Byla jsem nevěrná - jak spravit manželství

Od: Datum: 26.11.12 07:18 odpovědí: 33 změna: 27.11.12 11:56

Dobrý den, v této diskuzi jsou samí podvedení a žádný nevěrník..tak jsem první nevěrnice a můžete mě ukamenovat.

Jsem "zatím" vdaná 21 roků, máme dva syny 18 a 16 let. Asi před 6 nebo 7 lety jsem začala pociťovat nespokojenost v manželství. Já jsem se tehdy zachovala špatně, protože namísto toho, abych to manželovi sdělila, přesně problém po problému co mě štve, vadí a chci změnit, jsem to neudělala a dusila to v sobě. Dusila jsem to tak dlouho, až ta moje nespokojenost vygradovala v nevěru. Tzn., že po 7 letech nějakého přetvařování vůči němu i lhaní sama sobě, že je vše ok, (a nebylo) se prostě stalo co se stalo. Neplánovala jsem si, že budu nevěrná, nikoho jsem si nehledala, netoužila...ono to tak prostě přišlo. Je pravda, že KDYBYCH nechtěla, tak se ty věci nestanou, že moje následující kroky a činy jsem dělala, že jsem chtěla...Celou tu dobu jsem to nespokojení, bolest a smutek z toho, že je to tak, jak to je...zabíjela v sobě tím, že jsem se uměle snažila doma vytvářet pohodu a srandu, jenže to vše mě max. vytěžovalo.

Ze začátku jsem nevěru brala jako únik z toho nespokojení, jenže čím dál víc začalo vše zasahovat do mého potažmo rodinného života. Nakonec to dopadlo tak, že jsem byla mezi manželem a tím druhým jako balón a dnes už vůbec nedokážu sama objektivně posoudit co vlastně chci anebo jestli vůbec ještě něco chci.

Ten "rádoby vztah" začal letos v létě. Neměla jsem v úmyslu rozvracet rodinu, jenže nic z toho nejde plánovat, celkově nám všem tohle zasáhlo do života strašným způsobem. A to nemluvím o zdraví manžela, o tom, jak vše vnímají synové. Vnímám, jak jsem ublížila manželovi, dětem, jaké dusno je doma...a tak si říkám, jaká jsem hnusná, že jsem tenkrát nic neřekla. Vyčítám si to, že jsem měla říct, ale to nejde vrátit zpět. S manželem jsme si sedli spolu už x-krát a řekli si co a no a co ne..., co jsem si tenkrát představovala měnit. Manžel mi řekl, že mě chce i tak zpátky, že mě miluje...já sama si připadám, jako stroj. Něco naprogramovaného, že jednu chvíli chci být s manželem, je mi smutno po milenci, pak jsem s druhým a toužím po manželovi...mám pocit, že v mé hlavě se stalo něco, čemu já nejsem schopna porozumnět a proto nedokážu říct co vlastně chci...cítím se ve své duši max. prázdná a citově otupělá...jako by mi najednou bylo vše jedno..., opravdu jako robot bez duše, vyprahlý a zničený člověk.

Manžel se mě zeptá "Miluješ mě?" Nemohu říct ano, protože by to byla lež. Mám ho ráda, ráda jako člověka, s kterým mám dvě děti, jako člověka, s kterým jsem prožila 22 roků života...ať hezkých, špatných, všude je něco...zapsal se mi do duše, nejde vymazat, je to pořád láska, ale nemůžu říct, že ho miluji...tak jak to říká on o mě.

Takže moje nevěra zničila mě samou - to není lítost, to je jen konstatování toho, že když se něco neřekne hned, když je problém, tak pak je fakt pozdě. A jak to dopadne u nás doma, to netuším...navrhovala jsem manželovi, že se na nějaký čas (např 4-6 týdnů) odstěhuji někam do podnájmu, aby se doma vyčistil vzduch, protože mám dojem, že je to stále dokola. Jeden den je to dobré, druhý den hádka a zase nanovo a stále dokola...,takže když bychom byli od sebe (ne s tím, že odcházím úplně), ale s tím, že potřebujeme určitý čas být jeden bez druhého, že se snad nějak vyčistí vzduch. A navíc já jsem z domu odcházela už asi 4x. Jenže jsem nedokázala odejít, zpřetrhat pouta, synové mi sdělili, že se mnou nepůjdou..., že nechtějí. A já jsem na ně vázaná pořád dost...možná jsou ženy, které dokáží odejít od svých dospělých dětí, já nevím..Zkoušela jsem být chvíli sama, ale jsem zbabělec, protože mi bylo smutno po všem, i po tom nepořádku doma co kluci dělali, po ránech, kdy jsem je potkávala v kuchyni a handrkovali se o koupelnu, wc apod...obyčejný život. Jenže jak spravit MANŽELSTVÍ?

