Nejste přihlášen/a.
Dá se z nešťastné lásky zcela zničit a utrápit?
Se mnou je to každý den horší a horší a nic nezabírá
Já si myslím, že lze. Lze pro toho, kdo si neváží toho největšího daru, daru života. Toho, kdo žije pro někoho nebo něco. A když o to příjde, ztratí smysl života. Pro toho, kdo si uvědomí, že život je jen jeho věcí, snaží se ho žít tak, aby byl na světě rád. Pracuje na sobě a dosáhne toho, že ten druhý si ho bude vážit, bude se snažit získat ho, aby mohl být hrdý, vlastně i na sebe, že tak báječného člověka získal. A ten, kdo na sobě popracoval a má hromadu zájmů a způsobů, jak mít život pestrý, si ho do života pustí nebo ne. Ale nepoloží mu svůj život k nohám a předvádí, jak se trápí a ničí. Pak působí jako odpad, mokrý hadr a ne krásný člověk.
Asi píšu zmateně, ale cítím to tak.
Nejlepší lék na takové stavy je práce. Pracovat, pomáhat jiným - klidně 12 hodin denně...
Zkuste se nabídnout např. v některé z dobrovolnických organizací, pomáhejte starým lidem, postiženým, ...
Časem to přejde, uvidíte. Čas je nejlepší lék. Hlavně nebuďte sama a snažte se chodit mezi lidi. Přijít na jiné myšlenky prací je dobrý nápad nebo si najděte nějakého koníčka.
Zničit se dá. Ale neměl by. To by byla strašná škoda. Má přece cenu. Je jedinečný, neopakovatelný. A není to fér. Jsou tu lidé, kterým by tím strašně ublížil.
A jsou horší ztráty, než ztratit lásku. A jestli je to tak strašné, tak psycholog. Jen neudělat hloupost a nezalívat to alkoholem, nepolykat prášky. Teda jedině podpůrné, jako hořčík a béčko.
Obecně se radí pustit se do úklidu, změnit si pokoj, změnit si účes, něco si koupit na sebe , naplánovat si nějakou akci. Prostě uzavřít v sobě jednu kapitolu. Každý konec má ale v sobě začátek. Taky doporučují nebýt sám. Nakontaktovat dobrou kamarádku / kamaráda. Vykecat se z toho. Nejspíš zjistíš, že něco podobného prožilo nebo prožívá plno lidí. Tady léčí čas.
Někde jsem četla: Byl jsem na dně... a najednou zdola někdo zaklepal.
Ano,dá se z nešťastné lásky scela zničit a nejen to,zničíte si zdraví a v horším případě můžete onemocnět i rakovinou jak mě kdysi řekla moje ošetřující lékařka.Taky jsem prožívala to co vy,vím co to je.Zničila jsem si zdraví a bez prášků na psychiku to u mě nešlo.Už je to za mnou.Trvalo to několik let,vím co prožíváte,ale život jde dál a čas všechno zahojí.Máme se svým spůsobem pořád rádi ale už jen platonicky.Jsme oba dva zadaní,bohužel.Rodiny jsme nechtěli rozbíjet.Chce to čas.Láska je nemoc a bolí.
už se to u mně blíží tomu zničení... ona mě ignoruje, neodepisuje mi...já nikoho nemám, nikoho nezajímám...nic mě nebaví a nebaví mě lidi a peníze a dál se tu trápit mezi tím vším a čekat na něco co nepřijde, nemám pro co žít a žít pro sebe mezi věcmi , o to nestojím a nezajímá mě to
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.