Moje maminka pracovala jako sociální pracovnice odboru Péče o déti. Zůstaly mi po ní příběhy dětí z její praxe, které sepisovala, aby byly poučením pro její nástupkyně. Vybrala ty, které ji hodně oslovily, neboť byla s aktéry dlouho v kontaktu a řešila jejich problémy. Jména i obce samozřejmě pozměnila. Když si těch 15 příběhů / každý na 2 až 6 stránek strojopisu/ pročítám, zjišťuji , že jsou to příběhy čtivé, někdy až detektivní či šokující. Dovedu si představit,že by některé byly podkladem pro scénář nebo vyšly někde jako povídka. Když vidím kolik časopisů vychází, tak si absolutně nevím rady. Máte nějaký tip? Mám jen jednu špatnou zkušenost. Když jsem ještě za jejího života poslala část jejích pamětí z války, které psala už jako ležák, na výzvu do České televize do Ostravy. Tehdy sháněli pamětníky setkání s Vlasovci. Nakopírovala jsem pasáže z jejích rukopisů, maminka vše doplnila výsvětlivkami. Pořad možná proběhl, ale nás nikdo neupozornil, zda a nakolik materiál využili. Nikdo nepoděkoval, natož aby devadesátileté mamince poslal nějakou pozornost. Jak byste naložili Vy s těmito příběhy dětí? Uvědomuji si, že bych je musela ještě stylisticky upravit a přepsat do elektronické podoby. Bude to práce, protože jsou psány úředním jazykem, tak trochu jako spisy. Proto už to nechci dát zadarmo. Někdo mi navrhl přepracovat a vydat knižně. To je podle jiných utopie, že bych byla spíš ztratná. Poradte.
1x
Zkuste příběhy nabídnout k publikaci redakci místních (regionálních) novin, zpravodaje. Samozřejmě za běžný honorář, ne jako dopis čtenářky, který by publikovali zdarma. Jde i o autorská práva k textu a zajištění, že text nebude překroucený, upravený nebo použitý nějakým nevhodným způsobem.
Další možnost je zachovat si kopie a originály poskytnout místnímu muzeu, ale tam to bude ležet sice podle zákonů archovivané pro budoucí badatele, ale badatelů je málo. Ale i to je možnost.
Další možnost je publikovat texty na internetu zdarma pod licencí Creative Commons. Znalci blogů a internetového publikování by poradili lépe.
Vaše příběhy jsou jistě zajímavé, protože mají pravdivý podklad a jsou psané přirozeně a zřejmě bez uměleckých zkrášlování. Ale to hádám, jen podle vašeho popisu. Tento druh literatury je také velmi žádaný. Například Paměti rychtáře Vaváka, Paměti rytíře Pavla Korky z Korkyně, atd.. Nějaká paní si dlouhá léta psala do sešitů deníky s počasím a k tomu přidávala i místní události a pak to snad prý dcera nebo vnučka vydala tiskem... takové knížky mají svou cenu i hodnotu i historickou
0x
Dobrý den, "ztratná"nejspíše budete, ale o zisk Vám snad nejde, když chcete uplatnit zkušenosti Vaší maminky a dostat je do praxe. Tedy, pokud to bylo určeno pracovnicím v oboru péče o dítě, tak by se to mělo dostat primárně k nim. Možná oslovte rovnou paní Marksovou-Tominovou (MPSV) s nabídkou, zda by nešlo tyto příběhy nějak využít v příručce pro pracovníky v oboru péče o děti - tam by to splnilo svůj účel. Zdravím!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.