Dobrý den,
prosím o radu.Děti dělají starosti , a to asi čím jsou starší...Mám syna, je dospělý je mu 22, nebydlí se mnou . Příčinou odchodu bylo, že mi bral penize bez dovolení a čekal -jestli na to přijdu. Dověděl se , že jsem mu spořím stavební spoření , vybral bez mého svolení všechny uspory a řekl, že jsou to jeho peníze, když jsou na jeho jméno.Chodíval domů pozdě,nechtěl jist , co jsem mu nachystala.Nemluvil se mnou, i když jsem se ptala co v praci ,co dělal...Co mne nejvíc dostalo, přestal chodit do zaměstnaní, že je na neschopence a toulal se po venku.Má auto na dluh .Přesto, že jsem matka toto nejsem schopna tolerovat. Snažila jsem s ním o všem mluvit ,něco mi nalhal..Nyní bydlí s přítelkyní ,ktera mne ani nepozdraví, protože jsem "tak špatná" matka, že jsem syna vyhodila z domu. Měl možnost se dohodnout , začít jinak. Nyní, když jsem ho dvakrát potkala , pozdravila už trochu se mnou mluví, ale zdůrazňuje, že čeká až se mu omluvím. Problém, je že bych chtěla komunikovat , vědět co s ním děje, ale je "uražený".Nechci ,aby mezi nami vznikla propast, abych čekala až se umoudří za xx let,nebo už vůbec,že se odcizíme.Vím,že kdybych mu finančně přilepšovala ,tak by komunikoval, ale já si nemyslím,že je to správné. Prostě odešel z domu, ale ve zlém a to mne trápí.Co s tím?
děkuji za názory
4x
Dobré poledne hanulko! Tady je opravdu každá rada drahá. Ale pokud by vztah se synem měl fungovat pouze na základě toho, že ho budete sponzorovat, tak to asi by nebylo dobré řešení. Je pravda, že matka nebo babička (to beru ze svého pohledu) odpouští hodně a často. Je fakt, že máme tendenci dospělé děti nějakým způsobem usměrňovat a ony to vůbec nemají rády. Já se sice snažím zdržovat komentářů, ale ne vždy se mi to povede. No a když mi něco ujede, hodí na mne vyčítavý pohled. Tak jim říkám: " no tak nekoukej blbě, víš přeci, že já už jiná nebudu". :D Ony se usmějou, asi si myslí své. Ale nevím, jak bych se zachovala, kdybych zjistila, že mi někdo z nich vzal bez dovolení peníze. To skutečně nevím. Člověk si myslí, že se mu to nemůže stát. Ale to není pravda, to totiž nikdo nemůže říct dopředu - to by přeci moje dítě neudělalo. 
Je tolik okolností, které může jeho jednání ovlivnit - parta, láska, závislost atd. Tam asi hraje špatnou roli i jeho přítelkyně. Těžko říct, co jí napovídal. Je škoda, že nemáte šanci si s ní promluvit. Sama musíte zvážit, jestli je něco, za co byste se měla synovi omluvit. Je fakt, že někdy při hádce padnou slova, která už se nedají vzít zpátky. Ale podle toho, co píšete, jste pro syna udělala dost. Bylo by potřeba komunikovat, jinak se ten vztah může dostat na bod mrazu. Ale domnívám se, že je to nyní na synovi. Nepíšete, zda žijete s jeho otcem a nebo máte ještě další děti. To by mohl být můstek pro navázání rozhovorů a vyříkání si, co koho mrzí. Vůbec bych neodsuzovala, pokud byste udělala první krok Vy. Bylo by to moudré. Ale v případě, že by to nemělo odezvu, tak bych to už vzdala. Moc Vám držím palce, ať se ten Váš kluk umoudří. 
Samozřejmě vím, že vina je obvykle na obou stranách. Mám teď pocit, že to špatné začalo tím, že syn vyrůstal jen se mnou. Manžel si v jeho 4letech našel jinou o 7 let mladší než já. Dost těžce jsem to nesla .Pak už nebyl žádný vhodny tatínek, sourozenec. Možná to všechno jsou ty vlivy, co všechno způsobily. Já jen nechci dělat "chyby" dál a přenášet je do budoucnosti. Chci, aby syn byl samostatný a to momentálně musí. Bojím se ať nedělá dluhy, ale to nyní nevím, ani jak chodí do práce.
