Vztah na dálku

Nebude utíkat! Mám to za sebou. Také v počátcích mého vztahu s manželem musel odletět na 3/4 roku do ciziny a bylo to pro oba velmi kruté. Počítače doma nebyly, tak jsme si denně psali dopisy, ale po moři šel dopis 3 týdny a tak reakce na konkrétní události byly poněkud vyčpělé. Nechápu, proč nevyužijete skype? To je o něčem jiném, než si dopisovat. Pracvoval v Izraeli a nepomohlo ani, že jsem tam za ním na 3 týdny letěla. Protrápili jsme ten čas oba, až do dna. Ale samozřejmě záleží na síle vztahu. Pokud jste se sotva dali dohromady, tak to přítelkyně nemuswí ustát, nebo se tolik trápit nebude a můžete vztah obnovit, až se vrátíte. Třeba...

jde vidětd, že jsi romantik a že se hodně snažíš, dárky, překvápka apod.No myslím si, že je to spíš jednostranné, také bych zkusila, jestli by třeba na víkend nemohla za tebou přiletět, jestli to teda není na druhé straně zeměkoule a letenka by nestála majlant.. Aspoň bys viděl, zda o tebe opravdu stojí, anebo jen ze slušnosti konverzuje.Jde vidět, že jsi hodně do ní zblázněnej.

Zdravím. Mezi vámi nejde o partnerský vztah, žádný jste si nevybudovali prozatím. To, že mezi vámi zapracovala chemie, se stává. Ale jinak si žijete každý po svém, vytratil se i pravidelný písemný kontakt..Raději se moc neupínejte na myšlenku, že až se vrátíte budete vy dva spolu. Abyste nebyl zklamaný.

Poslední dobou si říkám že, možná víc nechci prohrát a zahodit všechnu tu snahu. Nikdy jsem takhle neblbnul. Možná si to všechno zasloužím svým chováním, které jsem měl předtím k ostatním holkám.

Jsou dny, kdy to mám na háku a beru to, jako flirt, který nemusí skončit společným setkáním, ale jiné dny jsem v tom namočený až po uši. Hodně tomu napomáhá samota tady na druhé polovině zeměkoule a to, že všichni kamarádi a známý, se kterými se můžu poradit jsou 18 tisíc kilometrů daleko.

Některé momenty si vysvětluji tím, že jsem komunikativní člověk a ona je mírně upjatá takže, občas ji rozkecat zabere doopravdy pár hodin, ale musí chtít. Nesnášim chaty a podobné dopisování. Preferuji osobní kontankt, kde toho člověka okamžitě přečtete a víte na čem jste.

Naše setkání bylo vždy jen osobní. Nevyužíval jsem facebooku. Nechal jsem celou situaci plynout a netlačil na pilu. Takhle to dělám i tady. Nechávám ji napsat, když ona chce a nevnucuji se.

Skype mám v plánu až za pár měsíců. Až uvidím, že chat jde úplně do háje, tak se pokusím vrátit šťávu tím, že se aspoň jednou týdně uvidíme. V hlavě mám hodně strategií, co bych chtěl udělat a co mám přiravené. Nejsem flegmatik, který nechává situace doopravdy, aby se vyřešily samy. Jdu jím na proti. Takhle jsem jím šel na proti i v ČR.

Náhody se nestávají. Každý můj krok jsem měl dopředu promyšlený a improvizoval jsem pouze detaily v průběhu.

A v nejhorším, když to neklapne, tak udělám tu nejhnusnější věc, co jde a celý tenhle příběh ,,prodám" na nějaké akci, abych se přiblížil k jiné dívce.

