Neovládám své chování doma

Od: Datum: 03.03.16 20:52 odpovědí: 20 změna: 13.03.16 21:22

Dobrý den,

mám již delší dobu problém s chováním, jsem v práci, kde se ovládám, poté příjdu domů a začnu na vše nadávat, nestihám to co si v hlavě usmyslím, že bych měl splnit, jsem najednou zcela jiný sprostý člověk, celý vynervovaný.

Dá se proti tomu nějak bojovat? Přítelkyně již se mnou nemůže vydržet.

Děkuji pěkně


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 03.03.16 21:00
avatar

Dobrý den. Navštivte psychologa, pokud to bude nutné tak i psychiatra. Prostě to nepodceňujte a vyhledejte odbornou pomoc dřív, než se Vám rozpadne vztah..

Ohodnoceno: 3x
 
Datum: 03.03.16 21:09
avatar

Přítelkyně s Vámi ještě je? Co ji v tom teroru u Vás ještě drží? Nejste partner pro společný život a rodinu. Hlavně pro výchovu dětí, když se neumíte ovládat. Bezohlední lidé často nemají uspěch ani v práci.


doplněno 06.03.16 09:58:

Je docel ale možné, že jednou přítelkyni ujedou nervy a svému příteli jednu vrazí. I ona má právo být nevychovaná, vzteklá a ukázat partnerovi, jak je jeho chování odpudivé a zabíjí vztah. Kdo by miloval magora? To ani není možné. Máme rádi lidi laskavé s inteligentním chováním.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: ben®
Datum: 03.03.16 22:07
avatar

Dobrý den, zeptám se. Takto se chováte, když přijdete domů a je tam Vaše přítelkyně nebo jste ve stejné "formě", když doma není? Není Vaše přítelkyně typ ženy, která začne na mužského mluvit ještě dříve, než si odloží kabát a boty?

Nemá chuť řešit závažné problémy a povídat si - a Vy máte hlad a chuť si odpočinout?

Možná se zklidníte, až Vás ta přítelkyně opustí. Zdravím!

P.S. Nevytáčí Vás ta přítelkyně?

doplněno 04.03.16 10:54:

babkazov - co víme o té partnerce? Není nějaká chyba i na její straně? Je to chyba pouze tazatele? Miluje svou partnerku nebo ne? Je s ní stále ještě spokojen či ne?

Třeba si partnerka stále na něco stěžuje, "melduje" i prudí a tazatel se už na tuto debatu cestou domů "těší". Hledáme příčinu, ale máme málo informací.

doplněno 04.03.16 12:00:

Nebylo by lepší počkat si, až tazatel začne spolupracovat a doplní informace? Proč zde jen spekulovat a dělat z něho odpornou zrůdu, která má doma anděla? Držme se zpět.

doplněno 04.03.16 19:07:

Obávám se, že tazatel již nebude mít zájem o nějakou další spolupráci. Byl zde "naporcován a rozčtvrcen", byla mu určena jediná správná a přesná diagnoza a byl zatracen. No, a možná to je docela normální a jen přepracovaný či nespokojený cholerik. Záměrně píši normální, protože cholerik není zrůda. Pouze by se měl umět ovládat a vyhýbat se podnětům, které ho přivedou k vzteku. Cholerik potřebuje ke vzteku "obecenstvo" (těžko se bude vztekat bez diváků) a rozumný člověk mu jde v tu chvíli z cesty (hlavně nepokládá otázky a nic neřeší). Cholerik fyzicky neubližuje a potřebuje se vykřičet - potom je zase jako beránek, Jinak, nějakou duševní chorobu má každý - buď to neví nebo si to nechce připustit či si myslí, že je to jeho vlastnost.

Za zcela duševně zdravého sám sebe považuje jen blázen,

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 06.03.16 14:35
avatar
Tak, tak Bene... už zde proběhla inkvizice i s rozsudkem. I když, mně taky často vybuchují nervy a jsem tím pádem nebetyčné hovado, asociál a stvoření nevhodné k "normálním" lidem.
Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 03.03.16 22:09

Zdravím.Jediné řešení bude,že si ustelete pod mostem nebo zajít k psychiatrovi.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 04.03.16 06:53
avatar

Kdysi jsem svému agresívnímu manželovi říkala, ať se ke mně chová jako k cizímu. K cizímu by si nedovolil to, co ke mě! Víš jak to dopadlo? Vystěhovala jsem ho. *plac*Máš pocit, že ti láska dává právo ubližovat? Proč mnoho mužů ten pocit má?


