Život bez žlučníku

můj děda měl špatný žlučník. Od té doby vím, že žlučník funguje jako splachovací nádoba. Když je potřeba, pak zatáhne a pustí žluč do trávícího traktu. Když žlučník nemáte, pak tato splachovací nádoba nefunguje, žluč odtéká do trávícího traktu tak nějak souvisle tenkým pramínkem a vy proto musíte jíst hodně opatrně. Tlačenku nebo špek sice můžete taky, ale musíte je nakrájet na malé kousky a ujídat s velkými přestávkami, pivo můžete pít tak maximálně s rychlostí jeden hlt za pět minut atd. Na všelijaké ty stopičky slivovice a frťany vodky můžete rovnou zapomenout. Život bez žlučníku není zrovna snadný a fajnový.

Proto připijme všem játrům a žlučníkům na zdraví

Někdo musí, někdo nemusí. Vše záleží na zdravotním stavu daného "pacienta" a názoru "lékaře". Většinou lékaři chrání i sami sebe a doporušují dietu už do konce života. Někteří doporučují po určité době pomalu zkoušet jídla, které jsme jedli před operací a následně už bez omezení. Někdo na to kašle i po operaci a stravuje se jako by se nic nedělo. Ono se ani moc neděje.

Známý po operaci žlučníku je velmi, velmi opatený a dodržuje přísnou dietu. A to protože jej po operaci chytla slinivka. A ty bolesti už opakovat nechce.

Žlučník nemám. Stravování jsem nezměnila.

Nepřijde mi, že bych pozorovala nějaké změny. Zdravě nezdravě... bůčky, škvarky, sádlo, všelijaký tučný omáčky a podobné věci nejím a nikdy jsem nejedla, ale třeba hranolky (z brambor) nebo něco smaženého mi problém nedělá. Pivo nepiju, tvrdý taky moc ne. Vyhýbám se jenom jednomu smetanovýmu dezertu, který mi ten žlučník spustil, ale jinak se nijak nehlídám. Ani mě to nenapadlo. V nemocnici mi řekli, že se mám chvilku hlídat po operaci, a postupně přidávat různý jídla, který jsem jedla i dřív. Prý by se nemělo moc mléko a mléčné výrobky, na těch jsem ale vyrostla, takže klidně spořádám půl litru mléka za den a nic mi to neudělá. Tuhle mi zbyla půlka šlehačky na šlehání, tak jsem si dala s jahodama a taky nic (ale byl to hnus :D). Jím vajíčka, sardinky, tuňáka, kávu, pečivo, čokoládu, všelijaké "zakázané" ovoce, hodně kořením (čili, kari...) atd. Kdybych se měla vyhýbat tomu, co je zakázáno, tak bych snad nakonec jedla jenom suchý vločky nebo co.

Tchýně žije bez žlučníku mnoho let. Stravuje se stejně špatně jako dříve. Nepřítomnost žlučníku u ní vůbec nehraje roli. Ovšem takto to je u ní. Někdo jiný bude ztrátu vnímat jinak.

Bez žlučníku žije, má matka již 45 let, jedna sestra 23 let, druhá 10 a já 4 roky. Ani jedná z nás nemá žádné problémy jíme vše. Od sladkých jídel, dortů až po bůček se zelím. Jen mě občas dělají problémy smažená jídla v restauraci, tak si je tam raději nedávám, ale odmácí smažení jídla mi nevadí. Sestra ani matka tyto problémy nemají.

Jsem 30 let bez žlučníku. I po operaci jsem nedržela dietu, prá když se začne s normální stravou co nejdříve po operaci, tak v budoucnu nejsou problémy. Jím úplně vše na co mám chuť včetně nezdravých potravin i ráda ochutnám dobrou slivovici. Nepoznám rozdím mezi životem se žlučníkem a bez něj.