Jak se zbavit kamarádky, která mě využívá

Dobrý den, koukala jsem, že tady nedávno bylo podobné téma o využívající kamarádce, ale můj případ je jiný, my už nejsme holky na střední škole, nejde o škemrání o pití a svačinu...Ale je pravda, že když se nad tím zamyslím, asi to na té střední začalo, chodily jsme spolu do třídy, já byla taková trochu uťáplá, nesmělá, ne že bych neměla jiné kamarádky, ale s touhle to bylo tak nějak intenzivní, byla jsem strašně ráda, že někoho mám...A tak jsem hodiny a hodiny poslouchala její problémy, hodiny prohlížela a pak chválila její fotky - protože se snažila fotit a chtěla od někoho podporovat, a sama jsem se nijak extra neprojevovala. No prostě byla jsem taková ustrašená blběnka, asi jsem si myslela, že by se na mě urazila, kdybych ji vždy neposlouchala, nebo třeba mluvila taky o svých problémech. Kdykoli potřebovala, volala mi, když se potřebovala vypovídat, byla jsem vždy k dispozivi, když se flákala za školou, ode mě pak si opisovala poznámky a chtěla abych ji hlásila, když se četla docházka, můj táta doučoval jejího přítele před maturitou matiku atd. Ona toho pro mě nikdy moc neudělala, je fakt, že jsem asi ani nechtěla, bývala bych se styděla. Ale teď k nynějšímu problému, nějaké ty roky přeběhly, teď máme manžely, práci, malé děti...Já jsem se hodně změnila, už nejsem tak nesmělá, mám hodně jiných přátel a známých a aktivit, vyrostla jsem z té ustrašenosti a tak nějak prohlídla, že mě ona stále jen využívá, že si na to tak zvykla, že jí nepřijde blbé mi třeba stále volat, když jsem v práci a úkolovat mě nějakýma věcma, které bych pro ni mohla udělat, co by pro ni mohla udělat moje švagrová - já bych to s ní samozřejmě musela vyjednat, co by mohl zařídit můj táta, protože přece zná toho a toho...jakž takž jsem se naučila říkat ne, ale ještě mi to moc nejde, ale i když ji odmítnu, ona je neodbytná a příště to zkouší znova, prostě si zvykla, že jsem ta hlupačka, která pro ní vždy všechno udělá a teď jí nedochází, že se věci změnily...Myslela jsem si, že ji párkrát odpálkuju a jí to dojde a přestane mě stále komandovat, ale asi jí to vůbec nedošlo...Nejde o to, že bych nechtěla pro někoho něco udělat, využít třeba nějaké své známosti, kterou ten člověk nemá, naopak, ráda pomůžu, ale pŕistihla jsem se, že v jejím případě už opravdu nechci, asi proto, že onsa to nikdy neoplatí a navíc mi vadí, že je tak moc vyc.caná, s prominutím...Už nevím, jak jí naznačit, že věci už nejsou jako před 10 lety...Omlouvám se za délku, asi jsem se potřebovala i vypsat, snad je to srozumitelné...A děkuji za případné rady