Zblázním se? Jak to chodí u psychologa?

Od: Datum: 11.11.15 11:56 odpovědí: 12 změna: 12.11.15 10:49

V poslední době docela zvažuji návštěvu nějaké odborníka přes lidskou duši. V minulosti jsem si způsobila, za značného přispění další osoby, poměrně dost problémů. Několik let jsem žila ve velkém stresu, zda se potíže "provalí" a moje původní snaha pomoct mě smete v úrovni trestně právní. Mám za sebou spoustu probdělých nocí, výčitek sobě sama... Dodnes jsem si neodpustila, nezapomněla... A obávám se, že několikaletý tlak přerostl v deprese. Myslím skutečné deprese, ne "depku" jakože špatnou náladu sem tam z něčeho. Stal se ze mě v podstatě asociál. Jelikož jsem se za problémy styděla a nechtěla se svěřovat, odstřihla jsem se od všech přátel. V současné době pracuji z domu, tedy bez kolegů. Koníčků mám pomálu - žiji v domě s prarodiči, kteří jsou velmi staří, jeden je upoután na lůžko, navíc s těžkou stařeckou demencí, druhý péči o něj sám nezvládá. Jakmile jdu někam ven, trpím výčitkami, co když se něco stane. Druhý, pečující, prarodič situaci nezvládá, avšak odmítá dát partnera do nějakého domova. Atmosféra doma je tedy velmi hustá. Kdo nezažil, neumí si představit jaké to je poslouchat 12x do hodiny dotaz kolik je hodin, kdo jsem, kde jsme, kdy se pojede domů... Nekonečné vysvětlování základních faktů. Péče fyzická (mytí, přebalování) tak náročné není. Finančně se držím, ale zároveň jsem v oboru, kdy dnes je a zítra nemusí a já mám nad sebou poměrně velký závazek, který splácím za někoho jiného (moje blbost, já vím). Práce je též psychicky náročná, komunikuji s lidmi na sociálním dně, kteří přišli o všechno. Většina z nich má tendence se z potíží vypovídat a přesouvat na mě své problémy. Někdy jen sedím a hodiny brečím... Po večerech končívám s lahví vína. Ne proto, že mi alkohol chutná, ale abych umlčela vlastní hlavu a svědomí a upadla do bezesného spánku. Nejsem sebevrah, neublížila bych si, ale nebaví mě být. Nevidím důvod ani smysl. Mám pocit, že já jsem tu pro všechny, ale nikdo tu není pro mě. Přitahuji prázdné duše, které dokážu nakrmit, ale nikdo nemá zájem nakrmit tu moji. Použít a odkopnout. Nevím, jestli mi může odborník pomoci. Nevím, co mám dělat. Ani nevím, jestli bych patřila k psychiatrovi nebo psychologovi? Neumím si představit, že si sednu na židli a začnu vykládat... Co? Že jsem dnes špatně spala? Neumím moc vykládat o svých problémech, jsem člověk, co vše dusí v sobě. Jak taková péče probíhá? A je vůbec k něčemu?


doplněno 11.11.15 15:38:

Děkuji všem za reakce, ať více či méně odborné, věřím, že každý zvás ji myslel jako nejlepší radu, kterou může dát a toho si cením. Odpovědi jsem si pročetla několikrát a přivedly mě na spoustu myšlenek. Děkuji.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 11.11.15 12:23
avatar