Tak co lidi? Poradíte? Po pravdě spíš očekávám nadávky, výtky, urážky...jenže "Ať hodí kamenem, ten kdo je bez viny!" I tak díky. Ada.


avatar
Upozornění
Tato otázka je 4 roky bez odpovědi a proto byla uzavřena.
Máte-li podobnou otázku, a nenašli jste vhodnou odpověď, založte novou otázku.
avatar
administrátor uzavřel tuto otázku
otázka již neplní účel
Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: koukolik
Datum: 26.11.12 07:37
 

proč bychom vás kamenovali? Na průšvih jste zadělala sama sobě a své rodině, ti ať vás soudí. Můj lehce zkreslený (nebyl jsem v této situaci) pohled chlapa: obdivuji manžela, jak se k problému postavil, že chce udržet rodinu i za cenu toho ponížení, že jste mu nasadila parohy. Já bych vás na jeho místě s odpuštěním kopl do (_|_) a zahájil proces ukončení manželství. Může k tomu mít samozřejmě různé důvody - třeba má sám máslo na hlavě, nebo kvůli dětem zatne zuby a je odhodlaný to pár roků ještě táhnout, nebo finanční záležitosti, ... nevím neznám vaši rodinu. Nebo možná máte jiné skvělé vlastnosti, kvůli kterým stojí za to to překousnout.

Moje rada? Chyťte podanou ruku dokud je ještě natažená a zkuste to celé slepit dohromady. S milencem to ze dne na den ukončete. Láska (vášeň?) je krásná věc ale je tady ještě ta šedivá a nudná zodpovědnost. Zodpovědnost za rodinu, děti i za toho nesnesitelného manžela.

 
Od: adabrodnan
Datum: 26.11.12 08:23
 

Ano, manžel říká často, že jsem ho maximálně ponížila. Jestli má máslo na hlavě nevím, myslím spíš, že neví jistě co přesně dělal tenkrát špatně a co mě tak moc vadilo...býval po večerech pryč, s kamarádem...těch jarních, letních, podzimních večerů, kdy nebyl doma, ale s ním na pivu bylo xy...postupem času jsem na to rezignovala a žila si v samotě sama...stále říkal, že si mám najít své koníčky, abych ho nechala, že má taky své...já si je našla, ale i tak mi to nestačilo, chtěla jsem pořád trávit určitý čas i s ním, jenže on nechtěl. Tak jsem si postupně začali žít každý svůj život vedle sebe. Oba jsme nejednou řekli, že máme pocit, že tomu druhému na prvním nezáleží. Jinak manžel je dobrý otec pro syny, není to žádný lump nebo podrazák, co vydělá dá do rodiny.

A další má potíž je finanční. On je právě ten, kdo zabezpečuje fin. rodinu - ne já. Já mám po operaci část. inval. důchod, výplatu mám mizernou, možná i proto se obává mě další normální existence, protože ví, že jsem nemocná a peněz mám pramálo. Teď se moc snaží být takový, jak jsem říkala, že bych chtěla aby byl, aby aspoň zčásti dělal co jsem chtěla já tenkrát po něm. Ale někdy mám pocit, že ve mě něco už dávno umřelo. Nechce, abych byla doma z lítosti, ale z lásky... je pravda, že člověk má zodpovědnost za děti (než skutečně dospějí a založí si svou rodinu, svůj nový domov), druhý syn bude za chvíli dospělý také. Nejsou to malé děti, ale stále jsou to naše děti. Ale má člověk žít životy druhých a ne svůj? Pokud se rozpadá rodina, je úplně jedno jak staré jsou děti, protože vždy jim to ublíží. Je jedno, jestli jsou to pětileté dětičky, 18-leté ...vždy je to zasáhne. Nikdy není správný čas.

