Nejste přihlášen/a.
ahoj, jsem tu zas s další otázkou
jsem introvert, dost velkej, tzn. to že jsem samotářský typ, moc nemusím mluvit, teda nemám rád když se semnou někdo rozkecá jenom tak o blbosti aby nebylo ticho, to už radši budu mlčet
Introvert dá přednost samotě nebo tichu před společenskejma aktivitama, ale nebojí se jich! narozdíl od člověka stydlivého a uzavřeného, a tak to je i u mně
tak jsem ale přemýšlel ale jestli se k takovému člověku hodí stejná (introvertní) holka? Jestli je vůbec takových dost... ale hlavně kde? Protože samozřejmě na žádný seznamce to o sobě introvertní člověk většinou nenapíše (jestli vůbec něco).. Je vlastně šance že spolu takoví lidi budou, že se nějak daj dohromady?
Dr. Plzák definoval lásku jako nemoc. Třeba jako spalničky. Potkáváme spousty různých lidí, kteří se nám líbí více či méně. Ale pak potkáme někoho a tu nemoc dostaneme. A vůbec nehraje roli, jak dalece se blíží k našemu ideálu nebo alespoň tomu, co se nám líbí.:D Prostě, onemocníme, zamilujeme se. Vůbec neuvažujeme, že se nám nelíbí ukecaní, ale líbí se nám, jak to děvče švitoří
a vlasně jsme nadšeni z toho jak vypadá, ikdyž se nám dříve líbily štíhlé blondýnky, dnes zjistíš, že festovní brunetka je neodolatelná, nádherná.
Časem ten vztah začne prodělávat změnu. Buď to ustojíte a začnete vypadat jako dva dílky jedné skládačky nebo ne. Jeden uhne na jedné straně, druhý kousek vedle. Dost nevědomky se přizpůsomíte jeden druhému. Na některých místech vědomě a s nechutí, neradi, ale přece jen ustoupíte. Záleží na míře té nechuti.
Nám všem se líbí některá manekýna, nebo nějaký muž, ale o tom svém, takhle neuvažujeme. Je tady takový-á a jsme s ním rádi-y, protože máme spalničky.
Jsem taky introvertka,ale žiju s ukecaným chlapem,už mnoho let,takže si myslím,protiklady se přitahujou,to je má zkušenost...Já mám raději svůj klid a pořádek a on společnost a mírný chaos ve věcech..Takže občas s ním jdu já do společnosti a on zas je rád potom se mnou doma,prostě kompromis...Oba samotáři a nemluvové,no nevím,nevim,promlčet celý život,když nemusím?To je můj názor...
Já si nemyslím, že samotářský typ je nějakým způsobem "postižený". Asi ve společnosti je spíš oblíbený "mluvka", který dokáže bavit ostatní. Měla jsem podřízenou - kolegyni a něco starší než já, ale bezvadně jsme se doplňovaly. Ona byla taková pečlivá puňťa, každý den si uklidila stůl, písmenko jedno jako druhé. No a já spíš asi opak. Ale myslím si, že dohromady jsme byly správná dvojka - já bojovala a ona mi jistila záda. A i když toho moc nenamluvila, její občasné hlášky stály za to. Takže si myslím, že podobné to může být i v partnerském vztahu. Asi je v pořádku, když je jeden průbojnější. A vůbec v dnešní době, kdy je potřeba o něco zabojovat a prosadit svou.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.