Proč si matka myslí,že ji zanedbáváme?

Od: Datum: 09.03.16 17:14 odpovědí: 19 změna: 10.03.16 09:42
avatar

Poslední dobou si moje matka/75 let/ myslí,že ji málo navštěvujeme.Ale my máme s manželkou svoje a svoji domácnost.Svoje starosti i radosti.Mamka je soběstačná uváří si jde si nakoupit,velký nákup dovezeme.Ještě se do toho stěhují mladí kteří bydlí ve svém bytě,ale jdou na barák.Prostě mi mamka připadá jako sobec,že chce jenom abychom jeli z práce na kafe k ní domů ale prostě někdy jsme rádi,že jedeme domů.Poraďte prosím.Už jsme ji říkali-máme svůj život a svojí domácnost.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 09.03.16 17:39
avatar

To se mi zdá dost kruté. To "máme svůj život na svoji domácnost. Svoje starosti a svoje radosti". Je mi Vaší maminky líto. Takže ona je soběstačná, uvaří si a dojde na nákup. Tak co otravuje baba jedna sobecká, co nás chce vidět. To samozřejmě paroduji Vaše slova, ale nějak na mne z Vašich slov dýchl chlad a udělalo se mi smutno. Možná si jednou na ni vzpomenete, až Vy budete tak starý a Vaše děti se k Vám takto zachovají.

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 09.03.16 17:46
avatar

Tak mám běžet s práce k ní a zanedbávat manželku a domácnost a dceru a ostatní-asi jste nepochopila o co jde prominte jestli je vám špatně.

Datum: 09.03.16 18:11
avatar

Lada, máte své svědomí. Do toho já nevidím. Jenom Vy víte jak to je. Jestli je pravda, že byste MUSEL každý den běžet rovnou k mamince a tam s ní dvě hodiny sedět, nebo jestli by byla ráda, kdybyste se za ní stavil třeba jednou, dvakrát do týdne a dal si u ní to kafe. To by Vám zabralo půl hodiny. Vy jste otázku zadal a na mne to udělalo tento dojem. Ale já nevím jak to je, Vy to víte. Nemohu pochopit všechno z několika vět. A promiňte, jestli jsem se Vás dotkla. Kdybyste to tady nenapsal, ani bych o tom nevěděla. Jsem zvědavá, co doporučí ostatní. Třeba Vám někdo poradí jak mamince vysvětlit, že máte svou rodinu, do které už ona nepatří. Vím, že jste napsal, že jí velký nákup uděláte. To bude asi jednou za měsíc i delší dobu, protože když si sama chodí na běžné nákupy, tak nějaký velký nákup nebude jako stará osoba potřebovat často.

A není mi špatně, ale smutno. V tom je rozdíl...

Ohodnoceno: 1x
 
Od: pt®
Datum: 09.03.16 17:59
avatar

Vy se totiž ještě nedokážete vžít do člověka, který je ve staršám věku a je celé dny sám.Maminka Vám věnovala jistě hodně času, tak se dohodněte s rodinou a některý den věnujte návštěvě maminky a popovídejte si, dokud je naživu, dokud se můžete dozvědět spoustu věcí z minulosti rodiny. To, že je někdo soběstačný neznamená, že nepotřebuje cítit lásku a zájem svých dětí a vnoučat.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: ben®
Datum: 09.03.16 18:29
avatar

Dobrý den, Vaši matku tíží samota - a více psát nebudu. Zdravím!

Ohodnoceno: 0x
 
Od: marekvoracek
Datum: 09.03.16 18:31

Lado, napsal jsi toho docela málo, ale asi budu výjimka, chápu vás a nic sobeckého v tom nevidím. Vaše maminka by si měla uvědomit, že je logické, že máte i jiné povinnosti, než se věnovat stále jen jí. Pokud něco potřebuje, ať vám zavolá, můžete si zavolat každý den, na chviličku, a navštívit ji jednou za týden (tak to máme zařízené u nás). Abyste u ní trávil denně 2 hodiny na kafi, to je moc, máte své povinnosti.