Datum: 26.11.12 08:41
 

Váháte, nevíte jak dál...Tak ten krok udělejte - odpoutejte se od rodiny...když myslíte, že to zvládnete psychicky. To poznáte a třeba pak bude pozdě. Píšete, že jste finančně na manželovi závislá .Věříte, že Váš milenec by vás s tím přijal? Víte oni ty chvíle, kdy je kradete oba u své rodiny jsou takové vzácné a dobrodružné ,ale máte jistotu , že se zase vrátíte tam ,kde máte svůj domov. Divím se, že tolik let obelháváte sama sebe . Ne nesoudím Vás - to bych si ani nedovolila. Jen mě udivuje, že to trvá tolik let. A co "ON" a jeho rodina - mluvili jste někdy o tom spolu, zda by svou rodinu opustil?

Kvůli dětem nemá cenu něco udržovat - jsou tím stejně již poznamenané ,když to v rodině nefunguje jak má, nemyslete oni to vycítili již dávno. Život je krátký a měl by se prožít tak ,abychom si nic nevyčítali. /měl jsem to udělat dávno nebo proč jsem vlastně ještě tady zůstával o co jsem přišel?"

Zkuste si na rovinu vše vyříkat i s druhou stranou a pak uvidíte jak se rozhodnete. Přeji Vám ,abyste svého rozhodnutí nikdy nelitovala.

 
Od: koukolik
Datum: 26.11.12 09:15
 

... má člověk žít životy druhých a ne svůj ... to je taková nebezpečná fráze. Životy druhých žijete intenzivně ode dne kdy jste se vdala a pak porodila děti a pak když jste si našla milence. Napsal bych sem jinou frázi, ale už si ji přesně nepamatuji, něco ve smyslu, že přebíráme odpovědnost za člověka, kterého k sobě citově připoutáme.
Na druhou stranu, jestli se máte přemáhat a přetvařovat, rodina to pozná a budete všichni zase v napětí. Jestli už se nedokážete k sobě přiblížit a dohdnout se na dalším společném fungování, nebylo by od věci zkusit pomoc a radu psychologa. Možná budete oba překvapení, jak se někdo nezávislý dokáže podívat na váš vztah, vypíchne věci, kterých jste si nevšimli a donutí vás k přemýšlení.
Zkuste se vrátit alespoň kvůli dětem. Těch pár let, než budou oba plnoletí a samostatní snad stojí za pokus.
 
Od: koukolik
Datum: 26.11.12 09:34
 

Teď si ještě jednou čtu váš příspěvek a vžívám se do pocitů manžela: vy mu po 20 letech manželství nasadíte parohy a on vás nechce opustit, pravděpodobně proto, že byste finančně padla na dno a on by byl přede všemi za hajzla, který vás zničil. Chudáka ženskou s invalidním důchodem ... On je prakticky v pasti a toto může přerůst ve skrývanou a dušenou nenávist, která jednou bouchne. Je opravdu hodinu po dvanácté na to, všechno si upřímně vyříkat a zvolit tu nejméně špatnou cestu.

Good luck

 
Od: adabrodnan
Datum: 26.11.12 18:29
 

Dobrý večer, nevím zda bych padla fin. na dno...mohlo by se to samozřejmě stát, ale opravdu nejsem taková sketa, abych tohle manželovi vyčítala anebo nějak předhazovala, že bych byla na dně, kam jsem se dostala díky sobě...jestli jsem to tedy správně pochopila..?

Myslím, že cítí jistě nějakou nutnost mě podržet, protože říká, že mu není jedno co se mnou bude dál...V rodině jsme se snažili si to vyříkat (i s jedním ze synů), ten je do situace zapletený nejvíce...mladší stále "dělá" že nic, ale myslím si, že ví dost dobře o co jde, i když o tom nemluví. Starší syn řekl to samé co manžel, že mám zůstat, jen pokud skutečně chci a ne z lítosti. Také mi syn řekl, že nemám počítat s tím, že by za mnou docházel...nebo se nějak stýkal. Prostě jsem ho také podrazila tím co jsem udělala. Ale na druhou stranu mi nedávno řekl, že si moc dobře pamatuje, jak to u nás doma bylo...

