Už nevím, co mám dělat. Mám 35 let a žiji u rodičů. Jsem naprosto neschopná se někam odstěhovat. Nechci s nimi bydlet, protože vím, že mě to brzdí. Nemám přátelé ani kamarády. Začalo to v dětství. Cokoli jsem kdykoli udělala, následoval výslech mamky a její pošťuchování, někdy křičela, někdy si ze mě dělala srandu. Od určité doby jsem se jí přestala svěřovat. Kdykoli jsem někam šla, následovala smršť otázek, tak dlouho, dokud jsem nezačla povídat. Mám slabou vůli a jsem hodně ovlivnitelná. Vše co jsem udělala, jsem podle ní udělala špatně. Kdykoli mamka poznala někoho z mých přátel, kamarády, tak je začla hodnotit, očerňovat, že jsou např. hloupí, mají hrozný účes, neumí se obléknout, mají špatnou práci. Když to slyšíte dokola, prostě tomu uvěříte a s tím člověkem se nechcete stýkat. Od určité doby, když jsem někam s někým šla, tak jsem jí to nikdy neřekla. Oficiální verze byla, že se jdu sama projít nebo projet. Nicméně to mě přestalo bavit a když si náhodou domluvím po netu rande, stejně ho pak odřeknu z obavy, že začne výslech nebo mě nedejbože někde potká a začne kritika toho, s kým tam jsem. A že hůř si vybrat nemůžu.
Ano, logické by bylo se odstěhovat a vymanit se z vlivu matky. Nejsem na nich finančně závislá, snad ani psychicky. Kdysi jsem taková nebyla. 5 let jsem s nimi nebydlela. Ale úderem 25 roku jsem se vrátila zpět a od té doby tady hniju na místě. Hodně jsem zlenivěla. Prostě když už si začnu hledat byt, vždy si najdu nějaký důvod, proč se neostěhovat. Buď je to daleko, drahé, škaredé, co tam budu sama dělat. Atd. Vím, že jsem líná (teda chodím samozřejmě do práce, mám i své solitérní koníčky), nějaký blok mi brání se odstěhovat. Platit peníze cizím. Vždycky si najdu milion výmluv.
Nevím, co mám dělat. Byla jsem u psychologa, kterému jsem tohle řekla, že bych chtěla změnit život, odstěhovat se třeba dál, najít si k tomu jinou práci a první co řekl bylo, že takové razantní změny jsou v mém věku neobvyklé. Znovu jsem tam nešla. Rodiče mám ráda. Jinak spolu vycházíme dobře. Nehádáme se. Ale tohle mi prostě vadí. Nevím, jestli se něčeho bojím. Samoty? Krachu? Že mě to bude stát hodně peněz a nic se nezmění a já nezačnu navazovat vztahy ani když budu mimo vliv mamky?
2x
Pokud Vám psycholog řekl,že takové razantní změny jsou ve vašem věku neobvyklé,tak k takovému "odborníkovi" bych už taky nešel - lidé přeci kolikrát potřebují změnu v daleko vyšším věku.Jinak ale pokud skutečně chcete změnu s velkým Z,tak Vám nic jiného než se odstěhovat nezbyde.A co nějaký vztah? I to by Vás už někam nasměrovalo a potom by případné rozhodování o to co bude dál už nemuselo být zdaleka tak složité.
0x
-třeba bys pak neměla strach že na to budeš sama...
.- podle mne má 13 dobrý nápad - protože se asi opravdu bojíte a u rodičů hledáte bezpečí. A navíc se nemusíte "o nic starat" . Chtělo by to - se do někoho zamilovat - pak by to šlo možná samo.
Myslím, že spolubydlícího bych neskousla. Už ne v mém věku. Zažila jsem to na kolejích a nebylo to nic moc. To bych asi hodně dlouho hledala někoho kompatibilního. Jsem dost introvert a mám ráda svůj klid. Jedině bychom bydleli ve velkém domě, ale ve 2+1 si to nedovedu představit. Ale díky za nápad
0x
Kdo chce hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody proč to nejde. Na mne Vaše psaní působí dojmem, že jste na rodiče hodně fixovaná, i když to někdy mezi Vámi a mamkou skřípe. Třeba bez nich ani žít nechcete. Nejste spokojená se svým životem, ale nejste ochotna udělat něco proto, abyste to Vy sama změnila. Nikdo jiný to za Vás ale neudělá...Zda by se Vám žilo lépe samotné a bez rodičů se nedozvíte, pokud nepřekonáte svoji pohodlnost, strach a neosamostatníte se. Někdo se ale od rodičů nedokáže odtrhnout ani ve zralém věku. A já se domnívám, že to může být asi i Váš případ. Možná by pro Vás bylo lepší nelámat to přes koleno. V každém případě si zvažte ještě všechna pro a proti. Je to jen můj pohled na věc, názorů se zde objeví jistě více..
