Miluji a nemůžu mít - jak se odmilovat?

Jen bych důrazně podotknul, že je samozřejmě mnohem víc věcí, co zabírají. Jasně, třeba taková smrt je věc subjektivně asi horší, ale možná někdy nejlepší může být nějaká trvalá ztráta paměti.

Tady Vám nikdo nepomůže, je to ve Vaší hlavě. Přejde to, až to Vaše hlava pobere. Člověk musí sám sebe přesvědčit, aby to pustil. Důvody k sebepřesvědčování jistě znáte nejlépe Vy.

No a co ji získat a mít!

Autor otázky samozřejmě nepodává příliš mnoho okolních záležitostí, takže co my víme. Objektu zamilování třeba může být pět let. Nebo to nemusí být člověk. Nebo živý člověk. Možností a kombinací možností je opravdu mnoho.

Ehm, vlastně se tam píše, že je to člověk. Ale člověk stejně nikdy neví. I kdyby to tak nebylo, tak to autor stejně bude zřejmě tajit. Je to zapeklité.

objekt bude patrně ženatý/á, nebo nějaký "ministr" a ještě navíc ženatý. Jedině utéct - anebo ho (ji) svést.

- ještě mne napadlo, že to bude možná taky farář - a to je fakt blbý !

Právě jsem zkoušel/a nové vztahy, ale ta druhá strana poznala, že pro mě není na prvním místě. aždý vztah končil vetou, že nemám vyřešenou minulost.

Přemýšel/a jsme nad dstěhováním - snažím se pravdu přemýšlet racionálně a nikomu nedělat problémy.

-pokud to jde, a pokud by tam byly opravdu nějaké problémy - tak se odstěhovat, třeba alespoň na čas.

"Zkoušet nové vztahy" není fér.

Dokud není vyřešena minulost, nemá nový partner ani nový vztah (téměř) žádnou šanci.

"Zkoušející" tak jen oddaluje a prodlužuje vyrovnání s předchozím vztahem.

To se máte, mě stejná věc trápí v řádu let. Pokud nemusíte objekt vídat, je lepší se osobnímu kontaktu vyhnout - "sejde z očí, sejde z mysli..."

jdete a pohadejte se s nim. Poznate jeho povahu a hned bude po zamilovani i po vasi platonicke lasce.

Ten osobní kontakt je pravdu špatný. Máme spoustu společných přátel a koníčků. (následovala změna trasy běhání, změna oblíbeného baru)

nevím zda-li jste muž nebo žena , jenom vám chci říct že pokud vás to takto citelně zasáhlo nepomůže nic jen čekání na moment kdy kleště které svírají vaše srdce se rozevřou a vy si budete moc vydechnout. Kdo to nikdy nepoznal nepochopí o co jde. Já vím o čem mluvím , mne to trvalo několik let než jsem se z toho opojení dostala. Ty momenty které jsem prožívala při náhodném setkání,nebo stačilo že jsme jeli spolu v tramvaji a on o tom ani nevěděl, né bylo to kruté a nemohla jsem s tím nic dělat. On už byl ženatý já vdaná a přesto aniž bych na něho myslela tak když nastala situace a ta vždy nastane pokud jste ze stejného sebevěvětšího města tak vám žaludek začne lítat , bere vám to možnost se soustředit. Ale jedna dobrá zpráva je že to je čím dál tím menší a jednou vás to osvobodí úplně. držím vám pěst a uvidíte půjde to - musí.

Horší je, když je to kolega z práce. Když ho nevidím, nebo je v jiném patře, tak je to dobrý. Ale když je se mnou na patře, mám strach, že ho potkám. Stačí ho vidět na chvíli, myslím si na něj a nemůžu se soustředit na práci. Nevím, jak se k němu chovat a co od něj čekat. Hlavně mám strach, že na mě uvidí, že jsem z něj nadále vedle. Nedá se to moc brát s rozumem, jak někdo jiný radí. Mám i obavy, že mě bude pomlouvat kvůli tomu, že se mu vyhýbám. On se občas bavit se mnou chce. Ale jakmile na mě promluví s tím jeho příjemným hlasem a pěkným vzhledem, jsem z něj vedle, myslím pak na něj pořád. A chci s ním být, ale on to cítí jinak. Taky nevím, co s tím. I když si říkám "není to kluk pro tebe", tak to nepomáhá. Jsem ráda, že v tom nejsem sama a není to nějaké "postižení". Jedna kolegyně v práci mi řekla jednou, že by si o něj ani kolo neopřela. Ale neodradila mě, líbí se mi dál. Dokonce cítím jeho pohled v davu, jako by měl zájem. Jindy je to zas jinak.

Jak radí trkmanka, "pohádejte se s ním". K tomu málem došlo, ale to může působit opačně.