doplněno 04.03.16 10:46:

Ivzez, tentokrát bytostně nesouhlasím. Takhle se chovají sráči. To není nadávka, to je technický termín. Venku si nedovolí, protože ví, že by dostali po papuli. A domů příjde supersamec, kterému dělá dobře, že se ho žena bojí. *sok* Láska je i v tom, že se člověk, když je s tím druhým, nějak cítí. Milují submisivní ženy, protože v jejich očích sebe vidí jako nadřazeného, nesmírně schopného. S ní a na ní si načechrají sebevědomí.


doplněno 04.03.16 19:30:

Bene, poslední odstavec ve vaší poslední odpovědi je pravdivý. Ale kdo s takovým vytočeným cholerikem má vydržet?! Jednou, dvakrát. Ale stále?! Je to peklo, jaké si nedovedete představit. Vůbec! Vím o čem mluvím.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 04.03.16 11:14
avatar

Souhlasím s Vámi babkazove, že nic neomlouvá barbarské chování vůči druhým. V takovém případě by měl zůstat sám a v návalu vzteku se kousnout do vlastního pozadí, jak říkala moje maminka. Divím se té partnerce že svůj život spojuje s nevychovaným hrubiánem a hulvátem. Co tu chce za radu? Přece je to špatná výchova co s ním cloumá. A těžko ho převychová psychiatr, ani prášky nejsou na zhovadilá jednání.- bud člověk je homo sapiens, nebo jen primát. Nic mezitím neexistuje.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 04.03.16 09:56
avatar

Napadá mne možná souvislost se stresem ze zaměstnání...

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 04.03.16 11:08
avatar

Asi to s Vámi až tak špatné nebude, když si svůj stav uvědomujete. Řekla bych, že po příchodu z práce uvolňujete tenzi, kterou v práci kontrolujete. V pořádku to není, pokud to odnáší partnerka, ale to si uvědomujete. Buď najdete způsob, jak to změnit, nebo nezbývá, než pro udržení vztahu najít klidnější zaměstnání. Psycholog by jistě pomohl, také by mělo pomoct najít vhodnější ventil, třeba nějaký sport, kde to napětí ze sebe dostanete, ale možná by stačilo i kolo a jezdit do vybití negat. energie. Doporučila bych vyzkoušet relaxační meditace, kterých je na Youtub plno. Potřebujete na to klid, soukromí, lehnete si, snažíte se nechávat myšlenky odplouvat a vnímat jen nádhernou hudbu, nebo /ještě lépe/ uklidňující mluvené slovo. Dělá to divy.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 04.03.16 11:20
avatar

Omlouvám se blešíku, že Vám do Vaší rady vlezu, ale změnit zaměstnání takovému člověku, který se neumí ovládat nijak nepomůže. Často nepomůže ani odchod partnerky. Většinou ale, když se takový jedinec neovládne třeba v hospodě, tak i ti, co se jinak umí ovládat, mu jednu natáhnou a je z něj hned beránek. Tak to jediné funguje.

Partnerka se znalostí boxu by ho vyléčila hned a bez psychologa. Největší hulváti bývají největší zbabělci. Je to i logické.


doplněno 04.03.16 15:56:

doplněno 04.03.16 14:11:

Takže jsem nevychovaný hulvát? Já?

------------------------------------------------------------

Pokud se chováte jak jste popsala, tak si snad dokážete odpovědět sama?*zed*


doplněno 04.03.16 16:22:

Omlouvám se, myslela jsem že odepisuji tazateli, který popsal že je vzteklý.

avatar
Upozornění od sys ladinpraha 04. 03. 2016 16:07:03
Bylo by vhodnější reagovat na tazatele a nikoli na rádce.
Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 04.03.16 11:51
avatar

Wasube, Vy jste nikdy nebyla v situaci, kdy si stres z práce vyléváte doma? Já ano, stejně tak pár lidí okolo mě. Takže jsme hulváti? Měli bychom dostat do držky za svoje chování? Čím vysvětlíte to, že problémy skončily po mém odchodu ze zaměstnání a u kamarádky po měsíční odluce od přítele + radikální změně pracovních návyků? Ani jedna z nás po hubě nedostala, tak jak je možné, že bití je jediným řešením tazatelova problému?

Nevysvětlujte si mne špatně, vůbec nechci tazatelův problém banalizovat či ho nějak obhajovat! Ale mám zkušenost, která mluví jinak.