doplněno 05.01.16 17:29:
Naučte se spoléhat sama na sebe. Rodiče jsou zároveň i Vaše pohodlí, na které spoléháte. Svůj život si můžete žít i když s nimi bydlíte. Je to otázka vzájemné tolerance a respektu. Co Vám brání v tom, abyste si našla přítele a žila podle sebe? Jste dospělá, svéprávná. Nehledejte neustále výmluvy! Za svůj život jste zodpovědná Vy. Jaký si ho děláte, takový ho máte. Nemusíte se nechávat nikým ovlivňovat. Na to, abyste rezignovala na svůj život, jste ještě moc mladá, nemyslíte?
0x
Jak tak čtu Vaše řádky,je mě Vás líto
----
Tikají Vám biologické hodiny,za chvilenku Vám bude čtyřicet !
Copak Vy nechcete svou rodinu?
Manžela,děti?
----
Jste chytrá,to je bez diskuzí.
Takže se podle toho zařiďte a začněte konečně žít a ne čekat na to,až Vám matka dovolí "dýchat."
-----
Vy se asi bojíte změny,to je ono.
Uvědomte si ovšem,že čím budete starší,tím více budete pohodlnější.
Pak najednou zjistíte,že je Vám o deset víc,a to se muži také hledají hůře.
Co si budeme nalhávat.
A rodit v tomto věku asi také nebude procházka růžovou zahradou...
----
Vzchopte se a běžte ŽÍT dokud to ještě jde
-----
Až přivedete svého vyvoleného a řeknete matce,že se MUSÍTE vdávat,to bude radosti
Hodně odvahy a vykročte pravou nohou.
Tfuj,tfuj,tfuj...
To je pro štěstí
- ale třeba se ani osamostatnit nepotřebujete, ne? - proč něco "lámat přes koleno"? - Kdyby Vám to opravdu tak strašně vadilo - tak byste určitě něco zkusila - ostatně píšete, že jste na čas žila mimo - a asi jste věděla, proč jste se vrátila - když nechcete děti, ani rodinu, tak o co jde?
Jde o to, že mám asi ponorku. Rodiče mám ráda, ale potkávat je denně a denně poslouchat stejné problémy mě už unavuje. Asi proto chci změnu. Narušit stereotyp. Vím ale, že jsem líná a ano, mám strach vykročit.
Známý byl na tom podobně jako ty. Odhodlal se loni po 10 letech. Poslal jsem ti soukromou zprávu vnitřní poštou.
Bohužel,nic nedodávám.
Již dost času jsem Vám věnovala a Vy odepíšete jen to,že nechcete děti
doplněno 05.01.16 19:32: Děkuji za omluvu
Ostatně,je to Vaše volba a Váš život.
Já se pouze domnívám,že jednou můžete být hodně sama,opuštěná...
Říkám,MŮŽETE...
Víte,on ten život opravdu utíká jako voda.
Proto bychom se měli radovat z každého dne,z každé maličkosti.
O to více,když jsme zdraví a relativně mladí.
Toto je na dlouhé povídání,povídání o smyslu života,o jeho kvalitách,o snech,které se každý z nás by měl pokusit je alespoň částečně realizovat...
Je na každém z nás,jak jej prožijeme.
Zamyslete se velmi důkladně...
Vaši rodiče mají svůj život a Vy máte mít také ten svůj.
Nezůstávejte sama,okrádáte sama sebe o kvantum nádherných chvil s mužem,kterého byste milovala a on by miloval Vás.
Láska je ta nejkrásnější věc a tím,že budete stále přemýšlet a bát se něčeho,co jste nikdy nezažila,právě tím vše ztrácíte.
Vy jste vlastně absolutně rezignovala
Proč?...
