budoucnost, nebo to bere podobně jako Ty, jen o tom třeba nevíš a taky nemá ještě odvahu ten vztah ukončit. Ale určitě bude dobré, když si o tom na rovinu promluvíte.
Musíš se zkrátka sám rozhodnout, co je pro Tebe lepší. Jsi mladý, bez závazků, relativně nemáš co si tedy vyčítat. Pokud si chceš užívat a cítíš, že k tomu potřebuješ vyzkoušet více vztahů, více holek, něco ještě poznat, tak do toho jdi,bude to podle mě lepší. Až to budeš cítit jinak, tak to budeš řešit až pak a uvidíš, co Ti život přinese.
Z druhé strany tady nejde až tak o věk, ale prostě o to, jak to vidíš. Někdo si chce užívat ve dvaceti, jiný i ve čtyřiceti a ne a ne se usadit. Jiný je naopak rád, že hned napoprvé našel dobrého partnera, jiné vztahy ho nelákají, nemá pocit, že něco zmeškal, že si něco neužil, stačí mu poznávat nové věci s tím novým partnerem, pracovat stále na tom novém vztahu. Někdo se i ve Tvém věku nebojí mít i děti a vstoupit do manželství, i když to bude spíše výjimka.
Píšeš, že vztah je relativně spokojený, ale přesto jej tedy raději ukonči, bude to tak podle mě pro obě strany lepší, třebaže to bude nejspíš nějakou dobu bolet. Sám, jelikož jsem v podobném věku, jako Ty, bych to tedy ve Tvé situaci řešil taky tak. Mně osobně by byla tedy rozhodně bližší ta druhá situace, ve které naopak vidím výhody, tedy osobně se nezabývám tím, že si něco neužiju, jsem rád za toho jednoho partnera, když nám to klape, a stále na tom vztahu nějakým způsobem pracuju, vážím si všeho, co poskytuje a jiné věci mě nelákají. Ty to máš naopak, proto, jak už jsem napsal - ve Tvém případě radím, nějak šetrně to přítelkyni vysvětli, rozejděte se a užívej si života.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.