Nepíšete, jak dlouho tento stav trvá, ale předpokládám, že otce již nemáte. Jak maminka fungovala ještě za života otce?

Přijde mi, že vaše maminka nemá jiný program, prostě se nudí. Navrhněte jí, ať klidně jde posedět někam se svými kamarádkami, chodí na procházky, užívá si důchodu. Pokud nejste její jediný syn, můžete se o návštěvy podělit s ostatními sourozenci. Ať se maminka věnuje tomu, na co dříve neměla čas - čte časopisy, luští křížovky, pečuje o zahrádku, pokud nemá, zvažte např. pořízení pejska, bude jí dělat společnost, z dotazu mi přijde, že se Vaše maminka cítí jen osamělá. Ať se zapojuje více do veřejného dění v obci, jistě tam máte nějaké organizace, kde by se mohli důchodci scházet. Kromě toho by taky neměla úplně rezignovat na partnerský život, v 75 letech se klidně s nějakým "dědou" může ještě seznámit.

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 09.03.16 18:43
avatar

Je to tak jak říkáte zapojit se do dění na vsi,ALE když řeknu ať jde do klubu důchodců tak říká,že nikoho nepotřebuje a druhý den se ptá kdy přijdete na kafe.Důchodci pořádali výlet do okolních zámků-Já nikam nejedu jsem ráda,že jsem doma-říká maminka.Je to tady asi složité s Vámi řešit protože nevíte vše co bylo kolem a kolem-Děkuji za váš čas.Ladislav

Datum: 09.03.16 18:36

Bohužel z vašeho příspěvku je cítit sobeckost - VY máte svoje :(. Teprve až budete starší, nebudete mít tolik přátel, koníčků ani elánu, tak pochopíte jak se maminka nyní cítí. Co takto si maminku třeba na víkend vzít k sobě, vzít ji na nějaký menší výlet, ... prostě věnovat jí trochu toho času aby neměla pocit samoty a aby cítila že patří k vám.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 09.03.16 18:40
avatar

Vaše matka nemá žádné kamarádky, koníčky a tak otravuje vás. Moje 75 letá matka má kamarádky, Sokol 2x týdně, 3x týdně chodí plavat a v sobotu jezdí autobusem do Brna do divadla 2x za měsíc. V neděli je doma a vždy se tam někdo zastaví na kafe, jsme tři sestry a 5 vnoučat a tak se stane, že se tam otočím jednou za měsíc nebo ani to ne. Jo a když chce někdo napéct cukroví tak mamka peče. Byla u nás týden, nervozní, že nic nedělá a tak aspoň s pravnučkou šla do divadla. O prázdninách jezdí s vnoučaty na dovolenou a i když dnes má nejmladší vnučka už 24 let, jezdila i s malými. O Vánocích prodělala těžkou operaci karcinomu žaludku a první co ji zajímalo, kdy může jít plavat. Dejte to přečíst mamince ať se zamyslí a začne něco dělat, na otravování je ještě mladá. Nemyslím si, že jste sobec.

Ohodnoceno: 7x
 
Datum: 09.03.16 18:41

Plně vás chápu- je dobré si sednout a popovídat narovinu ,ona to jistě pochopí . 2x týdně podle mne stačí abyste se viděli- je to až až ... Vím to podle sebe - člověka to i vyčerpává to co se stává pravidlem ...

Plně souhlasím s příspěvkem od marekvoracek . Neměla by se upínat jen na vás, ale žít svůj život v 75 letech není tak stará aby si někam nevyšla s kamarádkami ...