Sejde z očí, sejde z mysli. Vztah na dálku? Může vám to vyjít, ale taky nemusí. Je sice fakt, že v dřívějších dobách odcházeli muži na 14 let na vojnu a jejich milé na ně čekaly. Některé byly věrné a stejně jim to bylo houby platné, protože ten jejich se zatím zamiloval někde jinde. Ono tomu tak je i v dnešní moderní době. Stačí, aby vaša "dívka" potkala v reálném životě někoho, před kým se jí podlomí kolena a na vás hned zapomene... protože jste daleko. Totéž může potkat vás.

Vztah na dálku je prostě nesmysl. Na základní vojenské službě se takto rozešlo před 90 % procent dvojic. Mladé a krásné děvče potřebuje svůj záhon opečovávat a zalévat a ne sušit pro budoucnost. To si musíte uvědomit a výsledek vás napadne.

Koukám, že tento příspěvek jsem přidával před dvěma lety.

Hodně věcí se od té doby změnilo, kromě jedné. Neutekla. Máme spolu krásný vztah, úžasných momentů. Ovšem osud nám naši lásku nepřeje. Ona studuje v Praze vysokou školu, takže se celý rok vidíme pouze o víkendech (už dva roky).

Když konečně přijdou prázdniny a my se můžeme vidět víc, tak mě odvolá firma na měsíc do zahraničí. Sice se každý týden vracím domů, ale ztracíme společný čas, který spolu můžeme trávit ve všední dny. Naše krize začala asi před měsícem, ačkoliv jsme se o ní začali bavit až tento víkend.

Nutno podotknout, že ona je hrozně pohodové, snaživé a pracovité děvče. Na sto procent se věnuje škole. Nedělá ji problém počítat příklady do tří do rána. Brigádu dělá na sto procent, kde neustále roste a přibývají ji úkoly a taky čas, který u práce tráví.

Právě tady vznikl problém. Říká mi, že ji Praha začíná víc přitahovat, než naše město, že už se sem ani tolik netěší, že ve své podstatě neví, kam patří. Že si přijde, jak kdyby měla v hlavě 100 mužíčků a každý chtěl něco jiného.

Kvůli brigádě se poslední dobou vidíme i jen jeden víkend za 14 dní, protože musí mít odpracovány minimálně dva víkendy z měsíce. Během téhle doby zjistila, že ji nechybím. Když není se mnou, tak už se na mě netěší, jako na začátku vztahu. Stále se na mě těší, ale už to není takové. Myslí na mě, ale už i sama je šťastná. Když přijede do našeho města. Je šťastná, že mě vidí a může se mnou trávit čas. Bavili jsme se o rozchodu a říkala, že se rozejít nechce, že mě hrozně miluje, ale jen neví, co se děje. Říkala, že už nechce žít online. S tím s ní naprosto souhlasím. Chce se víc vidět a založit ten vztah doopravdy na reálný podobě.

Navrhl jsem, co vše můžu udělat. Rozhodl jsem se absolutně zahodit svůj volný čas a jezdit alespoň 2x týdně za ní (pracuji a studuji pomalu 16 hodin denně, takže taky toho času moc nemám). Plus častější volání, abychom se slyšeli a mohli si popovídat. Nejdřív nesouhlasila, protože já budu příliš vytížený, ale nakonec jsem ji to vysvětlil.

Jediný háček je, že musí omezit práci, abychom měli tu možnost spolu trávit čas. Řekla mi, že jsem pro ní hlavní priorita, ale ona neumí říct ne úkolům. Nikdy bych po ní nechtěl, aby omezila školu. Mám nastavené, že rodina a škole jsou na prvním místě, až potom může trávit čas se mnou.

Podle mě je přetažená. Nic ji nebaví a dostala se do situace, kdy má totální zmatek ve všech myšlenkách. Mám ji moc rád za to všechno, co kvůli mě vydržela. Cením si jí a jsem ochotný se pro ni obětovat.

Zajímalo by mě, jestli se s tímhle někdo setkal a popřípadě, jaké by mi někdo dokázal dát rady, jak tuhle první krizi vyřešit.

Mnohokrát děkuji