Můj přítel mi stále tvrdí,že jsem pro něj nejdůležitější a že mám před vším na světě přednost (jsme spolu skoro rok),ale teď měl díky vejšce 4měsíce volna,přes prázdniny jsme spolu občas byli,ale teď v září chodí na brigádu k sousedovi a na mě už nemá vůbec čas,chodí tam i o víkendu. Už spolu skoro vůbec nejsme a mě takovýhle vztah ubíjí,ale ani nevím kdo z nás má pravdu. On se diví,proč jsem naštvaná a já nechápu,že on nechápe mě. Kamarádka mi řekla ať mu prostě řeknu,co mi vadí...Protože on si udělá čas,když potřebuje,ale kvůli mně vůbec-já mám být prý schovívavá a trpělivá,ale když šéf o půlnoci zavolá,že něco potřebuje nutně,tak vyskočí z postele a utíká k němu,když zavolám já, že ho potřebuju vidět,řekne mi,že v sedum končí,tak bychom se mohli v osum sejít... Nezbývá mi než poslušně kývnout,pokud ho skutečně chci vidět... Nevím,jestli se pletu,když mu vyčítám,že ke mně není dost pozorný nebo jestli opravdu si tohle mám nechat líbit a počkat si vždycky,když bude mít čas on a jestli se to jednou nezlepší... Ale toho se zase bojím,že když se budem od sebe takhle vzdalovat,tak je pak těžké udržovat nějaký oheň na srdci... Jak už mu to mám jinak vysvětlit? Nechci ho ztratit,ale takhle ho asi dlouho milovat nebudu... A děkuji za váš čas a nějakou tu radu...
Víš to je těžké poznat vás z těchto pár řádků,ale vem si to takhle- najdi si brigádu/práci a uvidíš jak se najednou ten čas změní i tobě a většinou nejde sebrat se z práce a jít za kočičkou. Na druhou stranu je třeba si rozmyslet zda s tebuou chce skutečně být a nebo se na práci jen vymlouvá,to ti ale opravdu nejsem schopen říct, v prvnim případě mu je určitě líto že na tebe nemá tolik času a mrzí ho tvé výčitky, ve druhém případě ti řeknu asi jen tolik že nás nezadaných svobodných kluků je moooooc
Nevim zda ti to pomohlo ale do vašeho vztahu nevidim tak nechci dělat závěry,to je jen a jen na vás dvou
To je jako vystřižené...mám pocit, že mi holky jsme snílci. Sníme o tom, že jsme pro své partnery vším a ono je to trochu jinak. Vlastně ani není. Jen to dávájí zvláštně najevo. Mám úplně stejný problém, je to jako kopie. Pokusila jsem se o rozchod a zjistila, že jsem pro něj opravdu vším. Máme na výběr: buď je opustíme, nebo si budeme muset zvyklnout na to, jak zvláštně nám to dávají najevo. Začít tolerovat a brát je jací jsou. A oni by nám na oplátku měli aspoň občas udělat něco, co by nás v důvěře v jejich lásku utvrdilo. Ale pokud to zavání naprostým nezájmem, nemá to cenu.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.
