1x



Život postaven na lži

Od: Datum: 07.12.15 18:50 odpovědí: 9 změna: 08.12.15 09:41

Ahoj, (prosím o celé přečtěné a nějakou radu, nevím s kým to mám řešit)

vím to jen já a moje mamka. Tata se o to nijak nezajímá jako o mnoho dalších problémů v naší rodině a s brachou máme vztah na bodu mrazu.

Celý problémem je moje psychika. Je to tak zamotané, že celé to psát je asi zbytečné a hodně namáhavé.

Letos maturuji a dnes jsem se dozvěděl od spolužáka, že učitelka, kterou máme z angličtiny a z čestiny řekla celé třídě, že nebudu připuštěn k maturitě. Řekla to úplně v klidu a dodala, že já to mám jistý. Myslím, že to dnes řekla z důvodu, že jsem chyběl zrovna na cvičném didaktickém testu z AJ. Ona má tabulky do kterých si zapisuje kdo a jak tyto testy napsal a podle toho nás připustí, nebo ne. Z čestiny máme takových testů myslím 10 a podle toho se pak bude odvíjet její rozhodnutí a kdo třeba nebude mít čtvrtinu, tak už bude přemýšlet, jestli ho k maturitě pustí. Já u ní nemám klasifikované 2 testy a dnes nemám u ní klasifikovaný jeden test právě z dnešní angličtiny. K tomu se přidává absence, kterou mám ve všech předmětech na 30% a jediné co mi zbývá je věřit, že to do konce tohoto pololetí stáhnu.

Celá tato nepříjemná situace vznikla kvůli mým PANICKÝM ATAKÁM. Nebudu psát co to je a co to dělá, jestli někdo neví, tak internet je toho plný. Poprvé udeřila v mých 16 letech, kdy jsem vůbec nevěděl co to je a nemohl to popsat. Když jsem to řekl mamce, tak hned věděla. Trpěla na to taky a už 15 let bere nějaké lehké antidepresiva a už jí to netíží.

Druhák jsem prošel tak tak, protože jsme byl s těmi stavy na 4 týdny uvězněn doma a potom třeba 2x týdně, někdy jsem šel do školy jen v pátek, nebo jen v pondělí. Díky tomu mám zkomplikované celé studium. Základy látek pomalu neznám, nové látky umím, ale při zkoušení, nebo písemce nejsem nikdy schopen dostat známku lepší jak 3. Vždy se najde něco, kde se zastavím a nemám přestavu jak s tím pracovat. Polovinu třetáku jsem chodil k psycholožce a bral antidepresiva. Bylo to ještě horší než bez nich. Třes, nespavost, pak strašná únava, zvracení, samovolné zpouštění krve z nosu. Vyzkoušeli jsme asi 3 druhy antidepresiv a nic. Potom to nějak ustalo a po necelém roce se mi to zase vrací. Teď jsem si v maturitním ročníku prodělal mononukleózu, takže jsem byl měsíc doma. A teď, když se mi vracejí tyto stavy, neodvážím do sebe dát ani léky na uklidnění - šílená zátěž na játra. Takže to nějak protrpím - pak se bojím ale toho, že když 3x týdně mi půl hodiny bije srce jako o závod a můžu ležet a nebo sedět a stejně budu mít puls 150, tak si vytvořím nepřavidelné pracování srdce a nebo jeho selhání.

Závažnější problémem je ten, že když nebudu připuštěn k maturitě tak se můžu rozloučit s vysokou. S vysokou na kterou jsme tak chtěl. Ve druháku a i v polovině třeťáku jsme to řešili s třídní. A vše se vyřešilo přezkoušením a puštěním do dalšího ročníku. Jenže asi před měsícem jsem si uvědomil, že tady končí "legrace". Měli jsme jet někam na poznávací exkurzi a já věděl, že to nezvládnu. Zašel jsem ke třídní a řekl jsem jí, že tam nemůžu jít, že jsem nachlazený - něchtěl jsem říct, že tam nechci jít, protože mám stavy. Bál bych se, že by mě nepochopila. Ona mi na to řekla, že už ztratila se mnou pochopení a že mám jít k učitelce, která ten zájezd zařizuje. Když jsem chyběl v týdnu třeba jen ve středu, druhý den učitelka z AJ a ČJ tak povrchně se mě zepatala, kde se byl. Jestli jsem zaspal, nejel autobus a nebo si zařídil doktora. Ve většině přípech na to nereaguji, ale nejraději bych jí ukázal všechny ty papíry, vyšetření, konzultace s psycholgem. Kvůlu těm stavům třeba příjdu až na 3 hodinu, nebo až do první hodiny a někdy vůbec. V omluvenkách mám, že jsem zaspal a nebo rodinné důvody. Kvůli tomu častému "zaspání" jsem dostal i napomenutí třídního učitele.

