Jsem na rodiče protivný

Od: Datum: 09.02.16 15:21 odpovědí: 5 změna: 09.02.16 16:25
avatar

Dobrý den. Za nedlouho mi bude 18, vyrůstal jsem bez otce a bydlím s mamkou a babičkou. Budu jim tedy říkat rodiče.Přijde mi, že se k nim nedokážu pěkně chovat. Vycházíme spolu sice dobře, nemáme v rodině žádné velké hádky, ale já, nevím jak bych to řekl, jsem k nim dost protivný, mrzutý a uzavřený. Prostě se k nim nechovám tak, jak se chovám například k někomu, koho vidím třeba někde venku - to jsem většinou slušný a milý. Ale když se třeba bavím s babičkou nebo mámou, nejde mi to se tak ukázkově chovat, na jejich otázky pak odpovídám úsečně a snadno se i naštvu. Takže se chovám jinak k rodičům a jinak k druhým lidem. Přijde mi proto, že jsem asi něco jako pokrytec, když se neumím pořádně chovat k rodičům - tj. jsem na ně protivný a na ostatní ani ne. Začal jsem si toho všímat a přestože jsem si toho vědom, nedokáže to své chování změnit. Myslíte si, že se třeba ještě časem změním?


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 09.02.16 15:31
avatar

Mám to podobně. Jenže mě už je 31, a dospěla jsem za těch pár let k vědomí, že rodina tu nebude navždy a až jednou budu protivná na babičku, tak třeba nemusím mít už možnost se jí omluvit. To mě dost krotí. Babi je generál, jen rozkazuje (i když je to uvnitř ten nejštědřejší člověk, jakého znám, pro nás by se rozkrájela), takže mě popuzuje dodnes. No a taky jsem, narozdíl od toho období dospívání a rané dospělosti, už mnohem klidnější, vyrovnanější, takže nad plno věcmi prostě mávnu rukou a říkám si, všichni jsme jen lidi a "vždyť ona to nemyslí zle". Mimochodem, taky jsem od 11-12 let vyrůstala bez táty a když říkám rodiče, myslím mámu a babičku, protože obě fungovaly (a dodnes fungují) jako mí rodiče.

Pokud si to uvědomuješ, je to dobře. Nemáš potřebu si to omlouvat tím, že "rodiče jsou strašní, nenechají mě nic dělat, omezují mě" - prostě své chování na ně nesvádíš.

Zkoušel jsi s nimi někdy o tom mluvit? Říct jim, že se omlouváš, že to vůbec nechceš, ale takhle to někdy máš? Já teda rozhodně ne ale myslím, že máma se postupem času naučila vycítit, kdy na mě má přestat mluvit, přestat se ptát, protože na mě zase leze protivnost... no a taky si musím občas vzpomenout, že mám v konverzaci víc vysvětlovat, že to, aby moje stanovisko někdo chápal, není samozřejmé a občas se člověk musí donutit vysvětlit to, co chce říct, aby mu bylo porozuměno. A když je porozuměno, protivnost odchází.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: glow®
Datum: 09.02.16 15:38
avatar

Díky za odpověď. To bych nedokázal, k tomu mám prostě nějakej vnitřní blok s nimi o nečem takovým mluvit..

Datum: 09.02.16 15:50
avatar

jj, postpubertální vzdor. Zachovej klid, časem z něj vyrosteš. V sedmnácti si každý myslí, že má nemožné rodiče. Tímto duševním stavem asi prošel každý, včetně mě a mých dnes už velkých děcek.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 09.02.16 16:08
avatar

Já si myslím, že problém je v tom, že ony tě mají stále za chlapečka a tak s tebou jednají. S láskou a péčí. Ale příliš velkou a okázalou. Ty, možná, občas chceš něco jiného, ale víš, že bys neměl odmlouvat, tak jen vrčíš nebo odsekáváš. A to i tehdy, když ony už na debatu dávno zapomněly. Děcka tě berou jako rovného sobě, ale rodiče s tebou jednají stále jako s dítětem. Možná, že ti pije krev tohle. Přílišná péče tě nastartuje na to štěkání. ;) Jestli mám pravdu, tak si počkej na nějakou vhodnou chvíli, až nikam nikdo nebude spěchat a ony budou v pohodě a řekni, co ti vadí, proč jsi protivný. Jen nesmíš ztratit nervy a po chvíli začít štěkat a odmlouvat a slovíčkařit. A také, hned na začátku a pak na konci, ikdyž bys byl vytočený, jim řekni, že je máš rád. Moc rád, ale zlobíš se. Ikdyž se zlobíš, máš je stále rád. :-D Až jednou budeš dospělý, vzpomeň si na tohle, až tvé děti z tebe budou štěkavé. :-D


doplněno 09.02.16 16:19:

Nesmíš dopustit hádku. Musíš přivést všechny k tomu, abyste diskutovali.

Snha ublížit, urazit, zvítězit s převahou, to je hádka. Snaha o řešní a vyřešení problému, to je diskuze.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: ladana
Datum: 09.02.16 16:25

Jste jiný doma, protože tam Vás dobře znají, ničím je už proto nemůžete překvapit. Na jejich mínění Vám proto tak nezáleží. A venku jste jiný proto, že Vám příliš záleží na dojmu, který z Vás mají cizí lidé, chcete v jejich očích vypadat co nejlépe. Oni Vám neřeknou to, co Vám řeknou doma, protože Vás neznají.

Já to mám opačně, nezáleží mi nijak moc na cizích lidech, co si o mě myslí, záleží mi ale mnohem víc na lidech kteří pro mě něco znamenají, například moje dětství, mládí, sdíleli se mnou zlé i špatné a radovali se z mých uspěchů, to znamená rodina.

Byli smutní, když jsem byla nemocná a štastni když jsem se uzdravila.
Až tohle pochopíte a začnete se podle toho chovat, stanete se dospělým.

Ohodnoceno: 0x
 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.