Oddělené bydlení páru ok?

Po dvou letech oddělené bydlení? Obavy, že bys ho omezovala? Sorry, ale tohle nebude ten pravej chlap pro život...

A k tomu kouření - moje žena kouří tak 5 cigaret denně, já hulím jak darebný kamna, ale NEEXISTUJE, abychom si zapálili doma nebo v autě. Bez ohledu na počasí kouříme na terase, doma NIKDY ! A to říkám jako člověk, kterýho by ráno bez pořádnýho kafe a červený Marlborky zabilo...

Taky jsem měla sousedku, která měla podobného "přítele". On absolutně žádné závazky, žádné společné bydlení, žádné děti - přijel za ní, jen když měl náladu nebo si spolu někam vyrazili. On velice pohledný, ona nic moc, introvert a do dnes čeká, jestli se v něm něco nezlomí. Často se trápí, ale prý ho má ráda a nemůže si pomoci. 40 jí už před nějakým tím rokem bylo, její sestra už má dávno velké děti a ona už se smířila s tím, že děti mít bohužel nebude.. Promarnila svá nejlepší léta..

Časem určitě budete chtít založit rodinu. To budete stále bydlet odděleně? Pokud chce "přítel" volnost, dejte mu ji a najděte si někoho, kdo bude mít stejný žebříček hodnot, jako Vy.

Jak píše @ben - pokud je to tak, že již máte vyřešenou rodinu, může být na jednu stranu takový vztah docela fajn. Ale jen do té doby, pokud to takto vyhovuje oběma a na Vás je vidět, že Vy se trápíte. Ono se také může stát, že se spolu sestěhujete a Vy objevíte jeho zlozvyky a bude po lásce, zatímco takto to může fungovat ještě mnoho let, protože se vídáte jen když oba chcete..

Připadá mi to velice nestandartní. Pán se občas chce přijet potěšit, ale už nechce řešit rodinné problémy, jako třeba kapající kohoutek, velký nákup, nebo pokládku nového koberce. Jen si zaskotačí a je zase na čas pryč. Naše babičky podobným mužským říkaly "větroplach".

Záleží, jak Vy to budete snášet. Někdy Vám není dobře, raději byste byla, kdyby zůstal tam, kde je a on si přijede. Jindy byste ho zase chtěla mít u sebe a on? Je v čudu. Připadá mi, že Vás možná ani nemá tak rád, nechce se vázat. Jen mu je s Vámi dobře, ale to je vše a stačí mu to jednou za čas. A to není láska.

Jak se podílí na domácnosti, když u Vás je? Jí tam třeba 2 - 4dny, přidá Vám nějaké peníze? Doma by za ty dny taky utratil. Nebo přiveze krkovičku na řízky? Koupí Vám květiny? Nebo prostě jen přijede s prázdnou kapsou:...a tady mě máš?...

Nejste ještě tak stará, abyste se nemohla poohlédnout po jiném objektu. Tohle bude buď sobec, nebo jezevec samotář. A hledejte nekuřáka. I když hodlá kouřit z okna, vrací se to stejně zase zpátky do místnosti. A jak to bude dělat v zimě, až bude -10 stupňů?

Pána s podobnými názory bych nechtěla, jistě najdete někoho lepšího. Hodně štěstí. Jaga.

Můj osobní názor je, že pokud byste s tím pánem sestěhovala, tak byste zjistila, že se s ním žít nedá. I takové ale vztahy na dálku mohou fungovat. Za předpokladu, že budete mít každý svoji svobodu, žádné nároky a jen společně občas strávíte čas. Každému to nevyhovuje a potřebuje mít partnera pro sebe. Ale nutit přítele k tomu, abyste spolu bydleli, když on nechce? To by se vám časem vymstilo, protože byste si přestali rozumět. Vám to nyní funguje, protože spolu nežijete. Jestliže chcete žít v páru, najděte si někoho, kdo to taky bude chtít, a tohoto pusťte k vodě.

Náročná nejste, jen máte odlišný postoj k partnerskému životu, než má váš současný přítel. A to je celá věda. Jemu stačí, když vás vidí na chvíli, užije si - výlety, společnost apod., a jede domů, nebo vy. A on má zase svůj klid. Jinou vědu v tom nehledejte. Jestli vám to nevyhovuje, tak si najděte jiného. S tímto to jiné mít nebudete. A nezměníte ho... On netouží po tom, abyste se vyskytovala v jeho domácnosti, nebo on ve vaší.

Nečekejte více. Ty dva roky jsou hraniční.

Sedněte si a napište si na levou stranu pozitiva a na druhou negativa Vašeho vztahu. Na druhou stranu listu si napište, co ještě chcete od života, co chcete od vztahu a od přítele.

Pokud bude přítel ten, se kterým chcete zestárnout, mít společný majetek, společně hospodařit, usínat vedle sebe, postarat se jeden o druhého, pomáhat jako prarodiče Vašim i jeho potomkům s vnoučaty, tak chutě do toho, klidně i druhou svatbu.

