Ahoj, mám teď zpovídací náladu. Před chvíli jsem přijel z druhé strany ČR a zítra mám ustní zkoušení abych dostal o stupeň lepší známku na vyzo. (maturitní ročník) A teď mi proběhla hlavou taková myšlenka. Nedávno zemřel kamarád prarodičům a znali se přes 40 let. Najednou přemýšlím jak kamarádi vypadají teď a co se během života všechno třeba stane a změní a najednou příjde ta chvíle, kdy já budu sedět na židli a budu se dívat na rakev a vzpomínat na všechno to vtipné a hezké co jsme spolem prožili. Nejhorší je to, že jsem si uvědomil, že to jednou příjde a já tomu nezabráním a co teprve rodiče.
Také se muže stát, že se nedožiju ani toho důchodového věku a já budu jeden z prvním kdo bude v té věčné bedně ležet. FUUUUUU... nepříjemné.
0x
Tak ono to každého, bez ohledu na věk, občas napadne. Nejlepší moje rady jsou: Nepropadat pýše, nemyslet si, že všechno stihnu, nemyslet si, že všechno na světě uvidím, a trochu koukat na to, že jsem jen malou součástí tohoto světa (s tím ale, že pokud budu dobrý, mohu i dost dějů ovlivnit), a jednou to stejně musí skončit. Pak se Vám možná hodně uleví (pokud teda nejste pyšný, pak je každá rada drahá).
0x
Když mi někdo nařizoval, že MUSÍM něco udělat, říkala jsem: Nemusím MUSÍM JENOM UMŘÍT. Nikdo z nás se tomu nevyhne, nemyslete na to, jste zatím ještě mladý. A až zestárnete, naučíte se na smrt koukat z jiného pohledu.
Mně také vadí, když kolem mě odcházejí kamarádi - 53, 61, 62, 64 let. Říkám si je to brzy. A je zajímavé, že samí chlapi. My ženské jsme asi trvanlivější.
Jeden kamarád tomu říká: UŽ SE KÁCÍ V NAŠEM LESE.
Prostě tomu nikdo neujde. Nemyslete na to, život máte před sebou, nač si ho kazit chmurnými myšlenkami? Jaga.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.