Dům pro seniory rozhoduje o částce?

jano, proč by se měl majetek pacienta darovat, když se může prodat a z peněz ulehčit pacientovi? Ono mít v takovm zařízení peníze nikdy neškodí víte. A pokud je to zařízení soukromé, tak je velmi nákladné, pacienti platí svým důchodem a příbuzní často doplácejí i 15 000 měsíčně a více. Nedělejte si iluze, že všechno platí jen danoví poplatníci a proto nemocný může a má právo svůj majetek lehkomyslně darovat, pokud nemá manželku třeba nebo děti třeba, kteří by mu příspívali na život v ustavu. Bude žít ještě spoustu let a má tam žít jako sociální případ, když může mít kapesné jako král ze SVÉHO majetku? V čem vidíte nespravedlnost? Když někdo nedaruje majetek, ale ponechá si výnos z něho na své potřeby v ustavu? Hlavně na zaplacení, když jinak děti nemá, kteří by přispívali...Zdá se mi to tedy správné a proč hned podezírat lidi v ustavu, že ho chtějí okrást?

Co popisuje ben, je velmi rozumné. Obratte se na advokáta a soud, že jste měla z nějakého důvodu dostat darem byt od člověka s demencí a nyní ho Ustav, který se stará o pacienta se zvlášním režimem chce pacientovi pomoci prodat, aby bylo z čeho brát, když poplatky v Ustavu jsou velmi drahé, důchod nevelký a pacient má své potřeby. A to s vidinou mnoha dalších let.

Jsem si jista, že soud to opravdu správně posoudí, čí práva jsou větší, tam, kde se někdo o pacienta opravdu stará a díky jeho majetku může být v dobré kondici, nebot když máte peníze, zaplatíte si i spoustu věcí, asistenta na zájezdu, který za vás myslí a podobně, když je nemáte, čekáte, co vám zaplatí danoví poplatníci, většinou toho mnoho není, přestože tito pacienti často bývají v dobré fyzické kondici. Bez peněz je prostě smutný život v Ustavu, takže žádný soud nedovolí zbytečně darovat majetek a udělat z pacienta naráz žebráka. Nehledě na to, když se neví, co pán má vlastně opravdu za nemoc a jeho prognozu, kde je psáno, že jednou sám z Ustavu neodejde a nenajme si malý byt? Peníze mu prostě právem patří. A nikdo nemá právo ho okrást a pohřbít za živa.

Tazatelka nenapsala, že by pacient měl za týden umřít - podle lékařské zprávy třeba. Dokonce je i svéprávný, pobyt v ustavu si tedy má právo i rozmyslet. Takže nechápu dost dobře o co jí jde. Pokud by strýc zůstal doma, ve svém prostředí a bylo o něj dobře pečováno, když je pořád svéprávný, pak dar je na místě. Po jeho smrti. Ale za života? A v Ustavu? Neumím si představit, že bych měla právo na tak velký dar jen proto, že jsem příbuzná. A nemocný by žil jak žebrák bez peněz v ustavu, nechce se mi o tom dál přemýšlet, doufám, že se do takové situace nikdy nedostanu.

Nikdo nemá právo ho okrást a pohřbít za živa - to platí i pro ten ústav. Strýc má majetek, je třeba zabránit aby ho daroval někomu z rodiny. Pak je třeba zabránit aby ho někomu z rodiny levně prodal. Prodá ho "výhodněji" někomu spojenému s domovem a ten ho obratem prodá za tržní cenu. = přímý zisk, ani nemusí čekat až z něj majetek vytahají měsíčními poplatky a různými "akcemi"...

Mmch. spočítejte si reálné náklady na provoz domova, kolik tam je lidí a kolik platí. Senior je ideální dojná kráva a žebráka z něj dělá často ten ústav...

Pokud je svéprávný, tak si to může darovat nebo prodat komu chce a za kolik chce. Ústav mu může poradit, ale nerozhoduje. Vidim to na manipulaci ze strany ústavu aby strýc náhodou nepřišel o majetek, ne v zájmu strýce, ale aby z něj vytáhli víc peněz... Ústavy (čest vyjímkám) nejsou žádná dobročinná dobročinná společnost, jde o prachy.

