Problém s rodiči

Dokud Vás rodiče živí,

nezbývá,

než se s nimi dohodnout.

Nemůžete se odstěhovat a nárokovat si výživné.

Rodiče jsou povinni Vás živit, ale nejsou povinni Vám hradit stravu a bydlení mimo domov.

Budou-li rodiče argumentovat tím, že vše máte doma, neuspějete podle mne ani u soudu.

Já bych na Vašem místě neřešila, jak se odstěhovat, ale hledala bych s rodiči společnou řeč.

Rodiče to s Vámi myslí a vždycky budou myslet dobře.

Jak moc toho svého přítele znáš? Půl roku? To je sakra krátká doba na to, abys vůbec poznala, co je tvůj přítel zač. Nikam nespechej. Nebo vážně už chceš od 18 let vařit, prát, uklízet a dělat to už celý život až do své smrti? Ach, ta naivita osmnáctiletych...

Dobrý den. A myslíte si, že když odejdete od rodičů, budete schopna se o sebe postarat a uživit se se vším všudy? Přítel má zajištěný byt a co máte Vy, kromě brigády? Zatím nedodělané studium. S přítelem se můžete rozejít a co budete dělat potom? Klepat u rodičů na dveře, nebo hledat dalšího přítele, který by se o Vás postaral? I když jste dospělá, každý krok si dobře zvažte a dejte pozor, abyste si nezabouchla dveře u rodičů na hodně dlouhou dobu. Dokažte rodičům, že je na Vás spolehnutí, že se o Vás nemusí obávat a komunikujte s nimi. Je to vše zase jen o vzájemném respektu a toleranci. Ale pokud jim dáváte najevo, že jste dospělá a můžete si dělat co chcete, chodit si kam chcete s kým chcete, pak tím dosáhnete jen toho, že na Vás budou rodiče přísnější, protože doposud jsou to oni kdo Vás živí, šatí, platí Vám studium, bydlíte u nich a nemáte ani ponětí o tom, co samostatné bydlení všechno obnáší. Podívejte se na to i z jejich strany. U sebe a ve svém chování a přístupu žádnou chybu nevidíte?

Osmnáct Ti bylo před půl rokem, s přítelem chodíš půl roku a s rodiči v poslení době nevycházíte dobře, netrvá ta poslední doba toho půl roku plus minus? Z toho tedy nějak vyplývá, že dříve jste spolu vycházeli dobře. Tak to vypadá dost jasně. Došlo k jakési změně, možná k více změnám, krom toho, že máš přítele, nezhoršila ses ve škole třeba? Mezi námi, že Ti už bylo osmnáct, to je jakási zákonem stanovená věková hranice víme na co, ale ve vztazích děti/rodiče to neznamená vůbec nic. Tví rodiče to s Tebou myslí dobře, o tom není třeba pochybovat, a buď ráda, že je máš. Ty bys asi ráda něco jiného než oni považují za dobré. Tak to na světě chodí, to se Ti stane ještě mockrát. To chce klid. Někde se stala "chyba", a věř tomu, že je na obou stranách. Chce to najít rozumný kompromis. Popřemýšlej o tom všem, a pokud to půjde, popovídejte si s rodiči v klidu, určitě se nakonec dohodnete.

Jak máš od rodičů odejít? Nu, nejlépe dveřmi.

Počítej ovšem s tím že pokud bys později zjistila že to nebyl dobrý nápad, tak může být velmi složité se těmi dveřmi vrátit.

Musim se pridat k ostatnim, ze i me prijdete naivni.. Taky mi kdysi bylo 18, taky jsem delala kraviny, kdy jsem se bez jakehokoliv uvazeni rozhodla, ze v 18 letech vycestuju s jednim klukem do Nemecka a tehdy ho tata hnal holi a dnes uz tatu nemam, protoze rok na to v mych 19 v jedne vterine zemrel, ale dodneska vzpominam jak me tehdy chranil a pochopila jsem to poradne az o par let pozdeji. Taky vidim nejschudnejsi cestu domluvit se s rodici..

Normálně odejdi a po rodičích požaduj po dobu přípravy na budoucí povolání výživné.

To je vždycky problém! Pokud s nimi není řeč, tak to budete muset nějak vydržet, jestli si nechceš znepřátelit rodiče, Na ostří nože bych to nehnala, natož nějaké soudy... Asi mají strach, abys vůbec dostudovala, abys třeba neotěhotněla, o nic jiného jim ani jít nemůže.

jsem kdesi četl, že prý skutečná dospělost přichází až po třicítce. V tomto věku už člověk párkrát rycnul z oblaků na tvrdou zem. Už ví, že láska není vzdychání při měsíčku, ani postel, ani mocná čarodějka, která hory přenáší. Už si párkrát zkusil co je to být bez pěněz. Už ví co se kdy dělá a hlavně co se nedělá a svoje karamboly dokáže ustát a vyřešit sám.

V osmnácti člověk dospělý prostě není a svoje karamboly sám nevyřeší. Buďte si jistá, že v příštích letech taky několikrát rycnete z oblaků na tvrdou zem a proto vám radím : Z baráku utečte až budete zajištěná vy osobně. Na přítele s bytem nespoléhejte.

Jen naivní a zamilovaná slepice múže prásknout dveřmi, položte si otázku co se stane až Vám dá přitel kopačky...připlazíte se po kolenou? Dovršení 18 let neznamená schopnost samostatného života, dostudujte a pak si běžte za svým štestím...

Karolinko rodiče znáš osmnáct let, přítele půl roku, možná si polepšíš, možná to bude tvrdé probuzení až ti bude o dalších osmnáct více, bude to jednoduší