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 09.03.16 18:42
avatar

Nepíšete to podstatné - jak často mámu navštěvujete? Jsou i mobily, voláte si s ní? I to by mámu jistě potěšilo. Buďte rád, že vám dává najevo, že o vás stojí. Jistě se dá vyjít vstříc a najít kompromis, aby máma měla pocit, že i Vy stojíte o ni.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 09.03.16 18:58
avatar
Tohle je těžké. O sobectví z její strany bych asi nemluvila. Ať chcete nebo ne, pořád jste její dítě a je jedno, kolik je vám let.
A také si uvědomte, že maminka tu nebude pořád. Neberte ji jako samozřejmost.
Na druhou stranu je jasné, že s ní nemůžete být na úkor vaší rodiny. Chce to kompromis na obou stranách. Domluvte se na pravidelných návštěvách. PRAVIDELNÝCH. Ne, že zavolá a vy naklušete. M.
Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 09.03.16 19:36
avatar

Zdravím, souhlasím s domluvením pravidelných návštěv. Můj táta jezdí za dvou mámou téměř každou druhou sobotu, někdy jen tak na otočku na kafe, někdy vypomoci bratrovi, co vedle přistavuje, nebo pomoci právě babičce, když se něco pokazí.

Myslíte, že Vaše máma toho zamlada a s děckem (děcky?) neměla nikdy dost? Tak dost, že by děcka nejraději na den zavřela do špajzu a měla klid? Jak často ji navštěvujete? Voláte si?

Na druhou stranu je důležité, aby i v tomhletom věku měla matka zájmy a kamarády a nevisela jen na Vaší rodině. To se pak můžete dočkat výčitky za každý víkend, co jste si udělali program s rodinou a nebyli na návštěvě u ní. Jaké jsou v okolí možnosti vyžití? Stýká se s kamarádkami?

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 09.03.16 20:20
avatar

je to moc těžké , něco takového prožívám i já a ostatní ženy seniorky. Taky mám kolikrát pocit že mě děti zanedbávají ale ani ony nestíhají co všechno si naložili na bedra. dvě děti jedno školní , druhé školkové, jejich zájmy, kroužky a zeť má starrší rodiče kteří mají dům , takže zeť o víkendech dělá na zahradě a dcera neví kam dříve skočit . Svou domácnost , byt kde jsou o víkendu, velkou zahradu ato že já potřebuji pomoct na chatě tak na to už není čas. Syn má přítelkyni za kterou jezdí o víkendu nebo se věnuje svým koníčkům a druhá dcera ta žije v cizině.Tak já musím požádat přátelé nebo mám pána který potřebuje každou korunu , dělá u mě a já ho zaplatím.Nemůžeme přirovnávat sebe jaky jsme my byli, absolutně jiné ale dnes je jiná doba.Mohu doporučit dobré přátelé , knihu a pomoct sami druhému kdo je na tom ještě hůř. ale hlavně se nelitovat a děkovat za to že ráno ještě vstanete.Brzo bude jaro , slunce , vše pokvete už se těšíme ...

Ohodnoceno: 4x
 
Datum: 09.03.16 20:38
avatar

Poradil bych rád, ale nevím jak - mám to trochu podobně jako vy, hlavně v poslední době. Chápu to, myslím, že dělám maximum možného, ale prostě čím je člověk starší, tím na něj ta samota, přesněji neblízkost rodiny (a je celkem jedno, jestli ta rodina je vzdálená 50km nebo o ulici vedle), doléhá a to, co popisujete, je výsledek. A věřte, že nepomůže technika (telefony, e-maily, skype) ani zájmy a koníčky, ani známí, sousedi, kamarádi - nic z toho. Ta rodina prostě chybí. Člověk si to neuvědomuje, dokud je relativně mladý, má případně partnera, ale přijde určitý věk (u někoho to může být 70, u někoho třeba 80, u někoho možná i později) a těm lidem to začne docházet, že se jim pobyt krátí a chtějí si tu rodinu ještě užít.
A když jim začne pomalu ale jistě vymírat okolí, tak si snad každý člověk uvědomí, že nikdo nejsme nesmrtelný - lidově řečeno "už kácejí v našem lese - kdy dojde na mne?"

