Ahoj, poslední dobou začínám propadat depresím. Rád bych se pokusil nastínit mojí situaci. Je mi 24 let, bydlím u rodičů, studuji VŠ a mám stálou brigádu, sportuji, posiluji. Myslím, že mám přehled. Také si myslím, že nejsem ažtak ošklivý. Mám však problém v komunikaci, respektive ve společnosti.
Mám pocit, že po mne neštěkne ani pes. Všude chodím sám. KDyž se rozhládnu po ulici, všude vidím skupinky či páry. Ubíjí mne ta samota. Jsem bez partnerky. Poslední, o kterou jsem měl zájem mi řekla, že si semnou nemá co říci.. tento pocit mám i já. Ze začátku jsme si psali dost často asi měsíc po internetu a slečna byla dost nadšená. Těšila se na mne. Po dni stráveném ne výletě ale přišlo ochlazení a sdělení, že měla moc velké očekávání a já jí prostě zklamal.Nějak nedokáži komunikovat s lidmi v reálu. Přijde nervozita. Nevím, o čem se snimi mám bavit. Na internetu to je jiné.. mám totiž několik minut na odpověď, tak vždy vymyslím něco kloudného. V reálu, když člověk musí reagovat ihned je to horší. Někdy mám opravdu prázdno v hlavě a nevím, co mám říci.. je to trapné ticho. Je to jak začarovaný kruh. Samota mě ubíjí, takže se pak na lidi tvářím jak kakabus a to je jistě také odradí.. nevím jak z toho ven.. zkoušel jsem alkohol.. měl jsem neurol.. ted se poohlížíl po trávě. Která by mi snad mohla rozvázat jazyk. Toužím po společnosti tak moc, že neváhám sednout na vlak, objet za celej den republiku jen tak.. ve vlaku jsou totiž lidé.. samota doma (když jsou rodiče fuč) mě ubíjí.. toužím po seznámení se slečnou ale v reáu toho nejsem schopen.. nevím jak dál.. nějaké rady?
Ten neurol jsem bral po těžkém rozchodu, kdy jsem to fakt nezvládal.. strašně jsem se na dívku upnul.. to byla příčina konce.
1x
No já bych řekla, pokud jste si v komunikaci jistější přes internet, tak je jen proto, že internet je anonymní. Vy se u té psané odpovědi můžete šklebit škaredě jak opice, ale protějšek to stejně nevidí... A zřejmě budete spíše ten mlčenlivější typ muže, za kterého možná budou hovořit spíše činy, na kterého bude spolehnutí a pod. Každý není "ukecaný". Některé holky prostě upředňostňují toho, kdo jim poskytne zábavu i ve formě mluvení. S tím vaším objevem přes internet to ale taky může být takové, že s tou holkou jste si neměl co říci, protože ji samotnou velice nic nezajímalo. Proč hledáte vinu je v sobě? Na alkohol se vykašlete, sice odstraňuje zábrany, ale ve větším množství způsobuje závislost... to vážně chcete? Chcete-li najít rovnováhu v životě, tak by vás v první řadě samota - bytí jen sám se sebou - nemělo ubíjet. Mějte se rád. Mějte se rád takový, jakým jste. Pokud budete sám se sebou vyrovnaný, budete toto i vysílat mezi lidi. No a pak si možná k sobě přitáhnete i nějaké to děvče...
0x
Neberte prášky a ani ten alkohol není to pravé. Já už jsem staršího data výroby, žiju sám, ale kontakt s lidmi nějaký mám díky práci, takže občas pokecám. Z vlastní zkušenosti vím, že jsou lidé, s kterými se dá hovořit o čemkoli, někdy sice na úrovni právě probuzené slepice (ale to nevadí, alespoň se pobavíte), ale pak jsou lidé, s kterými jenom mlčím. Prostě na nich poznám, že nenajdeme společné téma. Většina lidí je ale komunikativní a chce se svěřit se svým problémem, chce se pochlubit se svými radostmi.
Z vyprávění znám člověka, který není schopen komunikace také, je uzavřený, zahleděný do svých úspěchů i neúspěchů, možná je příliš inteligntní a ostatní lidé mu jednoduše nestačí. Problémy ostatních mu připadají přízemní a možná i primitivní, protože ON je někde výš. Žije s rodiči ve svých než 35 letech.!
