Vaše první pusa?

Není kam spěchat, a tím méně jenom proto, že "všichni okolo už to mají za sebou". Až to přijde, přijde to samo a spontánně, nebudete muset nic plánovat, o ničem přemýšlet ani se do ničeho nutit. Já si počkal skoro do třiceti a to silnější a krásnější zázžitek to byl.

na tuto dobu to právě není zvláštní,vzhledem k neustálému kontaktu skrz FB...

---

...ničeho se neboj,potěším,tě: bude to trapas,určitě neco zkazíš,ale bude to nádherný,a nikdy na to nezapomeneš

(kdo nic nedělá,nic nezkazí)

U mě to bylo asi až v 17-ti, trochu posilnění alkoholem s klukem co přijel z cizího města za známým :D.. byl to supr kluk, hezký, milý, hodiny až do rána jsme si povídali a pak ten polibek.., dala jsem mu číslo a ráno zjistila, že jsem ztratila telefon :D.. Ale polibek - nejdřív tak trochu moc rychlý, zbrklý, moc jazyku, pak už jen rty, to bylo lepší a nakonec jsme se "skloubili" .. :D i když to není zrovna historka od slušné slečny, tak na to ráda vzpomínám..

Hezky řečeno, lidé v tomhle věku teď často mají nervy jen s protějškem vyjít ven, jelikož se všemi komunikují více na síti než na lavičce na hřišti a pak se bojí, jak takový mezilidský kontakt vůbec dopadne a raději se mu často vyhýbají, to mohu potvrdit. (to jen hole kostatuji, nic proti Marte a jejímu dotazu!

Musím s vami souhlasit,většina dnešní generace komunikuje především pres sociální sítě,ja ale nejsem ten typ facebook mám,ostatní sociální sice taky,ale není nad to si pokecat osobně, mam to tak radši právě proto nechápu,proč se tak bojím.

Ono to někdo málokdy řeší někdo tak, jak se to řeší v Bravíčku. Prostě se k němu přitulíš, a děláš to co je ti přirozené a co je ti příjemné a uvidíš jak to dopadne. Rozhodně bych to nijak nehrotil, neplánoval a netrénoval, pak se budeš cítit nejlíp a pusa bude nejlepší. A pokud by se něco tomu šťastlivci nelíbilo a není to trouba a má tě rád nebo se mu líbíš, uplně normálně se ho pak můžeš zeptat (třeba nenápadně, pokud se stydíš) a dojdete sami k tomu, co je třeba zlepšit a dovedete to k dokonalosti :o)

Abych jen tak neplácal, a taky se svěřil, moje první líbání bylo s kamarádkou při flašce o pusy na školním výletě, ale to jsem musel notně dolovat z hlavy. S první přítelkyní to pak bylo super, taky jsem absolutně nevěděl co čekat, zkusil jsem techniku popsanou výše - prostě to neřešit - a ono to dopadlo výborně.

Tak hodně štěstí a odvahy se do toho brzy pustit, ono i když by se nepovedlo, je to jako se vším - nejlíp se člověk naučí tréningem, ne dumáním, jak to udělat správně

Ať se daří,

P., Brno

Děvče, děvče, ty se na to líbání vypravuješ, jako na nějaký maraton. Ale vážně. Až přijde ta chvíle a ona přijde, tak myslím nebudeš chtít o tomhle ani přemýšlet. Najednou bude čumáček na čumáčku a naopak nebudou chtít od sebe.Věř, je to krásné a přijde to , netrap se tím, že máš zmeškáno.Co od kamarádek slyšíš , bývají často vysněné představy a nebo chtějí, aby se v očích kamarádek zazářily. Když já jsem prvně políbil děvče, byl to pro mne takový zážitek, že ještě ted cítím to brnění v kolenou a to budu brzy slavit od této chvíle půl století. Krásné vánoce.