Rozvod ano- ne?

Nejste šťastná? A může za to manžel? Proč si myslíte, že za Vaše štěstí je zodpovědný zrovna on?

Máte malé děti. Jaký má vztah k dětem a ony k němu? Pokud dobrý, neberte jim tátu.

Sedněte si s manželem a řekněte mu, co Vám vadí, co se nelíbí, co byste chtěla jinak. Dejte i jemu prostor, proč se změnil. Někdy to může být i nemoc, zdravotní problémy. Řekněte si, jak si představujete vztah do budoucna.

Mějte ráda svůj život jaký máte. Jestli máte děti zdravé, ani nevíte, co máte. Snažte se na vztahu pracovat, být programově sama se sebou i s dětmi spokojená. Zkuste se trošku od manžela odpoutat, nebýt na něm tak závislá.

Jestli má vyšší věk, může to být mužský přechod. Ani muži to nemají jednoduché.

Nemyslete, že když vyměníte manžela za cizího chlapa, že si moc pomůžete, ono opravdu každý má něco. A pokud bude mít již někde rodinu, nezapomeňte, že se budete dělit o čas i peníze s tou předcházející. Kromě toho mužů je méně, než žen a to co je, tak není většinou moc použitelné.

S malými dětmi jste v nevýhodě. Jak se říká, dvakrát měř, jednou řež.

Pije váš manžel? Bije vás? Lakotí sám pro sebe a vám na domácnost peníze nedává? Hraje na automatech? Ne? Tak proč byste se měla s malými dětmi rozvádět? Berte to tak, že "nový tatínek" nemusí nikdy přijmout vaše děti z prvního manželství. Sice s ním nudit se nebudete, ale na vaše děti bude kašlat, a vy pak sama budete řešit porozvodové problémy s bývalým manželem (střídavá péče, dělení majetku atd). Dokonce i samy děti si nemusejí zvyknout na nového "strýčka"... I tak můžete dopadnout. Takže dobře zvažte svoje rozhodnutí.

Prijde mi normalni, ze po case zamilovanost vyprcha. Jste kamaradi, to taky neni spatny. Mate mladoucke deti, ke kterym ma kamarasky vztah, to taky neni spatna vec. No ale pokud jsi silne emotivne zalozena a on je schizoid, tak fakt asi mate problem. Chtelo by to zmenu, zkuste verejne proprat vas zivot v TV v nejake reality show, anebo ho prober/proper soukrome u psychologa. Malo informaci.

Manzelka - ucitelka - rika,

ze na spouste deti je poznat, ze jsou vychovavany samozivitelkami nebo zenskou a jejim novym frajerem. Holt tyhle deti jsou chudaci, stejne jako jejich matky, no a splodi dalsi citove chudaky...Oficialni rozvodovost je 50% tedy tech co se vzaliu. Pokud bysme zapocitali, i ty nesezdane, tak by mohla byt 70%? No to je sila. Sam jsem rozvracene rodiny.

Tohle rozhodnutí, je třeba udělat velmi uváženě, protože další kroky, neovlivní jen Váš budoucí život, ale i ostatních. Můžete zkusit navštívit třeba i manželskou poradnu, manželovi dát "nůž na krk", aby věděl, že je to vážné a pokud o vztah stojí, mělo by to na jeho snaze být vidět. Pak uvidíte výsledky - jestli tak žít dál můžete nebo je to pro Vás nemyslitelné a jestli to sama s dětmi zvládnete a to nejen ekonomicky.

Tady na Poraďte je pár žen, které žijí i kvůli svým dětem v neutěšených manželstvích, pak možná i kvůli strachu ze změny a samoty, obhajujíce své rozhodnutí tím, že muž vlastně nepije a nosí domů peníze, tak je vše vlastně v pořádku.. Ale ze spousty příspěvků je patrné, jak nejsou šťastné. Ale chtěly by potvrdit, jak jejich rozhodnutí je to správné a jakými hrdinkami vlastně jsou.. Jednou jim možná vytesají na hrob, že obětovaly svůj život dětem a kdo ví, jestli ty to vůbec někdy ocení.

Naše žebříčky hodnot se upravují tím, co jsme jak kdo prožili. Po tom, co jsem zažila já, mohu říci s naprostou jistotou, že bych nežila ve vztahu, ve kterém bych nebyla šťastná a to ani kvůli dětem. Na to je můj život příliš krátký!

