Zklamání z pracovního života

Bohužel jsem v tomto městě krátce a známé, spolužáky tu nemám začala jsem vyhledávat i na úředních deskách různých úřadů ale stále nic

Myslím že foto(reprezentativní) k životopisu je samozřejmost, to samé souhlas se zpracováním osobních údajů atp.

Maturita asi dnes lepší práci nezaručí, ostatně, vždyť měl by ji mít skoro každý, včetně cukrářů, kuchařů, truhlářů a kosmetiček a tedy za tu úroveň bych ruku do ohně nedala,že. Právě proto už maturita moc neznamená.

Sama jsem před časem hledala práci rok. Počet životopisů, který jsem zaslala a pohovorů , které jsem obešla, mám sice zaznamenaný , ale raději to nesčítám. Vytrvejte, i když vím, že je to každý měsíc těžší.

Záleží i na vaší kvalifikaci, na oboru který můžete nabídnout . V oblasti administrativy např. je absoventů opravdu nadbytek. Když jsme nedávno dali inzerát na pozici pomocné účetní, inzerovali jsme jen na ÚP, přišlo 45 odpovědí, ale mnohé uchazečky, ačkoliv absolventky s maturitou, neuměly ani psát všemi deseti.

Já sice všema deseti psát neumím, ikdyž jsme to měli ve škole, ale píšu docela rychle a kdybych se to měla naučit tak bych pro to udělala všechno.

S tou pomocnou účetní- když jsme si měli najít jako studující praxi ve firmě (nejlépe u účetní, ekonoma atp.) účetní mi chtěla ukázat jak se pracuje s účetním programem, posadila mě za počítač a říkala co mám dělat. Po 3. už mi to říkat nemusela. Zjistila, že se rychle učím tak mi řekla, ať si jdu dělat svoji práci do školy a ona že bude pracovat dál sama.

No, ale to právě o něčem hovoří " já to sice neumím, i když ve škole jsme to měli " . Máte nějakou ekonomickou školu?

Třeba i podle toho Vás mohou posuzovat. " je to absolventka ekonomky a neumí ani psát? co asi vlastně umí "

Pokud nemáte práci přes známé, je třeba ukázat, že umíte opravdu hodně.

účetní tehdy na praxi možná potřebovala dělat svoji práci, a neztrácet čas s brigádnicí. Pochybuju, že byste se za pár dní naučila všechno účtování ( člověk v tom často hledá radu po letech v různých případech ). Samozřejmě, všechno, co umíte , vám bude k dobru.

Dokud máte čas, sedněte a rychle se doučte to, co byste měla umět jako základ ze školy. Ani to samo vám práci nemusí zajistit. Při pohovoru , kde je hodně uchazečů, a nemáte známé, samozřejmě vypadnou ti, kteří neumí ani to , co by ze školy umět měli. Ať už jde o psaní, jazyky, znalosti zákonů.. U nás samozřejmě práci pomocné účetní získala rychlá bystrá dívka, která " vše uměla " a mohla to hned dokázat, ne ty, které slibovaly, že se rychle učí. I když to třeba byla pravda, ale přednost měla ta, která již uměla. Ne ty, které neuměly, i když " jsme to ve škole měly "

Vím, že hledat práci je velmi těžké, zvlášť, když vám ji nikdo známý nedohodí, ale tím víc znalostí musíte bohužel prokázat hned teď.

Apatii jsem měl skoro po třech letech hledání práce.To co zažíváš ty nic není.Tady na našem okrese je práce dost pro ženy,ale nemají asi zájem a to tam jsou průměrné výdělky 18 tis.Kč.Majitel řekl,že výrobu přesune vedle do Polska.Kdejaké rekvalifikace asi nepomůžou.

Musíš doufat a hlavně stále hledat.

Co třeba si udělat živnosťák? Umíte něco, co byste mohla sama nabízet?

Zajímám se hodně o kosmetiku, chci si v budoucnu založit prodejnu + eshop, ale na to jsou potřeba finance a ty musím nejdříve někde vydělat.

Máte představu kolik potřebujete na ten rozjezd? Kosmetika už ale není co bývala, šetří se... a kosmetika se prodává všude. Tedy spec. prodejna je trochu problém - to by muselo být něco jiného, aby zákazník přišel k vám a ne do Tesca nebo Kaufláče. Drahá kosmetika už vůbec nejde v kamených obchodech mimo velká města.

cizí jazyky na vysoké úrovni, nejlépe dva nebo aspoň angličtina v úrovni státnice a mít na to příslušnou zkoušku.

Umíte? Lidí s maturitou, co neumí pořádně jazyky, jsou mraky

kosmetiku není podle mne dobrý nápad

Hledání solidního zaměstnání je práce na plný úvazek. U Vás to prozatím tak nevypadá. Poslat jeden životopis za týden je trochu málo. Zkuste opravdu práci začít shánět, denně oslovit alespoň dva zaměstnavatele, osobně kontaktovat firmy v širokém okolí bydliště, nesedět doma, ale najít si alespoň něco na DPP (třeba za pakatel) a dále se vzdělávat. Maturita není výhoda - tu má dneska každý. Štěstí přeje připraveným (a hlavně aktivním). Držím palce.