Taky sama nechápu proč jsem to vlastně neřekla, proč jsem byla potichu a jela si svůj život bez manžela. On je opravdu hodný člověk, postará se o rodinu, děti a tak celkově o domácnost...ale mě chybělo to co jsem našla jako zmínku v některém z příspěvků...a to bylo objetí, něha, komunikace. Prostě to tam nebylo. A teď je pravda, že to dělá, ale taky mi dost lidí říká, že to stejně pomine. Hm...jenže to je právě o tom rozhodnutí, nikdo nemůže vědět co bude dobře a co zle. Sama sebe jsem potrestala už jen tím, že jsem tak dlouho váhala a rozhodovala se...totiž ta nerozhodnost je to nejhorší.

Od: radegast21*
Datum: 27.11.12 10:13
 

Ano, tak nějak to bylo,cítil jsem za ni pořád odpovědnost.Nešlo mi zahodit za hlavu tolik let ,navíc jsem se celou dobu snažil kvůli dětem udržet to nějak pohromadě i s tím, že na to stejně nikdy nezapomenu.Kluky já nikdy neopustím a hrozně mě se...,co musí teď prožívat.

 
Datum: 26.11.12 09:26
 

Nechci nijak polemizovat . Ale právě děti si odnáší do své dospělosti příklad z rodiny . Děti to nepřehlédnou ,dlouhá leta to v rodině nefunguje , z čeho si vezmou příklad? . Pokud se obětujete jen kvůli nim ,tak je to špatně . Myslím, že kdybyste se jich zeptala /myslím Vašich dětí/ mají na to také svůj názor a třeba by Vás překvapil.

 
Datum: 26.11.12 08:00
 
avatar

Dobrý den. Každý svého štěstí strůjcem. Ujasněte si, co sama v životě chcete . Jsme lidé chybující a pokud jdou chyby napravit, je třeba se snažit a ztracenou důvěru se pokusit získat zpět. Co se stalo, stalo se. Proberte vše s manželem, zda jste schopni fungujícího vztahu mezi vámi i přesto, co se stalo. Snaha a chuť musí být na obou stranách. A k tomu kamenování _ kdo je bez viny, ať hodí kamenem. Soudit Vás zde nikdo nemá právo.

Ohodnoceno: 4x
 
Od: ron*
Datum: 26.11.12 08:24
 

Dobrý den.

Co se jednou stalo už nejde vrátit. Předpokládám, že kdyby šel vrátit čas, už byste to neudělala. Ale co teď. Svou vinu si sebou ponesete stále, sama jste se tedy potrestala. Soudit Vás nemá smysl. Bohužel ublížila jste i svým blízkým, manželovi nejvíce. Teď je třeba vztah s manželem udržet. Každý může udělat chybu, s manželem si promluvte, snad odpustí. Ale bude to určitě trvat dlouho a nějaká nedůvěra tam zůstane. Bude to náročné pro celou Vaši rodinu, ale snad to stojí za to. Dvacet let manželství určitě nejde jen tak smazat. Přeji celé Vaší rodině, ať tuto tvrdou zkoušku překonáte.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 26.11.12 08:48
 
avatar

A o tom to je. Rozumného člověka to trápí, přemílá to v hlavě, hledá řešení. Blb si užije a nic neřeší. Je spokojený a šťastný. To se netýká jen nevěry, ale i celého postoje k životu. Spousta "obyčejných" lidí a různých hnědočechů nic neřeší, Žijí touto chvílí a co bude zítra je jim ukradené. Člověk s kapkou rozumu přemýšlí jak uživit rodinu, jak předejít problémům, co důchod, nemoc atd. Kolikrátjsem si říkal? Panebože místo části IQ, měl jsi mi dát do vínku radši lepší paměť.

Tohle vám ale asi moc nepomůže. No, tak si aspoň říkejte, že člověk není monogamní tvor. K tomu ho tlačí jen jeho rozum.

 
Od: adabrodnan
Datum: 26.11.12 18:30
 

Ano právě, taky mě to tolikrát napadlo, že je jistě spousta lidí, kteří něco takového provedou a jedou si dál..., a tak si nadávám, že tak moc přemýšlím...