Za to se omlouvám, ale napsání celého dotazu mě trošku vyšťavilo. Dalo dost práce takto se někde vyzpovídat, přiznat si, že mám problém. S těmi dětmi je to složité. Prostě už se ve svém věku necítím. Nebyla bych dobrá matka, to vím jistě. Možná bych se chovala jako ta moje anebo i hůře. Nemám na to prostě odvahu. Můj problém je, že o všem moc přemýšlím a některé situace dovádím v myšlenkách ad absurdum. Bojím se těch rizik, které mateřství přináší, hlavně tu zodpovědnost za někoho. Přeci jen dítě není kočka, že.
doplněno 05.01.16 21:17:
Já jsem nerezignovala. Já jsem taková odmalička. Nikdy jsem neměla ani koníčky. Sny. Nikdy jsem nebyla zamilovaná, i když jsem se pohybovala mezi vrstevníky. Odjakživa mi je nejlépe doma za pecí. Odjakživa mě nic nebaví. Nerada cestuji. Nerada se seznamuji a zvykám si na nové. Prostě jsem takový asociál. Jen teď mi to začlo vadit.
0x
Najděte si milence s bytem, nebo v podnájmu, až se více poznáte a bude Vám to fungovat, přestěhujte se k němu. Do roka mějte robátko a uvidíte, jak se všechno v dobré obrátí a přestanete řešit problémy z mládí s matkou. Koukejte se dopředu a ne co bylo.
doplněno 04.01.16 20:56:
Tak po doplnění je moje rada již passé.
Tak se na to podívejte z druhé strany. Proč se od rodičů odstěhovávat. Nebyla byste jediná, která zůstane s rodičemi žít i bydlet. I rodiče /matka/ se věkem změní, zklidní a nebude k Vám tak protivná. Zase nenecháte rodiče samotné a postaráte se o ně, až budou potřebovat.
0x
Neschopná, a vy si myslíte, pokud byste se odstěhovala, že byste se vymanila z vlivu matky? Možná ano, ale to by muselo být tak na opačný konec zeměkoule. Vaše matka drží nad vámi ochranitelský štít a ten bude držet, dokud bude živa. Chcete-li změnu už nyní a bez stěhování, tak se matce postavce čelem. Jděte na rande. Rodičům nic oznamovat nemusíte. Máte-li ten pocit, tak jim řekněte, že jdete na rande. Najdete-li si přitele, je to vaše volba. Vaše matka si snad taky našla muže pro život, vašeho otce, či snad nikoliv? A vám by to nepřála? Odstěhování - to je pro vás jen zástupný problém. Jak vám věk poleze čím dál tím více nahoru a vy budete starší a starší, budete čím dál tím více nepřístupná jakékoliv změně. Vašim rodičům tento stav vyhovuje, jste jejich malinká holčička, i když jste ve skutečnosti už stará baba.
Když s nimi nebudu bydlet, nebudou tušit, co dělám po večerech a tudíž nic vysvětlovat. Mě prostě ubíjí ty věčné otázky kam jdu, proč, když přijdu. A máte pravdu, že jim to vyhovuje, protože mají jistotu, že když jsou třeba na dovolené, má jim kdo zalívat kytky atd. Samozřejmě, že se bojí, že tu nebudu, protože oni taky nemají přátele a s příbuzenstvem se stýkají minimálně.
Dobrý den. Myslete na sebe. Proč berete k nim ohledy? Oni Vás ničí a vy k nim berete ohledy? Berou je o ni k vám? To je jejich problém, že nemají moc známých a přátel, ne Váš. To, že se bojí, že tu nebudete taky není Váš problém, ale jejich. Proč za ně přebíráte jejich starosti a problémy? Zřejmě vaše matka svojí zodpovědnost přenáší i na vás. Ona je zodpovědná za svůj život stejně jako Vy za svůj. Myslím si, že se bojí vašeho odchodu proto, že nad vámi nebude mít moc a nebude mít koho kontrolovat, sekýrovat. Moje matka to taky dělala. A otec byl stejný, vlastně horší. Proto si rozuměli a doplňovali se. Žijte si svůj život a mějte svoje zájmy. Mám mámu hodně podobnou té vaší. Ale nebydlím s rodičema. Bydlí kousek ode mě. Ale matka má tendence mě kontrolovat. Děti se taky bojím mít.. Navíc přitahuju nesprávné muže - nezodpovědné. Dokonce i kamarádka mi kdysi říkala, kam chodím na takové divné typy. Ona měla štěstí, že měla normálního super otce. Proto jí chtěli super chlapi. Koníčky a zájmy jsem taky v dětství a dospívání neměla. Máma říkala, že je to na nic a mít kamarádky bylo taky na nic. Nejlepší by bylo pro Vás s rodičema nebydlet a osamostatnit se. A zajít si k dobrému psychoterapeutovi, který Vás zbaví fixace na matce. I na to je psychoterapie - ne jedno sezení. Snažte se vzít život do svých rukou a žít ho sama podle svého a nenechte si do něj od nikoho kecat. Je to Váš život. Ne vaší matky. Řekněte jí, že vy jste sama za sebe zodpovědná až do konce svého života. Ona nemá právo do života vám kecat a kritizovat vás. Už dávno nejste v jejím břiše. Řekněte jí to do očí a nebojte se. Je taky jenom člověk. Není nad Vámi, na to si jen hraje. A nemyslete si o sobě, že jste neschopná. To vám jen někdo napovídal. Kdo asi? Říkejte si, že jste schopná, pracovitá, šikovná.
