Návrat do rodného města-jak začít znovu?

Od: Datum: 21.08.16 10:16 odpovědí: 5 změna: 21.08.16 12:45

Hezké nedělní dopoledne,

vrátila jsem se po letech do rodného města, odkud jsem odešla před pěti lety po rozvodu ve věku 34 let. Začala jsem jinde pracovat a našla jsem i nového partnera. Život se ale nevyvíjel tak, jak jsem si přála. Během těch pěti let jsem zažila tvrdé pády a naučila jsem se, co znamená úsloví: "Co tě nezabije, to tě posílí." Hodně jsem si obrazně řečeno "natloukla", ale nikdy jsem nepadla na ústa a neřekla si, že se vzdávám. Odjížděla jsem z rodného města jako zlomená, ale v nový začátek doufající žena. Rozhodla jsem se vrátit domů, protože mi rodný kraj chybí. Vrací se hodně životem otřískaná žena, bez iluzí a sama. Když tady procházím všechna má oblíbená místa, spojuje se mi to s manželem a se všemi léty, kdy to tadybylo hezké. Kdy jsem žila spokojeně a nevěděla, co mě čeká. A bolestně si uvědomuju, že už to nikdy nebude stejné. Nechci už odtud odejít, ale nevím, jak tady znovu zapustit kořeny a nežít ve vzpomínkách. Nevím ani, co mám od návratu ve 40 letech čekat, jestli už jen čekání na důchod, stárnutí a vzpomínání anebo jestli dokážu nějak navázat na to, co jsem tady prožívala a žít stejně spokojeně, jen prostě jinak. Už tady nikdo z mé rodiny nežije. To je taky nová situace, vždy jsem tady měla blízké lidi a zázemí. Co byste mi poradili? Předem děkuji za každou radu, žádnou nebudu považovat za lepší nebo horší, než jiné, jenom za jiný úhel pohledu.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 21.08.16 10:24
avatar
Nevim co vas lakalo primo do rodneho mesta. Jeste ktomu , kdyz tam jiz zadna rodina nezije a vraci se vam vzpominky. Hlavni je to , ze z minulosti opravdu jiz zit nemuzete. Musite myslet na budoucnost a hlavne to , ze kdyz neco skonci tak neco i zacina. Nemate tam nake stare zname kamarady , zkuste prvne snema navazat kontakt. Nebyt sama ... Casem kdo vi , treba na vas ceka ten pravy!
Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 21.08.16 10:41
avatar

Já, osobně, bych se nikdy nevracela tam, kde jsem trpěla. A také, kde si mě lidé pamatují jako trpící chuděru. Je těžké stát se silnou a ještě těžší, si tu sílu udržet. *sok*Příjde mi to, jako bych stále chodila na hrob. Jako zločinec, který se musí stále vracet na místo činu. Neumím to přesně popsat. Když zemřela maminka, táta už nebyl, byla jsem v rodném městě pouze a jen na pohřbu. Kamarád mě, asi za 10 let, vzal, jakože na výlet, právě do toho města. Směřovala jsem ho ale na druhý konec města, kde jsou v přírodě zajímavosti a památky, ale do blízkosti, pro mě, významných míst, ne. A představte si, že mamka není už 19 let a až letos, na jaře, jsem si teprve pohledala mapu a koukla se, jak vypadá "náš" dům a jeho okolí. Nemohla jsem, prostě jsem nemohla. A doposud nemůžu. Ikdyž se mi tam zas až tak tragedie nestaly, jen dlouholéta péče o rodiče. Jakoby mi tam zůstalo kus srdce, které ale klidně oželím. ;) Život není o vzpomínkách a patlání se v minulosti. Narovnejte se v ramenou, zvedněte bradu, usmějte se a běžte jinam! Najděte život jinde!

