Pozastavení výkonu rodičovské povinnosti

V § 44 zákona o rodině se říká toto:
§ 44

(1) Brání-li rodiči ve výkonu jeho rodičovské zodpovědnosti závažná překážka a vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud pozastavit výkon rodičovské zodpovědnosti.

(2) Nevykonává-li rodič řádně povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti a vyžaduje-li to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou zodpovědnost omezí; přitom vždy konkrétně vymezí rozsah práv a povinností, na které se omezení vztahuje.

(3) Zneužívá-li rodič svou rodičovskou zodpovědnost nebo její výkon nebo ji závažným způsobem zanedbává, soud jej rodičovské zodpovědnosti zbaví.
Domnívám se, že pokud nijak péči o své dítě nezanedbáváte, přiznáváte si svůj problém a dokonce se chcete léčit, není důvod pro pozastavení rodičovské zodpovědnosti. Jak dlouho bude léčba trvat? Rozhodně si myslím, že byste měla u soudu projevit svůj názor. Pro dítě rozhodně nebude prospěšné, pokud bude vytrženo z běžného prostředí. Navíc až proběhne léčba, musela byste znovu u soudu bojovat o zrušení předchozího rozhodnutí. Proto vám radím, najděte si advokáta, který půjde soudu k vámi, bez emocí a odborně vám pomůže přesvědčit soud, že jste schopna pečovat o dítě a po krátkou dobu může běžnou péči o něj zvládnout vaše matka. Zájem dítěte zajímá soud především. Orgán péče o dítě bude vystupovat u soudu profesionálně, proto si myslím, že byste potřebovala nebýt tam sama a mít s sebou advokáta by velmi pomohlo.

Já mám právě pocit, že Kartcha už si uvědomuje do jakých se dostala problémů a její dotazy vedou spíše k závěru, že myslí na své dítě. Sem si přišla pro radu, moralizují a kárají ji jistě všude, sociálkou počínaje, u soudu to také nebude nic příjemného. Lidi nedokážou přestat ani s cigaretou, přežírat se, pít apod., takže nemůžeme nikdo vědět, jaké to je přestat s drogou. Že jí budeme říkat, ať se sebere a neobtěžuje okolí, to asi nebude ta pravá léčba. Držím vám Kartcho palce a věřím, že si dítě uhájíte a už nedáte nikomu záminku k tomu, aby o vás pochyboval

A nešlo by, fakt se zamyslet a uvědomit si, že je čas se svým životem něco udělat? Že je to třeba poslední vztyčený ukazovák osudu? Že je třeba sebrat všechny síly a všechno změnit? Vykašlat se na to, co bylo doposud a soustředit se na to jak dát dítěti pěkný život? A tím i sobě! Možná, že ti osud právě proto dítě poslal. A věří, že se té příležitosti chytneš a začneš žít pro někoho. Ne pouze pro sebe jako doposud. Je konec hledání, experimentů! Jsi dospělá, máma, tak se začni podle toho chovat! Nečekej žádné skoky, ale krůčky jeden za druhým! Přestaň se opírat o mamku, ta nejspíš sama potřebuje pomoc. Postav se na vlastní nohy a začni se starat o dítě a taky o sebe, aby dítě mělo dlouho maminku! A taky o tvou maminku, která si s tebou asi hodně užila! Přestaň myslet jen na sebe!