Když si vzpomenu na sebe, jak jsem před lety hledal práci, tak mi z toho není dobře. Obešel jsem tři firmy a byl jsem na psychické odpadnutí. Pokud by jste mi chtěla napsat, že jsem asi nebyl psychicky v pořádku, tak to máte pravdu. Nejsem do dneška, ale to je již jiný příběh.

Moje blízká příbuzná se nechala po škole, kdy zjistila, že vlastně nic neumí, jen psát deseti a dva cizí jazyky, což bylo opravdu málo, zaměstnat za málo peněz u jedné české malé firmy, která zpracovávala mezinárodní učetnictví a to hlavně ve Skandinávii a podobně.
Udělala to proto, že jsme nemohli dát peníze na drahé učetnické kurzy. Obraceli jsme každou korunu na dlani. Našla si tedy firmu, která se tím zabývá a požádala majitelku o rozhovor. Majitelka ji přijala a dohodli se spolu na polovičním platě při plných hodinách, příbuzná ji dala rozpis, kolik si musí vydělat, aby přežila.

A tak pracovala poctivě pro tu firmu, na oplátku ji dokonce sama ta šéfka naučila všechno, co ona znala a uměla. Pracovní smlouvu si dohodly na 1 rok. Po skončení smlouvy majitelka slibovala velký plat, výhody, ale uznala, že příbuzná chce jít dál a dobře se spolu rozloučily bez nějakých obstrukcí.

Pak si našla práci, kterou chtěla dělat, ale dříve na ni neměla potřebné znalosti a kvalifikaci. I tam usmlouvala plat na 70 % a s pracovní smlouvou na 1 rok. Zkrátím to - postoupila do 2 let z učetní na hlavní učetní a pak na finanční ředitelku. Ve funkci finanční ředitelky firmy má vysoký plat,velké bonusy a je tam už dlouho a splnila si sen, pracovat s čísly a mít slušný plat.
Na to návazala krásným velkým bytem ve středu Prahy a to vše bez pomoci kohokoliv, ani rodiny., ani žádného přítele, má životní krédo, neviset nikomu na krku. Je cílevědomá a tak myslím že opravdu je třeba se živě zajímat, protože říkadlo, sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou Tě, prostě neplatí. Všechno jde, když jste mladí a zdraví.

Omlouvám se za opět dlouhý příspěvek, ale pokud to budou číst další mladí lidé, je možné že oni v tomto pravdivém příběhu o zkušenosti, uvidí návod jak do toho.Že za pecí nenajdeme to, co hledáme.
Funguje zájem a chtít.

Má to ale jeden velký nedostatek-dnes chce dělat účetní a sedět v teplém křesle každý.Ale takových míst je málo!Nebo ze známosti.Holt měla štestí.Dnes je plno míst.ale u pásu kde se stojí jako otrok celý den a domů přijdete v totálním fyzickém rozkladu.Radím jednu věc,hledejte v průmyslových zonách u velkých měst.Tam se sš občas chytne.Jestli jste někde stranou tak zbývá než dojíždět nebo přes týden v pronájmu.

Velký nedostatek je, když už na záčátku se tazatelka diskvalifikuje tím, že neumí ani to , co ve škole měli. " psát neumím , i když jsme to ve škole měli " Ani zaměstnavatel jako můj, který při výběru na pozici pomocné účetní neměl žádnou příbuznou ani protěžovanou uchazečku, takovéto zájemkyně , které neuměly ze školy, nebral, vyřadil je jako první. Vybral cizí, neznámou dívku, která ale měla znalosti...

pro xy -

Máte uplnou pravdu. To, co jsem napsala ve zkratce, ve skutečnosti trvalo celkem několik let, než se člověk vypracuje od absolventa na takový post. A protože tam samozřejmě mají na zaměstnace vysoké nároky, tak to opravdu není o náhodě a štěstí, ale o snaze toho člověka něčím se stát, stále se učit, navzdory tomu že mě nikdo nepodporuje ani nevodí za ručičku.Je to o lidské vůli, nevědět, co jsou volné víkendy, dovolené, žít pro tu firmu, ale pak dosáhnout cíle. Takže u lidí pak vzniká naprosto mylný a scestný dojem, že jen šli, nějak se sami lehce všechno naučili bez práce, zkrátka v tomto případě to opravdu nebylo o štěstí, ale o té obrovské vůli chtít. Nesedět pohodlně na zadečku a jen čekat.

Nebo čekat jen na štěstí, to se opravdu nedočkáme.

pro err

Můj příspěvek je opravdu pravdivý. Ale Vy jste z něj nepochopil to hlavní, že někdo jde za svým snem, nemusí to být třeba učetní, každý máme jiné sny, ale v tom, že pro to udělala maximum.
A štěstí neměla, bylo to její vytrvalost, kdyby seděla doma a nikam se nešla zeptat a domluvit, aby se dál učila a vzdělávala, tak by asi bez práce od školy byla dodnes. A to všechno bez pomoci druhých, třeba rodiny.