To máte sice pravdu, že se to stát může, ale právě proto je to snad ošetřené i nějakým dozorem ze strany státu či justice, jinak by těch podvodů na nemocné a staré lidi bylo u nás daleko více. Nejlepší je dvojitá kontrola. Jenže víte, těžko se říká člověku s demencí, že za pár měsíců nebude ani vědět kdo je..dala jsem obrázek, jak si soudy všechno zjištují, myslím, že to nejde jen tak, někoho okrást...a myslím že žádný ustav nedovolí darování majetku, když ho lze prodat a výnos dát pacientovi na jeho učet, který by mohl kontrolovat notář, já jednou podobnou odpověd viděla v nějaké advok. poradně, ale už si to nepamatuju, ale bylo to dobře vyřešené, nějak byli něco jako správci majetku, určeni justicí. Všecho má řešení, když je vůle.

Mně hlavně vadí, že se tazatelka domnívá, že má právo na dar jen proto, že je příbuzná. Z tohoto omylu ji soud rychle vyvede. Nemocný člověk se může rozhodovat špatně, někdo, kdo celé roky ani nevěděl že ještě strýc žije, náhle se hlásí o svá "práva", o dar bytu. Nepřijde Vám to divné?

A nemocný, kterému po letech dá někdo pusu, donese domácí koláč, při své nemoci mu dojatě slíbí i darem byt. Za slib jak dotyčná o něj bude pečovat. A že to nedělala doposavad? Napadne i soudce. A to je všechno co jsem k tomu chtěla říci. Protože kdyby tazatelka mohla, jistě by napsala - strýc mi byt slíbil, když jsem se o něj denně starala celé roky...zasloužím si to tedy. To ale nenapsala. Takže poslat tam advokáta s darovací smlouvou k podpisu, no nevím...jak bych to nazvala. Máte někdo pro to správný a přiléhavý název?

bene, nevím o co jde. Každý tu radí a rozebírá i často udává důvod proč to tak radí. Někdy i ze životních zkušeností. Já jsem poradila byt prodat a peníze dát pacientovi na učet - jeho život přece nekončí, jen onemocněl. Vy jste poradil tam skáknout rovnou s darovací smlouvou, takže snad rada jako rada ne? O jaké morálce tu tedy mluvíte? Nechápu to...Copak Vás nějak kritizuji? To bych si vážně ani nikdy nedovolila, věřte mi bene.

Sociální pracovnice určitě o tom nerozhodují, ale je správné, že prodej sledují. Pokud tazatelka se o strýce nějakým způsobem starala nebo stará, což neuvádí, má určitě možnost požádat něaký orgán, možná soud, v tom se nevyznám, aby prodej bytu strýce v ustavu sledoval a dozoroval. Jsou určitě páky na to, aby nedošlo k bezpráví a k podvodu. My víme jen část pravdy. Takže těžko soudit...Třeba pražský byt za pul milionu nebo milion je terno, neberte to ...

Domovy se zvláštním režimem jsou pro lidi všeho věku, kteří trpí těžkou demencí. Většinou Alzheimerova typu. Tyto domovy jsou hodně nákladné a pokud pacient má majetek, většinou se prodá, dokud mu to ještě myslí a peníze mu pomáhají k pobytu v domově.
Takže se nijak nedivím, že Ustav nesouhlasil s darováním a napadl ho, ale souhlasí s prodejem. Ten pacient často ani neví o co jde a netrvá dlouho, je stejně zbaven svéprávnosti, takže je nejlépe když se majetek prodá co nejdříve a to za cenu v místě obvyklou. Aby se mu v ustavu lépe žilo, těžko mu příbuzní pomůžou, když mu nepomohli dosud a skončil tam, kde je. A proto při prodeji majetku dozor soudu bych viděla jako důvodný.

V současné době již existují léky, které mohou zpomalit rozvoj Alzheimerovy choroby. Je tedy možné peníze pacenta použít i na léky které mu pomůžou. A které by jinak nedostal, protože jsou opravdu velmi drahé.