Datum: 26.11.12 08:52
 

Dobrý den, tohle je velmi individuální ale vzhledem k reakci Vašeho manžela je asi schopen Vám odpustit a teď je jen na vás zda se natžené ruky chytíte nebo půjdete cestou "podnájmu" a pomalu tím vztah ukončíte... Obecně ženy potřebují většinou více než muži. Těm stačí uvařit, uklidit, občas sex, klid a volnost. Ženy potřebují více lásky, komunikace, objetí apod a to když ve vztahu není tak asi trpíte idkyž ten chlap se o rodinu stará, je slušnej k ženě i dětem. člověka prostě nezměníte, částečně je to Vaše chyba, že ste v tom vztahu byla tolik let a nic moc neřešila až jste to "vyřešila" nevěrou... Pokud čekáte, že se chlap změní tak odpověď je jednochá - nezmění. A je jen a jen na Vás zda ste ochotna udržet rodinu a částečně vnitřně trpět nebo to ukončit. Otázka je jestli o Vás stojí milenec na stálý vztah? Jen aby jste pak neskončila sama někde v garsonce (i vzhledem k vámi popisované fin. situaci) a děti i rodina Vás odsoudí a omezí styk s vámi... Druhá věc, je že vzhledem k věku "dětí" je předpoklad že od Vás za pár let odejdou a třeba pak se Váš vztah změní, bude možnost více si užívat a pak může ve vašem vztahu nastat ta pro Vás potřebná změna...

 
Od: koukolik
Datum: 26.11.12 09:18
 

Nemyslím si. Většinou je to tak, že když děti odejdou, zmizí to poslední, co oba manžele spojovalo. Jestli se spolu nenaučili žít a "užívat si" za těch 20 let tak už se to nenaučí vůbec. Ano jsou výjimky.

 
Od: axus®
Datum: 26.11.12 11:00
 
avatar

Manzel chodil po hospodach s kamaradama, Vy ste sedela doma, chtel po Vas, at si najdete zabavu, tak ste si ji nasla.

Nevidim v tom zadny problem. Jak se rika - dejte pozor na to, co si prejete, protoze by se vam to mohlo splnit (to je na Vaseho manzela).

Ze si vas ted chce udrzet je jasne, protoze mu doslo, ze by mu nemel kdo prat fusekle a pripravovat veceri, az se vrati vecer z hospody.

Myslim si, ze v 18/16 uz jsou deti dost velke a je uplne suma fuk, jestli budou zit v rodine sice cele, ale nefungujici, nebo v rozpadle, ale s alespon (mozna) korektnimy vztahy.

Roli matky jste splnila, vychovala ste dve deti, proc si ted take nedoprat neco pro sebe...

Ohodnoceno: 3x
 
Od: radegast21*
Datum: 27.11.12 07:00
 

Omyl,nechodil jsem po hospodách,seděl jsem u domu se sousedem.A o praní fuseklí nebo o vaření tu vůbec nejde,peru celkem pravidelně a vařím velice dobře,navíc mě to i baví.

 
Datum: 26.11.12 11:47
 
avatar

jj, Pánbu dobře věděl co dělá, když lidi zařadil mezi primáty. Nechtěl, abychom vymřeli. Kdybychom měli schopnost pářit se tak sotva hodinu ročně, jako například kamzíci, pak na světě už dávno nebyla ani jedna člověčí noha.

 
Datum: 26.11.12 11:53
 
avatar

Jake kameny, vzdyt je to normalni. Z pozice podvedeneho i nevernika to muzu shrnout tak, ze temer nikdy neni bez viny ten "nevinny", otazka je jestli si to umi priznat.
Trosku neco jineho je to u chlapa, nemusi za tim byt vubec nic (se zenou/partnerkou je spokojen), chlap je povrchni a nekdy staci, ze ta druha chce... pak uz se resi jen charakter daneho jedince... zda do toho jde, nebo odola..

 
Od: zarl
Datum: 26.11.12 12:40
 
Co delal manzel tak strasneho, ze jsi mu to nemohla rict? Co nam muzes rict o tom svem milenci? Je svobodny? Jak vis, ze ma zajem o vaznejsi vztah? Nebo je to z tve strany jen vedomy kratkodoby ulet?
Premyslela jsi o tom, ze svym chovanim jsi pravdepodobne dozivotne ovlivnila nazor svych synu na zeny a jejich postoj k zenam? Z tveho chovani si odnesli, ze zeny problemy neresi a misto toho podvadeji nekoho, kdo jim veri a ten podvadeny zije nevedomky v temnote. Jak myslis, ze ted budou pristupovat ke svym pristim partnerkam? Nikdy jim nebudou verit na 100%. Porad budou premyslet a hledat odpoved na otazku, jestli uz je partnerka, (pritelkyne, manzelka) podvadi nebo jeste ne. Je sance, ze vubec nebudou verit tomu, ze muze existovat vztah, kde by je jejich partnerka nechtela podvadet.
 
