Rozdílné názory o přátelství

Blahopřeji, máš doma zapšklého, a hlavně žárlivého blbce. Pryč od něho nebo se z toho zblázníš, uvidíš.

Díky za vaše názory, tak nějak to podvědomě tuším, jen jsem potřebovala pohled třetí strany a to pořádný nakopnutí.

Anabelo, takový život bez přátel si neumím představit, to by byla hrůza...takové dvě "hrdličky" se za nějaký čas nevyhnou "ponorce". Jestli on má žárlivou povahu a vadí mu i vaše kamarádky, žádné argumenty nepomohou, to by musel on sám se chtít změnit, nějaké přesvědčování a vysvětlování bude jenom zbytečné plýtvání energií. Budete to mít s ním hodně těžké.

Jsme spolu už téměř 6 let. Pokaždé jsem si nakonec kamarádku, děcka z dětství prosadila, ale vždycky mě to stálo kopu sil a ty už mi docházejí.
Když řeknu, že jdu ve středu a Alenou na sklenku vína a ví kam, tak už přestává mluvit a celkově se změní a pak řekne, tak si jdi, když to potřebuješ.
Ano, potřebuju a nejde mu to vysvětlit.

Zdravím, pokud tomuhle vydírání jednou ustoupíte, budete mít peklo celý život. Váš "přítel" je - zcela souhlasím s kolegy - majetnický sobec, který by Vás nejraději zavřel do trezoru, aby s Vámi mohl být jen on sám. Pěkně se Vás snaží ovinout, zpracovat... za nějaký čas zjistíte, že se s přáteli raději nestýkáte, abyste nezavdala podnět k problému, který on si stejně najde.

Nemá žádné kamarády? Proč asi.. jeho problém. Snad si vystačí sám, ne? Je dospělý, nepotřebuje za zadkem 24/7 přítelkyni. To nemá koníčky, zájmy, nikam nechodí? Bohužel opět jeho problém.

Argument? Ukažte mu tuhle diskuzi.

Pak se nabízí otázka, proč s takovým jste.

Přesně vím, co bude následovat, až mu ukážu tuhle diskuzi. No to si necháš kecat do života cizí lidi, já jsem docela normální, ale blázen seš tady ty, když potřebuješ počítač, ten ti myčku nekoupí, já si stačím vždycky sám a tohle nepotřebuju. Vím to, znám ho. Je to strašný.

Martino, děkuji za váš názor, skutečně. Proč s ním jsem? Asi proto, že nerada dělám životní změny. Hodně věcí jeden bez druhého nedáme, tím myslím společná domácnost, jedno auto, který potřebujeme společně k výkonu našeho povolání, neumím si hledat jen tak partnera, dokud s ním jsem pod jednou střechou, připadá mi to jako začarovaný kruh. Chtěla jsem mu možná už naposledy otevřít oči, ale je to nejspíš zbytečný. Přes jeho názory nejede vlak.

Ještě mě napadlo, jestli nemá tvůj přítel nějaký jiný problém. Většinou tihle žárlivci maj nízké sebevědomí, a proto když urvou holku, zavíraj jí doma, aby se nedívala na jiné chlapy. To je pro ně největší pohroma. Nemá malýho pinďoura nebo nějaký podobný problém?

No, sebevědomí nemá, ale v posteli je to v pořádku.

Nic nevysvětlovat, nečekat na změnu, pryč ze vztahu.

Máte naprostou pravdu, vztahy a politika nejdou dohromady.

...uf... dnes je mu proti srsti, když se občas sejdete s kamarádkou. A co zítra? Začne vyčítat návštěvy u rodičů? Nebo šmejdit na fb a lustrovat mobil?

I v tom nejpevnějším vztahu potřebuje člověk určitou míru osobní svobody, věnovat se sám sobě, koníčkům, kamarádům, rodině. Jinak to není vztah, ale vězení.

Myslete na budoucnost, budete mít děti, budete uvázaná, trochu na něm i trochu závislá. Jak se bude projevovat, jak se bude k Vám chovat a vycházet vstříc? Asi řekne, máš dítě, tak se starej, nikam nechoď.

Po deseti letech zjistíte, že to bylo tolik ztracených let, které jste mohla strávit jinak.

A lepší to už nebude, nezmění se, spíše zhorší.

Díky všem za nazory, určitě si je vezmu k srdci, skutečně.

Děti mít nemůžu a to on ví, stejně jako nechci ani svatbu, protože vím, že by jednou mohl zatoužit po jiném vztahu, ale skutečně z tohohle partnerství nemám dobrý pocit. V podstatě jsem to tak nějak tolerovala, ale od doby, kdy se vrátil můj bratranec a jsem s ním v kontaktu, tak cítím, že zbrojí i proti němu a to nechci dopustit.

Máte pravdu a i za váš názor děkuju. Někde výš, jsem k některým odpovědím doplnila, co si myslí právě on. Život utíká a člověk ho nechce prožít jen v jakých si obavách, že zrovna tohle se dá omluvit.

Anabelo, co vám všichni radí, jsem též začala praktikovat. Manžel chce svůj volný čas trávit v obýváku, nejdřív jsem ho tahala na vycházky a tak různě...už to nedělám...téměř každý jsem jsem někde, jsme již v důchodu, mám své koníčky, kamarádky , dokonce kamaráda...přestala jsem se ptát a začala oznamovat, že jdu tam a tam a hotovo. Vyplatilo se to.

Možná ve stáří budu nemocná a domov si užiju, až mne to bude mrzet...a pak budou důležití ti přátelé, proto je potřeba si přátelství vážit a pečovat o něj, když je nám pak ouvej, je přátelství to nejdůležitější. Je potřeba žít teď.