A abych poradila, jsem pro intenzivní práci s psychologem, pokud nebudou vidět výsledky, pak psychiatra. A zvážit, jaký podíl na tom má práce a můj přístup k ní, to nikdo zde neví.


doplněno 04.03.16 14:11:

Takže jsem nevychovaný hulvát? Já?

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 04.03.16 13:18
avatar

naufrago
Nebyla jsem nikdy hysterická, opravdu nikdy. Jsem klidný a neagresivní člověk, proto jsem jsem se v životě nehádala, co jsem řekla, jsem řekla jednou a nemusela jsem svá slova doprovázet trapnými a hysterickými vzteklými scénami. Neměla jsem potřebu se dělat zajímavá. Kupodivu jsem u lidí měla větší respekt než ti vzteklí hysterici.

Zkrátka jsem se vážně nikdy nechovala jako pubertální spratek. Na to jsem snad od narození byla příliš rozumná. Lidí jsem si vždy vážila a hlavně jsem si vážila i svých dětí. Stresovat je zbytečnými záchvaty agrese opravdu pokládám za zhovadilost. Jsme dospělí lidé a musíme se umět ovládat.

Špatně se ovládám a to i dodnes když některé mé dítě onemocní a tak přiznám, že zesmutním a není moc se mnou řeč, dokud nedojde ke zlepšení.

Jinak opravdu nevím, kdo by asi tak mě mohl rozčílit tak, že bych kvůli němu mohla být hnusná na lidi, které mám okolo sebe a mám je ráda.

Nedělám ze sebe anděla, ale při mé klidné povaze, kterou naštěstí "podědily" i moje děti nejsem schopná se chovat nepříčetně kvůli něčemu co svou nepříčetností stejně neovlivním.
Jaký to má smysl když nejsme spokojeni v práci tam setrvávat a znepřátelit si celou rodinu svým neurvalým chováním?
Jaký to má smysl že budu mít partnera se kterým nechci být a kvůli tomu, že to nechci řešit si proti sobě postavím všechny kolem sebe?

Nedělám nerozumné věci. Už jsem někde psala že jsem velmi realistická a přátelská, na sny mě neužije a situace, které se dají řešit, tak nejsem líná je řešit co nejdříve.

Takže nevím proč jinak, když jsou jinak v mé rodině zdrávi, bych se měla rozčilovat nad něčím co jistě není důležitější než moje rodina, kterým kvůli blbosti jiných nehodlám otravovat život..
Měla jsem velké štěstí že jsem měla manžela se stejnou povahou jakou jsem měla i já. Jeho rodina byla klidná a přátelská, rádi jsme k nim jezdili. Dobré vztahy mezi námi panovaly až do smrti manželových rodičů.
Manžela také nic nerozlobilo, jeho dokonce ještě více než mě.Byl klidnější než já. Proto tvrdím že člověk se může chovat slušně i přes své životní neuspěchy k těm, na nichž mu záleží a které má rád.

A pokud - Vašimi slovy - nedostane doma agresivní hysterik po hubě, je to jen proto, že je nejspíše obklopen slušnějšími lidmi, než je on sám.


doplněno 04.03.16 13:23:

Podotýkám, že nikdy jsem nebyla v péči psychiatrů nebo psychologů ani můj manžel nebo dokonce naše děti. Překvapuje mě tedy, kolik lidí, kteří se neumí ovládat, čekají pomoc lzvenku, ačkoliv problém je jasně v nich a pokud si ten problém přiznám, že jsem jen nevychovaný, tak ho i musím řešit změnou chování. Na hulvátství prášky nejsou a psychologové musí mít čas na jiné lidi, kteří ho potřebují více a ne se zabývat něčím, co měli řešit už rodiče, nevychovaností lidí.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 04.03.16 14:37

Asi jsem odlišný typ člověka. Méně dokonalý, nižší rasa nebo co. Protože já to klidně přiznám. Pokud jsem ve stresu z práce, držím to v sobě a pak někdy vybuchnu. Narozdíl od tazatele to nemám pravidelně a nebývá pravidlem, že bych vybuchl doma. Ale klidně se mi může stát, že vybuchnu kvůli ptákovině, zatímco velké věci ustojím. A statisticky to určitě vychází tak, že spouštěč je někdo jiný než ventil. Říká se tomu, že pohár se naplnil. A soudě podle příspěvku @naufrago nejsem sám. A odmítám teorii o mém hulvátství a špatné výchově.