Ohodnoceno: 2x
 

 

Datum: 09.03.16 23:05
avatar

Není to jednoduché. Souhlasím zde s mnoha názory. Staří rodiče by se navštěvovat měli, nejlépe s jistou pravidelností, aby se předešlo výčitkám. Každý podle svých možností. Pokud je to v místě a není čas, tak alespoň 1 x - 2 x týdně. Každý rodič se těší, ale musí se nastavit nějaká pravidla. Jsou ženy, které v 75 letech napečou, pohlídají vnoučata a jiné už se na to necítí, nebo je to nebaví. Rozhodně ale nesmí tyranizovat okolí a očekávat, že ostatní jim ten čas, kterého pak mají nazbyt, vyplní. Když výčitky přesáhnou rozumnou mez a nejsou opodstatněné, je někdy třeba např. matku trochu ukáznit a přitvrdit. Ale to se týká žen, které začínají šikanovat, což dobře znám. Svoji matku jsem taky musela trochu ukáznit. Už dělala scény, že jsem nezavolala v neděli, ale až v pondělí! "Ty nemáš mámu"? Ozvalo se několikrát jedovatě do telefonu. A já lítala jak hadr na koštěti a celý víkend hlídala malá vnoučata, až do večera. Ona si ani neumí představit, co já ve svých letech musím stíhat, celý život byla v domácnosti a otec se staral o vše kolem, vč. zahrady. A to jsou s otcem stále spolu. Nevím, jak je to u Vás, ale musíte zvážit, co je ve Vašich možnostech a zároveň si na ni vyhradit čas. Stačí půlhodinka, ale pravidelně. Mezi návštěvami se pak může těšit, když bude vědět, kdy přijdete. Můj muž to dělal tak, že cestou z práce domů matku na chvilku navštívil. Denně. Jí stačilo ho vidět, 1/4 hodinky. Dnes, kdy už nežije, si manžel nemá co vyčítat. Já mám rodiče daleko.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 10.03.16 07:46
avatar

padlo tu už mnoho názorů, ráda bych ještě připomněla, že je také důležité, jaký vztah spolu tazatel s matkou měli a mají... byla jsem v podobné situaci s otcem, který si neustále na vše stěžoval, s nikým se nesnesl, nic neocenil - mé pravidelné návštěvy pro mě byly opravdu za trest... tazateli bych poradila vysvětlit matce, ne jak jí řekl - že má svůj život a svou rodinu, ale že má teď hodně starostí a povinností, a domluvit se na pravidelných návštěvách 1-2x týdně + třeba obden jí zavolat

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 10.03.16 09:08
avatar

Ano, myslím, že všichni co zde odpověděli mají tu svou pravdu. A je to proto, že každý se vžije do takovéhoto dotazu ze svého úhlu pohledu a zkušeností. Já měla třeba maminku, za kterou bych ochotně běhala jako pejsek každý den. Ale nechtěla to ona. Ona měla přítele, který ji navštěvoval a tomu dávala přednost. A bylo tomu tak až do její smrti. Zemřela v 83 letech. To já musela volat jí, jestli bych k ní MOHLA přijít na návštevu. Moje maminka byla zvláštní člověk, nechtěla své děti nikdy. Měla dvě. Takže já jsem se vžila do role té Vaší maminky, kterou máte Vy jistě rád, ale už nepatří do Vašeho běžného života. Moje matka mne snad také měla někdy ráda, ale vytěsnila mne a mou sestru ze svého života ona. Tady vidíte, jak je to všechno nesnadné a jak jsou osudy lidí rozdílné a jak není možné, aby Vám někdo, kdo není součástí zrovna toho Vašeho života, dal takovou radu, kterou byste se mohl Vy řídit v té své rodinné situaci.

Ale můžete se nad tím vším zamyslet a třeba najít nějaké schůdné řešení, které by Vám i Vaší mamince život usnadnilo.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: jarinek*
Datum: 10.03.16 09:42