Džím vám všechny palečky, abyste si život prožívala podle svého

Dobrý den,

uvedu jeden příklad - býval jsem podobný. Byl jsem žárlivý, dost majetnický a představa, že moje přítelkyně půjde někam, kde ji nebudu moct kontrolovat a hlídat, mě děsila. Byly hádky, byly boje. Časem jsme každý šel svou cestou. Nyní mám novou přítelkyni, na kterou jsem toto zkoušel praktikovat ze začátku také. Ovšem dala jasně najevo, že tohle ne. Časem mi vše došlo a v podstatě jsme jen mluvili, mluvili a já chápal a chápal. Došlo mi, že své současné ženě věřím, znám její postoje a vím, že když se jí něco nelíbí, odmítne to. U té ex jsem se bál, protože byla dřív celkem promiskuitní a dost mi lhala. Takže nejenže jsem nevěřil své ex, já pak nevěřil ani sobě, že jsem dost dobrý na to, aby mi tohle nedělala. Nyní mám skvělý vztah plný pochopení, tolerance a sebevědomí. Váš partner tedy pravděpodobně má špatnou zkušenost, nízké sebevědomí nebo jiný problém sám v sobě. Pokud ho nezmění a nepromluvíte si, vše bude stejné. Možná by mu až rozchod otevřel oči, ale to už by nebyl Váš problém, Vy byste byla volná. Jestli ráda čtete, najděte si na stránkách časopisu FirstClass článek ze včerejška o tom, když nechcete někoho opustit i když Vám ubližuje. Bez přátel se žít nedá, to ví každý. A čím víc lidem někdo zakazuje, tím víc se snaží ,,urvat potají ze řetězu´´. Ovšem čím víc svobody člověk dostane, tím víc se ukáže, jaký doopravdy je

A já to zkusím z jiné stránky pohledu, přesně takovýho mám doma. Už od 17 let, chtěl abych byla s ním, jinak strašné výčitky, hádky.Jinak jsme si vevšem rozuměli, tak jsem nakonec unavou souhlasila. Pak přišly 3 děti, starosti, nebyl už čas ani chut někam jít. Přizpůsobila jsem se, nakonec jsem stejná jako on, bez přátel, nikdy se nezměnil. Je to opravdu, žárlivost, nízké sebevědomí, nedůvěra, nevěří sám sobě, ne tak druhým. ani jeho rodina nemá přátelé, nechápou to. Už jsem zvykla, ale dřive to bylo peklo.Takže nikdy i ten váš se nezměni.

Martino, to není výmluva. přišly jiné starosti, ne s dětmi, ale o tom jsem nechtěla psát, protože to není podstatné,takže opravdu na to, abych se dva měsíce přela o to, abych mohla jít třeba na nějaké posezení nezbyla chuť. O mě tady nejde. Jen jsem chtěla tazatelce napsat, že když to nebude řešit a nechá to tak, tak aby nedopadla jako já.že takový člověk se opravdu nezmění, to je v něm a pravděpodobně tak žijí i jeho rodiče.

Netahám moc často s davem a zde půjdu taky, zdá se, jinou cestou. Všichni tu píšou, že tvůj partner je žárlivec, majetnický cosi apod., ... a já si nemyslím, že to tak musí být. Opravdu existují lidi, kteří dokážou v páru žít prakticky "na vlastní pěst", spoléhají se jen sami dva na sebe a vystačí si vpodstatě bez přátel. Neznamená to, že by byli žárliví nebo majetničtí, prostě to tak mají, že "cizí" lidi nepotřebují. Jestli to tak má tvůj partner, asi je z tvých odchodů spíš smutný a nechápe je, než že by třeba žárlil (na kamarádku?!). Žárlivci prohledávají mobil a poštu apod. a snaží se najít nějaké důkazy, dělá to tvůj partner taky? Má takové sklony? Nebo je prostě sice nerad, že jdeš pryč, ale dovolí to (píšeš: "a pak řekne, tak si jdi, když to potřebuješ") bez nějakých následků?

Každopádně jestli si nevyhovujete v této otázce a oba vás to deptá, zamyslete se nad svou společnou budoucností. Dokážete-li se ale dohodnout a navzájem tolerovat, on tě nechá chodit do společnosti a ty to přitom nebudeš vyžadovat po něm, pak si to jen vyjasněte, aby nevznikalo dusno.

Pozn.: Nepřeceňoval bych význam tzv. přátel. Dost často existují, pokud je vše fajn. Ale stačí třeba dlouhá nemoc a kolik přátel se trvale zajímá? Kolik přátel by mělo snahu nějak pomoci v těžké situaci? Tuhle poznámku píšu spíš jako rakci na názory některých rádců.

Dobrý den Hm...právě při dlouhodobé nemoci mě podrželi dobří přátelé, proto směle radím a upozorňuji, jak je přátelství důležité...

Konkrétně?Jaký je to přítel.Žena,muž,osamělý,nebo zadaný.Pokud je jakéhokoliv pohlaví a je osamělý,..co se stane,když si jeden z nich najde děvče a bude mít svou rodinu.Bude pak tvůj přítel stále tvrdit,že mají pouze jen sami sebe?Ale počítám,že ten druhý "přítel" jsi ty.Takže,.."Podle sebe vidím tebe".Tedy chce,aby jsi žila jen pro něj.To zatraceně špatná vlastnost.On je na tobě závislý.Protože kdyby nebe nebylo,..byl by doslova,..hmm...v kopru.Má obrovské štěstí,že má právě tebe.Protože kdyby měl někoho jiného,..tak ne na dlouho.Nikdo by to totiž netoleroval.