To vidím jako problém. Já jsem odešel od milovaných rodičů v osmnáciti a svoje děti jsem z domu "vyprovodil" také dost brzo. Já se domnívám, že bydlet s rodiči je špatně, protože nežijete svůj život, ale život stále vychovávaného, hýčkaného a hlídaného dítěte. Já být ženou, také bych si "nenabrnkla" kluka co bydlí s maminkou a tatínkem. Popřemýšlejte o tom, jestli máte protistraně co nabídnout? Soukromí ! máte?
0x
Byl jsem na tom podobně (a z části vlastně tak trochu pořád jsem). Co se týče přítelkyně, tak tam je zbytečné se na cokoli upínat - prostě to brát s určitým nadhledem. Ta pravá totiž dřív nebo později přijde - nemyslím, že by chyba byla ve vás, je to prostě o tom, s kým si "sednete" - pokud nějakou takovou najdete, bude to OK a ta obava (co si říkat) vymizí. Podobně to bude časem s komunikací s jinými lidmi.
Jak vycházíte s rodiči? Mě trochu ubíjelo, když jsem bydlel s mamkou - mám jí rád, ale bydlet s ní, to nebylo úplně jednoduché. Když jsem se osamostatnil, mělo to do jisté míry i pozitivní vliv na psychiku.
Ono to dnes není až tak jednoduché - člověk studuje VŠ, studium ukončí dejme tomu kolem 25 let a pak nějakou dobu trvá, než si našetří nějaké prostředky, aby se mohl osamostatnit. Navíc stejně většinou ještě nezbývá, než si vzít hypotéku, protože kdo má "hned" nějaký ten milion na byt/dům...
0x
Naprosto Tě chápu, problém je chtít se seznámit za každou cenu,prostě moc"tlačit na pilu". Píšeš, že rád jezdíš vlakem, protože jsou tam lidé, to mám podobné. Když jsem byl kdysi po těžkém rozchodu, tak mě dost pomohlo, že jsem tím vlakem začal jezdit za nějakým cílem, např. na nějakou turistickou akci : kzc.cz/... . Neber to prosím jako reklamu, klidně mrkni na jiné stránky, třeba Klubu Českých turistů. Prostě pro mě bylo fajn mít program na sobotu, někam vyrazit s partou podobně laděných lidí, pokecat s nimi. Člověk se pak necítí tak sám a ví, že je možné trávit volný čas i jinak, takže až Ti osud časem přihraje nějakou přítelkyni, tak se na ni nebudeš tolik vázat. To je totiž začátek konce, vztah potřebuje určitou volnost, nemůžet "viset"jeden druhýmu na krku, to se stane časem ubíjející. Proto je fajn mít i jinou možnost trávit volný čas, ale trávit ho s alkoholem nebo hulením je opravdu škoda, s těmi turisty se člověk nadýchá v přírodě čerstvého vzduchu, podívá se do míst, kam by sám od sebe asi nikdy nejel a na pokec u pivka taky většinou zbyde chvilka 
0x
Ty neděláš špatně nic. Každý holt není výrečný bavič, co je středem pozornosti. Každý je jiný, ovšem to nutně neznamená "špatný". Mám stejného přítele, sedí, často hledí "do blba" a kolikrát neví, co říct. Některé lidi to odrazuje, to je fakt. Je introvert, samotář. Rozkecá se jen, když se s ním někdo baví o tom, čemu rozumí, anebo co se mu líbí. A já kecám dost za nás oba 
.
Na trávu a podobný hovadiny zapomeň. Skoč si za psychologem, měl by ti pomoct překonat bloky a strach z mluvení. A taky se začni porozhlížet po nějakém hezkém koníčku - společné zájmy a práce sbližují a třeba potkáš tu pravou. Ne každá holka touží po klukovi, co nezavře pusu, i to se časem (a někdy hodně rychle omrzí.
0x
budhisti říkají, že co člověka potkává, to vychází z něho. Si myslím, že špatně neděláte nic, jen jste se až příliš upnul na jednu myšlenku, že někoho musíte a musíte a musíte mít. A když se nedaří, tak jste schopný si jako berličku přibrat alkohol, prášky a nakonec i drogy. Nepochybujte, že je to na vás vidět.
Promiňte, ale vy potřebujete psychoterapii.
0x
Co děláš špatně? No určitě alkohol, drogy a prášky. Tahle svinstva za tebe nevyřeší nic. Hledáš snad někoho, s kým budeš moct být jen tehdy, budeš-li pod vlivem něčeho tamtoho?
Asi nezbyde, než to nechat na náhodě, a když se zadaří, potkáš nějakou podobnou (které budeš vyhovovat a ani na sebe nebudete muset mluvit), případně úplně opačnou (která bude šťastná s někým, kdo ji "pořád" nepřerušuje).
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.