No já si myslím, že skončíte asi u psychiatra, ale není to nic hrozného, je to akorát psycholog s oprávněním předepsat léky, pokud vím...
Každopádně pro mě osobně byla návštěva psychiatra úlevou, že jsem se mohl svěřit někomu, kdo tomu rozumí a dokáže mi poradit, dokonce by se dalo říct, že jsem se tam i těšil až se zase svěřím - nebudete tomu věřit, ale pak máte klid a můžete v klidu spát a skoro nic vás netrápí, stačí to ze sebe jen dostat.
A probíhá to většinou tak, že k psychologovi/psychiatrovi příjdete a on se ptá na takové otázky jako, že co se změnilo, proč to všechno začalo a prostě mu to vylíčíte tak jako nám tady, ono sice psát je lehčí než mluvit, ale pomůže to.
Akorát nevím jak to budete mít zezačátku - mě objednal obvodní lékař k psychologovi, který mi udělal nějaký menší IQ test a pak něco co se týkalo představivosti a fantazie a podle toho mě psycholog přeobjednal k psychiatrovi, který mi předepsal antidepresiva Neurol a Zoloft - první den po nasazení těchto léků jsem byl celkem ospalý, ale to pak šlo stranou a já se cítil dobře.
Takže co z toho vyplývá? Návštěvu jednoho z těchto dvou odborníků vám vřele doporučuji, pomůže vám to :)

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 12.11.15 10:49

"Pro stranger" můžu se zeptat jak dlouho berete neurol a jak je silný?Díky za odpověď.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 11.11.15 12:41

Zdravím,,,ale to nezbaví člověka z" poviností",které dělá.Ví co mu je a co mu chybí a co by potřeboval,,,čili proč mu je tak jak mu je- ví! Pokud mu napíše nějaké sedativa jak bylo psáno,jedině to člověka otupí ,ale nezbaví příčiny pro kterou trpí,Najít si člověka ,který mu rozumí zpřízněnou duši ,aby neměl pocit že je sám a také aby se měl i v takové situaci nač těšit,musíte se naučit -----Mít také rád sebe____!

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 11.11.15 13:01
avatar

dobře cítíte, že nejen vaši klienti, ale i vy si saháte na samé dno a jestli vám někdo rychle nepomůže, dopadnete špatně.

Radím návštěvu psychiatra. Máte-li problém s vyjadřováním, pak vytiskněte váš dotaz, vezměte jej sebou a nahlas přečtěte.

Psychiatr je především lékař, titul MUDr. Není to psycholog s právem předepisovat nějakou medecínu, jak vám tady někdo nahoře a úplně nesprávně napsal.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 11.11.15 13:08
avatar

Víte, ono není psycholog jako psycholog. Díky tomu, že máme adoptované děti, tak jsme již mnohokrát s nimi měli tu ,,čest´´. To však byli lidé, kteří měli zjistit, jestli jsme schopni převzít péči o děti. Dá se říct, že na ně přesně seděl ten anekdotický příměr, že se od bláznů liší jen tím, že mají v kapse klíče od dveří, za kterými jsou. Byli to skutečně lidé už od pohledu ,,šáhlí´´.

Ovšem postupem času jsme kvůli dětem museli vyhledat psychologa znovu - pro různé deprivace a pod z DD. A musím říct, že přes počáteční skepsi jsem velmi spokojen. Vůbec bych zpočátku nepreferoval předepisování prášků, většinou stačí konzultace s někým, kdo má od Vašeho problému odstup. Prostě jiný pohled na věc dokáže mnohé zlepšit.

Samozřejmě, je možné že u prášků stejně skončíte - jenže to po netu nikdo neposoudí. Každopádně se není čeho bát - ale myslím, že u psychologa je nutná důvěra. Prostě pokud Vám nesedne, nemá cenu to lámat přes koleno as najít jiného.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 11.11.15 13:24

Myslím si,že vaše odpověd není na místě...To jako kdyby skládal uhlí a pak se divil,že ho bolí záda.Asi tak.Psycholog z něho vytáhne peníze a podstatu věcí on zná a ON mu nepomůže.Nechápu jak,,

Děti se starými lidmi memúže se srovnávat...


doplněno 11.11.15 13:28:

A ta flaška vám pomůže z toho všeho? Ne stane se návykem,,takže psychiatr vám dá nějaké prášky a jste na tom stejně.,téměř.A ještě vás lidi pomluví..Chtělo by to myslím také se s někým střídat ,,pečovatelka a pod,,určitě dostáváte nějaké peníze za starost.Nevím v jaké skupině jsou postiženi lidé...asi tak