Milá Lado toto je velmi obtížné téma ze života, ale zastávám názor, že nikdo nemá právo Vás hodnotit, nebo Vás odsuzovat a je to jen Vaše interní věc, jak to máte. Ale je pochopitelné, že hledáte odpovědi nebo rady. Jsme ve velice podobné situaci, s tím rozdílem, že můj otec je asi o rok mladší. Vaši matku tíží samota. Ale samota je velice specifický pocit. Člověk, který je v důchodu postupně často ztrácí kontakt s každodenní realitou nás ještě aktivně pracujících. Tím, že má moře času, ačkoli říká, že nemá čas, se v tom topí. To za A. Za B zastávám názor, že člověk by měl být schopný zabavit sám sebe v každém věku, pokud je toho fyzicky a mentálně schopný. Koníčky, zájmy, přátelé a zájem o okolí je největší zlato a diamanty stáří. Není nic horšího, než se dívat, jak člověk, který nemá žádné koníčky a přátele, s kterými by například chodil na výlety, zveleboval své okolí apod. tak se dívat, jak takový člověk ztrácí zájem o život a vlastně nemá čím naplnit svůj čas a očekává (neprávem), že tento čas plně vyplní jeho potomci a rodina.

Samota je velice specifický pocit. Může se tak cítit tatínek, kterého navštívím několikrát do měsíce a může se tak cítit paní, která žije v domečku se synem, snachou a dvěma vnučkami. Má kočku, psa, slepice, zahradu. Ale cítí se velice osamělá, protože přes den jsou děti ve škole, rodiče v práci a když se odpoledne sejdou, tak si potřebují popovídat, psát úkoly, řešit různé záležitosti. A paní se cítí velice osamělá. Jde o skutečný případ. Takže představa někoho, že jste sobec a maminka by měla bydlet s Vámi, aby nebyla osamělá, může být velice zcestná.

Opakuji, že zastávám názor, že nikdo nemá právo Vás hodnotit, nebo Vás odsuzovat a je to jen Vaše interní věc, jak to máte. Nikdo totiž neví, co se může stát a co bude. Můj tatínek šel před pár lety na složitou operaci a řešilo se, co dál. Bohužel to nepadlo úplně dobře a kvůli tomu zákroku mentálně zestárnul tak o 10 let. A propadl lítosti a to mu ještě roky přidalo. Dodnes se naštěstí hodně srovnal, díky všem zúčastněným a léčbě, ale já to píšu z jiného důvodu. Kolega z práce, který má podobně starou maminku, která tehdy byla zdravá, se se mnou zle dohádal, že jsem nevděčný hajzl, když se nejdu starat o svého tatínka, byť by to znamenalo, že musím skončit v práci, odstěhovat se na čas od rodiny a nechat ji bez mého příjmu. Snažil jsem se mu vysvětlit, že mám svého tatínka, kterému vděčím za život, výchovu a vzdělání, ale mám také svoji ženu a děti. Bylo to marné. Uběhlo několik let a můj kolega se dostal do obdobné situace. Maminku musel dát do LDN, protože sám se o ní nemohl starat, aby mohl chodit do práce a jeho bratr mu s tím vůbec nepomohl. Necítil jsem zadostiučinění, ale smutek, jak zkratkovitě a jednoduše může člověk odsoudit chování jiného. Naopak jsem rád, že jsme to zvládli za pomoci rodiny a tatínek nemusel v LDN být ani minutu a vrátit se do svého domu a do svého zaběhlého života.

Moje závěrečná rada? Chovejte se tak, aby to bylo v souladu s Vaším svědomím a kašlete na lidi, co Vás ze svého úhlu pohledu odsuzují. Přeji Vám, abyste našla způsob, jak své mamince zmenšit pocit samoty, ale je to velice obtížné, pokud ten člověk nechce moc spolupracovat. Zároveň je velice tenká hranice mezi faktickým stavem věcí a možným citovým vydíráním. To není o sobectví, ale o snaze o spokojený rodinný život. Ani tam nemá nikdo právo chtít žít na úkor jiných. Nemáte povinnost se ohlížet na názory cizích lidí a nemáte povinnost vyplňovat Vaší mamince volný čas.

Nezajímají mě názory jiných na moje postoje nebo názory k tomuto tématu. Nikdo nemůže znát všechny reálie a jsem díky mým rodičům vychován ke slušnosti a poctivosti a sám před sebou mám svědomí čisté.

Ohodnoceno: 0x
 

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.