Nechci pracovat v oboru - jak na to?

Většina mladých lidí má podobný problém jako Ty. Zejména ti co se vyučili v oboru kde se vyžaduje manuální práce. Měl jsem na stavbě chlapíka co se vyučil důlním zámečníkem a ta práce jej vůbec nebavila a navíc byla mizerně placená. Dal jsem jej k sádrokartonářům aby jim dělal pomocné práce. Pak začal montovat sám, a nakonec si na to udělal rekvalifikaci a dnes je z něj fachman jak se patří. Udělal si osvědčení několika výrobců SDK a vydělává si dost na to aby byl spokojený a práce jej baví. Takže nejsi v tom sám... stačí se nebát jít makat

Ano má, v mé rodině vyučený vnuk kuchař-ani náhodou,ale odříkaného chleba největší kus,dcera vyučená kadeřnice,při tom to má v rukách je jí fakt škoda,věnuje se duchovnu a dělá výklady karet atd.Je fakt ,že má talent..A ještě jeden kuchař a ten dělá práci mořské ryby a akvária. Věnují se úplně něčemu jinému a já si myslím, že je to tím, že když se rozhodovali,tak byli příliš mladí. Já byla ještě sice ještě mladší,když jsem se rozhodovala,ale já jsem se trefila a svoji práci stále miluji,i když jsem v důchodu.

Když jsem byl asi ve tvých letech,potkal jsem se s bývalým absolventem Baťovy školy práce.To byl Pan řemeslník! A vůbec už ta jeho osobnost.Řekl mi,že lidský život je dlouhý a že se dají zvládnout 3 řemesla na úrovni mistra.Ten člověk mě v životě správně nasměroval.Za komunistů to nešlo,ale dnes se dobrý řemeslník může osamostatnit.Nebavilo by Tě mít jednou svou dílnu se soustruhem a pracovat sám?Já začal pracovat samostatně hned po revoluci,namakal jsem se,ale byly to nejkrásnější roky života.To jsem se do práce přímo těšil.Ta volnost,ta samostatnost! Jsi mladý,pokus se o samostatnost.Ale pozor-stále platí to,co ten baťovák říkal:Sám sobě je člověk nejpřísnějším šéfem.