Od: adabrodnan
Datum: 26.11.12 18:45
 

Není to o tom, že by manžel dělal něco tak strašného, že bych mu to nemohla říct, ale o tom, že já jsem mu to prostě nechtěla říct, možná jsem ho chtěla ukolébat v tom, že si může dělat to co dělal a já zůstanu pořád ta jeho jistá spokojená žena...i když je to prostě napsané divně - bylo to tak.

Milenec je svobodný. Zájem o vážnější vztah má. Slyšela jsem to 5 měsíců stále...jistě možná lže...nevím. Nemám detektor lži. Ale věděla jsem, že mě prostě chce.

Nemyslím si, že bych "doživotně" ovlivnila názor mých synů na ženy. Mí rodiče se neustále hádali, doma lítalo i nádobí, neustálé vyhazování jeden druhého z domu bylo v mém dospívání stále...a jsou spolu už 43 let. Prostě žili italskou domácnost. A moje? 20 let klid - nevzala jsem si z jejich "příkladu" do své rodiny nic. Žádné hádky, vyhazování, nadávky...to až teď jsem byla 4x odejitá z mého rozhodnutí a 2x vyhozená manželem, protože se opil a prostě fungoval alkohol a ne mozek. A já se vrátila, protože mi bylo smutno po domově. A to i v přítomnosti milence, ten mi stále říkal, že to přejde, že jsou to prvotní emoce, že se musím odpoutat...

Ano a přiznávám, že starší syn 18-letý mi řekl, že jsem mu celý život říkala, že nemá lhát, má si vážit mála, nemyslet na peníze, ale na lásku a já - ten, kdo ho to učil, jsem udělala pravý opak. Několikrát jsem se mu za to omluvila, za ty lži a trapnosti, pak i oboum synům zaráz jsem se omlouvala, že jsem zrušila svým chováním rodinu, ale stále ve mě byl pocit, že na začátku průseru jsme stáli s manželem oba. On tím, že si mě nevšímal a byl spokojený s ženou hospodyňkou, matkou...a nevnímal, že mám potřebu emocí, lásky, něhy. A já byla hloupá, že jsem ho v tom nechala a neřekla nic.

Manželovi jsem se také omluvila, že je mi to líto a nevím, zda mi to bude moct někdy odpustit. A cítím se jako spráskaný pes.

Datum: 26.11.12 12:47
 

takže nešlo o to něco řešit ,ale šlo o sex . Protože kdyby jste chtěla něco řešit a někoho si našla ,tak jste od manžela odešla . Kamarád řešil něco podobného a bylo to tak , že jeho žena hledala sex a lásku . Našla sex , ikdyž doma souložit nechtěla . Na dotaz proč nechce souložit doma s manželem , řekla , že neví . To se pak nedá vyřešit nic . Kámoš jí poslal k vodě ( nekoukal na děti ) , když byla tak nešťastná a on je nyní znovu ženatej a ona je sama bez chlapa

 
Datum: 26.11.12 13:16
 
avatar
Dobrý den. V první řadě tu nejsme proto,abychom Vás kamenovali,ale proto,abychom Vám poradili. Ano,sice nám to je všem proti srsti,ale jak říkáte,kdo má čisté svědomí? Já třeba ano,ale myslím,že jsem jeden z malá. Musíte si udělat jasno,co odživota očekáváte. Jestli chcete mít manželství a dvě děti a žít v rodině nebo mít děti,které Vás možná zavrhnou,protože Váš skutek odsoudí a k tomu mít milence,se kterým to stejně nikdy nepotáhnete a vrátíte se s prosíkem domů,aby Vás přijali. Máte tři možnosti. Buď navždy zmizíte nebo budete žít v rozvrácené rodině,která Vám to bude dávat najevo den co den a nebo se pokusíte o nápravu. Rodina to určitě ocení a příbuzní také. Jenže co mi na Vás pořád vrtá hlavou je, že říkáte,že to chcete všechno změnit a přitom pisete,že se s milencem nadále scházíte e to znamená,že s ním jistě i udržujete intimní vztah. Takže pokud nezačnete tím,že přestanete udržovat s milencem jakýkoliv vztah,nemá smysl dělat cokoliv jiného. Hodně štěstí!
Ohodnoceno: 2x
 