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 11.11.15 13:57
avatar

Milá lossko,

nakupilo se toho na vás opravdu hodně a není divu, že se dostavila deprese. Jsem moc ráda, že se chystáte k psychologovi. Nemáte se vůbec čeho bát, mělo by to být úlevné povídání, kde se svěříte se vším, co vás trápí a štve, kde můžete odložit masku předstírání, vyplakat se a vyzuřit a už to samo o sobě je úlevné. Nezabývejte se tím, co mu řeknete, uvidíte, že to půjde samo. On je tam od toho a je to profesionál, ví, jak na to. A kdyby se vám nelíbil, tak si najdete jiného, nebudete k němu nijak vázána. Najděte si takového, co má smlouvu s vaší zdravotní pojišťovnou, což zjistíte po telefonickém dotazu, abyste to nemusela platit.

Pak byste se měla zamyslet též nad tím, co vlastně chcete, k čemu vám má psycholog dopomoci, co je kýžený stav, který u sebe chcete a měla byste to umět sdělit.

V další fázi je to o hledání cest, jak toho dosáhnout, od malých úkolů k těm větším, protože nelze řešit vše naráz.

Pokud máte depresi silnou a musí do toho zasáhnout léky ještě psychiatr, tak vás patrně ještě uvidí psychiatr, k tomu vás doporučí asi přímo psycholog a psychiatr vám na počátek léčby dá prášky, se kterými to půjde lépe, ale, samozřejmě, bez odstranění trampot, které vás do tohoto stavu dostaly, to též nepůjde, takže skončit jen u prášků by pro vás nic neřešilo a psychoterapii slovem zvládá vždy lépe psycholog než psychiatr, proto doporučuji jít prve za psychologem. Navíc lámat prášky vínem by bylo ještě horší, než je nebrat vůbec. Být pod prášky a užírat se o něco méně otupělá tím, co vás trápí, to by bylo jen částečné řešení, které by vás neuspokojilo. Možná tedy bude výhodnější se objednat na takové pracoviště, kde se vyskytují oba, jak psycholog, tak psychiatr.

Píšete, že přitahujete prázdné duše. Bohužel, ve světě, kdy se přátelům vyhýbáte, nemáte na ně náladu a nechodíte ani za nějakými koníčky, se právě objeví jen takoví lidé, kteří na váš stav nebudou brát ohled, protože je jim to jedno a potřebují si jen naplnit tu svou duši a využít druhého, jenže to jejich vypovídání funguje pár minut, pak se jim to zas vrátí a začnete znovu, protože to k odstranění problému samo o sobě nestačí, což určitě víte. Láska a vztah ale nevzniká z potřeby, ale naopak z toho přetlaku něčeho, co z vás přetéká a vy jste sama teď prázdná. Netrapte se tím tedy, toto se samo dostaví, až se budete cítit lépe a svůj svět naplníte něčím, co vás bude těšit. Až se pochopíte, odpustíte si a půjdete dál. A taky, až se naučíte odpočívat a vymyslíte nějaký model, jak si od prarodičů třeba odpočinout s tím, že jste na telefonu, případně hlídá někdo jiný. Sama poznáte, že se začne váš stav zlepšovat, až se vám počnou vynořovat zas věci, které vás zajímají, nápady na řešení situace, chuť se třeba nějak vylepšit ap. Uvidíte sama. Chce to jen nebát se udělat ten první krok a objednat se. Moc držím palce, aby se zadařilo.

Zkuste též domyslet až do konce toho, čeho se tak strašně bojíte, představte si ten nejhorší scénář. Např. někoho jste okradla a bojíte se vězení. Přemýšlejte, jak se tam tedy dostanete, odsedíte si trest (kde nejsou staříci s Alzheimerem) nebo zaplatíte pokutu, přijdete o práci, která vás vysává a pak třeba začnete s čistým štítem někde na jiné pozici, která, ač není tak preferovaná, vám může naopak dopomoci k vyčištění si hlavy. Není to reálný scénář, samozřejmě, ale promyslet si to nejhorší, před čím se člověk schovává, mu může často ulevit a zjistí, že se vlastně není až tak čeho bát.


doplněno 11.11.15 16:04:

Zkuste tuhle ordinaci http://www.psychologieuorloje.cz/

nebo zde http://phdr-jiri-bauer-phd.webnode.cz/

tady máte recenze, abyste se tam nemusela bát, případně si podle nich vyhledejte někoho jiného http://www.znamylekar.cz/psycholog/karlovy-vary

Ohodnoceno: 2x
 
Od: losska
Datum: 11.11.15 15:33

Moc Vám děkuji. Opravdu si cením toho, že někomu neznámému jsem stála za takové množství slov. Čtu je po několikáté a zamýšlím se nad nimi, a jistě, v mnohém máte pravdu. Pravda ale také je, že sama jsem tak zmatená, že třeba na otázku čeho chci dosáhnout nemám uspokojivou odpověď. Mám jen jednu. Chtěla bych být šťastná. Ale jak? To zatím netuším. Mám takové ty vize, manžel, rodina, domek... idylka. Ale tím, co jsem vživotě zažila a tím co vidím v práci tomu nějak nevěřím. přijde mi to jako utopie. Tolik lidí mi podrazilo nohy, že věřit dalšímu mi přijde jako čirá hloupost. Je to přesně jako s tím psem, co kousne. Řeknete si, že se prostě stalo a pohladíte dalšího... A on kousne zas. Sahnete pak na třetího? Dáte šanci, protože tenhle vypadá opravdu mile? A nebo je snad rozumnější si zaťukat na čelo a dát ruce pryč, na psa už nikdy...?

Máte pravdu... Mockrát jse si říkala, že kdyby vše dopadlo nejhůř jak mohlo, asi bych dostala opravdu nějaký trest. Třeba rok, dva... Bylo to pro mě nepřijatelné. Dnes si říkám, že rok pro mě byl nepřijatelný a místo toho jsem se tři roky opravdu klepala, bála, nespala, byla vystrašená, paranoidní... Kdesi jsem četla, že člověku nebude odpuštěno, dokud se nepřizná. A to mě asi pořád tíží. Málokdy mi jde o sebe. Mockrát jsem se přiznat chtěla a ulevit si... ale jsem vázána jakousi povinností k rodině - nepřežili by to, nepochopili, neodpustili... Mravní zásady byly u nás vždy velmi striktní a toto by neprošlo. I proto dodnes žiji s prarodiči - zbytek rodiny raději prchl, žijí si své životy. I mně by bylo lépe jinde, jenže já to prostě nedokážu. Nedokážu se vykašlat na potřebného, nedokážu podrazit nohy. I když paradoxně já jsem z rodiny ta nejhorší. Ta co neumyje hrnek od snídaně, ta co zapomněla koupit noviny, ta co nechtě obarvila prádlo... Ostatní sourozenci, bratranci... přijedou jednou za měsíc na kafe, babi jim snese modré z nebe, napakuje tašky s sebou a povídá si s nimi o jejich životech, radostech... Jsou vítaná a chtěná návštěva, ráda je vidí... Ale to už si jen stěžuji

Každopádně slova Vaše i ostatních mě opravdu přesvědčila, že za zkoušku nějaké konzultace nic nedám.

Datum: 11.11.15 13:33

Před lety jsem byl na několika sezeních u psycholožky. Do určité míry mě to pomohlo. Obecně se ale jedná o to, že psychologové jsou taky jenom lidi, s určitými zkušenostmi, s určitým přístupem k práci atd. Napíšu to přirovnáním. Může být např. dobrý automechanik a špatný automechanik. První závadu opraví, druhý ji nedokáže opravit dobře (popř. taky vůbec).

Tedy není psycholog jako psycholog. Psychologové mají různé zkušenosti, různou motivaci atd. Spíše negativní pro klienta je, když jsou poměrně velkou motivací pro psychologa peníze. Proto sezení u psychologa může různým lidem pomoci v různé míře.To s těmi automechaniky bylo jen přirovnání. Psycholog není "opravář" lidské duše. Spíše by se dal přirovnat k určitému "průvodci" v životě, který ukazuje "správný směr cesty". Ale právě ne každý psycholog dokáže ukázat "správný směr". Mnohdy je pro život lepší přečíst si různé psychologické články (v časopisech, na webu), různé knihy apod.Taky může být přínosem popovídat si s někým s podobným problémem, např. na nějakém chatu (kde se tedy spíše píše anonymně). Tzv. psychická odolnost je v životě dost důlležitá. Sooučasně je ale důležitá taky pravidelná relaxace, což ale může být problém, pokud člověk bydlí ve "stísněných podmínkách".