Tazateli bych rovněž bych doporučoval odbornou pomoc psychologa. Problém není v tom, že ventiluje zátěž. Problém je v tom jak a kde ji ventiluje. A už to tu padlo - buď je nutno odstranit příčinu, tzn. změnit práci nebo si jinak nastavit pracovní vztahy nebo si najít nějaký jiný ventil, než je přítelkyně. Ne nadarmo mají Japonci na pracovištích přestávky s cvičením nebo fackovací panáky.

S dopručovanou léčbou ranou pěstí bytostně nesouhlasím. To je řešení pro tazatelovu přítelkyni, nikoliv pro tazatele. Je to odstranění následku a ne příčiny a tazateli nijak nepomůže. Tazatel si nepřišel pro ortel, problém si uvědomuje a chce ho řešit. A sám to evidentně nezvládá, takže chtěl radu a ne zadupat do země.

Takhle to vidím já. Nejsem odborník a ani žádný psycholog by na základě dvou nebo tří vět v dotazu nedělal závěry...

Ohodnoceno: 0x
 
Od: stand
Datum: 04.03.16 16:04

Já se nemůžu zbavit pocitu, že si nesete traumata z dětství a díky nim máte zúžené vidění světa. Domnívám se, že by vám mohlo pomoci navštívit psychologa a nějak to s ním probrat.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 04.03.16 13:46
avatar

Když si to uvědomujete, tak se proti tomu určitě bojovat dá. Píšete, že přítelkyně už to nemůže vydržet. Ale pořád "drží". Jenomže není šťastná a to ji nakonec donutí k tomu, že Vás opustí. Já jsem tohle měla se svým synem, vyléval si vztek a všechno co se mu nedařilo na mně a ze všeho obviňoval mne. Je to smutné přiznání z mé strany, protože jsem si uvědomovala jak je nespravedlivý a jak je zlý jenom proto, že dobře věděl, že je moje láska k němu nebetyčná a zneužíval toho. Vdržela jsem to skoro dvacet pět let a pak najednou se to zlomilo. Už jsem prostě nemohla dál a vzepřela jsem se. Byl to pro něho šok. Rozešli jsme se a mně se ulevilo. Nevýslovně se mi ulevilo. Přeji mu všechno dobré a modlím se za něho, ale vidět ho už nechci. Nechci, protože to je jediný člověk na světě, kterého se bojím.

Vaší přítelkyni to tak dlouho trvat nebude, nemá v sobě tu samou lásku. Když to nezměníte, přijdete o ni. A jestli se tak budete chovat i k ostatním, budete žít sám...

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 04.03.16 15:53
avatar

Je mi to líto suzi, že jste prošla tak těžkou životní zkouškou. Ale máte naprostou pravdu že s neurvalými hysterickými lidmi se prostě žít nedá.
Neumím si představit že něco takového bych měla doma nebo za spolupracovníka v práci. Tam se ale tito lidé nevyskytují, protože vědí že když se neovládnou, skončí na dlažbě. Lidi nejsou placeni za hysterii.
Doma můžou skončit pro změnu na ulici před barákem. Proč by to měl vůbec někdo trpět?

Je to věc sebeovládání, japonci třeba s tím problém nemají. Dá se to naučit. Dneska je moda že místo aby se lidé naučili se chovat slušně, tak hned lítají po doktorech a on jim stejně řekne že se musí změnit oni, že on ani prášky je nezmění. A prášky na uklidnění také nemůžou předepisovat do nekonečna. Každý potřebuje berličku - prášek, jen proto, že má pro každou hloupost hned ohýnek u zadečku jak vyplynulo na této diskuzi, když se napíše pravda a rada, aby se naučili ovládat.

Ostatně suzi určitě mám pravdu v jedné věci - i doktoři to totiž dělají, že hysterikovi při záchvatu vzteku jednu vrazí a najednou je klid i bez prášku.
Ovšem když se doma všichni klepou...na druhé straně hysterika opouští ti, kteří ho pro jeho vzteklost přestali mít rádi. Často se takovému člověku vyhybají i známí a přátelé.Není divu i sebekrásnější člověk ve vzteku je ošklivý a hnusný jako čert.


doplněno 04.03.16 16:54:

suzymon® Datum: dnes 16:33

Je těžké brát skutečnost takovou, jaká je. A nejhorší je rodičovská vazba. Žádná jiná není tak pevná. Milujete své dítě a položila byste za něj život. A pak nastanou události které Vás ničí a nelze nic dělat, protože změna je možná jen a jen u toho dítěte.
Myslím suzy, že jste udělala dobře, protože po pocitu vyhoření z velkého zklámání by Vás mohla potkat i vážná nemoc, možná jste si svým rozhodnutím zachránila zbytek zdraví. Přeji Vám at už Vás potká jen zdraví, štěstí a duševní pohoda.


doplněno 13.03.16 07:06:

culdabulda..
Takže podobného neurvalého neurotika máte doma a dokonce pro něj máte pochopení. Že jste ho asi málo chválila, či litovala nebo co...Víte že Vás vůbec nechápu?
Z Vašeho příspěvku vyplývá, že si kladete za vinu, že máte doma hulváta...to je víc než podivné, pokud jste to tak myslela.

