1x



Dá se bojovat s roztržitostí?

Od: Datum: 11.01.16 12:57 odpovědí: 4 změna: 12.01.16 11:30

Vždycky jsem byla spíš chaotik, trošku roztržitá, ale lidem v mém okolí to přišlo spíš úsměvné. Bohužel tato moje roztržitost se začína velmi stupňovat a začíná mít dopad na moji práci. Zapomínám jedno pro druhé a kolikrát nejsem schopná říct, jestli jsem něco už udělala nebo jsem se na to jen chystala a vytrhlo mě ze záměru něco jiného. Okolí už pomalu začínám štvát. Pracuji z domu a každý si myslí, jak je to skvělé a tím, že jsem pořád doma to působí spíš tak, že se trochu flákám Z mého pohledu je to naopak. Žiji v domku s prarodiči, kterým je kolem 80 let. Leckdy potřebují pomoct (a já ráda pomůžu), ale v některé situaci je to pro mě rušivé. Něco dělám a najednou zavolání. Většinou jde o prkotiny, ale běžím a už mě to vyruší ze soustředění. Práce mám spoustu, pořád ji přibývá. Běhám od počítače ke sporáku, od sporáku k telefonu, pak honem babi do auta a odvézt ji na nákup, pak na poštu, pak někde s něčím pomoct, podržet... Nemám čas rozdělený na práci, práci doma a volno. Mám všechno najednou.

Teď jsem třeba udělala chybu v dokumentu, dostala jsem jej k opravě, údaj přepsala a omylem jsem vytiskla tu původní starou verzi. Běžím do auta, zjistím, že nemám papíry, tak se vracím a když vyndavám peněženku z kabelky, odložím telefon a nevezmu si jej zpět. Kolikrát se vracím třeba 6x. Zazvoní mi tel., odložím si bundu a pak ji hledám po celém domě, netuše, kde jsem ji položila. Dělám si kafe v mokka konvičce a zapomenu do ní nalít vodu nebo si zaliju prázdný hrnek bez čaje.

Začíná to být peklo a já nevím, kudy ven. Do kanceláře nyní jezdit nemůžu, když uberu na práci ubyde peněz a já je nyní opravdu potřebuji. Vykašlat se na potřeby prarodičů mi přijde dost nefér. Bohužel už oba trpí stařeckou demencí a tedy se s nimi špatně komunikuje. Když řeknu babičce, že to udělám, ale za půl hodiny, tak jen mávne rukou a jde si to udělat sama, po svém, i když třeba fyzicky nestačí (třeba věšení záclon). Vždy dělala rukama a moje práce na tel. a s pc pro ni není práce, tedy nechápe, že zrovna v ten moment čas nemám.

Zkouším si alespoň na víkendy vypínat telefon a nepracovat ale jsem spíš jen ve stresu co se na mě v pondělí sesype. Bohužel dnes lidé chtějí všechno a hned a jakmile to není hned, tak si okamžitě stěžují (chodí na mě stížnosti, že v pondělí v 9 ráno paní nemá odpověď na mail ze soboty, že se o víkendu nechci setkat atp.)

Zkrátka mám pocit, že mám na hlavě kouli o určitém objemu a ten už je zaplněn. Nacpu tam další věc a jiná vypadne. Tak ji honem seberu, násilím vecpu dovnitř a vypadnou mi jinudy 2 menší...


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 11.01.16 13:14
avatar

Jeee, on existuje někdo stejně roztržitý, jako já *ua* dneska ráno jsem se domů pro věci vracela jen 3x!

Ale Vy vypadáte, že je tam něco horšího: prarodiče. Hned zpočátku jsem chtěla napsat, "když pracujete, pracujete a nejste k dispozici prarodičům; mějte dva režimy, "doma" a "práce", při práci dělejte jen práci, jako byste byla v kanceláři někde daleko, neřešte jiné věci, než pracovní". Ale jak jsem četla dál, tak se zdá, že to nebude zrovna lehké. Co takhle brát si vždy hodinu pro sebe (pardon, na práci :-D) a po každé hodině přijít za prarodiči, jestli něco chtějí/potřebují? Aby si navykli, že sice pomůžete, ale v momentě, kdy se to hodí Vám. Jinak nejste k dispozici.