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 11.11.15 14:23
avatar

Je psycholog - povídač, který si s tebou jen popovídá, což ti moc nepomůže. A je psycholog (nebo spíš psychoterapeut), který používá terapeutické techniky, které můžou být docela účinné. Nemyslím si, že prášek od psychiatra je vždy řešení. Ano, může přinést úlevu v tom smyslu, že tě utlumí, "oblbne", ale příčinu tvých problémů nezpracuje - spíš jen upozadí.

Mám velmi dobrou známou psycholožku/psychoterapeutku, kterou bych se ti nebál doporučit - ale nevím odkud jsi, jestli by pro tebe bylo reálné přijet. Ale i kdyby ne, třeba ti poradí i tak nebo doporučí někoho, kdo pracuje blíže.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: losska
Datum: 11.11.15 15:36

Dobrý den Jethro,

moc děkuji za Vaši nabídku, je pravda, že na celé věci mě nejvíc děsí vybírání - zkoušení toho pravého. Vidina marných schůzek a plkání o ničem s někým, kdo jen honí každou kačku. Jsem ze západních Čech, Od Varů po Prahu pro mě není žádné místo úplně nedosažitelné, zhruba 1x týdně po této trase jedu. Pokud bych mohla požádat o nějaký tip, budu jedině ráda.

Od: strakatypes
Datum: 11.11.15 14:35

Víte co potřebujete ke spokojenému životu?

Práci, rodinu, spánek, volný čas pro sebe ------ kulturu, koníčky, sport, flašku dobrého pití, které vypijete s kamarádem/kou/

Všeho 25 procent nebo 24 hodin děleno čtyřmi.

Buďte k sobě upřímná a přiřaďte si ke každému bodu procenta. Nebo si představte vozík. Každé kolo tak velké, kolik procent mu dovolíte.

Otázka zní. Pojede Vaše kárka, nebude kulhat? Bude to vůbec možné?

Tam, kde bude kolo velké, musíte ubrat a přidat tam, kde z kolečka se stala malinká obručka.

Psycholog a psychiatr Vás navedou, ale zásadní pomoc a změnu musíte udělat ve svém životě Vy sama.

Začala bych pomocí ve vaší domácností. Přeskočila jste jednu generaci, o které se nezmiňujete. Proč ona nepomáhá? Pokud by to šlo, měla by se s Vámi střídat.

Měla byste se zaměřit na sebe, nějaké sportovní aktivity, procházky, kultura. A někdo by Vás měl v domě zastat a pomoci. Kdo vaří? Není u Vás služba pomoc důchodcům, jídlo s rozvážkou, využijte toho?

Jistě až poplatíte všechno co máte, bude svět i život vesejší. Najděte si nové kamarády, nebo se ke starým vraťte. I kdyby jste si vyrazila jenom jednou v měsíci, budete se na setkání těšit, poznáte, že problémy máme my všichni, nejenom Vy sama.

Já jsem si donedávna myslela, že už mě nic hošího nemůže potkat, než co mě potkalo. O, jak jsem se mýlila a troufám si i napsat, jak jsem se rouhala. Teprve po hovoru se známou, které zemřelo dítě, jsem pochopila, že je na světě tolik věcí, které nás mohou potkat a na které nejsme vůbec připraveni. A pokud zde vypukne válka, tak to, o čem jenom čteme se může dostat i k nám. Bohužel. Uměli si lidé přijíždějící do koncentračních táborů představit, jaké zlo čeká? Neuměli.

Přeji Vám, ať se moc netrápíte a vše dobře dopadne.

Ohodnoceno: 0x
 

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.