Nejste přihlášen/a.
Prosím, nevím co mám dělat. Už jsem byl i u psychologa a ten mi neřekl nic jiného, než se s tím vyrovnat a být rád za dnešní techniku umožňující stálý kontakt.
Kamarádovi před 4 měsíci zemřela žena a až ted v poslední době se s tím začíná vyrovnávat. Včera mi oznámil, že příští týden odlétá do USA za rodinným příbuzným. Jsme jako sourozenci, známe se přes 20 let, chodili jsme spolu na gymnázium. Vím, že budu teď vypadat hodně sobecky, ale tak nějak mi dal tímhle najevo, že odemě nemůže čekat plnou podporu a to jsme vždy drželi při sobě. Když jsem měl já trable ve vztahu - on byl první a jediný kdo mi opravdu pomohl. Mám pocit, že jsem sám sebe zklamal, že jsem mu dostatečně nepomohl a on musí tak daleko. Vymlouval jsem mu, že to není řešení, že před tím neuteče a jediný co to může vyléčit je čas. Nejvíce mě položilo, když mi na otázku kdy se vrátí odpověděl, že neví a možná nikdy.
Tahle situace ve mě rozproudila pocit zklamání. Zklámání z toho, že mu nedokážu pomoct a on jde hledat jiný opěrný bod a zklamání z toho, že to moc vztahuji na sebe A CO JÁ. Strašně mě to mrzí, ale teď se opravdu citím hrozně. Samozřejmě vím, že on to má milionkrát těžší, ale není to kudla do zad? Pomohl si mi jak si dokázal a teď vypadnu.
Co mám dělat? Teda spíš jak to mám chápat a přijmout?
Chápejte to tak, že to nemá nic společného s vaším kamarádstvím. Teď vůbec nejde o vás dva. Kamarád potřebuje začít znovu. Pokud Vám umřel někdo blízký, pak ten pocit musíte znát a pokud ne, přeji, abyste to nikdy nezažil. Pocit, kdy Vám každá drobnost toho druhého připomíná. Jsou lidé, kterým to takto vyhovuje a mají pocit, že je ten člověk stále s nimi, ale pak je druhá skupina lidí, které tyto věci, které kdysi sdíleli společně, neustále rozdrásávají tu velkou bolavou ránu a ta se ne a ne zahojit.
Teď musíte prokázat, jak velký jste kamarád a být kamarádovi oporou ve všem. Věřte, že to pro něj není jednoduché a to poslední co potřebuje, je další starost.
Kamarád neumírá, jen se stěhuje a v době dnešních technologií, kdy s pomocí webové kamery a skypu můžete být v kontaktu i takto na dálku, to není nic tragického. Někdy v životě může nastat situace, kdy by člověk potřeboval začít úplně znovu, někde jinde a pokud možno daleko. Možná to pro kamaráda nebude jednoduché a bude rád, že se má na koho obracet - na Vás a možná se časem vrátí. A pokud ne, bude možnost se vzájemně navštěvovat. Mít někoho v USA není na škodu. Berte to z té lepší stránky
Nedělejte to kamarádovi ještě těžší. Podívejte se na to z jeho strany. Potřebuje změnit prostředí a v klidu si rozmyslet jak se svým životem naloží dál a nemůže přitom brát ohled na Vaše přátelství. Též má své pocity tak jako Vy. Dejte mu najevo, že jste stále jeho kamarád a kdykoli bude potřebovat, jste tady pro něho. Popřejte mu šťastný let a pobyt a žijte si svůj život. Respektujte jeho rozhodnutí, je to jeho život, ne Váš!
Dobrý den, to je život - lidé nám do něho vstupují a zase vystupují. Není důvod se nějak obviňovat, protože ten kamarád se takto rozhodl sám. Vy máte tu výhodu, že víte, že je a bude v pořádku, živý a snad spokojený. Horší je, když kamarád zemře, protože tím končí komunikace a je to "na furt" - a i s tím se musí člověk srovnat. Zdravím!
- pokud příteli zemřela žena a on to těžce nese - zřejmě si zvolil takový druh "terapie" - který mu opravdu může pomoct. Podle mne je pro něj nejlepší "pomocí" změna prostředí a vytěsnění tíživých vzpomínek a připomínek minulosti. Prostě chce začít "nový život" - to je docela přirozené - jak byste ostatně takovou situaci řešil Vy?
Marku, tohle tvé povídání je jen o tobě. Ale život je o tobě a o tvém kamarádovi. Každý si žijeme svůj život. Tvůj kamarád i ty. S lidmi se potkáváme, někdy jdeme nějakou dobu spolu nebo stejnou cestou, ale jít musíme každý sám za sebe. Nikdo nemůže jít za někoho. Tak ani ty nemůžeš jít vedle svého kamaráda a on nemůže jít za tebe. Musíš si najít svou cestu. Bez něho.
Hodně štěstí vám oběma.
Také jsem měl kamaráda z USA, který sem jezdil vždy na pár měsíců. Podnikali jsme různé akce, grilovali. Pak se ale začal trochu měnit a já až po čase zjistil , že trpěl cukrovkou, kterou sil neléčil. Nechtěl se o ničem osobním bavit. Vím jen, že chtěl od kartářek poradit ohledně svého podnikání tam. Kartářky mu poradily, že to bude skvělé.
Nakonec bylo, přišel téměř o všechno a asi proto si neléčil tu cukrovku. V srpnu 2012, jak byly šílená vedra, upadl do glykemického šoku a po 10 dnech jen soused našel. Nebylo poznat, kdo to je... a i policejní lékař se pozvracel.
Druhému člověku těžko můžete něco vymluvit, pokud sám nechce. Nechte věci tak jak jsou.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.