Proč se lidé zlobí za upřímnost?

Asi nevidíte ty tenké linky mezi upřímností, drzostí, neomaleností, míchání se do věcí, do kterých vám nic není, oprsklostí, hrubostí, vlezlým chováním, nepříjemnou kritikou apod. apod.

Všimněte si, kolikrát v uvedených případech říkáte, že by lidé něco měli (ne)dělat. Pletete si upřímnost s nevyžádanými radami. A pokud jsou vyžádané, i tak je třeba volit opatrný tón. Když se mě ségra zeptala, kde dělá chybu ve výchově, že jí holka začíná lehce přerůstat přes hlavu, tak jsem se jí nejdřív zeptala, jestli chce zcela upřímnou odpověď, zvolila jsem jiný tón řeči (snad jej popíšu správně - něco jako hluboká pokora, opatrnost) a když souhlasila, tak jsem jí to řekla na rovinu. Kdybych to na ni vybalila jako Vy, tak se taky naštve.

vidím že jste vztahový začátečník, protože zkušený chlap už odpověď zná.

mluviti stříbro, mlčeti zlato.

Proč se lidi zlobí na upřímnost. Je to proto, že být upřímný se musí umět. Vaše upřímnost nemusí být zrovna příjemná, protože v každé rodině máte nějaké vztahy s pradávnými kořeny a ty stejně nevyřešíte, ale tak leda znovu přiložíte pod kotel. Proto vám radím přesně to co jste už slyšel od své přítelkyně :

Vztahy v rodině neřešte a nehrejte si na spasitele.

Divíte se, že se lidé zlobí za upřímnost? Ale vám také vadí upřímnost. Lidé vám něco řeknou, třebas to, že to je jejich věc, že něco vidíte špatně, protože to, za co vy je osočujete, k tomu mají důvod. Oni jsou stejně upřímní k vám a vám to vadí. Ikdyž je to třebas jen reakce na vás. Kdo háže blátem, nemůže zůstat čistý. To je jeden důvod a pak, nesmíte si plést neomalenost, hulvátství a strkání nosu do toho, po čem vám je kulové (s přehazovačkou). Jestli jste za chytrého, který byl všude 2x, pak se nedivím, že lidem lezete na nervy. Zvláště, když si na jejich nedostatcích budujete svou dokonalost.

Myslím si, že se pokoušíš ostatními manipulovat tak, jak se to tobě zdá výhodné a říkáš tomu upřímnost.

To že někomu řekneš svůj názor (tvoji pravdu) ještě neznamená, že on to vidí stejně.

Dva lidé = dva názory na jednu věc. Pak už záleží na tom, kdo má silnější argumenty a nebo tvrdší hlavu a nebo kdo ustoupí.

Jedna věc je upřímnost, a druhá - neomalenost. I nepříjemné věci se dají říkat tak, že to dotyčného nezraní nad nutnou míru. Taky nesnáším faleš a "mazání medu kolem pusy", ale to neznamená, že budu urážet všechny kolem.

Lidé se na Vás nezlobí pro Vaši "upřímnost", ale pro netaktnost.

Neměl byste si dovolit soudit své příbuzné, známé, přátele a už vůbec ne jejich příbuzné či přátele.

A pozor na nevyžádané "rady", kterými napácháte více škody než užitku...

Říkejte slušně a upřímně své názory na věc těm, kteří Vás o názor či radu požádají. Ti to možná ocení. Jinak nevnucujte nikomu své názory a neříkejte druhým co a jak mají dělat. To většinu lidí opravdu naštve a od Vás odradí.

Proč by se jim mělo líbit, co jim říkáte? A proč vám vadí, že s vámi nesouhlasí. Nemusí s vámi souhlasit. Co člověk to názor. Přítelkyně chce nosit sukně, cítí se v nich asi líp. Jestli jí to říkáte vyčítavě, tak se nedivte, že se jí to nelíbilo. Respektujte taky to, co se líbí jí. Záleží na tom, jakým stylem říkáte ten svůj názor. Své tchýni jste řekl, co si myslíte a ona řekla na to své. Tak to tak berte. Taky jsem upřímná a některým lidem se to nelíbí. Co se nelíbí jednomu, líbí se druhému.

znám staré přísloví...pro pravdu se každý zlobí...ale možná uz to tady nekdo napsal, jeste jsem to necetla

Zkuste více diplomacie.

Vidíte, že Vaše upřímné rady nepadají na úrodnou půdu, takže někdy je lepší řídit se příslovím: mluviti stříbro, mlčeti zlato.

Spíše lidi chvalte, ne každý snese kritiku i dobře míněnou. Pokud chcete o někom mluvit, tak, je lepší, když u toho bude, takhle by to někdo mohl brát za pomlouvání /dcera tety/. A nedej bože, aby si to někdo překroutil, něco přimyslil.

V každé rodině jsou jiné zvyklosti, takže Vy budete jako cizí prvek a nemůžete tam zanášet svoje názory, byť jsou z Vašeho pohledu správné. Někdy i když je člověk opatrný, nechtě se toho druhého dotkne a v rodině se právě u žen setkáte s tím, že si tuto nepříjemnost /byť pravdu/ velmi dlouho pamatují.

U bratra bych to nebrala tak ,vážně, určitě jste se jako děti prali, pošťuchovali, hádali. Spíš dát herdu do zad po chlapsku, tak se brácho nezlob.

Než jsem to sesmolila vidím, že Figurek použil stejné přísloví.

Lidi jsou banda opic bez srsti, nemuzes po nich chtit pouzivat rozum.

Zdravím. Být upřímný je fajn. Jenže upřímný člověk musí mít sakra cit pro takt a hranice, aby je nepřekročil a z upřímnosti se nestala buzerace nebo výčitka. To umíš taky?

A ještě... oki, jsi upřímný. Ale proč ostatní přesvědčuješ o tom, že máš pravdu? Oni to třeba vidí jinak a nemyslí si to. Pak je otázka, kdo to vidí z jakého úhlu a kde ta pravda leží. Zkus se tak nemotat do věcí ostatních. Snoubenec mé sestřenice, která před pár dny porodila dceru, je kupříkladu namistrovaný hňup, ale tak nějak to okolí toleruje.

Ne všichni jsou zvědaví na tvé názory a soudy... pokud je vynášíš příliš často, nebudeš za upřímného, ale za netaktní hovado (pardon). Nelze se pak divit, že se k tobě tak ostatní budou chovat...

A víš, co zpívají Kabáti? Kdo si nechce hubu spálit, musí mlčet anebo chválit. Kdo to nechápe, ten si za to může sám...

I já jsem s upřímností mnohokrát narazila, a tak závěr textu úplně chápu. Někdy je opravdu lepší držet zobák.

To už je taková hloupá lidská vlastnost neboli často i ješitnost.Jen málo lidí je tak rozumných a sebekritických,že dokáží pochopit,přiznat si pravdu,hlavně o sobě.Lidi nepředěláš.Proč myslíš,že nejlepší místa třeba v práci mají často potouchlí vlezdozadkové,kteří se usmívají nahoru?Protože lidi chtějí slyšet jen dobré zprávy a říkání pravdy do očí často příjemná zpráva není.Mnozí lidé často dělají v zájmu svého pohodlí,karierismu nebo mamonu ne zrovna dobré věci,které se jim nelíbí,když se jim řeknou na rovinu.A když se jim to řekne po pravdě,tak vyvádí jako potrefená husa.