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 21.08.16 11:33

Ve čtyřiceti přece život teprve začíná ;)

Osobně bych za vším udělala tlustou čáru, domů bych se rozhodně nevrátila, vybrala si úplně nové místo, nezatížené minulostí. Tak ať se Vám daří :)

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 21.08.16 11:34
avatar

Já mám jiný názor, sama jsem si tím taky prošla a vím, že se to zvládnout dá, dokonce musí. Je pravda, že víc než vzpomínky na společná místa, mně bolela zrada po 20ti letech a to v žádném jiném městě nebude jiné. Zůstala jsem sama se sedmiletou dcerou, bez práce, známé a přátele jsem sice měla, ale najednou mně s nimi nepojilo nic, měli jen takové ty "spokojené" starosti, o kterých když mluvili, tak jsem šílela, protože v danou dobu, jsem byla úplně jinde a řešila pravý opak. Pod okny mi chodil z práce bývalý manžel s milenkou a dcera na něj tloukla přes sklo, nechápaje, proč za ní nejde, proč nejde domů. Pak se navíc nastěhoval do protějšího bytu, takže jsme si viděli do oken. Ale musela jsem to ustát, vydržet, co mi zbývalo. Kam bych se stěhovala, i tak jsem měla starostí nad hlavu a tam, kde jsem žila, jsem alespoň všechno dobře znala, alespoň nějaká jistota. Časem si člověk zvyká a když se postupně znovu zapojí do života, tak i zapomene. Vás asi, naštěstí, nečeká potkávání býv. manžela na každém rohu, to bylo to nejhorší. Dokud žil, tak mi to nepřestalo nikdy vadit. Ale kdo s čím zachází, tím také schází a tak tím, že si sám zničil život, nakonec se o něj i připravil. A ze mně konečně všechno definitivně spadlo, i když už jsem byla znovu vdaná a šťastně. U Vás je největší problém, že nemáte přátele. Najděte si alespoň jednu kamarádku, bude Vám líp. Nejlépe taky rozvedenou, aby na Vás měla čas a pojily Vás podobné starosti. Uvidíte, že všechno půjde dál a ta místa ve Vás přestanou vzbuzovat vzpomínky. Jak se jich zbavit? Konfrontrací! Choďte kolem nich, raději s někým, povídejte si a brzy si uvědomíte, že už si zvykáte a přestáváte si leckdy uvědomovat, že na to místo máte nějaké vzpomínky. Nebojte se, to půjde, ale chce to čas a přijít na jiné myšlenky, přejít na běžné starosti. Určitě najdete i novou známost. Hold, teď je toho chvíli na Vás moc.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 21.08.16 12:45
avatar

Hezké odpoledne, Magdaleno,

v první řadě vás musím ujistit, že ve věku 40 let se rozhodně jen nečeká na důchod. Ani kdyby to bylo jen z důvodu, že se důchodový věk stále zvyšuje. Máte šanci žít ještě zcela plnohodnotný život, pracovní i citový. Já se rozváděla až po padesátce, takže o tom něco vím.

Z rodného města jsem sice "paty nevytáhla", proto jsem po rozvodu ztratila jen málo přátel, tedy hlavně manželových přátel. Zůstali mi mé kamarádky, sousedé, spolužáci. To je samozřejmě velké plus. Ale vy se jistě brzy s novými lidmi seznámíte. Nejspíše při nějaké činnosti. Přihlaste se do nějakého cvičení, zpívejte ve sboru, zkuste kurs keramiky...

Já osobně mám asi štěstí v tom, že často umím "vypnout škaredé věci". Cesty do míst, kam jsme s mužem chodívali, mě tak nikdy nedovedly příliš rozesmutnit. Ostatně já i vy jsme poznaly ta místa dávno předtím, ještě jako děti. Takže veselejší vzpomínky na sáňkování, koulení sudů, výlety s rodiči i se školou jistě mohou překrýt smutnější vzpomínky na první rande a první pusy.

Táhlo vás to do rodného kraje. Je to normální. Rodný kraj dává velkou sílu. I jen ten kraj bez lidí. Je docela důležité, že víte, jak se jmenuje kopec, za kterým zapadá slunce, víte, kam jít natrhat šípky na čaj atd. Protože i když nyní na čas jste sama a zdánlivě vykořeněná, vy do toho kraje patříte, jste jeho součástí. Hodně štěstí!

Ohodnoceno: 3x
 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.