Spolužáci vědí, že jsem trpěl nějakým takovým onemocněním i učitelé, ale nijak jsem to s nimi neprobíral. Teda to, že to ví i učitelé to bylo kvůli tomu, že učitelka z AJ a ČJ mě říkala ve třetáku jestli tak budu pokračovat, tak at se rozloučím s maturitou a tak jsem jí to všechno řekl a měla docela pochopení. Ale teď už ho nemá a já nevím co mám dělat. Mamka dělá to co já uznám za vhodné. Když chci aby třídní učitelce zavolala a promluvila si s ní o tom, tak to udělá. Když nechci aby bylo v omluvence napsáno, že jsem měl stavy a proto jsem přišel až druhý den, tak tam napíše rodinné důvody.

Včera jsem si nachystal věci do školy a že ráno v pohodě vstanu, udělám si kávu a půjdu. Já nešel, to nešlo. Cítil jsem se tak ohroženě a bezbraně. Nevím jak to mám řešit. S mojí doktorkou to ani nejde. Co nevidí, to není, jen díky mému vydupá mě poslala k psychiatričce a tam se to řešilo. Všechno se vyřešilo, takže proběhla léčba, ale neúspěšně i přesto to nějak ustálo. A teď se to zase vrací ve své plné síle a nechci to všechno praktikovat znovu.

Vůbec nevím co mám dělat a jak to řešit se školou, nechci aby věděli úplné detaily. Stačí, že vědí o tom jak oni říkají, že se bojím vyjít z domu do školy. Kdo nemá pochopení a nebo to nezažil, tak to prostě nepochopí a já si připadám v tomto světě sám.

Prosím co mám dělat. Dá se nějak od nepřipuštěn k maturitě odvolat? Jsem zase tak roztřepaný a nevórní, že v textu najdete mnoho chyb. Omlouvám se za ně, nechce se mi to ani opravovat, jen ať už je to rychle odesláne a dostanu nějakou odpověd, která mi alespoň trochu povolí napětí.

Děkuji.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 07.12.15 20:01
avatar

Ahoj,vím dobře jaká mrcha je panická ataka,nebu to rozepisovat, víme to oba.

Mě pomohla antidepresiva naštěstí hned na první pokus, jakmile začala účinkovat,celý život se mi znovu otevřel,občas se i teď objeví,ale už vím jak ji rozdýchat a zaplašit.

To co vy teď zažíváte je začarovaný kruh...výmluvy,lhaní,stres,strach...

Máte štěstí,že mamka ví čím procházíte,já bych se asi pokusila nejprve léčit ataky i za cenu opakování ročníku a pak začít nanovo,obojí najednou,zdá se mi,nezvládnete.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: uska®
Datum: 07.12.15 20:12

Zdravím, sám jste poznal, že se smyšlenými příběhy jste se sotva dostal do čtvrťáku a je konec - šmitec. Na vysokou zapomeňte.

Seberte všechny podklady k vaší nemoci a běžte za třídní, případně za ředitelem. Nedokážete-li to, poproste matku, aby navštívila školu a vyšla pravda najevo. Základ je dostat zdravotní stav pod kontrolu s dobrým lékařem, maturita je až druhotný problém. Tu si můžete dodělat kdykoliv a VŠ taktéž.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: strakatypes
Datum: 07.12.15 20:36

Mladý muži, máte problém na střední, budete mít problém na vysoké, budete mít problém v zaměstnání. Samozřejmý konec bude invalidní důchod. To chcete? Pokud selhala léčba u jedné doktorky, zkuste jinou a pokud nepomůže, zkuste další. Nejsou jenom doktorky, jsou i lékaři, každý má jiný náhled a jiný postup. Jak chcete dál žít? To chcete žít stále jako uzlíček nervů?