Proto jsem tomu dala tolik času a vypsala to, aby mladí lidé pochopili, že prostě nelze sedět doma za pecí a čekat, že mě tam někdo najde. Zkuste si to přečíst ještě jednou, jak si můžu sám změnit život a najít práci. Děkuji.

Nikdo neříká, že musí sedět v kanceláři, sen může být i v tom, že mám rád dřevo a chci být truhlářem, to není o štěstí, to je o aktivním člověku, který nečeká, co mu spadne samo do klína.

A to je celý seznam za 3 měsíce? Já když jsem hledala, tak jsem psala 2-5 firmám denně. Našla jsem za cca 1 měsíc. Byla to teda Praha, kde je nabídek víc, ale stejně je tohle na 3 měsíce zoufale málo.

On ten přístup k hledání práce nebude mít tazatelka až tak silně pozitivní. S tím s vámi souhlasím. Kdybych byl v její pozici, neodcházím od PC a debatuju, dokud je s kým...

Já bohužel z Prahy nejsem. Píšu jak se dá, když je to možné tak životopis zavezu i osobně. Před pohovorem se učím co nejvíce informací (čím se firma zabývá, kdy vznikla, kdo ji založil...) Chystám si dámské sako + společenské kalhoty. Snažím se odpovědět si na otázky, na které se mě mohou zeptat. Na pohovory chodím včas. Na každou pozici píšu životopis zvlášť + motivační dopis samozřejmě taky originál (nic nekopíruji).

To je dobrý postup, chce to vytrvat, nevzdat, i když to někdy trvá víc měsíců. Ještě bych mezítm využila času např. na vylepšení úrovně jazyků, případně účta, pokud máte zájem o takovou pozici.

Před osmi lety jsem ve svých 43 letech přišla o práci a řešila jsem to tím, že jsem se elegantně oblékla ( pozor, ne vyzývavě !) a vzala jsem to v našem městě od kraje osobně firmu po firmě. V některých mě nepustili ani dovnitř, nechali mě jen vyplnit formulář, ale již asi v sedmé jsem dostala práci. Ne hned, ale asi za tři dny mi zavolali, že by mě vzali. Zkuste to, aspoň nebudete sedět doma a žrát se, že Vás nikde nechtějí.

pro conconi

Máte velmi správný přístup k životu. Že jste nebyla - mouchy snězte si mě. Je jasné, že firmy ocenují takové lidi, kteří nečekají na zázraky. A nehledají důvody aby to nešlo, ale naopak, aby to šlo. Tazateka je mladá, bez závazků, po škole. Hledala bych práci v zahraničí. Se znalostí jazyka a zkušeností lze pak najít i tady lehčeji práci, navíc pak pro takového člověka není problém, že se třeba s kamarádkou seberou, najdou si v Praze práci a malou garsonku společně a je to také začátek.

Prostě se osamostatnit, jako spousta mladých lidí, některé šly jako opérky, jiné jako pečovatelky atd. Dokud se nenaučí jazyk, moc možností není, to je pravda, ale chce to opravdu mít zájem, souhlasím s ostatními rádci. Maturita už moc neznamená z toho důvodů že běžně je v zahraničí zvykem že studenti nekončí základkou ale pokračují automaticky na střední. Jistě jste si toho všichni všimli třeba v amerických filmech. A tak vyšší vzdělání se bude počítat až od VŠ, určitě i u nás to brzy bude. Zahraniční frmy si toho všímají už ted, že lidi nemají VŠ. Aspon základy - bc.

Především, pokud chcete najít práci, musíte si vybírat pracovní místa, na která je obtížné najít dostatečný počet zaměstnanců. Jediné místo, kde máte podle mě šanci je ta prodavačka. Všechny ostatní pozice již mají dávno přebrané a domluvené pro již stávající zaměstnance a jejich rodinné přáslušníky. Tak to chodí. Vyběrové řízení vypisují, jenom na oko. Zkuste více odpovídat na inzeráty, kde firmy hledají zaměsnance do výroby. Tam jako začátečník máte největší šance.

pro solenza

Ted jsem se zasmála. Znám dost lidí na to, abych věděla, že firmy nejraději zaměstnají cizí lidi než příbuzné a známé. A tak třeba ještě firma - Horák a syn bude fungovat, jinak to funguje špatně, protože když nevykáte šéfovi a můžete mu říci - Franto Ty jsi ale blbec, je to hodně špatně. Opravdu špatně. Málokdy se najdou opravdu inteligentní příbuzní, kteří toho nezneužívají. Takže myslím, že je to opačně.

A představte si takového příbuzného vyhodit, že si z práce dělá holubník, zanevřelo by na něj půl rodiny.

Prodavačka je ta nejhorší práce.Zlodějská žebrácká mzda a celý den v práci,ve stoje.Děs a děs!Ještě tak pokladní,ale tam je ta nevýhoda,že vedoucí pokladen ve velkých obchodech často dělají blbky,které si o sobě myslí kdoví co a přitom se tam dostali jen proto,že někomu lezli do zadku a víc nic neumí.