0x
Já nevím, z těch Vašich odpovědí mi přijde, že se ani nikam stěhovat DOOPRAVDY nechcete, protože když Vám někdo dá rozumnou radu, tak na ni máte X argumentů, proč to nejde... Děti nechcete, spolubydlící Vám vadí, maminčiny otázky Vám vadí... víte, zůstaňte tam, kde jste, protože žít s Vámi asi pro nikoho med nebude, zatímco rodiče už jsou na Vás zvyklí.
0x
Patrně jste narozená v blížencích nebo v panně ... pošlete mi do zprávy datum, místo a čas narození, já se podívám, čím by to mohlo být ... když jste to dosud nezvládla, tak to vlastní neschopností prostě nebude ...
(psípacka)-taky máme doma 35letého syna a je to naprosto stejně jako u "neschopná".Dostal jste mě tím,že jste napsal jestli není blíženec nebo panna.Syn je blíženec a proto by mě zajímalo proč tomu tak je.Prosím,napište mě také do vnitřní pošty co za tím vězí že se tak drží doma.Už bychom vážně chtěli být s manželem sami.Ještě jednou prosím dejte mě vědět.
0x
Dobrý den.
Přidám zase jeden příběh ze života. Mám známou, té je už 72 let.Celý život věnovala rodičům, nejprve otec přišel o nohu , tak se o něj starala, potom matka marodila dcerka se jí věnovala a když matka umřela, dcerce bylo 50 let. Teprve pak si uvědomila, že je na známost stará, že ani nezná nic jiného než život kolem baráku.Jak si ta žena naříká, jak se cítí ve světě sama, jak se bojí vánoc. Myslím, že by jste potřebovala ty nářky vyslechnout, aby jste měla větší odvahu vyrazit do života. Neváhejte ani chvilku , pokuste si najít třeba kamarádku s kterou by se dalo někam jít, nějaký koníček, kurz. Jenom nesedte doma. Zní to možná všelijak, ale v tomhle musí matka stranou, jinak si zpackáte život a nikdo vám nepomůže.
0x
Zdravím - nevím jestli si můj příspěvek ještě někdo přečte, ale potýkám se možná se stejným problémem. Už dlouhou dobu, snad celý život, žiju sama, bez přátel a jsem přitom závislá na svých dětech, blízkých a na čemko-li co mi přijde do cesty. Nedokážu nic udělat samostatně. Ke všemu potřebuju důvod. Děti odrostly, zůstala jsem sama a abych náhodou nedělala zbytečnosti, když už se nemám o koho starat, nedělám nic. Sedím celý den na místě a tak jak vstanu jdu večer spát. Hledám vysvětlení proč nedokážu žít jako ostatní a přišla jsem na to že nemám zodpovědnost sama za sebe a nedokážu žít samostatně-tak abych si vystačila sama se sebou. Abych prostě nepotřebovala pořád důvod pro jakouko-li svojí činnost, abych dokázala vstát ráno a jít večer spát jenom pro to, že to tak je, proto že žiju a jednou umřu a byla s tím smířená. A snažila se žít tak abych mohla umřít v klidu a s čistým svědomím. Vím že stačí maličkost a život se bude ubírat tak jak má a zajímalo by mě jak jste na tom vy. Mimochodem odpověďi typu-pořiď si miminko a bude vše ok je hodně zjednodušená. Pořídila jsem si a nefunguje to-pořiď si klid v duši a bude vše ok-jinak to nefunguje-zklidnit se a dospět-hodně štěstí-)
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.