Vysoká škola je chyba, proč po ní vlastně toužíte?

Nevím proč, ale Vám bych doporučila jít na nějaké řemeslo, vyučit se pořádné práci a dělat něco, co po Vás bude vidět. Abyste se za sebou ohlédl a viděl tu udělanou práci a měl z ní radost. Budete pyšný, co všechno dokážete. Popřemýšlejte, co vlastně chcete, kde byste byl spokojený, postavte se na vlastní nohy a nespoléhejte na neustálé omluvy, pochopení, podpírání, diagnozy atd.

Nemáte v pořádku psychiku a stále do té hlavy něco cpete, nalejváte, uvědomujete si, že nic nestíháte, neumíte starou, novou látku.

Vezměte si sekeru a běžte naštípat babičce polena k topení, složit uhlí, Vezměte batoh a jděte do hor na pořádnou tůru, dejte si do těla. A pak nad tím popřemýšlejte.

Ohodnoceno: 4x
 
Datum: 07.12.15 20:42
avatar

souhlas!

duševnípráce má být vyrovnaná s tou fyzickou...Díky manuální práci se mnoha lidem srovnala psychika-mám i osobní zkušenost .

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 07.12.15 20:40
Antidepresiv je velka spousta. Takže urcite nic nevzdávej a spolupracuj se svojí psychiatrickou. Případné zkus jiného lékaře. U psychologa se informuj na několika týdenní stacionáře v psychiatrických centrech a léčebnách. Jsou zaměřené přímo na tyto potíže - panicka porucha atd. Nejlepší pobyty jsou v Olomouci (jezdí tam lidi i zdaleka) též Praha a urcite i jinde. Tyto intenzivní stacionáře jsou nejlepší reseni. Jsou na pojišťovnu a nemusíš mít ani doporučení od lékaře (dobré mít, ale není povinné). Kdo nemůže na denní stacionář dojíždět, má tam možnost ubytování. Jestli toto neuděláte, můžete skončit na invalidním duchode
doplněno 07.12.15 20:45: Pohyb je dobrý, ale nemusí bohužel stačit
doplněno 07.12.15 20:55: Na stacionářich jspu rovněž lidé,kteří léky neberou. A na stacionář šli právě proto, aby se jim pomohlo a na lecich neskončili. Takže někteří účastníci stacionáře jsou na lecich a někteří nejsou...nevíte o čem mluvíte. Kromě toho, brát prášky není povinné...ale někdy to bez nich nejde a od tohoy jsou lékaři, aby to posoudili a ne my tady, laici amatéři. Do léků se prosím neplette, pokud jste nevystudoval medicinu. Děkuji
Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 08.12.15 00:40

Především bych zatajování Vaší diagnozy nepovažovala za lež. Ve Vašem věku je to naprosto pochopitelné. Je naprosto legální nebrat si lékařské vyjádření pro školu s razítkem psychiatrie. Stačí to vyjádření ukázat praktickému lékaři a on vydá nález s jinou diagnozou a se svým razítkem. Možná byste mohl jít do pedagogicko- psychologické poradny, aby Vám poradili se studiem. Studijní problémy řeší různé organizace při zařízeních pro lidi s duševními problémy. Dobrá rada je při nejhorším opakovat ročník. Já vidím jako pozitivní, že studium nevzdáváte.