K té zapomnětlivosti: všechno si připravuji den dopředu, všude mám přihrádky na různé věci. Batoh s učením připravím večer, jak prvňáček do školy, projdu si přípravu, nachystám pomůcky a už letí do batohu. Pečlivě vedu diář a snažím se mít v činnostech řád (např. přípavu na hodinu nenechávám nedokončenou, zapomenu, že ji mám dodělat a naklušu do hodiny s polovinou přípravy...). Když mi přijde dopis se smlouvou, kterou mám někam poslat, na obálku si napíšu, do kdy to poslat a nechávám jej viditelně na horní přihrádce, nepřikrývám. S dom. pracemi to mám podobně, ale snažím se dělat jednu věc: když vařím, vařím! ...ale často to nejde...

Jo a dupněte si. Když dostanete mail v sobotu, tak v pondělí v 9 holt nebude odpověď a když přijde stížnost, bez nějakých výčitek řekněte, že pracujete v pondělí od 8 a k danému mailu jste se ještě nedostala, odpovídala jste na jiné. Já dostala v pátek večer mail s prosbou o reakci do pondělí 12:00, laskavě jsem to poslala teď ve 12:30, protože jsem od rána byla pryč (pracovně) a ve 12:15 jsem přišla domů. To, že pracujete doma, neznamená, že pracujete 7 dní v týdnu.

Jo a zpomalte. Ono se nic nepose*e. Plno věcí (dát sáček s čajem do hrníčku) zapomínáme, protože to děláme ve spěchu a snažíme se to dělat automaticky. Zastavte se a podívejte na ten hrníček ;) jen pak si toho všimnete. Já říkám, že mě spěch zpomaluje, protože pak dělám chyby, zapomínám, kde mám věci, a než dám něco rychle do batohu, spíš to poztrácím nebo mi to upadne, tak je lepší jít na to pomalu

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 11.01.16 15:10
avatar

Kolik máte roků? :)Já si myslím, že byste měla zajít na neurologii a tohle všechno povyprávět neurologovi. Ta roztržitost nemusí být ničím jiným, než roztržitostí, ale může to být porucha soustředění a porucha krátkodobé paměti. Může to být něco, pro co neurologové mají pojmenování. Ale i léky, na včasné podchycení.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: madl
Datum: 11.01.16 16:57
28... Zkusim to prodiskutovat s lekarem.
Datum: 12.01.16 11:30
avatar

Mně se to zdá normální. Když má hlava plno starostí a povinností, tak to prostě všechno nepobere. Jsem na tom stejně. Děláte věci, u kterých už myslíte na jiné věci a pak děláte kraviny, nebo si nepamatujete, co jste dělala. Pomáhá mi si povinnosti napsat na papír, a to i ty, které mne čekají do konce týdne. Nové, které se vynořují doplňuji a dosat se mi ulevuje, že alespoň v hlavě je nemusím nosit a neustále kontrolovat. Další velká pomůcka jsou meditace, kterých je na Youtube hodně, spec. i pro uklidnění a odstranění růz. problémů, pomocí hudby a slova. Najděte si, třeba přes den, chvíli a zklidníte se. Potíže dělá hodně ten pocit tlaku, co všechno nás čeká vyřídit. Chce to nekompromisně systém. Je to náročné, ale dá se s tím bojovat, když člověk tu hlavu trochu zklidní a přijme, že to tak je, že mě rodiče vyruší, ale já vím, že se vrátím k práci a budu pokračovat. Snažit se to prožívat racionálně, bez emocí. Je to náročné, ale je to o to vnitřním vyrovnání a přesvědčení. Myslet v přítomném čase každý den.

Ohodnoceno: 0x
 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.