Svereni deti do pece otce

To je normální chování dětí - u otce jistě nemají pevný režim, rozmazluje je a proto je to táhne k němu. Staršímu už byste mohla vysvětlit, že je to tak proto, že si s nimi tatínek jen užívá strávený čas, má je na chvíli a tudíž nemá potřebu je vychovávat. Ovšem pokud by u něj měly být natrvalo, takhle by to pořád nešlo, i on by musel nastolit pravidla a děti by musely začít poslouchat. Ideální by bylo spolupracovat na výchově s otcem, dohodnout alespoň základní pravidla, která by platila u obou stran, což bude zřejmě problém. Dejte tomu čas, zkuste zhodnotit i svou výchovu. Nevybíjíte si na dětech, byť nevědomky, frustraci z rozpadu manželství? Nejste zbytečně přísná, nespravedlivá vůči dětem?

Hel, Vy jste vynervovaná ze vší té péče, na dětech Vám záleží (proto jsou tam i ty povinnosti) a jejich postoj Vás (naprosto oprávněně) čílí. Ale - a ano, vím, že se to snáze říká, než dělá - něco bude i na tom, že otec je asi v pohodě a Vy vynervovaná, napjatá, kolísá Vám sebevědomí ve vztahu s dětmi...

Když se jednou budete cítit, že na to máte, na poznámku o otci zkuste zareagovat tak, že v klidu řeknete "tak jo, pojď si sbalit věci a půjdeš k tátovi". Sbalte jí, domluvte to s otcem (pokud lze, řekněte mu, že je to jen dočasné - nevím, jak moc Vás podpoří?), docela bych se vsadila, že dcerka rychle vycouvá. Když zjistí, že Vy to "máte na háku".

A možná bych zkusila někdy podobné poznámky utnout bez vysvětlování se slovy "už tohle nechci slyšet, víte, že se tady máte stejně dobře jako u táty". Rázně (čímž nemyslím zvyšovat hlas nebo rozčílený tón) ve tom smyslu, že o tomhle se už nebudeme bavit a poznámky jsou nepřístojné. Ale to musí být cítit z Vašeho nitra, to nejde vždycky.

Já jsem také chodila k otci jen na nedělní oběd. Byla vždycky hostina, jakou jsme doma neměli. Nevlastní mamina se snažila, ale její úsměv byl hraný, nic upřímného. Byla jsem ještě hodně malá a tak jsem své smutné mámě doma vyčítala, proč taková jídla také nemáme. A ty dary jaké dával táta, jsme od mámy také dostat nemohli.

Časem jsem to pochopila. Dejte dětem čas. Nebo do ruky telefon, ať tatínkovi zavolají a zeptají se, jestli by u něj mohli 14 dní bydlet. Dovolte jim to. Doma mají zábavu i povinnosti, tak jak je to správné. A u otce jen tu zábavu. Vidí to s představou, že budou-li bydlet u otce, bude jen zábava a žádné povinnosti. Nechte je poznat, že tak by to nebylo.