Děti nejsou hloupé a poznají, když to mezi maminkou a tatínkem neklape a i to je do budoucna může ovlivnit stejně, jako rozvod. Mám kamarády, kteří vyčítají svým rodičům, že spolu zůstali i když to mezi nimi nefungovalo a u těch přátel, kterým se rodiče rozvedli, rodičům vyčítají zase to.. Nebo hlavně způsob. A pak je i pár takových, kteří řeknou, že získali dva bezva tatínky.

Jestli si v budoucnu polepšíte nebo pohoršíte, nikdo vědět nemůže. Může se stát, že Vy teď s manželem "vydržíte" a za nějaký ten pátek to bude on, který potká jinou ženu a odejde a Vy můžete s dětmi zůstat sama tak i tak a nejlepší léta v tahu. Nebo ne..

Život není peříčko..

Přece nejde z přírody vytrhnout jen něco.. Jakože třeba věrný chlap je proti přírodě, protože má zakódováno rozsévat (jak chlapi rádi tvrdí). Zvířata ženou pudy a rozdíl mezi člověkem a zvířetem je právě v tom, že člověk myslí a uvědomuje si. Zvířatům je jedno, jestli ve 40ti budou mít nádor na mozku a umřou.. nemají obavy, neplánují do budoucna (možná kromě sehnání potravy na přečkání zimy) a žijí ze dne na den. Většina samiček se ke svým potomkům má jen do doby, než opustí hnízdo... Srovnání nemůžete myslet vážně..

Nemyslím si, že tazatelky problém je v tom, že jí partner nevymýšlí zábavu a ani já jsem o ničem takovém nemluvila. Ani problém neznevažuji, zdůraznila jsem, kolika lidem takové rozhodnutí ovlivní život a řekla jsem jen, že bych nemohla být s mužem bez citů a to jak on ke mně, tak já k němu. JÁ budu raději sama. Je to věc, kterou JÁ nedokáži překonat. Ale co pro jednoho není, může být pro jiného. Někomu stačí pro život, že manžel přinese peníze, ženu nebije a nehraje automaty.. Pro MĚ je to málo.

... zajímavé, že z přírody jen lidská samička dokáže upřednostnit sebe před mláďaty ...

Samička ostatních druhů většinou očekává, že ji sameček po oplodnění opustí. U některých druhů jí sameček pomáhá s mláďaty, některé páry spolu zůstanou po celý život, ale nikde samička nečeká, že ji partner bude bavit a vymýšlet zábavu.

Tondac - z toho jasne vyplyva, ze lidske plemeno promiskuitnich samcu evolucne ustrnulo na urovni nizsiho druhu, zatimco samicky pokrocily ve vyvoji a jako obvykle jsou vyspelejsi - projevuje se to uz od puberty

Jenda2 - chcete svym sdelenim priznat, ze jste nikdy zadnou zenu neucinil stastnou? Dokonce ani zadnou neznate?

Tondac - samozrejme se najdou i vyjimecni jedinci u obou pohlavi...

Nechtěl jsem vytrhávat z přírody a určitě neobhajuju mužskou nevěru. Jen jsem ve svém okolí zaznamenal několik znuděných samiček, které přestaly hledět na rodinné hnízdo, věrného samečka spořádaně pečující o mláďata a řešily hlavně své JÁ.

Jedna kamarádka vlastně dnes už jen známá mezi nás kdysi přivedla svého kluka. Pak měli děti, bydleli v domečku, on se o všechno staral, dokonce i jako hostitel při návštěvách. V takové širší neustále se rozrůstající partě jsme podle možností jezdili pod stan, na hory, vodu, na kolo, pořádali jsme silvestry, čarodějnice, VŘSR,...
Byla s dětmi 8 let na mateřské, pak přišla do práce a manžel pro ni začal být nudný, stereotypní, přestal ji překvapovat, po 30 přišla deprese, narazila si mladšího kluka z práce a odešla od manžela. Děti (6 a 10let) byly ve střídavé péči, i proto aby měla čas na partnera. A hrozně se divila, že se od ní odvrátila většina "kamarádů" a že na naše akce radši bereme jejího bývalého manžela (pro nás z jejího pohledu cizího) s dětmi než jí. A s ní se potkáme zdvořilostně tak 1x za rok.
S manželem další dítě nechtěla, s novým partnerem si ho nakonec pořídila (letos už půjde do školy). Její bývalý manžel to ze začátku špatně nesl, nikoho aktivně nehledal, žádnou si domu nestěhoval, děti dovedl na práh dospělosti a ty jsou s ním stále radši než s mámou. Časem si našel milou mladší holku, jezdí s ní na naše akce i po dovolených po světě a jeho bývalá manželka už je zase nespokojená (i když se o ně nový partner vzorně stará), stále vyzvídá z dětí co táta, otravuje je ať jim koupí to a to a možná si někde o samotě rve vlasy.