Od: radegast21*
Datum: 26.11.12 19:44
 

Ahoj manželko,takže proč sem se Tě celou dobu snažil ochraňovat a nedopustit aby si za ním odešla?Protože sis našla lháře a alkoholika bez koruny.Ten kdo bydlí neustále po ubytovnách,trvalý bydliště má nahlášený na obecní úřad a nemá ani na lístek na šalinu není podle mne vhodný člověk pro Tebe.Těch 20 let manželství nemůžu zahodit za hlavu a vykašlat se na Tebe.Není mi jedno co s Tebou bude i když odejdeš.Z toho co zde píšeš je jasný,že si to s ním dodnes neukončila,takže mi zase lžeš, ikdyž tvrdíš neustále opak.Mrzí mě to,takhle já dál žít nemůžu.Proč tu nenapíšeš,že ses ho bála,jak si mi říkala,žes do něho cpala peníze,že Tě psychicky týral?Nebo to byly taky lži?A včera celej den v Olympii byl opravdu v Olympii?Nebyl,že?

doplněno 26.11.12 19:56:

Proč i tady na netu lžeš lidem,proč nenapíšeš celou pravdu?Bojíš se slyšet názor na Tvýho milence?

doplněno 26.11.12 20:00:

Myslím že už tu žádný rady hledat nemusíš,ten co Tě 20let miloval už o Tebe nestojí,všechno nejlepší do novýho života přeju...

Datum: 26.11.12 20:38
 
avatar

Jo, tak pokud je to takhle, tak je to fakt blbý...Pokud si žena ještě ke všemu našla alkoholika a považovala ho za lepšího, než jste byl pro ni Vy, pokud jste pro ni vůbec něco byl, je to v troskách...Ale pokud se chcete dát dohromady, ať už kvůli dětem nebo kvůli sobě, zajděte do manželské poradny a tam všechno řekněte a snažte se to vyřešit. Nevím jak jsou na tom Vaše děti, ale já bych v 16ti těžce nesl, že máma odešla. Sice je to nějaký čas, když mi 16 bylo, ale dokážu se vžít do té role zpátky a neumím si tohle představit. Člověk občas potřebuje mít zázemí. Zázemí rodiny, to znamená Vás (otce) a matku. Někoho, kdo mu pomůže s problémy ve škole, pomůže mu s domácím úkolem a udělá mu svačinu. A pokud to zázemí mít nebude doma, jak by to mělo být, začne si ho hledat jinde. Party, cigára, alkohol, drogy...V 16ti se pořád člověk vyvíjí a pořád je to dítě - Vaše dítě. A Vy to nesmíte připustit, pokud je aspoň nějaká šance na to, dát vrátit to zase do starých kolejí!

 
Od: kokolik
Datum: 27.11.12 07:08
 

No vida ... jeden z mála případů, kdy se k problému na poradně vyjádří i druhá strana a hned je všechno vidět v jiném světle. Čili zase jedna, kterou pálilo dobré bidlo a svrběla ...?

(A ještě tak blbá, že si nezabezpečí svůj účet na společném PC)

 
Od: radegast21*
Datum: 27.11.12 10:00
 

Pardon,není blbá,na těchhle stránkách jsem hledal rady i já a sám jsem jí je ukázal.

 
Datum: 27.11.12 10:52
 

a tak to má být . Doufám ,že vydržíš

 
Datum: 26.11.12 20:06
 
avatar

POKOROU!

Odpovídám na Vaši otázku v nadpisu.