Drzost a bezohlednot albatrose je neuvěřitelná. Takhle se s nemocným člověkem nejedná.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 08.12.15 07:13
avatar

Tvému stavu asi rozumím, protože jsem se s podobnými problémy už setkala. Vím, že je to strašné. Poradit ti v tomhle neumím, to musí doktoři. Jen bych ti chtěla doporučit, aby ses na svou situaci podívat střízlivě a střízlivě si všechno srovnal v hlavě. Jen ty víš, jaké jsou tvé schopnosti nebo neschopnosti, kdy a jak se projeví tvé problémy. Jsi si naprosto jistý, že tlak kolem maturity zvládneš? Myslíš si že ano? Hroutí se i naprosto bezproblémová děcka. Budeš moci do sebe naskládat tuny vědomostí a pak čekat, s roztřesenými spolužáky na chodbě a pak předstoupit před komisi? Zvládneš to a podáš obstojný výkon? Ruku na srdce! Buď upřímný alespoň sám k sobě! Zvládneš to, když nezvládáš normální "provoz"? A myslíš si, že na vysoké, po které toužíš a sníš o ní, tu zvládneš? Cizí barák, cizí prostředí, studenti, profesoři, naprosto neznámý a lhostejný svět? Myslíš si, že se nad tebou někdo zamyslí a pomůže ti? Troufáš si obstát? Každý bude mít problémy sám se sebou. Na vysoké je každý sám za sebe. Nikdo nikomu berličku dělat nemůže. Teď máš alespoň chápavé profesory, kteří tě léta znají, ale na vysoké? *hej*Sedni si na chvíli s maminkou a prober své možnosti a dohodněte se na tvém dalším fungování. Je na tobě, abys odhadnul co můžeš a co ne.


doplněno 08.12.15 11:42:

jancak, já vám rozumím, ale v tom případě mi vysvětlete, proč tazatel nechodí do školy a na exkurzi nemohl jít. To vše se známýma lidma, ve známém prostředí. Fakt, proč ne? Řekněte! *hej*Myslíte, že se přiměje jít, jet někam do neznáma, mezi neznámé lidi. Vím, že někteří vystudovali. Asi našli systém, jak na to. Někdo je k tomu musel přimět. Ve spolupráci s doktory. Dobrá, proč ne doposud? Jedině maminka ho může přimět k nějakému logickému postupu. Ale v tomhle stavu, jaký popisuje, nemůže nic. *hej*Moc bych byla ráda, kdybyste pochopila vy i on, že se ho nesnažím ani odradit, ani mu cokoliv zhnusit. Ale snažím se ho přimět k tomu, aby o sobě uvažoval a hledal pomoc.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 08.12.15 09:29

Není pravda, že člověk s psychiatrickou diagnozou nemůže vystudovat vysokou školu. Dokonce lidé s těžkými psychiatrickými nemocemi jsou NĚKTEŘÍ schopni vystudovat třeba práva nebo velmi těžké fakulty. Ne všichni, ale je to možné.

Je to o spolupráci lékař - pacient. ...Sedni si s maminkou...Nikoli! Maminka nic nevyřeší. Jen lékař a ať tazatel zkusí ten několika týdenní stacionář pro lidi s panickou poruchou.


doplněno 08.12.15 12:17:

Nemůžete člověka přimět, aby vystudoval vysokou školu nebo aby se léčil u psychiatra (pokud tedy neohrožuje sebe nebo své okolí).

Musí sám chtít! Přístup jeho maminky mi připadá jako pomoc-nepomoc.

Za ty roky už tazatel mohl být několikrát na denním stacionáři na psychiatrii. Tak proč se to jeho mamka nesnažila prosadit? Jeno mamka nemá příliš dobrý postoj, podle mého lehkomyslný. Můj názor


doplněno 08.12.15 12:26:

Rovněž přístup tazatele mi připadá trochu laxní. Spolupráce s psychiatričkou mizerná. Samo se nic nevyřeší. Taky bych řekla, že už měl být hospitalizovaný a řešit tyhle potíže pořádně a cílevědomě.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: lilian
Datum: 08.12.15 09:41

Ahoj Lie, najdi si na internetu vše o introvertech. Jestli ta povaha na tebe sedí, pak je zbytečné brát antidepresiva nebo jiné léky, protože povahu prostě nezměníš. To čemu říkáš panická ataka, může být jen momentální nechuť jít mezi lidi, prostě chceš být sám. Introvert když pochopí kým vlastně je, přestane se trápit tím, že je jiný než extrovert a nezapadá mezi davem. Teprve pak může klidně a spokojeně žít.

Vysokou školu můžeš dělat dálkově, budeš tak mít klid na vše se doma připravit a nebude důvod nezvládnout ji.

Ohodnoceno: 0x
 

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.