Pokud ale on nemá takové myšlenky, běžte od toho. Řekněte mu, jaké máte přání, ale nemůžete ho nutit. Já jsem nyní v pozici vašeho přítele a po deseti letech takového vztahu říkám, škoda času, nic to nepřineslo. Držel nás vlastně jenom pes.

Chtějte všechno, nebo nic. Hledejte muže, který bude chtít být s Vámi. V tomto věku máte ještě šanci, čím déle budete čekat, tím se výběr vhodných mužů tenčí.

Zdravím, omlouvám se, ale takového "přítele" bych kopla do zadku pěkně rychle. Abych mu byla dobrá jen na to, abych přijela, (zřejmě) byl sex a tak něco, a pak zas vypadla, abych pána nějak neomezovala? Upřímnost je sice pěkná věc, ale tohle je buranství první kategorie - chci bydlet sám, abys mě neomezovala. No ty kráso. Máte aspoň trochu hrdosti? Vždyť s Vámi jedná jak s lepší štětkou, ovšem té by aspoň platil.

Bene, samozřejmě, co člověk, to názor. Mnoho je taky dáno výchovou, já si prostě neumím představit, že bych měla vztah s chlapem, ke kterému bych jen chodila, kdy se to jemu hodí, abych ho neomezovala. Pro někoho je to prostě ponižující a nechtěl by to.

Znám několik žen, které před padesátkou, i dříve, se rozhodly mít přítele, ale nebydlet spolu. Jejich argumenty mi znějí sobecky. "Já budu ještě bprát nějakýmu chlapovi ponožky? Ať přijde ve vypraných a špinavé si odnese domů. Potřebuji jen mít s kým zajít do společnosti, sama bych si netroufla. Vyveze mně autem na výlet, zaplatí večeři, někdy kytku, dárek, to mi vyhovuje. Už bych doma chlapa nesnesla, zvykla jsem si na své pohodlí, co si kdy udělám, to mám a nikomu se nemusím zpovídat. Vstanu kdy chci, když nechci vařit, nevařím..." Podobně to asi mají i někteří muži. Když spolu dva žijí, chca nechca, nějaké ohledy a povinnosti z toho vyplývají. Já říkám, že když si člověk nenajde nového partnera dostatečně rychle, pak objeví kouzlo pohodlnosti a měnit se mu to už nechce, protože zjistí, že mu to nakonec vlastně nvyhovuje. V lásce by sobectví nemělo mít místo a proto tyto vztahy považuji za účelové.Pokud to tak vyhovuje oběma, jejich věc a jejich kvalita vztahu, či "spolehlivost" v těžkých životních situacích. Ale tak daleko nejsou schopni myslet. Pokud tro jednomu nevyhovuje, tak pryč od toho! Má evidentně ještě na víc a měl by hledat partnera, se kterým bude svou představu vztahu realizovat, se kterým si vzájmně dokáží dát maximu, ať v citech, tak v závazcích a povinnostech. Když neskončíte něco nefunkčního, nemůže začít cokoliv lepšího. Každý má svůj život ve svých rukou.

Neztrácej čas s člověkem,který s tebou nechce žít.Pokud jsi nekuřačka - jen dobře a drž se toho..najdi si muže,který tě bude skutečně milovat tak,že bez tebe nebude chtít být ani den.

Budu se vyjadřovat jen ke kouření. Kouřil jsem i v letadle (IL 18, linka Praha - Berlín, samozřejmě východní, 1983), I ve vlaku, i v autobusu cestou na dovolenou ve vysněné Jugošce (80tá léta). Na základce ve škole. Prostě všude možně. Ale třeba ve vlastním bytě jsem poslední cigaretu udělal tak v.r. 1992, v autě tak 1998, a dnes mohu hrdě prohlásit, že jsem zakázal kouřit i v naší hospodě. Co to přinese, se ještě uvidí. Ale určitě po měsíci mohu říci, že čistší vzduch. Je to prostě přirozený vývoj.

Tenhle pán už to v životě bude mít těžko jiné.mohli by jsme klidně rozebrat,proč takový je,ale k čemu by to bylo.Mám takovou osobní zkušenost,zkoušeli jsme žít spolu a už nebylo v jeho moci si na to zvyknout.nebo spíše předělat myšlení.Je to v základu člověka.Druh sobectví.Něco jiného je mnohdy u starších mužů,kteří žili dlouho sami a najednou když si někoho najdou,zjistí,že už si zvykli na to svoje a jsou zas raději sami.Tohle bude ale výchovou.I kdyby přistoupil na společné bydlení,bylo by to s problémy.

Máte prostě jiný přístup k životu než váš partner. Dnešní mladí lidé by řekli no a co, je to v pořádlu, já jako starší kus si myslím cosi o sobectví. Z takových chlapů se pak rekrutují ve starším věku chudáci, kteří nakonec v nejhorším případě skončí jako různí exoti, protože v mladším věku se chovali tak, jak se chovali a pak zůstanou sami a dotčení, že nemají zázemí.