Ohodnoceno: 0x
 

 

Datum: 04.03.16 16:33
avatar

Washube, lehké to opravdu nebylo a děkuji Ti za účast. Ale já se cítím jako kdyby mi otevřeli bránu pekelnou a já se dostala z pekla ven. Jestli se zase u mne objeví, samozřejmě, že mu dveře nezavřu, ale už se nenechám citově a ani jinak vydírat. Už vím, že dnes to dokážu. Napřed mi z toho bylo smutno, hodně smutno, ale překlenula jsem to. Když se tohle stane s cizím člověkem, kterého jsme si zamilovali a najednou zjistíme, že jsme se spletli a že nám ten druhý ubližuje, tak je to hodně těžké nabrat sílu k ukončení vztahu a najít si jiného partnera. Ale když se to stane v rodině, tedy krev mé krve a ještě ke všemu vlastní dítě, tak je takové konečné rozhodnutí skoro nemožné, protože jiné dítě si najít nemůžeme nikdy. Kvůli tomuto vztahu jsem prostudovala spoustu psychologických studií, abych pochopila co se to vlastně děje a proč se to děje a i když jsem pak už znala důvody a věděla jsem, že není v mých a ničích silách to zvrátit, nebo napravit, že by to musel udělat on sám a to jenom v tom případě, že by pochopil svou vlastní podstatu a přiznal sám sobě že je chyba v jeho chování a vnímání. Jenomže tohle je to nejtěžší a málokdo z těchto lidí to dokáže. Můj syn to zatím nedokázal a nevím, jestli se mu to někdy podaří. Přála bych mu to, protože jinak bude jeho život těžký. Vím to, ale není v mých silách to změnit. Tak jsem se rozhodla, že se budu snažit ochránit alespoň ten zbytek svého života. Dveře má u mne samozřejmě otevřené, ale ten "hromosvod", který si ze mne celé roky dělal, ten tady už nenajde...

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 13.03.16 18:58
avatar

wasube-

nikde jsem neřekla ! , že mám doma neurvalého neurotika a hulváta - v podstatě říkám, že chlapi jsou "taky lidi" - a pokud má být vztah alespoň trochu harmonický, musí žena taky někdy posoudit problém i mužskýma očima.

Já jsem řekla, že můj partner je patriarchální typ, nikoli hulvát, je inteligentní, můžu se na něj spolehnout, má mě rád i přes moje nedostatky - což tedy mimochodem oceňuju velice ! - A protože mám muže a mužské myšlení ráda, vůbec mi nedělá problém je pochválit, nebo politovat.

Mluví ze mne ovšem i určitá nezkušenost, protože s partnerem nemáme děti a tudíž neřešíme běžné rodinné problémy. Zdravím.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 04.03.16 17:05
avatar

myslím, že odpověď "bena" taky stojí za zamyšlení - tím se nechci zastávat hrubců - ale podobného "patriarchu" mám doma, takže vím, že není vždy chyba jen na straně muže.


doplněno 04.03.16 20:04:

- jenom ještě "připodotknu" - ve vztahu je taky dost důležité, umět muže v pravou chvíli pochválit, případně politovat.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: hollan
Datum: 13.03.16 21:22

Dobrý den,

děkuji za tolik vašich názorů a skvěle popisujících případů. Je jich neuvěřitelně mnoho na toto mé téma jsem to až nečekal.

Snažím se sebou něco dělat, jak píšete, když si to uvědomuji jaký jsem, musím to v sobě zlomit a začít se chovat alespoň k lidem, kteří mi nic neudělali pěkně jak si to zaslouží.

Někde jsem četl, že chování na různé situace si člověk může předělat, pokud já vybuchuju, mám to v sobě naučené a toto potřebuji na sobě změnit, abych se zachoval za takových situacích jinak než jak nějaký hulvát.

Je třeba se zamýšlet nad sebou a musím stále kontrolovat mé chování v různých situacích aby se naučil chovat za daných situacích zcela jinak.

Snažím se, doufám v to, že výsledky budou brzy vidět ;)

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.