Jak se vyrovnat s rozchodem

Určitě nejste taková chudinka, abyste se ho musela doprošovat. Nechce, tak nechce, jeho chyba.

Netruchlete, bylo to od něj příliš náhlé, přesto pořád lepší, než kdybyste byli sezdáni a měli spolu 2 děti.

Kamarádi asi v budoucnu nebudete, to se, chlapec, drobátko přepočítal. Přesto na něj nemusíte vzpomínat až tak ve zlém. Jistě jste spolu prožili hezké chvíle. Asi mu přeběhla přes cestu nějaká jiná lasička...Co naděláte? Život jde dál.

Pěkně o sebe pečujte, hezky se oblékejte, zajděte do společnosti, buďte veselá a příjemná a uvidíte, že najdete časem nového slušného partnera. Třeba ne hned zítra, ale přijde to - uvidíte. A tím toho současného i potrestáte. Uvidí, že neopustil žádnou ušmudlanou cuchtu, ale pěknou, upravenou mladou ženu. Třeba i potají zalituje. Ale Vy už mezitím budete mít jiného.

Tak hodně štěstí. Jaga.

To sestěhování byl čí nápad? Váš? Jestli ano, tak i když s ním souhlasil, tak se toho nakonec mohl zaleknout jak píše kolegyně Kapka...

Veškerý volný čas spolu? Chyba! I když máte partnera, i když se milujete kdo ví jak, nikdy si neuzavírejte cestu k přátelům, koníčkům atd.

Jinak souhlasím s Kapkou, že stejně "bezcitně" se umí zachovat i ženy.

Co dělat dál? Nedoprošujte se, nevolejte, nepište! Nestojí Vám za to! Věnujte se sama sobě, vzdělávejte se, čtěte, choďte na procházky, do kina, do společnosti. Na bolavé srdce existuje jen jeden lék - čas.

Dejte si pauzu, relaxujte a hlavně se nevrhejte do nějakého vztahu "na truc".

Tady je vidět, jak se význam slova "láska" změnil. Já pořád čtu: "miluju ho, on mne také miluje, ale nesnášíme se... nebo já s ním nespím...nebo on si mne neváží..." Co mám dělat. Hodně jsem otázky zjednodušila, protože jinak bych tady napsala fejeton, ale je to ta podstata. Já nechápu, jak někdo může někomu večer říct "miluji tě" a odpoledne napíše na Fb že o tom pochybuje. A nakonec se rozejde tím způsobem, že to vysvětlí tak, rozcházím se s tebou, ale budu tě celou dobu milovat a proto se s tebou raději rozejdu. A budeme kamarádi. Úpně na hlavu postavené, bez logiky. A protože to je bez logiky, nemá smysl bádat a hlavně se ho vyptávat jak to myslel. On to vysvětlit nedokáže, protože to nemá ani hlavu, ani patu. Asi se opravdu vyděsil, že se to schyluje k manželství a vzal nohy na ramena. Takže to "miluju tě" byla jenom slova bez podstaty. Chápu, že to je pro Vás momentálně těžké, najednou je kolem Vás pusto, ale to přejde. Klidně si doma brečte, protože to se zastavit nedá, a uvidíte, že se jednoho dne probudíte a bude to v pohodě. Chvíli to potrvá, u každého to je jiné.

No to teda rozhodně nesmíte. To byste hodila svůj život přes palubu. Jste mladá, teprve všechno začíná. Asi to je Vaše první vážná známost-vztah. Soudím podle Vašeho věku. Až najdete toho pravého a budete tlačit kočárek, tak se této vzpomínce budete už jenom smát. Věřte mi, vím o čem mluvím. Sice byl můj příběh jiný, ale tenkrát jsem byla skálopevně přesvědčena, že na to nikdy nezapomenu a že se z toho nikdy nevzpamatuji. Zapomněla jsem, vzpamatovala jsem se. A dnes se tomu sice nesměju, protože to bylo dramatičtější, ale zato na to vzpomínám ráda. A pokaždé si v duchu říkám, "vidíš, přežila jsi to úplně v klidu. A to sis myslela, že je konec světa".

Také zdravím. Někdy se tak dokáží zachovat i ženy. Možná se zalekl společného bydlení a zodpovědnosti. Třeba na to ještě nebyl ve skutečnosti připravený. Do hlavy mu nikdo nevidí, jen Vy ho znáte. Nezbývá nic jiného, než jeho rozhodnutí respektovat a snažit se vyrovnat se s rozchodem. Je to pro Vás ještě moc čerstvé a bolavé, ale čas tu bolest otupí a budete vzpomínat jen na to hezké. Až se uzdravíte, vyražte mezi lidi, věnujte se koníčkům, přátelům, sama sobě... Život jde dál. I rozchody k životu patří.

ptáte se proč to asi udělal a proč se chlapy dokažou tak chovat. No ještě možná nevíte, že v hlavách některých chlapů všeho věku se v jistých situacích rozsvítí alarm.

Pozor! Je nejvyšší čas ucuknout nebo skončím v chomoutu!

