Opravdu je hledání práce jen o známostech?

S personálkou mám jedinou zkušenost, a to kladnou, i když to byl rok 2000, tj. trochu jiná situace... Přišel jsem, nakreslil jako psychologický profil strom (i s kořeny!) a řekli dobrý, významná německá telko firma shání oživovače technologií, tak se tam jděte zítra nahlásit. Dorazil jsem s 20 minutovým zpožděním, protože jsem zabloudil, pak asi 10 minut tehdy poloplynně pokecal v angličtině s tím technickým ředitelem a on, že se mu líbím, na oživovače je mě škoda a za tejden jsem skončil jsem v mezinárodním implementačním týmu v ČR, projekt tehdejší Český mobil / Oskar, šéf nejdřív Japonec, pak Skot, roční rutinní celodenní komunikace a reporty výhradně v angličtině (já + 2 Češi, zbytek cizinci na kontrakt přes britské personálky povětšinou), no já pak pořád byl v Mnichově na školeních... 5 let super kariéry u firmy, ze které těžím dodnes a s exkolegy se vidíme 2x ročně na kolech a u pivka. A to jsem do té personálky zašel fakt náhodou se poptat jen tak.. Chápu, v dnešní době asi k nevíře. Vše je jen o naprostých náhodách.

Teď jsem ve svém šestém zaměstnání, pokud dobře počítám. Všechny změny byly z mé vůle a mé iniciativy a nikdy jsem zatím nepoužil "známost" - ono by ani nebylo jak, nové místo si hledám hlavně s ohledem na práci a plat, ne podle toho, kde mám známé. V jednom případě si budoucí šéf zjišťoval reference u mého bývalého šéfa a zjistil, že se znají - ale tato skutečnost měla jen minimální vliv, pokud můžu posoudit. Podle mě nejsou až tak důležité známosti, jako dobré reference.

Hledání nové práce mi vždycky zabralo tak půl roku až rok. Začal jsem tím, že jsem měl profily na prace.cz, jobs.cz atd. a na linkedin (a to je dobré místo na hledání kontaktů). Jednu práci jsem získal na inzerát, ale to byla asi náhoda. Větší úspěšnost byla na těch pracovních serverech a nejjistější (ale taky nejpracnější) je hledat nabídky přímo na webových stránkách firem. Někdy se vyplácí zdravá drzost a sebevědomí a jít i do nabídek prací, které jsou zcela mimo "tvůj obor". Proč ne? Nikdo bychom neměli být v jedné škatulce až do smrti. Dělal jsem strojaře, bezpečáka, ajťáka, ekonoma... některou práci i blbě, proč to nepřiznat, některou zase špičkově (proč to taky nepřiznat). Nejhorší je říct si, já jsem (například) účetní, neumím nic než práci učetní, tak hledám místo účetní a nic jiného mě nezajímá.

Zaměstnavatele nezajímá, co kdo umí ale čím může být pro něho užitečný (což ani zdaleka není totéž).

Dobrý den, nemohu vám vypisovat moje pocity, když jsem si teď přečetl váš dotaz, nebo stesk. Měl jsem to samé, jsem jen SŠ, ale to hledání bylo strašný. A hlavně, když jsem se dozvídal, jací lidé si našli pracovní pozice . Řezník dělal bezpečnostního technika v lihovaru ! Nevyučený dělali předáky, nebo jak se teď říká teamleadery. A další a další, ono to asi není jen o vzdělání, ale o vzhledu, o vystupování, o drzosti, lidově řečeno ,,mít koule,,

je o známostech hlavně tam,kde se sedí v kanceláři a nejvíce ve státní správě.Tam je tolik exotů,až rozum a oči přechází.

Ano někdy to tak může být,Někde je nedostatek pracovních míst v dané pozici atd.

Pro příklad - u nás úřad vypsal řízení na referenta dopravních přestupků (starosta =bývalý VZP)poslal jsem potřebné dokumenty-nabyl jsem vhodný kandidát.Udělali druhé řízení s náročnějšími požadavky (VŠ ne maturita)známý (býv VZP) také neprošel.Nakonec se na danou pozici dostal třetí bývalý kolega (VZP-někdejší přímý podřízený starosty)bez VŠ ,jen s maturitou!

Ano, je to jen o známostech. Já dostala práci po známosti , i když je to 10 let, všichni v mé rodině též, protože mám já i ostatní v rodině dobré postavení, žádají nás ostatní o práci a my zase žádáme další své známé o práci pro naše příbuzné a známé.např mě žádá starosta o práci pro svou příbuznou a já zase budu žádat jiného starostu o práci pro svého přítele.