Jak pomoci manželství

Dobrý den, najděte si jinou psychoterapeutku - tato to evidentně nezvládá. A také uvažujte o návštěvě psychiatra, který je skutečný lékař (nikoliv pouze zpovědník). Zdravím!

Sebe/středná/, chtěla bych napsat něco, abyste se zamyslela, ale bylo by to ošklivé, a to se tady nesmí.

Vás pálí dobré bydlo. Vy máte třeba díky manželovi, širší rodině, všechno. Nebo jste ke všemu přišla a ani nevíte jak. Všechno Vám vychází, od mládí, od první lásky, po rodiné štěstí, zabezpečení, nestrádáte finančně, materiálně, po psychické stránce. Jste nevděčná.

Ale něco Vám chybí. Radost z maličkostí, radost z léta šetřených penízků a pořízení si něčeho, po čem jste celý život toužila, ale nedosáhla na to. Radost z toho, že máte muže, který je Váš idol, kterého jste získala, Vy jste se nemusela moc snažit, a vše bylo naservírované na stříbrném tácku.

Přesto nestojíte pevně na zemi, skoro bych řekla, že se nudíte, a tak pitváte a vymýšlíte ptákoviny, které ani nejsou.

I když jsem nevěřící, tak řeknu, že se rouháte.

Potřebujete zažít něco těžkého, smutného v životě, abyste si vážila klidu, štěstí a pohody. Anebo jste měla zažít již dříve starost a strach o bytí, střechu nad hlavou, marné toužení.

A nejenom Vy, ale v poslední dobu pozoruji, že většina českého národa, měli jsme se moc dobře, zpohodlněli, zlenivěli, přestali si vážit dobrého bydla. Moje babička /skromná to žena, která zažila dvě války/ by řekla, nebyla dlouho válka a já to s prominutím říkám také.

Užívejte si dobrého manžela, užívejte si dětí, prarodičů, nehledejte pomoc v práškách, u psychiatrů, možná přijde doba, kdy budete vzpomínat na tuto dobu, které jste si nevážila a zbytečně přidělávala starosti.

Zkuste pomáhat potřebným, nemocným v nemocnicích, třeba získáte nadhled a přestanete manžela i snad i sebe trápit.

A jde tu vůbec o žárlivost? Píšete, že jste bývala smíšek a váš manžel byl naopak chladnější. Možná mu ten chlad zůstal. Sice vás nepodvádí, máte krásné děti, pohodu a tak, ale vám jen něco v manželství chybí. Víte, o lásce vás nepřesvědčí něčí slova, ale činy. Slova se lehce řeknou a nic to nikoho nestojí..., ale činy je třeba vykonat. Těmi byste měla porovnávat, jestli vás má manžel opravdu rád. Máte nějaký koníček, který by vám poskytoval radost? Nebo jen všechen svůj čas věnujete manželství a rodině?

zkuste manželskou poradnu, můžete zajít sama nebo s manželem, možná by to pomohlo

Psychoterapie jsou běh na dlouhou trať. Maximálně se soustřeďte na jejich průběh a spolupracujte. Vaše žárlivost je nesmyslná jak sama píšete, tak manželovi věřte. Snaží se Vám být oporou tak mu to neztěžujte a snažte se také.. Začněte si více věřit. Máte manžela který stojí při Vás, milujete se, máte děti..Ne každý má takové štěstí. Tak pracujte na vztahu abyste v něm byli spokojeni oba dva a hlavně vaše děti a nezanášejtwe do něho svůj komplex méněcennosti a žárlivosti. Ubližujete tím nejen sobě, ale hlavně těm které máte ráda. Těšte se ze svých dětí, z chvilek které prožíváte s manželem, věnujte se koníčkům, choďte mezi lidi..Nerozebírejte sama sebe pořád dokola. Pokud se to nebude lepšit, pak zbývá ten psychiatr a nějaké léky zřejmě. Ale ani to není žádná ostuda...

sebe-u vás to asi není typická žárlivost,spíše vážně nízké sebevědomí,nejistota,uzkost.Přístup vašeho muže to jen podporuje.kdyby se choval přirozeně a ne jak neutrál a nechodil by po tenkém ledu,dávalo by vám to jasné signály a zmobilizovala jste své síly.Vy nemáte zač bojovat,aby jste se vzchopila,udržuje vás v dětském věku,kde se nacházíte.Něco vás společného dalo dohromady,možná podobný problém,v jiném kabátě,projevujíc se jinak,v jiné formě,proto to pochopení.Ale v neutrálu nikam nedojdeteVáš muž nic neřeší,jen uhlazuje.Trochu bouřky by neškodilo.

Tušíte z čeho jste taková,viz dětství a podobně?O tom mluvte,jinak těžko soudit a jak vám pomoci.Terapii nevzdávejte,to je opravdu krůček po krůčku a vám se může zdát,že za nějaký rok,žádná změna.Ale tak to není.