Přišla jsem za ním, nic jsem nerozebírala jen se bavila , co je doma noveho a tak. Byl z toho zaskočený a spěchal pryč..Říkám si vždyť jsem ho vychovala a jablko nepadá daleko od stromu..nikdy jsem ho nedbíhala, nelhala, nepodváděla, do práce chodíla, spořila platila...ví jak vše má být.
děkuji za odpověť
.
Hanulko, teď máte šanci si najít někoho, kdo Vám bude oporou. Ted už nemusíte přemýšlet, jestli se bude synovi líbit a nebo jak se bude případný přítel k synovi chovat. To je ten problém zodpovědných matek. Stejně jako já, když se moje manželství nevyvíjelo tak, jak jsem si představovala - upnula jsem se k dceři. To potom pro ně děláte první poslední a vůbec nemyslíte na sebe. U mne bylo štěstí, že si dcera našla bezvadného kluka. Nadělili mě hodně brzy tři vnoučata. Takže to dobře dopadlo, i když člověk nikdy neví, co ho ještě v životě potká. Tak žádné výčitky. Dobře jste ho sama vychovala a to jistě nebylo lehké. A jestli si nechce vzít do života to, co jste se mu snažila do té jeho hlavinky vtlouct, to už je jeho problém. Každý si musí tu svou papulu natlouct, jinak to v životě nejde. Takže hlavu vzhůru a moc Vám přeji, ať se to všechno srovná. Třeba najdete ten správný způsob. A i když je to těžké, začněte se zase usmívat - s úsměvem jde všechno líp! 
4x
Netrapte se, vy jste udělala maximum. Chtěla jste synovi přilepšit na budoucnost a on se zachoval, jak se zachoval. Krádeže peněz v rodině - to je jedna z tak odporných vlastností, od kterých je třeba se tvrdě distancovat.
Udělala jste jedině dobře. Nevím, zda se to tady probíralo nebo ne, ale ještě mu zrušte trvalé bydliště. Mohlo by se totiž stát, že po něm jednou půjde exekutor kvůli dluhům, např. za nesplácené auto. A ten by mohl, za určitých okolností, do exekuce zahrnout i váš majetek.
3x
Mám syna ve stejném věku a chápu, co je to za starost. Podobné potíže jsem měla s tím starším. Taky odešel z domu uražen, poměrně velmi brzy - měl kolem 16 let. Původně si myslel, že se upíchne u tatínka, ale narazil na naprostý nezájem, a tak zakotvil u babičky - mé bývalé tchyně. Nebylo to vůbec lehké, několik let jsme téměř nekomunikovali. Ale po čase se umoudřil a vzpamatoval a dnes jsme přátelé. Dokonce se mi za všechno omluvil. Od té doby už uteko přes 10 let, ale člověk musí věřit tomu, co do dítěte vložil, čemu ho učil. Držte se, bude líp.
2x
Je to velmi bolestivé,cítím s vámi,ale vy jste udělala nejlíp co jste mohla. Moje dcera se ocitla v téže situaci a když jsem se radila na odborné lince,jednoznačná odpověď - vyhodit,je zodpovědný sám za sebe.Vy jste našla tu sílu.On se s tím musí poprat.Jednou vám poděkuje.Nevím co se to děje, ale dnes je to tak rozšířené,že děti parazitují na rodičích. Nemají slitování.Chápu, že vás to trápí,dcera nebyla tak radikální a nikam to nevede,platí za něj dluhy. A jak takový člověk může založit rodinu.My jsme měli to štěstí,že byla povinnost pracovat a nikdo nám nepůjčil,když jsme neměli příjem,ale dnes...?
Přeji vám hodně síly, vytrvejte!
2x
Je to přesně tak, místo aby děti byly vděčny za všechno odříkáni a starosti a chovaly se k rodičům s úctou a vracely jim projevenou lásku, myslí si, že rodiče jsou tady od toho, aby je doživotně sponzorovali a na nic se neptali. Taková je doba a taková je doporučovaná výchova dětí (žádné fyzické násilí a nechat u děti projevit jejich naturel). My jsme sice tak vychovávani nebyli, ale stéjně jsme si mysleli - jak takové chytré děcko může mít tak blbé rodiče.
V žádném případě "nedoléjzejte", mějte svou hrdost, nic jste synovi neudělala. Naopak syn musí pochopit, že se choval jako fracek a poprosit za odpuštění. On to dříve či později pochopí a pak je na vás uvítat jej bez výčitek a s otevřenou náručí.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.