Milenka mojí přítelkyně

Hezký sváteční večer, píšu sem, protože nevím, s kým si o tom promluvit a všechno na mně tak nějak právě o svátcích dolehlo. Hned na začátku napíšu, že jsem L orientovaná, ale jsem ženského typu a ráda o sebe pečuji, nejsem chlapecký typ. Před necelým rokem jsem se seznámila s prima holkou, policistkou. Hodně jsem se zamilovala a udělala bych pro ni cokoliv. Líbí se mi, jak je silná, statečná, jak umí být přísná i odměřená a zároveň v soukromí zněžnět. Jenomže od začátku vím, že jsem druhá. Zkrátka a dobře má celoživotní lásku už od puberty a vyrůstaly spolu, nikdy tu druhou nepřestane milovat, i když ji nemůže mít, protože ona není na holky. Myslím L orientace. Ale spaly spolu občas a ona k mé přítelkyni taky cítí hodně moc, ale není to na spolužití a partnerství, k tomu potřebuje muže. Teď žije v zahraničí a do Česka přijíždí jen občas nepravidelně a málokdy. Jenomže já ať dělám, co dělám, vím, že kdyby jenom kývla prstem, tak moje přítelkyně mi klidně řekne "ahoj" a půjde. Ne třeba na celý život s ní žít, ale tam, kam právě potřebuje a kam by ona chtěla. To, že tahle kráska bude mít vždycky přednost, mi přítelkyně řekla hned na začátku, že má někoho moc ráda a potřebuje čas na to, aby si to v sobě srovnala a neví, jestli vůbec a kdy se jí to podaří. Někdy mi to přijde až patologické, moc na takové věci nevěřím, ale tady snad musí být nějaká karma nebo osudová přítažlivost nebo já nevím. Ale moc jsem o přítelkyni stála, tak jsem do vztahu šla. Teď ta krásná srdcovka mé přítelkyně přijela na Vánoce a pozvala moji přítelkyni na chalupu. Já mám taky volno. Ale potvrdilo se to, co mi říkala. Řekla mi, že na Štědrý den byla se mnou ( jo, večer, když přišla ze služby ) a teď bude tedy s ní, protože tak je to spravedlivé a navíc prý kdo ví, kdy se s ní zase setká a se mnou je prý pořád během roku. Takže teď, když má volno, odjela hned ráno za ní a vrátí se pozítří, až slečna poletí zpátky. Snad bych to zvládla, ale vím, že tam dojde k tomu, že spolu budou užívat dny i noci a protože mají v sobě nastřádaný ten dlouholetý cit a strádání z odloučení ( nebo to, že jsou si vzácnější nebo sakra nevím jak to říct ), bude to něco jiného, než naše každodenní soužití. Přítelkyně jsem se na to zeptala, jestli si myslí, že spolu budou spát. Řekla, že to není vyloučené. A řekla mi to úplně klidně s dovětkem, že jsme tohle řešily už na začátku a jestli s tím mám problém, trápit mne nebude a pochopí, že náš vztah nemá cenu, protože by mi ubližovala. Ale já o ni nechci přijít! Musím se smířit s tím, že jednou za čas prožije něžnou a vášnivou noc ( víkend atd. ) s holkou, která je pro ni osudová láska, ale na druhou stranu ji mít nikdy nebude. Zato mne ano a já budu mít ji. Budeme spolu žít a tohle bude jenom takový občasný úlet. Mám ji tak moc ráda, že to budu muset překousnout, abych o ni nepřišla. Ale tak strašně moc to bolí! Třeba teď. Jsou Vánoce. Já sedím sama doma a koukám na televizi, abych nemusela na nic myslet, ale nepomáhá to. Ven se mi nechce a s přáteli už vůbec ne. Teď navečer už se mi fakt chce jenom brečet nebo jí volat, ale tím druhým bych to podělala. Tak si asi vezmu prášek na spaní, abych to zaspala. Jenomže asi jsme měly být spolu a ona je s ní. Já jsem upřímně nečekala první takovou zkoušku právě na Vánoce. Vždyť ta holka má snoubence, kterého jí závidí ostatní holky a který je do ní blázen, jenom teď přes Vánoce pracovně na druhém konci světa. Takže slečna přijela navštívit rodinu a jen tak mimochodem i moji přítelkyni. Bude to těžší, než jsem myslela. Ale tohle se přece děje i v heterosexuálních vztazích, že si muž najde milenku a je s ní daleko častěji a žena to ví a mlčí a vydrží to, protože o muže stojí a nechce ho ztratit. Tak jak se to dělá? Já to netuším. Jenom je mi hrozně.