Jestli-že odejdete, nebudete s milencem spokojená a šťastná. Pokud založíte nový vztah, novou rodinu, stejně to nebude ono. Vaše rodina je Váš manžel, Vaše děti, Váš domov, který jste budovali. Ano, zaskřípalo to, ale teď, musíte změnit zažité chování k manželovi. Buďte milá, vlídná, pokorná, ochotná, nehádejte se, nehledejte vinu jenom u nich. Nemluvte o svém skutku. Buďte pilná, pracovitá, nezapomínejte na svátky, narozeniny, dodržujte tradice, rituály. Děláte to vše nejen pro své nejbližší, ale i pro sebe. Až to vše ztratíte, tak pochopíte moje slova.

Nikdy nikdo nezapomene, co se stalo, ale dá se vše zasunout někam dozadu. Nezapomínejte na sebe, udělejte si občas čas jenom pro sebe, dojděte si ke kadeřníkovi, manikůru, kosmetiku apod. Pravidelně choďte s manželem do kavárny, vinárny, restauraci, do kina, na procházku.

Až Vám bude třeba šedesát, tak budete vědět, jak krátký je život a jak je všechno zlé chování zbytečné.

Proč to píšu? Protože jsem byla také celý život takto manželem opouštěna zase kvůli rybařině. Také jsem nedokázala celé manželství říci, jak mě to vadí, že jsem na vše sama, a potom jsme i kvůli tomu hádali a řekli si moc ošklivé věci. Manžel si potom našel přítelkyni, ale ne na dlouho, zemřel v 54 ti letech. A ať dělám, co dělám, už to není ono, moc mě chybí, nedá se zapomenout.

 
Datum: 26.11.12 20:40
 
avatar

Jo, je to tak. Život rozdává tvrdé rány. Ty nejtvrdší. Je jako rychlík, jedni Vám do něj nastupují a Ti druzí zase vystupují. Bohužel i touto cestou...

 

 

Datum: 27.11.12 11:27
 
avatar

no hele, to si musite Radegast a Adabrodnan vyresit spolu, a ne se tady napadat, schovavat za odpovedi a rady ostatnich, a nechat se jimi rozsuzovat... nas o vasi pravde vzajemne nemusite presvedcovat, my jsme jen nahodni kolemjdouci okolo vaseho vztahu...
Nestavim se na nici stranu, ale kdyz milence osocujete z alkoholismu, nefachcenko, a ja nevim co vsechno (necetl jsem kazdy post).. zamerujete se na uplne nepodstatne veci... milenec je opet nahodny kolemjdouci, ktery sel ve spravny cas okolo... podstata veci je, co asi vasi pani chybelo, a co ji milenec nabizi narozdil od vas, ze mela tendenci do toho jit... Postaveni jedince ve spolecnosti a penize nejsou vzdy vsechno...
Napr. moje matka podvadi meho otce proto, ze se ji nevenuje, nespi s ni, a od te doby, co prijde z prace, sedi u TV s lahvatorem a necha si chystat veceri a ve 21h jde spat :) Milenec je mnohem starsi a sesly a muj otec (vypada jak Hemala) je proti nemu krasavec na n-tou :)

Ohodnoceno: 1x
 
Od: radegast21*
Datum: 27.11.12 11:44
 

Nikoho jsem nechtěl napadat, jen mě mrzí , že i na internetu který je anonymní nenapíše celou pravdu.Co se stalo nedá se odestát, ale když od někoho chci radu,měl bych mu říct všechno, ne jen část příběhu. i když,je to jen můj názor.

 
Od: ron*
Datum: 27.11.12 11:50
 

Jste ve velmi těžké situaci oba dva a bohužel i Vaše děti. Je jen na Vás, jak se domluvíte, jak situaci vyřešíte. Lhaní nepomůže ani jednomu z Vás. Ani nelze soudit, kdo z Vás má větší vinu, protože každý bude tvrdit svou pravdu, uvádět své důvody. Teď jde jen o to, jak z toho ven.

doplněno 27.11.12 12:06:

Ano, jít na chvíli od sebe je dobrý nápad. Každý z Vás bude mít klid na přemýšlení bez neustálých hádek. Prospěje to i dětem.

 
Od: radegast21*
Datum: 27.11.12 11:56
 

No,chce se na pár týdnů někam odstěhovat, prý se vyčistí vzduch a odpočinem si od sebe. Vina je samozřejmě i u mě, to nepopírám a lhaní nesnáším,než milosrdnou lež, raděj hnusnou pravdu.

 

 

 

 

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.