Buďte ráda, že to tak dopadlo. Jinak jste mohla za nějaký ten rok zůstat sama a ještě k tomu s děckem.

Škoda, že neuvádíte věk. Pak by si člověku udělal lepší představu. Ono to bude asi trochu jinak, jestli Vám je kolem dvaceti nebo pětatřicet. Každopádně se ho nedoprošovat, nebrečet před ním, nemstít se. Ono je to strašně těžké a hrozně to bolí, ale zkuste se chovat tak, aby mu to jednou bylo líto, že Vás opustil. Buďte krásná, milá, neuzavírejte se do sebe, teď máte čas jen na sebe. Asi se opravdu lekl té jistoty a odpovědnosti. Buďte vděčná, za jednu krásnou etapu života. Čas léčí a příjde další. Nejste vyjímka. Tak to na světě chodí.

Zdravím. Loni v dubnu, týden před svými narozeninami, jsem zažila prakticky to samé (už měl měsíc jinou). Všichni kolem z toho byli špatní, protože se čekalo spíš zasnoubení. No a já si řekla "když mě nechceš, tak si trhni". Vymazala jsem číslo, mail, zablokovala fb. Od té doby jsem ho neviděla, mám tu výhodu, že byl z jiného kraje.

Musím přiznat, že se mi občas zasteskne po jeho rodině, hodně jsme si rozuměli hlavně s mamkou. No, co bylo bylo, i kdybych se uřvala, nic se na tom nezmění. Našla jsem si nové přátele, nový koníček a nového muže. A je mi fajn . S kamarádkou se rozešel dlouholetý přítel týden před stěhováním do společného bytu s tím, že má jinou. Sebrala a odjela na rok do Finska, začala běhat, naučila se jazyk a poznala spoustu nových lidí.

Sms tvého ex jsou jen taková omáčka, on sám hledá mluvu pro svoje chování, protože je srab, aby řel narovinu, co se děje. Nevěřím, že jen tak ze dne na den mu přišlo, že vztah nemá cenu. A ještě to řeší přes fb... .

No já úplně žasnu, že se někdo vůbec může tak hloupě ptát. Ve všech anketách a diskuzích ženy hlasují a píší, že přesně takhle by se měl s nimi chlap rozejít. Z očí do očí jim říct, že už je nemiluje. No a když se to náhle stane, hned je z toho problém a další námět do diskuze?

nic s tim nenadelate,je to bolestive a nejaky cas to bude trvat,nez se z toho dostanete,ale nemate deti a to je fajn,chce to cas,ten je nejlepsi doktor,chodte ven mezi lidi,do posilovny treba s kamaradkou nebo sama,milovani musite citit a ne jen poslouchat to slovo,jste mlada a teprve zivot zacina,nebojte ,ze nikomu nebudete verit,potkate nekoho s kym si budete rozumet nebojte,budte opatrna s city,ale uvidite,ze bude dobre,je vazne spatna doba potkat fajn zenu fajn chlapa,ale existuji,ted jeste kdyz marodite tak jste na tom jeste vice psychicky spatne to je jasne,chce to cas

Buď prostě usoudil, že nejste ta pravá, nebo se bojí odpovědnosti, nebo si připadá mladý na to, aby s nějakou holkou bydlel a rozhodl se, že vážný vztah a děti chce až ve 40 a do té doby to prostě prostřídá...

Kamarádka s jedním takovým chodila snad 8 let, bylo mu nějak 36, když se rozešli. Na otázky, jak si představuje budoucnost, v kolika letech chce mít děti, jak to vidí se společným bydlením apod., odpovídal asi 5 let, že až tak za rok. A to podotýkám, že kamarádka není rozhodně nijak mateřský typ, že by ho honila do dětí, do manželství apod., je spíš typ kariéristka. Děti by měla klidně v pozdějším věku. Přesto ale chtěla vědět, jak si někdo, s kým tolik let chodí, představuje svůj budoucí život a s čím ona může počítat. No po 8 letech se rozešli - přesně z tohoto důvodu, to je tak 4 roky zpátky, borec pořád holky má jen na zábavu a jestli chce děti pořád neví. Tak co s ním.

Bud ráda, že to dopadlo jak to dopadlo, to já to měla horší. Zamilovala jsem se do fešného mladíka a on taky tvrdil, že mě miluje. Brzo navrhl, že se vezmeme, já váhala, protože jsem byla už rozvedená s dcerkou. Ale moje rodiče byli bohatí a tak nám nic nechybělo. Po čase když se napil mi řekl, že mi byl nevěrný a že ona dotyčná to dala na jeho žádost pryč. To měl být pro mě konec, ale já jsem ho tolik milovala a on mě tolik prosil, že jsem mu to odpustila a vše spělo ke svatbě. 14 dní před svatbou se opět napil a na jednom věčírku políbil mou kamarádku. Odešla jsem s tím, že už ho nechci nikdy vidět a on se pokusil o sebevraždu. Nezemřel, ale následky si nesl po celý život. Ze svatby sešlo.