Tondac: Hezké a ze života.

Já bych ještě doplnila, že manželství je běh na dlouhou trať.

A když pak přijde krize středního věku, tak je na malér zaděláno a podle rozvodů či opuštění lože manželského, i příspěvků s dotazy třeba tady na poradně, ,,co dál v životě,, je vidět, že se tímto zevšedněním, nespokojeností potýká snad každé druhé manželství.

Člověk si říká, tohle je opravdu život, který mám prožít? Nic jsem si doteď neužil-a, určitě na mě někde, někdo čeká, s kým zažiji něco nevídaného, dobrodružství, co mě ten druhý v manželství neumí-nemůže dát. Chcete jít za svým štěstím, ale možná ublížíte svým dětem, možná i vnoučatům, svému nynějšímu manželovi.

Co Vám nikdo jiný nedá, jsou vzpomínky na Vaše mládí, seznamování, zařizování bydlení, výchovu dětí. A ty jste prožila s tímto manželem.

Je to hloupé, když napíši, že v manželství mají obě strany a děti určité důchodové zabezpečení v případě úmrtí jednoho partnera. A věřte, že po rozvodu budete na vše finančně sama a budete se muset hodně snažit, abyste trochu dobře vyžila. Pokud tedy nemáte nadstandartní příjmy. Omlouvám se, že jsem připoměla i tyto technické věci. Ale i finance patří ke spokojenému životu.

Jednoduše to napsal-a ,,coco, a souhlas s tím.

Zná někdo nějakou žena, která by byla šťastná? To spíš potkáte na Václaváku Hobita než takovou ženu. Žádná neví co chce ale nedá pokoj, dokud to nedostane.

Ano prosím.. tady.. ! Ale nerada bych to zakřila

Ovšem ano, na Václaváku se vyskytuji opravdu jen zcela výjimečně..

@tondac - ano, jak již bylo řečeno, výjimky jsou u obou pohlaví.. Mám tu "smůlu", že jsem vyrůstala v úplné rodině a naši se měli VIDITELNĚ rádi i po letech a já nedokáži žít v jiném modelu vztahu.. Uvidíme, co sem budu psát za pár let..

Rada pro tazatelku - pokud se da jeste v klidu s manzelem zit v jedne domacnosti - nerozvadet se ! Zatim rodina funguje a novy lepsi vztah na obzoru zadny neni, takze proc zustavat sama? Budto se to casem zlepsi, nebo se objevi nekdo jiny a potom se rozhodujte, co dal, ted to nema cenu definitivne resit.

Právě na tohle jsou manželské poradny.

Ale když manžel poradnu odmítá,protože u prvního manželství je poradna zachránila na 8měsíců,tak u nás nepomůže...co pak?

Myško, před pár měsíci jsem řešila totéž. I tady přes poradnu. Co mi hodně pomohlo, tak byla tužka a papír. Na jednu stranu jsem si napsala všechny plusy a na druhou mínusy. A i když mne to ve finále překvapilo, tak zvítězilo to, že mi bude bez manžela lépe. Dlouho dobu jsem s tím bojovala. Není to ještě ani měsíc co odešel a už teď se mi dýchá lépe. Prvních cca 10 dní to bylo příšerných. Celý dny jsem jen brečela a obviňovala ze všeho sebe. Ze své vlastní zkušenosti mohu poradit jen to, že pokud vám nebude vadit to, že třeba zůstanete sama, tak ten krok udělejte. Já jsem momentálně ve stadiu, že si říkám, že raději už žádnýho chlapa nechci doma vidět ani náhodou.

Někteří chlapi jsou takoví, necitliví, nevyznávají lásku, pohlazení, sezení při měsíčku. Prostě jste šáhla vedle, on se zřejmě před narozením dítěte přetvařoval.

Já jsem toto zase nevyžadovala, ale manžel byl naopak přítulný.

