Otcovství

Podle mě biologický otec má jen dvě možnosti - platit na dítě, a v případě kdyby jste se o něj nestarala, jak byste měla, tak si ho může vzít. A potrat, to ani radši nepíšu, to snad víte koho je to výsostné rozhodnutí v demokratické společnosti?

Po pravni strance je v manzelstvi otcem ditete vzdy manzel, i kdyby jim biologicky nebyl

Pivasko...to je ale prekérní situace (nedovedu si představit, jak bych konala já v takové situaci a navíc si ani nedovedu představit, se do takové situace dostat) natož někomu na dálku v takto delikátní situaci radit něco kloudného Kolik těch dětí už doma máte? Že zvažujete ještě nemanželské? Pokud se rozhodnete dítě nechat...neuváděla bych do rodného listu ani jednoho "potencionálního" otce.

"První domněnka otcovství je, že otcem dítěte je manžel matky. Přesněji řečeno narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne po zániku manželství nebo po jeho prohlášení za neplatné, považuje se vždy za otce dítěte manžel matky. Narodí-li se dítě ženě znovu provdané, považuje se za otce manžel pozdější, i když se dítě narodilo před uplynutím třístého dne poté, kdy její dřívější manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné. "

Vy se rozhodněte za sebe, za svoje mateřství, za svoji mateřskou lásku. Není to nakonec jedno, kdo je otcem? Dokážete ho vychovat a dát mu vše, jako svým již narozeným dětem? Můj názor - nechte si ho, je lepší, mít tři děti, než jenom dvě.

Je to Vaše volba, Vaše tělo, Váš porod, Vy budete stát za svým dítětem, Vy ho budete muset vychovat, i když víte, jak to s jeho početím bylo.

Rozhodněte se svým srdcem, to dítě je napůl Vaše.

Biologický otec se bojí, že třeba: vše vyjde najevo a bude mít problém doma /pokud je ženatý/, nebo budete chtít na něm alimenty. Jinak Vám nic udělat nemůže. Co by asi mohl vymoci? Leda až bude děcko větší, tak by mu to mohl chtít říci a dělat si na něj nárok. Z druhé strany i to dítě má právo znát svého pravého otce, takže v budoucnu budete řešit i tuto věc. A též, pokud vyjde pravda najevo, tak má právo po otci dědit. I to je součást života.

Další věc je když se Vám narodí zdravé, šikovné dítě, mazlíček, benjamínek, větší štěstí Vás nemohlo potkat.

Ale co když se narodí dítě s nějakou nemocí, postižené, dokážete se s tímto vyrovnat a i Vaše okolí a nebude Vám předhazováno, že Vám říkali jít na přerušení?

Pokud půjdete na přerušení, tak si myslím, že za patnáct let si budete říkat, dnes by mělo 15 let, a budete si to říkat každé narozeniny /přepokládaný datum porodu/. Moje mamka to takhle měla, třetí dítě, které otec již nechtěl, i než zemřela, na toto vzpomínala a říkala mi, že bych měla o deset let mladšího sourozence.

Kterékoliv rozhodnutí má nějaké plus, nějaké mínus. Záleží na Vás, Vy jste ta hlavní osoba, která řekne poslední slovo.

Jak píše výše jenda2 otec bude vždy, s kým jste ve svazku manželském, ale i to se dá později změnit a uvést na listině na pravou míru. Ale proč, když ho bude vychovávat a jistě ho bude mít rád. Měla byste mu to samozřejmě říci.

Že nemyslíte svou radu vážně a jen vtipkujete? Dovedete si představit, jak se asi manžel bude cítit? Asi ne. A ještě psát v poslední větě že ho bude vychovávat a mít rád. To je opravdu od vás až zvrhlost, dělat z manžela tak velkého ťulpase. Toto je opravdu už přes čáru, co si ženy dokáží myslet, že je správné.

Čtu v dotazu mezi řádky, že manžel již o tom ví. //..jsou rozhodnuti si dítě nechat ..//

Pohanko, většinou s tebou souhlasím... ale tady zřejmě ne. Fakt není jedno, kdo je otcem, pokud je člověk v manželství. Dřív nebo později to vypluje na povrch, stačí krize, větší hádka, povaha dítěte zděděná po biologickém otci. Také "jistě ho bude mít rád" je jen Vaše úvaha. Dítě je úžasná věc, ale jak bude reagovat člověk, který bude mít denodenně na očích manželskou nevěru, Bůh suď.

Smekám před manželem tazatelky, přijmout dítě vzniklé z pelešení manželky je na svatozář. Anebo je to korunovaný vůl, to je taky možný.

A to ani nemluvím o tom, co bude, až se to třeba rozkřikne. I rodina dokáže být pěkně hnusná na "vetřelce", natož cizí.

Ahoj, vidím, že můj názor je trochu kontroverzní. Podle našeho běžného myšlení - v jaké době jsme vyrostli, jak jsme byli vychováni, souhlasím, že je to nestandartní pohled. Uvědoměme si ale, že doba se mění a možná, že právě tito mladí lidé na vše mohou pohlížet zcela jinak. Mají třeba jiné sociální cítění, jiný náhled na život, široké srdce.

Vždyť není tak daleko doba, kdy svobodná dívka byla vyhnána ze služby, nebo od rodiny proto, že přišla domů s outěžkem, který neměl otce.

Na vesnici bylo takové dítě odstrkováno a říkalo se mu panchart, parchant, matce běhna, kurva.

A dnes? Pozastaví se někdo, když máme ve škole půlku dětí /ne-li více/, které vychovávají samoživitelky?

A když si ta samoživitelka přivede nového přítele, tak ten toto dítě vlastně vychovává a také není jeho. Já vím, že toto přirovnání pokulhává /volný svazek versus manželství/, ale základ je trochu podobný.

Každopádně, já osobně budu zvědavá, jestli se nám tazatelka ještě ozve a dozvíme se, jak se rozhodla.

Jestli manžel skousne, že mu manželka zahýbala, tak to přiznám, že to mě nějak netrklo, měla jsem v hlavě jenom dilema - nechat si dítě, nebo ne. Pohled ženy, právem mě tochu káráte.

Nevychovává snad i režisér Menzel holčičku, která není jeho a jak ji má rád.

Pohanka spravne poukazala na "jinou dobu". Takove rozhodovani je plne v kompetenci zeny a doba uz natolik pokrocila, ze by to dnes melo byt samozrejmosti i pro ty zaostalejsi jedince. V budoucnu bude stejne manzelstvi totalni prezitek

Jelikož je tu možnost, že dítě bude "chytré" po vás, doporučuji si dítě nenechávat! Každý normálně smýšlející člověk ví, že pokud bude biologický otec chtít, tak může dělat problémy. Otázka, jak moc je znalý, jaké má známé popř. právníka atd.