Rodiče se chovají lhostejně - proč?

Dobrý den, nezávidím Vám Vaši situaci, myslím, že Vaši rodiče mají problém - buď se rozvádějí, přišli o práci, některý z nich je nemocný a také vůbec nevylučuji možnost, že jim nějaká "dobrá" duše z okolí nakukala, že v Praze šlapete (o takovém studentském přivýdělku prošlo několik reportáží médii). Chce to s nějakým (asi s mámou) vážně promluvit. Držím palce

Je to sice nepochopitelné, ale určitě důvod je, ale ne vaše chyba. Víte, manželství je jako samostatný svět. Děti, rodiče a kamarádi jsou tam jakoby součástí, ale i jen na návštěvě. A občas se v tom světě něco zchumelí, nějaká nedobrota. A to se stalo vašim. Něco je rozhodilo tak, že nejsou schopni chovat se normálně. Možná, že se úplně bojí pohnout, ať z nich nevypadne důvod, proč tomu tak je. A to takový důvod, který by ten svět mohl rozmetat. Bojí se toho. Možná syndrom "prázdného hnízda"? Vy se snažte chovat normálně a usnadnit jim to. Tvařte se, že se nic neděje. Nedolujte z nich důvod. Až to dozraje, řeknou ho. Vím, není to snadné, ale nesnažte se dopátrat pravdy. Budete se muset postavit na něčí stranu a to vůbec není jednoduché, ani možné. Nechte je, oni si to vyřeší sami, vy se jenom tvařte, že je chápete. Doopravdy nemůžete nic.

Většinou to bývají ekonomické problémy,které v nynější době ochromí spoustu rodin. I když by bylo lepší se v těžkých dobách a ty jsou ve spoustě rodin (lidé přichází o jistoty a mají závazky)držet při sobě. To,že jste odešla studovat ,také svým způsobem ovlivní rodiče,neumějí se s tím vyrovnat. Moje rada je. Vím ,že to není lehké,ale je to možné. Je to život rodčů,nejste za ně zodpovědná. Buďte vstřícná,nápomocná jen budou-li chtít.Rodiče si to vyřešíVy se zaměřte na svůj život na svá studia.Ne,není to sobecké,nepomůžete tím budete-li se trápit.Jste mladá máte život před sebou.Moc Vám držím palce,hlavu vzhůru!

Vůbec to neber osobně! Pro rodiče je vše novou situací, Tvé povídání vypadá, že jsi jim vyplňovala jejich život, sama píšeš, že komunikace mezi nimi není nic moc a po tolika letech se nediv. Musí se naučit žít zas SPOLU, bez starostí o to svoje robátko ) , najednou nemusí řešit, kde jsi byla večer atd., prostě syndrom vyletění z hnízda - hnízdo se zdá být opuštěnější, dítě dospělé a oni musí najít cestu sami k sobě. Plus pokud mají strach o práci, nediv se, že mají třeba i chmury (živit vysokoškoláka není legrace) a jen jsou třeba i díky podzimu ještě unavenější - a holt to před Tebou neskrývají. Pokud jim chceš pomoct, tak se vzmuž ), překonej se a snaž se vozit s sebou dobrou náladu a radost Ty, je to chytlavé, tím prospěješ Vám všem. Rozhodně si to nevztahuj na sebe, mají právo být unavení (i ze svých životů), aspoň na chvilinku, a buď Ty tím hybným činitelem. (moc dobře vím, jak to myslíš, taky jsem jezdila na VŠ, obdobný pocit jako Ty - touha povykládat, co nového, nadšeného a ono doma nic, všichni sedření - jsem mívala kdysi dávno, když jsem se vracela z výletů. A to máme vztahy taky super)... no a pokud to nepomůže, zkus někdy promluvit jen tak mezi 4 očima, zda se něco děje, jak to mají s prací ap.

Eddie, určitě to souhrn různých důvodů, jak to popisuje kolega i kolegyně v přechozích příspěvcích. Nepíšete, jestli jste jedináček. Ale podle toho, že se zmiňujete jenom o matce a otci, tak to asi tak je, že? Pro ně to musí být veliká změna. Toto prožívá spousta rodičů, když děcko odchází z domova. Ať už to jsou studia a nebo svatba, vždy je to složité. My jsme byly dvě sestry a prakticky obě jsme je odstěhovaly ve stejnou dobu. Já sama a sestra s manželem a dvojčaty. Až vlastně po úmrtí táty mi matka prozradila, že můj milovaný táta se chodil tajně vyplakat do mých věcí ve skříni, které jsem ještě neodstěhovala. A to v žádném případě nebyl táta žádný slaboch - jenom jsem byla jeho zlatíčko. Každý z rodičů to prožívá jinak a je to vždycky zásah do nějakého dobrého stereotypu, který v rodině fungoval. Určitě jste byla prostředníkem mezi rodiči i samozřejmě poutem. Teď se musí vyrovnat s novou situací a také si na ni zvyknout. A určitě se to projeví i v jejich vztahu. Vy jste přijela s novými prožitky a chtěla od nich vidět zájem a pozornost. Ale naopak oni byli zaskočeni tím, že zůstali sami a možná, že najednou si neměli co povídat. A to se nezměnilo ani Vaším příjezdem. Dejte jim čas, hodně s nimi komunikujte i na dálku - ty možnosti dneska jsou. Doufám, že máte doma internet a třeba si posílejte i fotky a hlavně zprávy, co je doma i na škole nového. Uvidíte, že to bude zase dobré. Musíte jim v tom pomoci, aby to nesklouzlo do jejich většího odcizení. Moc Vám přeji, ať se to vše urovná a je dobře, že máte snahu to řešit. Jak? To už je na Vás. Vy nejlépe víte, co jim oběma pomůže. Hodně štěstí a nevzdávejte to!

A samozřejmě, jak píše amlim, mohou to být i finanční problémy. I to Vaše studium bude něco stát a mohou mít obavu, že v případě ztráty zaměstnání by to mohl být velký problém. Ale když se chce, dá se hodně zvládnout.