Kamarádka to měla jako Vy a kolikrát jsme si říkaly, že jsme si ty protějšky měly vyměnit .

Chtěla jsem navrhnout, abyste si našla milence, ale když píšete, že ho stále milujete, tak to je fakt těžké a nikdo Vám neporadí. Rozhodnout se musíte sama, je to Váš život, Vaše volba.

Mysko, zkuste se mrknou po knížce od psychologa Tomáše Nováka - Proč se mnou nemluvíš. Možná, že v textu najdete popis chování vašeho manžela a také návod, co s tím.

A já znám že muži jsou velmi citliví a potřebují hlazení a mazlení, akorát tahle citlivost se jim přesunula do jednoho místa, kde by měli být hlazeni a mazleni co nejčastěji.

muži skutečně mají také city, ale náš problém je, že o tom zpravidla nejsme schopni otevřeně mluvit. Problém je, že zde máme jednostranné podání a nevíme, co se honí hlavou onomu manželovi. Proč takový je. Zda je takový opravdu, nebo je takový proto, že ho toto manželství užírá stejně jako tazatelku. Jsem naprosto přesvědčen o tom, že je třeba o tom si otevřeně promluvit nejlépe i v partnerské poradně, za vedení někoho s odborností. Ono totiž skutečně jsme rozdílní. Když ženské nevyhovuje manželství a nechce se rozvést, tak se s protějškem přestane intimně stýkat, upne se na děti nebo si najde milence. Chlap většinou přestane komunikovat a upne se na svoje koníčky. A pokud cítí potřebu někde zasouvat, tak si taky najde milenku. To, že dost mužů nemá nijak zvláštní vztah k vlastním dětem je bohužel fakt, ale totéž v menším platí i o ženách. V tom si nemáme, co vyčítat.

Vidím to ve svém okolí, že vtipný, mazlivý a romantický muž bude mít u většiny žen vždy body navrch oproti typu, který opraví, navaří, děti obstará. Jenže málokterá máte to štěstí, že máte doma vtipného, romantického a mazlivého kutila s úžasným vztahem k vlastním dětem.

... poslední větu musím podepsat - není nás mnoho!

Ale poradnám a psychologům bych se vyhýbal jako čert kříži. Mám ve svém okolí několik lidí, které živí poradenství v oblasti psychologie a jak mám možnost sledovat jejich soukromý život, tak nechápu, jak si můžou dovolit svým klientům něco kolem vztahů vůbec radit.

Podle mě nepomůže ani když to tazatelka bude probírat s kamarádkami u kávičky. Je potřeba to probrat s partnerem, ostatně psala, že už jsou spíš kamarádi - tak s kým jiným.

Tak je třeba mu říct, že jsme sice dobří kamarádi, ale v poslední době už ne tolik manželé a milenci a co by pro to každý z nich mohl udělat. Třeba se od manžela dozví, že když přijde z práce domů, tak slyší jen její neustálé hudrání směrem k dětem a místo milenky v ní až do noci vidí spíš protivnou učitelku nebo družinářku ...

To je tak, když se člověk bere před státním orgánem. Když se slibovalo před Bohem, tak ty vztahy byly až nadosmrti.

Sama takovou zkušenost nemám,ale kolegyně v práci ano...letitou...nakonec děti odrostly,odešly z domova a když si myslela to,co teď vy- že měnit nebude+mohlo by to být horší atd. - manžel přišel s tím,že už přece spolu kvůli dětem být nemusejí a má jinou...tak si vyberte,nepočítejte s tím,že chlap bude soucitný k vám - bude myslet jen a jen na sebe - takže myslete na sebe i Vy,nejste jenom matka,jste žena s právem na spokojený život!/ a poznámky typu - co když za to můžete Vy?´=to můžou říkat jen chlapi nebo ženské z minulého století/

A co zkusit se vztahem něco udělat? Není nutné ho odpískal a nebo se v něm trápit. Řeknete manželovi co cítíte. V klidu, bez emocí, přátelsky. A řeknete mu ze tomu chcete ale dat šanci a běžte do manželské poradny. Buď se rám ubezpecite ze už nemáte nic společného a nebo zjistíte ze se ve skrytu duše stále milujete a jen stačí vyřešit par veci a na vztahu pracovat.

Samotné manželství je dle mě, obrazně fluidum, chemie, víc přátelství, sladění v nemožných situacích, piáno které zní jen doma. Pak si můžem říct něco o štěstí.